11 Tvo 8/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2006 stížnosti obviněných Z. Š. a P. Š, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 5 To 13/2006, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnosti obviněných Z. Š. a P. Š. z a m í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 35 T 9/2005, byli obvinění Z. Š. a P. Š. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody obviněný Z. Š. v trvání třinácti roků a šesti měsíců a obviněný P. Š. v trvání dvanácti roků, pro jejichž výkon byli zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou, a oba dále k povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. G.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podali všichni obvinění a manželka obviněného P. Š. P. Š. odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě nacházela ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 5 To 13/2006, podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal všechny obviněné i nadále ve vazbě a podle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítl žádosti obviněných o propuštění z vazby na svobodu.
Proti tomuto usnesení podali obvinění Z. Š. a P. Š. přímo do protokolu o veřejném zasedání stížnosti, které dosud blíže nezdůvodnili.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obou obviněných bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci. Rozsudkem soudu prvního stupně byli oba obvinění uznáni vinnými závažným trestným činem, za který jim byly zatím nepravomocně uloženy přísné tresty. S ohledem na výši hrozících trestů je tak u obou obviněných dána obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohli uprchnout, nebo tím, že by se mohli skrývat, zcela reálná. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. U obviněného Z. Š. je navíc zejména vzhledem k tomu, že se majetkové trestné činnosti dopouštěl již v minulosti, a žalovaného jednání se měl dopustit v rámci zkušební doby podmíněného odsouzení, dána i obava z opakování trestné činnosti. Protože se Nejvyšší soud s napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci o vazebních důvodech plně ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných Z. Š. a P. Š. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněným trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti shromáždění důkazů, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera