11 Tvo 6/2019-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 2. 2019 stížnost
obviněného M. S., nar. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1.
2019, sp. zn. 5 To 63/2018, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. S. zamítá.
1. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 11. 2018,
sp. zn. 3 To 244/2018, bylo rozhodnuto o tom, že soudci Krajského soudu v
Českých Budějovicích JUDr. Jiří Trnka, JUDr. Stanislav Žížala a JUDr. Aleš
Kolář nejsou podle § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního
řízení v trestní věci obviněného M. S. vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 38 T 66/2016, a u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 3 To 244/2018 a 3 To 261/2018.
2. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný M. S.
stížnost, jež byla následně projednána Vrchním soudem v Praze, který ji svým
usnesením ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 To 63/2018, jako nedůvodnou zamítl. V
reakci na toto rozhodnutí stížnostního soudu byla dne 21. 12. 2018 obviněným S.
vznesena námitka podjatosti vůči všem členů senátu 5 To Vrchního soudu v Praze,
tedy vůči předsedkyni senátu JUDr. Haně Navrátilové a soudcům JUDr. Radkovi
Hartmannovi a JUDr. Evě Rejchrtové, z důvodů předpokládaných ustanovením § 30
odst. 1 tr. řádu. Vznesenou námitku podjatosti obviněný odůvodnil pochybnostmi
o nestranném a objektivním postupu daného senátu s ohledem na skutečnost, že se
v roce 2013 jako člen spolku EPRA, IČ 02324725, podílel na přípravě a tvorbě
odvolání v trestní věci obviněného T. Š., která byla projednávána u Vrchního
soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013. V průběhu tohoto řízení měl přitom
obviněný dle svého tvrzení osobní problémy s členkou odvolacího senátu JUDr.
Hanou Navrátilovou, kdy na tuto soudkyni byla podána i řada stížností a
podnětů, které byly tehdy řešeny předsedou soudu. Jelikož vystupování jmenované
soudkyně vůči jeho osobě nebylo vzhledem k velkým osobním rozepřím dle jeho
mínění profesionální, naopak se jednalo o vztah neprofesionální, nadřazený až
ryze nepřátelský, deklaruje stěžovatel svoji obavu o nestranné a objektivní
rozhodování senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, vedeného JUDr. Hanou
Navrátilovou, v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 To 63/2018, pro poměr k jeho
osobě jako straně řízení.
3. Vrchní soud v Praze z podnětu podané námitky podjatosti v souladu s §
31 odst. 1 tr. řádu přezkoumal, zda není dán konkrétní důvod pro vyloučení
předsedkyně senátu odvolacího soudu JUDr. Hany Navrátilové, jakož i ostatních
členů senátu 5 To JUDr. Radka Hartmanna a JUDr. Evy Rejchrtové, jenž
předpokládá § 30 odst. 1 tr. řádu, načež dospěl k závěru, že takový důvod není
v daném případě dán. Vrchní soud v této souvislosti konstatoval, že trestní věc
obviněného T. Š. byla senátu 5 To Vrchního soudu v Praze přidělena obvyklým
způsobem, a to 13. 6. 2013 spolu se spisem, včetně odůvodnění odvolání, jež
byla vypracována obhájci obviněného Mgr. Richardem Mikyskou a JUDr. Ing. Janem
Kotilem. Následně byl soudu dne 11. 9. 2013 doručen doplněk odvolání
obviněného, v němž je uvedeno, že jej vypracoval sám obviněný T. Š. Z
hlavičky přípisu ani z textu odůvodnění odvolání přitom dle vrchního soudu
nikterak nevyplývá, že by se na jeho přípravě a tvorbě podílela jakákoli jiná
osoba, včetně osoby právnické (tedy ani spolku EPRA). Veřejnému zasedání o
odvolání, konanému dne 2. 10. 2013, pak byl přítomen toliko obhájce obviněného
Š., JUDr. Ing. Kotil, neboť jmenovaný obviněný se k tomuto jednání nedostavil,
přičemž vyjma jeho obhájce nebyla na straně obhajoby jednání přítomna žádná
další osoba. Ze zvukového záznamu zachycujícího průběh zasedání je současně
zřejmé, že během tohoto jednání nedošlo k žádnému konfliktu. V řízení vedeném u
Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013 bylo podáno několik stížností,
včetně ústavní stížnosti, která byla Ústavním soudem dne 10. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 369/14, odmítnuta, či stížnosti proti usnesení, jímž vrchní soud rozhodl
podle § 30 odst. 1 tr. řádu a contrario, že JUDr. Pavla Augustinová, JUDr. Hana Navrátilová a JUDr. Kateřina Korečková, Ph.D. nejsou vyloučeny z úkonů
předmětného řízení, která byla následně zamítnuta usnesením Nejvyššího soudu ze
dne 30. 1. 2013, sp. zn. 11 Tvo 30/2013. V postupu JUDr. Hany Navrátilové při
vedení řízení ve věci sp. zn. 5 To 48/2013 nebylo shledáno žádné pochybení ani
po jeho přezkumu na základě stížnosti obviněného T. Š. předsedou vrchního
soudu. Jelikož ze strany obviněného S. nebylo nikterak specifikováno, v čem
konkrétně by mělo spočívat nepřátelské, neprofesionální a nadřazené chování
JUDr. Hany Navrátilové, která si sama není vědoma, že jej někdy viděla, přičemž
rozhodně vylučuje, že by s ním měla v minulosti jakýkoli spor, když se v
souvislosti s řízením ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To
48/2013 mimo jednací síň nesetkala s žádnou ze stran trestního řízení ani s
jinými osobami, zatímco JUDr. Radek Hartmann a JUDr. Eva Rejchrtová v roce 2013
ani nebyli členy senátu 5 To Vrchního soudu v Praze a sami nemají ani jakýkoli
poměr k trestní věci projednávané u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod
sp. zn. 38 T 66/2016, u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 To
244/2018 a 3 To 219/2018 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018,
ani k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, popř.
jejich zástupcům, rozhodl senát
odvolacího soudu s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem tak, jak je ve
výrokové části jeho rozhodnutí uvedeno, když podanou námitku podjatosti
neshledal v žádném směru důvodnou.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 5 To
63/2018, podal obviněný M. S. dne 12. 2. 2019 stížnost, v rámci jejíhož
písemného odůvodnění uvedl, že nesouhlasí s tvrzením Vrchního soudu v Praze
obsaženým v napadeném rozhodnutí, neboť vrchní soud se absolutně nevypořádal
se stěžejní námitkou, když se odvolával na tvrzení, že se jedná o lež, byť z
listin tvořících přílohu podané stížnosti dle obviněného vyplývá opak. Obviněný
současně provedl rekapitulaci důvodů, pro které vznesl námitku podjatosti všech
členů senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, když opakovaně uvedl, že v průběhu
řízení vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013, které se
týkalo trestní věci obviněného T. Š., měl osobní problémy s JUDr. Hanou
Navrátilovou, na níž byla podána řada stížností a podnětů, které byly řešeny
předsedou soudu, a to zejména v souvislosti se záměrným nepředložením návrhu
T. Š. na delegaci věci podle § 25 tr. řádu Nejvyššímu soudu. Obviněný S.
nadále trvá na svém tvrzení, že vystupování a chování JUDr. Navrátilové vůči
jeho osobě ve shora uvedené trestní věci obviněného Š. nebylo profesionální,
ale naopak neprofesionální a nadřazené až nepřátelské, což v něm vzbuzuje
důvodnou obavu o nestranné a objektivní rozhodování celého senátu 5 To v
trestní věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018. Dle
obviněného navíc napadené rozhodnutí vrchního soudu trpí nezhojitelnou vadou,
neboť o vznesené námitce podjatosti měl soud rozhodnout podle § 31 odst. 1 tr.
řádu z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. řádu a nikoli jen podle § 30 odst. 1
tr. řádu. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení
Vrchního soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a
rozhodnutí.
5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem
aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 147 odst. 1
tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu
předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného M. S. není důvodná.
6. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle § 30 odst. 1 až odst.
3 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo
přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u
něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám,
jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům,
nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně
rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní
orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo
poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu
je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané
věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných
prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo
rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla
sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě
toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu
nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je
vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu
souhlas nebo pokyn.
7. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna
nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním
účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o
subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či
nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se
rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt
přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně
používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní
soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny
vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I.
ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu
(zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům
atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze
takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží
uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální
a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením
nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy,
případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká
osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení
(Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina
základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s.
739-740).
8. V obecné rovině platí, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat
toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se kterým není
obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že by
takový postup vykazoval určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou
ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho
nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení
v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci.
Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž
primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení
námitky podjatosti ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu.
9. Při posouzení výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi daného
případu je přitom zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí
ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 5 To 63/2018, k závěru, že zde podle § 30 odst. 1
tr. řádu nejsou dány důvody pro vyloučení členů senátu 5 To odvolacího soudu
JUDr. Hany Navrátilové, JUDr. Evy Rejchtrové a JUDr. Radka Hartmanna z
vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného M. S. vedené u
Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 To 244/2018 a 3 To
261/2018, a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018, nelze tomuto
postupu vytknout žádné pochybení.
10. Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, z jakého
důvodu nejsou jednotliví členové senátu 5 To v předmětné trestní věci vyloučeni
z vykonávání úkonů trestního řízení, neboť sami nemají žádný poměr k
projednávané věci, k osobám, jichž se rozhodování v dané věci přímo dotýká, k
jejich zástupcům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nad rámec výše
uvedeného lze konstatovat, že Nejvyšším soudem nebylo rovněž shledáno, že by
některý ze jmenovaných členů senátu 5 To Vrchního soudu v Praze byl v
projednávané věci dříve činný jako státní zástupce, policejní orgán, obhájce
nebo jako zmocněnec poškozeného, či že by se účastnil některého z úkonů
přípravného řízení ve smyslu § 30 odst. 2 tr. řádu, popř. rozhodování ve věci u
soudu nižšího stupně.
11. Nejvyšší soud dále konstatuje, že v postupu nejen předsedkyně senátu
odvolacího soudu JUDr. Hany Navrátilové, ale i ostatních členů senátu 5 To
Vrchního soudu v Praze JUDr. Radka Hartmanna a JUDr. Evy Rejchrtové, nelze v
daném případě spatřovat jakékoli známky jejich osobní podjatosti vůči osobě
obviněného M. S. ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Procesní postup senátu
odvolacího soudu v jiné trestní věci přitom nelze považovat za projev
podjatosti členů tohoto senátu vůči obviněnému, neboť M. S. v trestní věci
T. Š. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013 nikterak
otevřeně nefiguroval v jakémkoli procesním postavení. Rovněž z listin tvořících
přílohu stížnosti obviněného proti rozhodnutí vrchního soudu o tom, že
jednotliví členové senátu 5 To nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního
řízení v jeho trestní věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 5 To 63/2018,
přitom nikterak nevyplývá byť jen náznak obviněným S. tvrzeného
neprofesionálního, nadřazeného až ryze nepřátelského chování JUDr. Hany
Navrátilové vůči jeho osobě. V tomto ohledu nelze přehlédnout, že ze záhlaví
ani z obsahu těchto listin (tj. se sdělení obhájce obviněného T. Š., JUDr. Ing. Jana Kotila, k podmínkám nutné obhajoby ze dne 26. 9. 2013 a doplnění
odvolání obviněného T. Š. ze dne 23. 8. 2013), jež byly předkládány v trestní
věci T. Š., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013, není
zřejmé, že by se na jejich přípravě, tvorbě či samotném podání jakýmkoli
způsobem podílel obviněný M. S. Jakákoli souvislost trestní věci T. Š. (vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 48/2013) s trestní věcí
obviněného M. S. (vedenou u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018)
není zřejmá ani z obsahu odůvodnění obviněným S. předložených usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 5 To 48/2013 (tj. z
usnesení, jímž byla zamítnuta žádost T. Š. o zrušení omezení spočívajícího v
zákazu vycestování do zahraničí) a ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 5 To 48/2013
(tj. z usnesení, jímž bylo rozhodnuto o tom, že soudci Vrchního soudu v Praze
JUDr. Pavla Augustinová, JUDr. Hana Navrátilová a JUDr. Kateřina Korečková,
Ph.D. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci T. Š. vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 1/2013),
na něž se však obviněný v rámci odůvodnění své stížnosti odvolává. Jednotlivé
kroky činěné v trestní věci obviněného M. S., vedené u Vrchního soudu v Praze
pod sp. zn. 5 To 63/2018, osobou předsedkyně senátu lze naopak považovat za
zcela transparentní a zákonné, oproštěné od jakýchkoli náznaků osobního zaujetí
vůči osobě obviněného, popř. vůči ostatním osobám na tomto řízení zúčastněným,
či vůči samé podstatě projednávané věci. Osobní zaujetí předsedkyně senátu,
resp.
všech členů senátu, vůči obviněnému přitom nelze dovozovat toliko ze
způsobu, jakým předsedkyně odvolacího senátu postupovala při projednání
odděleně vedené trestní věci jiného obviněného, v níž není navíc ani jakkoli
zřejmé (a nad rámec pouhého tvrzení obviněného objektivně podložené), že by v
této odděleně vedené věci vystupoval obviněný M. S., a to v jakékoli roli či
procesním postavení. Argumentace obviněného o neprofesionálním, nadřazeném až
ryze nepřátelském chování předsedkyně odvolacího senátu JUDr. Hany Navrátilové
v trestní věci T. Š., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To
48/2013, s níž měl mít údajné osobní problémy, tak v tomto ohledu zůstává v
rovině tvrzení zcela nepodložených jakýmikoli objektivními zjištěními.
12. Pakliže nebyla námitka podjatosti obviněného soudem shledána
důvodnou ani vůči ostatním dvěma členům senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, tj.
vůči JUDr. Radkovi Hartmannovi a JUDr. Evě Rejchrtové, pak nelze ani v tomto
ohledu postupu vrchního soudu cokoli vytknout, neboť obviněný sám žádné
konkrétní důvody, pro které by měli být oba jmenovaní soudci vyloučeni z
vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci, neuvádí. Jak ostatně
plyne i z obviněným předložených listin tvořících přílohu podané stížnosti,
JUDr. Hartmann a JUDr. Rejchrtová ani nebyli členy senátu 5 To Vrchního soudu v
Praze, který v roce 2013 projednával trestní věc T. Š. vedenou pod sp. zn. 5
To 48/2013, na což ostatně vrchní soud v napadeném rozhodnutí sám správně
poukázal. V usnesení o vznesené námitce podjatosti bylo odvolacím soudem
konstatováno, že jednotliví členové senátu 5 To Vrchního soudu v Praze v
minulosti neměli a ani v současné době nemají poměr k trestní věci obviněného
M. S. projednávané u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 38 T
66/2016, u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 3 To 244/2018 a 3
To 219/2018 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 To 63/2018, ani k osobám,
kterých se úkon přímo dotýká, k jejich zástupcům, nebo k jinému orgánu činnému
v trestním řízení. Ze strany obhajoby obviněného přitom nebyla přednesena žádná
relevantní argumentace, která by tyto závěry odvolacího soudu jakýmkoliv
způsobem zpochybňovala či přímo vyvracela, když k osobě předsedkyně senátu
JUDr. Haně Navrátilové nebyly zjištěny žádné poznatky stran obhajobou tvrzeného
negativního naladění vůči osobě obviněného M. S. Stejně tak ani ke zbývajícím
dvěma členům senátu 5 To Vrchního soudu v Praze, JUDr. Evě Rejchrtové a JUDr.
Radku Hartmannovi, nebyly zjištěny jakékoli skutečnosti stran obhajobou
tvrzených, avšak blíže nespecifikovaných, pochybností o nestrannosti a
objektivitě jejich rozhodování v této trestní věci.
13. Za zcela lichou je třeba považovat rovněž argumentaci obviněného
založenou na tvrzení stran procesního pochybení odvolacího senátu, který ve
výrokové části napadeného usnesení, jímž rozhodoval o jím vznesené námitce
podjatosti, citoval toliko ustanovení § 30 odst. 1 tr. řádu a nikoli též
ustanovení § 31 odst. 1 tr. řádu, v důsledku čehož dané rozhodnutí trpí
nezhojitelnou procesní vadou. Absenci odkazu na ustanovení § 31 odst. 1 tr.
řádu ve výrokové části usnesení, jímž soud rozhoduje o vznesené námitce
podjatosti, totiž nelze považovat za jakékoli procesní pochybení, s nímž by
bylo možné spojovat vady daného rozhodnutí, neboť citované ustanovení trestního
řádu vymezuje toliko procesní postup, resp. pravidla pro určení věcné
příslušnosti orgánů činných v trestním řízení k rozhodnutí o jejich vyloučení z
provádění úkonů trestního řízení. Z vlastního postupu vrchního soudu je přitom
zřejmé, že v napadené věci bylo postupováno zcela v souladu s těmito zákonnými
pravidly, neboť o obviněným vznesené námitce podjatosti vůči všem členům
odvolacího senátu rozhodoval celý senát tohoto soudu. Naopak nezbytný odkaz na
příslušnou část ustanovení § 30 tr. řádu, jež v odstavcích 1 až 4 taxativním
způsobem vymezuje konkrétní důvody vedoucí k vyloučení orgánů činných v
trestním řízení (či osob v nich služebně činných) z vykonávání úkonů trestního
řízení, o kterou se vrchní soud při svém rozhodování opřel, napadené usnesení
obsahuje. Odkazem na konkrétní důvody uvedené v § 30 odst. 1 tr. řádu je tak
napadené usnesení vrchního soudu z hlediska případného přezkumu řádně
konkretizováno, neboť obsahuje uvedení zákonných ustanovení, jichž bylo při
řešení dané otázky použito, a jako takové tak zcela odpovídá obsahovým
náležitostem výrokové části usnesení ve smyslu § 134 odst. 1 písm. c) tr.
řádu.
14. Pakliže tedy obviněný za dané situace vyvodil podjatost všech členů
senátu 5 To Vrchního soudu v Praze v trestní vedené u tohoto soudu pod sp. zn.
5 To 63/2018, jedná se o ryze subjektivní názor jeho osoby, který nadto není
podložen jakoukoli objektivní argumentací, jež by mohla vést k závěru o
faktické podjatosti kteréhokoli z těchto soudců.
15. Vzhledem k výše uvedenému se tak Nejvyšší soud plně ztotožnil s
usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 5 To 63/2018,
pročež stížnost obviněného M. S. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako
nedůvodnou zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík