11 Tvo 9/2023-3397
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 stížnost obžalovaného F. R., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 12 To 26/2023, a rozhodl t a k t o :
Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 12 To 26/2023, zrušuje a podle § 31 odst. 1 tr. řádu za užití § 30 odst. 1 tr. řádu se znovu rozhoduje tak, že předseda senátu 12 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Milan Krejčiřík není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných R. V., F. R. a M. H., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 26/2023.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2022, č. j. 10 T 12/2019-3301, byl obviněný F. R. (dále též jen „obviněný“ nebo „stěžovatel“) společně se spoluobviněnými R. V. a M. H. uznán vinným ze spáchání dvou zvlášť závažných zločinů úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku. Za jejich spáchání byl obviněný podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku odsouzen jednak k trestu odnětí svobody ve výměře šesti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a dále k peněžitému trestu vyměřenému jako 400denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činí 5.000 Kč, tedy v celkové výměře 2.000.000 Kč.
2. Výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze právní moci nenabyl,
neboť proti němu podal obviněný F. R. (společně se spoluobviněnými R. V. a M. H.), stejně jako státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze odvolání. Za účelem rozhodnutí o těchto řádných opravných prostředcích byla daná věc dne 13. 4. 2023 soudem prvního stupně předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu. V souladu s pravidly aktuálně platného rozvrhu práce pro kalendářní rok 2023 byla daná věc zapsána k projednání a rozhodnutí senátu 12 To vrchního soudu.
3. V této souvislosti však člen senátu 12 To JUDr. Milan Krejčiřík informoval ostatní členy tohoto senátu o tom, že v době kolem roku 2010 a letech následujících se s obviněným F. R. setkával v rámci hry v kulečník a pravidelně hraných turnajů, kde si v rámci sportovních zvyklostí i vzájemně tykali. Následně tedy Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 rozhodl tak, že podle § 31 odst. 1 tr. řádu za užití § 30 odst. 1 tr. řádu je JUDr. Milan Krejčiřík, předseda senátu 12 To Vrchního soudu v Praze, vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci (tedy obviněných F. R., R. V. a M. H.) vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 26/2023. Dané rozhodnutí bylo obhájci obviněného doručeno dne 22. 5. 2023.
4. Proti tomuto usnesení podal obviněný F. R. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě stížnost (ze dne 23. 5. 2023). V ní předeslal, že předsedu senátu JUDr. Milana Krejčiříka skutečně určitou dobu znal, avšak pouze od vidění, přičemž s ním již dávno není v žádném vztahu, natož ve vztahu přátelském. Stěžovatel uvedl, že se s JUDr. Krejčiříkem po určitou dobu vídal na čistě náhodné bázi v rámci sportovních utkání hry v kulečník, ke kterým docházelo v XY, kde JUDr. Krejčiřík vykonával soudcovskou funkci u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, zatímco stěžovatel byl zaměstnán jako advokátní koncipient v Advokátní kanceláři Z. D. Jelikož ke vzájemným stykům docházelo před mnoha lety, není si již ani s to vybavit, zda si se jmenovaným soudcem tykal, a pokud ano, pak tak činil čistě s ohledem na sportovní úzus. Nikdy však na jeho osobu neměl k dispozici telefon či e-mail a nikdy s ním neprobíral žádné právní otázky, natož živé spisy.
5. JUDr. Krejčiřík byl v době svého působení v Táboře dostatečně známý tím, že striktně odlišoval pracovní a mimopracovní aktivity. Obviněný přitom vnímá JUDr. Krejčiříka jako osobu vysokých morálních kvalit, který by nikdy nepřipustil jakékoli ovlivňování projednávaných případů ze strany třetích osob. Z pohledu stěžovatele proto neexistuje objektivní ani subjektivní důvod pro vyloučení osoby jmenovaného soudce z projednávání dané trestní věci. Důvodem, proč předseda senátu dal sám podnět ke svému vyloučení, spočívá – podle mínění obviněného – právě v jeho vysokému morálnímu kreditu, což však samo o sobě není důvodem, aby nebylo respektováno ústavně garantované právo obviněného na projednání věci jeho zákonným soudcem. Napadené usnesení je tedy odůvodněno toliko možným přesvědčením třetích osob, že je objektivně dán důvod podjatosti JUDr. Milana Krejčiříka, byť tento fakticky neexistuje.
6. V navazující části stížnosti obviněný R. upozornil na článek místopředsedy Ústavního soudu ČR doc. JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Ph.D., pod názvem Právo na zákonného soudce v České republice, publikovaný v časopise Právník č. 10/2017, v rámci kterého autor zdůraznil výjimečný charakter institutu odnětí zákonného soudce obviněnému. K takovému postupu může podle autora dojít pouze za situace, kdy je zcela evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že je důvodné pochybovat, zda ve věci bude moci nezávisle rozhodnout. V této souvislosti obviněný upozornil na tezi autora článku, v rámci které tvrdí, že pokud by se mělo stát pravidlem, že takovým jednostranným jednáním bude docházet k vylučování soudců, může to vést až k faktickému účelovému výběru konkrétního soudce, a tedy k reálné negaci, nikoli respektování práva obviněných na zákonného soudce. Stěžovatel v této souvislosti upozornil i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2010, sp. zn. Nao 46/2010, které řešilo vztah několika soudců a vedoucího zaměstnance žalovaného správního orgánu, kteří spolupracovali na odborné publikaci (konkrétně se jednalo o komentář k daňového řádu). Soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že „vztah, vycházející z toliko časově a účelově omezené profesionální spolupráce, nepovažuje za natolik závažný a hluboký, aby byl svojí povahou způsobilý založit podjatost“.
7. Pokud veřejně známé spoluautorství publikace (v rámci kterého se musely řešit i právní názory) samo o sobě nenaplňuje situaci, že by třetí osoby mohly nabýt dojmu o faktické nestrannosti dotčeného soudce, pak se obviněný domnívá, že jeho dávná, zcela povrchní a ryze společenská známost s JUDr. Milanem Krejčiříkem (navíc široké veřejnosti nikterak známá) není rozhodně způsobilá vyvolat takový dojem.
8. Obviněný tedy shrnul, že výše uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze mu bylo upřeno jeho ústavně zaručené právo na zákonného soudce. Z tohoto důvodu v rámci své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č. j. 12 To 256/2023-3389, zrušil.
9. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem napadené usnesení Vrchního soudu v Praze prověřil podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného F. R. je důvodná.
10. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle § 30 odst. 1 až odst. 3 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící (jakož i státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná), u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na níž byla následně podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu. Z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak.
11. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího subjektu ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, kterak by se rozhodování jevilo nezávislému vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt vyzdvihla mimo jiné i judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně zohledňuje obě tato hlediska, přičemž k tomuto pojetí se přiklonil i Ústavní soud.
12. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například ve svém nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04, ve kterém uvedl, že: „Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s. 739-740).
13. Při posouzení stížnosti obviněného F. R. výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi daného případu je zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 26. 4. 2023, č. j. 12 To 26/2023-3389, k závěru, že podle § 31 odst. 1 tr. řádu za užití § 30 odst. 1 tr. řádu je předseda senátu 12 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Milan Krejčiřík vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného F. R. a spoluobviněných R. V. a M. H., vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 26/2023, dopustil se nesprávného posouzení projednávané věci (resp. otázky podjatosti soudce). Z obsahu příslušného spisového materiálu totiž nebyly zjištěny žádné konkrétní známky osobní podjatosti jmenovaného soudce vůči osobě obviněného F. R., a to ani z důvodu existujícího poměru k projednávané věci či osobám, jichž se dané řízení přímo dotýká (tj. zejména k osobám jednotlivých obviněných či jejich obhájců, event. k osobám poškozených), ani z důvodu poměru k jinému orgánu činnému v trestním řízení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu.
14. K zákonné podmínce „pro poměr k projednávané věci“ Nejvyšší soud obecně podotýká, že za poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná ze subjektivních názorů obviněného. Zásadně se jedná pouze o okolnosti, které jednoznačně svědčí o tom, že soudce není schopen ve věci objektivně, spravedlivě a nestranně rozhodnout. Takovou okolností by byla např. skutečnost, kdyby byl soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Milan Krejčiřík přímo poškozen trestnou činností obviněného F. R., nebo pokud by nastala jiná podobně zásadní situace. Nejvyšší soud však z přiloženého spisového materiálu ověřil, že žádná takováto podstatná okolnost nebyla v projednávaném případě zjištěna. Současně konstatuje, že odchylný právní názor předsedy senátu, respektive senátu stížnostního soudu od právního názoru stěžovatele (stran faktické soudcovské nezávislosti JUDr. Milana Krejčiříka) nelze sám o sobě považovat za projev jeho případné podjatosti vůči osobě obviněného.
15. Stejně tak stran zákonné podmínky „pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům“ Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že soudce JUDr. Milan Krejčiřík v současné době prokazatelně není v žádném osobním vztahu k obviněnému F. R. (popř. osobě kteréhokoli z dalších spoluobviněných) zahrnujícím zejména příbuzenské a rodinné poměry. Stejně tak nebylo zjištěno, že by před projednáváním tohoto případu byli oba jmenovaní vzájemně (či prostřednictvím svých rodinných příslušníků) ani v osobně přátelském nebo naopak nepřátelském vztahu.
16. V nyní projednávané věci nebyl zjištěn ani nedovolený „poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení“, neboť JUDr. Milan Krejčiřík nebyl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, kterak to předpokládá ustanovení § 30 odst. 2 tr. řádu. Rovněž nebyl ve věci činný jako soudce, který by v přípravném řízení v této věci nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, stejně jako v této fázi trestního řízení nevydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení ve vztahu k osobě obviněného a ani nerozhodoval o vazbě obviněného. Stejně tak se jako soudce nebo přísedící neúčastnil projednávání této věci u Krajského soudu v Ostravě, který ve věci rozhodl v prvním stupni ve smyslu § 30 odst. 3 tr. řádu. Identické závěry platí i ve vztahu k podmínkám popsaným v ustanovení § 30 odst. 4 tr. řádu.
17. Z příslušného spisového materiálu toliko vyplynulo, že v době kolem roku 2010 a v letech následujících (jejichž počátek spadá do období, kdy JUDr. Krejčiřík zastával funkci předsedy senátu Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře) navštěvoval podniky XY v XY za účelem hry v kulečník. Zde se mimo jiných osob setkával i s osobou F. R., v té době advokátním koncipientem v Advokátní kanceláři Z. D. Kontakty s R. nějakou dobu přetrvávaly na ryze neformální úrovni v rámci hry v kulečník, když se společně vídali v rámci pravidelně hraných turnajů. Po nějaké době však R. ukončil své působení ve jmenované advokátní kanceláři a od té doby se již dalších kulečníkových akcí neúčastnil, v důsledku čehož byl předmětný, ryze společenský kontakt mezi oběma muži ukončen.
18. Skutečnost, že JUDr. Milan Krejčiřík informoval členy senátu 12 To Vrchního soudu v Praze o své bývalé známosti s F. R., která nikdy nepřesáhla míru běžných společenských kontaktů realizovaných v prostředí dalších osob, a to vždy za účelem hry v kulečník, lze bezesporu považovat za projev profesní poctivosti, která je pochopitelná zvláště za situace, že v případě, pokud by tato informace vešla ve známost v průběhu trestního řízení, by (v krajním případě) mohla vést až k podezíravým úvahám o vzájemných vztazích jednoho z členů soudního senátu k jednomu z obviněných. Na druhé straně však nelze ignorovat vyjádření obou dotčených osob, že mezi nimi fakticky nedošlo ke společenskému sblížení ani jakékoli profesní spolupráci, stejně jako mezi nimi nenastala žádná vypjatá situace (spočívající např. v osobní potyčce, vážné neshodě či zásadním osobním zklamání), která by v osobě soudce (i po uplynulých letech) vyvolávala osobní antipatii, pro kterou by subjektivně nebyl schopen ve věci věcně, spravedlivě a nestranně rozhodnout. Stejně tak ze skutkových zjištění nevyplynula žádná objektivní okolnost, která by eventuálně mohla uvádět třetí osoby v pochybnost o skutečné nestrannosti JUDr. Milana Krejčiříka při projednání dané věci. Jinými slovy – je zcela evidentní, že vztah soudce JUDr. Krejčiříka k obviněnému R. nedosahuje takové povahy a intenzity, pro kterou by bylo důvodné pochybovat o tom, zda bude ve věci moci nezávisle rozhodnout, v důsledku čehož by bylo namístě zasáhnout do ústavně garantovaného práva obviněného na zákonného soudce a rozhodnout o vyloučení JUDr. Milana Krejčiříka z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných R. V., F. R. a M. H. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 26/2023.
19. Nejvyšší soud tedy v rámci svého přezkumu realizovaného na podkladě stížnosti obviněného uzavřel, že Vrchní soud v Praze neposoudil informaci vzešlou ze strany předsedy senátu 12 To JUDr. Milana Krejčiříka správně, když rozhodl, že tento soudce je vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných F. R. a dalších dvou spoluobviněných osob, jež byla u Vrchního soudu v Praze zapsána právě do senátu 12 To pod sp. zn. 12 To 26/2023. Fakticky totiž nebylo zjištěno ničeho, co by dokládalo skutečnost, pro kterou by jmenovaný soudce byl vůči jmenovanému obviněnému v jakémkoli nedovoleném objektivním nebo subjektivním vztahu, pro který by bylo nutné řešit otázku jeho reálné podjatosti.
20. Vzhledem k tomu, že se Nejvyšší soud z výše rozvedených důvodů s napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č. j. 12 To 26/2023-3389, na podkladě obviněným F. R. důvodně podané stížnosti neztotožnil, rozhodl tak, jak je uvedeno shora ve výrokové části tohoto usnesení, tedy že se dotčené usnesení vrchního soudu zrušuje, ježto předseda senátu 12 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Milan Krejčiřík není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných R. V., F. R. a M. H. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 26/2023.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu