11 Tz 111/2023-9297
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 5. 2024 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných 1. K. H. a 2. M. C., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2022, č. j. 50 T 6/2020-3126, a jemu předcházejícímu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 6 To 35/2021-3055, a rozhodl t a k t o :
Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona zamítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2020, č. j. 50 T 6/2020-2619, byli obvinění K. H. a M. C. uznáni vinnými ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému K. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí a dále trest propadnutí věci podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku, a to částky 600.000 Kč. Obviněná M. C. byla odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 600.000 Kč.
2. Z podnětu odvolání obou obviněných a státní zástupkyně podaného v jejich neprospěch byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 12. 2020, č. j. 6 To 77/2020-2805, rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud oba obviněné znovu uznal vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku a uložil jim totožné tresty odnětí svobody, jak je uvedeno shora. Obviněnému K. H. byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí a podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to částky 600.000 Kč. Obviněné M. C. byl podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku dále uložen trest propadnutí věci, a to částky 600.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jí byl nově uložen trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, a podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, RZ: XY. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku odvolací soud dále uložil ochranné opatření zabrání věci, a to igelitového sáčku se zelenou rostlinnou sušinou s obsahem delta-9 THC o hmotnosti 1.083 mg, uloženého v příslušném režimovém skladu PČR.
3. Vzhledem k tomu, že rozsudkem soudu prvního stupně ani rozsudkem odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o podstatné části finančních prostředků na hotovosti i na účtech a hodnotných movitých věcí zajištěných v průběhu přípravného řízení, státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně podala dne 18. 2. 2021 pod č. j. 1 KZV 39/2019-555 (tedy poté, co odsuzující rozsudek nabyl právní moci) návrh na zabrání části majetku podle § 102a tr. zákoníku. V něm ve vztahu k oběma obviněným navrhla zabrání zbývajících věcí, a to zejména peněžních prostředků obou obviněných, šperků, cihliček ze žlutého kovu, elektroniky atd. (viz str. 4–8 návrhu). Současně státní zástupkyně navrhla, aby pro účely výkonu navrhovaného ochranného opatření bylo ohledně všech zajištěných věcí rozhodnuto podle § 77b odst. 3 tr. ř. o změně důvodů zajištění, a to na zajištění podle § 358b odst. 1 tr. ř.
4. K podanému návrhu rozhodl Krajský soud v Brně nejprve usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 50 T 6/2020-3035, kterým podle § 77b odst. 3 tr. ř. a § 358b odst. 1 tr. ř. změnil důvody zajištění peněžních prostředků obviněných a zajištění jejich věcí tak, že tyto peníze a věci zajistil za účelem jejich zabrání podle § 102a tr. zákoníku.
5. Proti shora citovanému usnesení obviněná M. C. podala stížnost, o níž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 8. 6. 2021, č. j. 6 To 35/2021-3055, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení, zrušil, a za použití § 150 odst. 2 tr. ř. též ve vztahu k obviněnému K. H., a krajskému soudu pak uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Vrchní soud v odůvodnění svého kasačního rozhodnutí dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že trestní stíhání obou obviněných již pravomocně skončilo, nelze v dané věci aplikovat ustanovení § 358b odst. 1 tr. ř., neboť jazykový, ale i logický výklad tohoto zákonného ustanovení vede k závěru, že jej lze užít toliko v době, kdy trestní stíhání trvá, tedy před nabytím právní moci odsuzujícího rozsudku, nikoli až poté, co trestní stíhání v důsledku právní moci odsuzujícího rozsudku fakticky skončilo. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že důvody pro další trvání zajištění peněz a věcí s ohledem na to, že trestní stíhání obou obviněných skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, již dány nejsou, má zvážit postup předpokládaný v ustanovení § 79f tr. ř. (v podrobnostech srov. str. 6 a 7 usnesení vrchního soudu).
6. Následně Krajský soud v Brně dne 10. 1. 2022 pod č. j. 50 T 6/2020-3126 vydal usnesení, v němž s odkazem na výše uvedený závazný právní názor stížnostního soudu rozhodl o tom, že se podle § 79f odst. 1 tr. ř. zrušuje zajištění finančních prostředků obou obviněných, jakož i zajištění věcí podrobně specifikovaných ve výroku předmětného usnesení.
7. Usnesením ze dne 1. 11. 2022, č. j. 50 T 6/2020-9233, pak krajský soud rozhodl o návrhu státní zástupkyně na zabrání části majetku tak, že podle § 102a odst. 1 tr. zákoníku a contrario se se návrh zamítá. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2022.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
8. Proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2022, č. j. 50 T 6/2020–3126, a jemu předcházejícímu usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 6 To 35/2021-3055, podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněných K. H. a M. C. stížnost pro porušení zákona.
9. Ministr spravedlnosti v odůvodnění stížnosti pro porušení zákona se vymezil k závazným právním závěrům Vrchního soudu v Olomouci učiněným v odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 8. 6. 2021, č. j. 6 To 35/2021-3055. Konkrétně namítl, že návrh státní zástupkyně směřoval k uložení ochranného opatření zabrání části majetku podle § 102a tr. zákoníku, přičemž pro účely jeho výkonu bylo navrhováno rozhodnout podle § 77b odst. 3 tr. ř. o změně důvodů zajištění, a to na zajištění podle § 358b odst. 1 tr. ř. Vrchní soud se ve svém rozhodnutí zaměřil téměř výhradně na znění § 358b odst. 1 tr. ř., aniž by stejnou pozornost věnoval i ostatním zákonným ustanovením, a to především § 77b odst. 3 tr. ř. a § 102a tr. zákoníku.
10. Pokud jde o procesněprávní stránku celé věci, soudy podle návrhu státní zástupkyně měly mj. rozhodovat o změně důvodu dosavadního zajištění, tedy o tzv. přezajištění. Uvedený postup je upraven v § 77b odst. 3 tr. ř., přičemž podle jeho věty druhé je výslovně připuštěno, aby byl důvod zajištění v průběhu trestního řízení změněn usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. V návaznosti na citovanou odbornou literaturu ministr spravedlnosti uvedl, že k tzv. přezajištění podle § 77b odst. 3 tr. ř. je obecně možné přistoupit ve všech případech vedení trestního řízení.
11. V této souvislosti poznamenal, že ochranné opatření zabrání části majetku bylo do trestního zákoníku (§ 102a) zavedeno novelou provedenou zákonem č. 55/2017 Sb. Hlavním cílem přijaté novelizace byla implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie ze dne 3. 4. 2014 č. 2014/42/EU o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii. Uvedená směrnice navazuje na předchozí rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 6. 10. 2006 č. 2006/783/SW o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci, jehož text doplňuje a zpřesňuje v návaznosti na zkušenosti členských států s aplikací uvedeného rámcového rozhodnutí a prohlubuje harmonizaci národních úprav za účelem odstranění překážek bránících efektivní mezinárodní spolupráci (k tomu srov. Ščerba F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1079).
12. Jedná se o specifické ochranné opatření, prostřednictvím kterého mají být účinněji odčerpány skutečné i pravděpodobné výnosy z trestné činnosti. K přijetí, resp. implementaci citované úpravy vedla obtížnost prokazování původu majetku, u něhož je dáno podezření, že by mohl pocházet z trestné činnosti. Jedná se o tzv. rozšířené zabavení (konfiskaci) majetku, které požaduje čl. 5 citované směrnice č. 2014/42/EU, podle něhož je pro účinný boj s organizovanou trestnou činností v některých situacích vhodné, aby v souvislosti s odsouzením určité osoby nebyl odčerpán pouze majetkový prospěch získaný takovým trestným činem, ale aby byl odčerpán i další majetek, který pravděpodobně pochází z trestné činnosti (k tomu srov. důvodová zpráva k zákonu č. 55/2017 Sb.).
13. Podle § 102a odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit zabrání části majetku při kumulativním splnění následujících předpokladů: a) pachatel byl uznán vinným úmyslným trestným činem, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři léta, nebo některým z taxativně vyjmenovaných trestných činů, b) pachatel takovým trestným činem získal či se snažil získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch a c) soud má za to, že určitá část jeho majetku pochází z trestné činnosti. Ze znění prvně uvedené podmínky vyplývá, že pro její naplnění nestačí pouhé spáchání některého z trestných činů uvedených v tomto ustanovení, ale pachatel musí být uznán vinným takovým trestným činem odsuzujícím rozsudkem. Z dikce tohoto ustanovení a smyslu zavedení tohoto institutu lze přitom dovodit, že k uložení tohoto ochranného opatření lze přikročit i po právní moci odsuzujícího rozsudku. Tato podmínka byla v daném případě splněna, neboť oba obvinění byli pravomocně uznáni vinnými ze spáchání úmyslného trestného činu, za který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři roky. Soudy však ke zhodnocení nejen této, ale ani ostatních podmínek pro jeho uložení vůbec nepřistoupily, když se zabývaly výhradně procesněprávní stránkou celé věci.
14. Dále ministr spravedlnosti připomenul, že pokud se přistoupí ke zhodnocení institutu tzv. přezajištění podle § 77b odst. 3 tr. ř. z důvodu podle § 358b odst. 1 tr. ř., a tento institut se posoudí komplexně a jako celek právě v souvislosti s ostatními výše zmíněnými zákonnými ustanoveními, jakož i s ohledem na teleologický výklad institutu zabrání části majetku podle § 102a tr. zákoníku, lze dospět k závěru, že je možné jej aplikovat v průběhu trestního řízení, nejdříve však od počátku trestního stíhání. Pojem „je-li obviněný stíhán“ lze totiž vyložit rovněž tak, že k zajištění lze přistoupit až po zahájení trestního stíhání, přičemž uvedená dikce nemusí vést k závěru, že tak nelze učinit po právní moci odsuzujícího rozsudku. Uvedený náhled podporuje rovněž výkladové ustanovení § 12 odst. 7 tr. ř., podle kterého platí, že pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným žalovaný a odsouzený.
15. Právní názor soudů se nemůže opírat pouze o citaci zákonných ustanovení a jejich gramatický výklad. Teleologický přístup k výkladu práva musí převážit nad čistě dogmatickým gramatickým výkladem tak, aby byl v maximální míře naplněn účel institutu zajištění majetku a pachatelům trestných činů byl vyslán jasný vzkaz, že se trestná činnost nesmí vyplácet a současně tak byl zajištěn jejich dostatečný postih, který je má odvrátit od dalšího páchání trestné činnosti.
16. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2022, č. j. 50 T 6/2020-3126, byl porušen zákon ve prospěch obviněných K. H. a M. C. v ustanovení § 79f odst. 1 tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 6 To 35/2021-3055, v ustanovení § 77b odst. 3 tr. ř. a § 358b odst. 1 tr. ř., a to ve prospěch obviněných K. H. a M. C..
17. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že s podanou stížností pro porušení zákona se ztotožňuje, včetně v ní obsažené argumentace.
18. Státní zástupce k podané stížnosti pro porušení zákona doplnil, že v přezkoumávané věci nejde o případ, že by rozhodnutím o ochranném opatření zabrání části majetku měly soudy nad rámec trestního řízení rozšiřovat jeho sankční důsledky. Stěžovatel v tomto směru důvodně odkázal na smysl zakotvení uvedeného ochranného opatření do právního řádu České republiky, jímž je implementace směrnice č. 2014/42EU o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii. Rovněž ze samotné konstrukce § 102a tr. zákoníku vyplývá, že předpokladem pro takový postup je uznání viny pachatele vymezené trestné činnosti. Lze tak mít za to, že rozhodnutí o uložení tohoto ochranného opatření nebrání skutečnost, že o vině a o trestu obou obviněných již bylo pravomocně rozhodnuto. Je proto možno akceptovat závěr stěžovatele, že soudy pochybily, pokud nepřikročily ke změně účelu zajištění ve smyslu § 77b tr. ř. na zajištění pro účely zabrání části majetku podle § 358b odst. 1 tr. ř.
19. Zároveň státní zástupce zdůraznil, že předložená otázka má nezanedbatelný judikaturní význam pro aplikaci institutů zajištění a v důsledku toho též pro náležité plnění závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii v oblasti odčerpávání výnosů z trestné činnosti.
20. Státní zástupce proto ve shodě se stěžovatelem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2022, č. j. 50 T 6/2020-3126, byl porušen zákon v § 79f odst. 1 tr. ř., a v řízení mu předcházejícím usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 6 To 35/2021-3055, v § 77b odst. 3 a § 358b odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněných.
21. Obvinění se k předmětné stížnosti pro porušení zákona nevyjádřili.
III. Přípustnost a důvodnost stížnosti pro porušení zákona
22. Nejvyšší soud, jakožto soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona, po zjištění její přípustnosti (§ 266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněných K. H. a M. C. (§ 267 odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a předně dospěl k závěru, že argumentaci v ní obsažené lze přisvědčit.
23. Zabrání části majetku podle § 102a tr. zákoníku neboli také rozšířená konfiskace, je nejnovějším ochranným opatřením zakotveným v trestním zákoníku. K zakotvení institutu zabrání části majetku, jakožto nástroje sloužícího k odčerpávání výnosů z trestné činnosti v souladu se zásadou, že páchání trestné činnosti se nesmí vyplácet, došlo až v důsledku nutnosti plnění povinností vyplývajících z členství v Evropské unii, a to konkrétně na základě směrnice 2014/42/EU ze dne 3. 4. 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii ("směrnice"). Implementace směrnice následně proběhla novelizačním zákonem (tj. zákonem č. 55/2017 Sb.), a to s účinností od 18. 3. 2017. Článek 5 směrnice nachází svůj hmotněprávní obraz v § 102a tr. zákoníku a procesní v § 358a a § 358b tr. ř. (srov. ČIHULKOVÁ, R.: Zabrání části majetku – některé problematické aspekty. In: Trestní právo, Wolters Kluwer, 2023, č. 4, str. 2).
24. Podle § 102a odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit ochranné opatření zabrání části majetku při kumulativním splnění následujících tří předpokladů. Pachatel byl uznán vinným úmyslným trestným činem, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři léta (nebo některým z taxativně vyjmenovaných trestných činů), pachatel takovým trestným činem získal či se snažil získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch a soud má za to, že určitá část jeho majetku pochází z trestné činnosti.
25. Pokud se týká prvně uváděné zákonné podmínky, její naplnění je podmíněno tím, že pachatel byl pravomocným odsuzujícím rozsudkem uznán vinným zde vymezeným trestným činem. K uložení tohoto ochranného opatření lze tedy přikročit po právní moci odsuzujícího rozsudku. Tato podmínka byla v projednávané trestní věci splněna, neboť oba obvinění byli pravomocně uznáni vinnými ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, za který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby až dvanáct let. Dalšími zákonnými podmínkami pro uložení ochranného opatření zabrání části majetku se soudy již nezabývaly, a to s ohledem na nesprávný právní názor obsažený v kasačním rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci.
26. S ohledem na znění § 102a odst. 1 tr. zákoníku lze za splnění dalších zákonných podmínek uložit zabrání části majetku v případě pravomocně uznané viny trestným činem, na který trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně čtyři léta, jako je tomu v projednávané trestní věci obviněných. Ustanovení § 102a odst. 1 tr. zákoníku tak umožňuje vyhovět návrhu státního zástupce na zabrání části majetku po právní moci odsuzujícího rozsudku, tedy odsouzenému, přičemž podmínkou není, že majetek je postižen zajišťovacím institutem podle ustanovení § 79a a násl. tr. ř. Jinými slovy je možné zabrat i část nezajištěného majetku odsouzeného, neboť z hlediska aplikace tohoto ochranného opatření není podmínkou existence majetkového zajišťovacího institutu.
27. Státní zástupkyně v návrhu na zabrání části majetku též navrhovala, aby ohledně všech zajištěných věcí bylo učiněno rozhodnutí podle § 77b odst. 3 tr. ř., když podle věty druhé tohoto ustanovení lze důvod zajištění v průběhu trestního řízení změnit usnesením, proti kterému je přípustná stížnost. Proto navrhla, aby pro účely výkonu ochranného opatření zabrání části majetku bylo ohledně zajištěných věcí rozhodnuto podle § 77b odst. 3 tr. ř. o změně důvodů zajištění, a to na zajištění podle § 358b odst. 1 tr. ř.
28. Ustanovení § 77b odst. 3 tr. ř. umožňuje změnu zajištění věcí důležitých pro trestní řízení v průběhu celého trestního řízení, z čehož vyplývá, že k této změně je možné přistoupit i v případě již odsuzujícím rozhodnutím pravomocně skončené trestní věci. Ani ustanovení § 77b odst. 3 tr. ř. tedy nebránilo učinit rozhodnutí o navrhované změně důvodu zajištění. Jak již bylo shora konstatováno, podmínkou aplikace institutu zabrání části majetku není existence zajišťovacího institutu ve vztahu k zabírané části majetku, a proto ani v případě postupu podle § 77b odst. 3 tr. ř. nelze dospět k závěru, že by toto ustanovení mohlo bránit uplatnění procesního návrhu státní zástupkyně.
29. Ustanovení § 358b tr. ř. při respektování účelu i přiměřenosti zásahu státu tvoří ústavně konformní výluku z ochrany vlastnictví. Tímto účelem je legitimní zájem státu na vynutitelnosti případného budoucího ochranného opatření (majetkového postihu) pachatele trestné činnosti či jiné osoby, který je součástí obecného zájmu na ochraně společnosti před pachateli trestných činů. Tento závěr je konformní i s judikaturou ESLP a při zdůraznění přiměřeného vztahu mezi použitými prostředky a sledovaným cílem přiznává státům širokou míru uvážení, jde-li o způsob uplatnění prostředků zasahování i o posouzení, zda jsou jejich důsledky ospravedlněny v obecném zájmu snahou o dosažení záměru příslušného zákona (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. I. ÚS 1651/20).
30. Je třeba připomenout, že v době rozhodování obou soudů, tj. 8. 6. 2021 (usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6., č. j. 6 To 35/2021-3055) a 10. 1. 2022 (usnesení Krajského soudu v Brně, č. j. 50 T 6/2020-3126), bylo platné a účinné znění § 358b odst. 1 tr. ř. v následující podobě: „Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení zabrání části majetku, může soud a v přípravném řízení státní zástupce zajistit věci obviněného nebo jiné osoby, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jsou splněny podmínky pro jejich zabrání podle § 102a trestního zákoníku.“
31. I když zákonem č. 55/2017 Sb. bylo v trestním zákoníku s účinností od 18. 3. 2017 nově zakotveno ochranné opatření zabrání části majetku podle § 102a tr. zákoníku, a to ve výše již uváděném znění, tak dikce § 358b odst. 1 tr. ř. sice zůstala nezměněna až do účinnosti zákona č. 422/2022 Sb. (tj. do 1. 1. 2023), avšak ani tato skutečnost nemohla nijak ovlivnit rozhodování soudů o návrzích podle § 77b odst. 3 tr. ř. a § 358b odst. 1 tr. ř.
32. Podle stávajícího znění § 358b odst. 1 tr. ř. (s účinností od 1. 1. 2023) platí: „Je-li obviněný stíhán pro trestný čin, za který je třeba vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a poměrům obviněného očekávat uložení zabrání části majetku, nebo bylo-li zabrání části majetku uloženo a je třeba zajistit jeho výkon, může soud a v přípravném řízení státní zástupce zajistit věci obviněného nebo jiné osoby, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že jsou splněny podmínky pro jejich zabrání podle § 102a trestního zákoníku.“ Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 422/2022 Sb. byla s účinností od 1. 1. 2023 v § 358b odst. 1 větě první tr. ř. za slovo "majetku," vložena slova "…nebo bylo-li zabrání části majetku uloženo a je třeba zajistit jeho výkon,".
33. Vrchní soud v Olomouci ve svém kasačním rozhodnutí vycházel v podstatě z toho, že ustanovení § 358b odst. 1 tr. ř. lze užít „…toliko v době, pokud trestní stíhání trvá – tedy před nabytím právní moci odsuzujícího rozsudku … a nikoli až poté, co trestní stíhání v důsledku nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku … fakticky skončilo“ (viz bod 11 odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2021, č. j. 6 To 35/2021-3055).
34. Vrchní soud se v napadeném usnesení soustředil jen na výklad procesního ustanovení § 358b odst. 1 tr. ř. a v této souvislosti, zejména na v něm použité označení trestně stíhané osoby, u které lze očekávat uložení zabrání části majetku, jako „obviněného“. Na základě tohoto izolovaného výkladu pak nesprávně dovodil, že v případě pravomocného skončení trestního stíhání odsuzujícím rozsudkem tato osoba již není obviněným, proti kterému se vede trestní stíhání, ale odsouzeným, a proto u ní nelze provést zajištění věci pro účely výkonu očekávaného uložení předmětného ochranného opatření, a tedy ani změnu důvodů zajištění podle § 77b odst. 3 tr. ř. Takový výklad vrchního soudu zcela pominul již tehdy platné a účinné znění jak § 102a odst. 1 tr. zákoníku, tak § 77b odst. 3 tr. ř. , které tuto možnost nijak nevylučovaly. Proto je nesprávný jeho právní názor, že s ohledem na dikci § 358b odst. 1 tr. ř. „Je-li obviněný stíhán…“ je vyloučena aplikace ustanovení § 77b odst. 3 tr. ř. ve vztahu k zajištění výkonu zabrání části majetku podle § 358b odst. 1 tr. ř., pokud již došlo k pravomocnému odsouzení za trestný čin, byť jinak jde o trestný čin předvídaný ustanovením § 102a odst. 1 tr. zákoníku.
35. Současné znění ustanovení § 358b odst. 1 tr. ř. bylo ohledně možnosti zajištění výkonu zabrání části majetku doplněno o text „…bylo-li zabrání části majetku uloženo“, což v případě ustanovení § 102a odst. 1 tr. zákoníku, jak již bylo výše uvedeno, není podmíněno vedením trestního stíhání (podmínkou je existence pravomocného odsouzení), ani tím, zda část zajišťovaného majetku byla postižena majetkovým zajišťovacím institutem. Je tak evidentní, že pod pojmem „obviněný“ se v tomto ustanovení rozumí jako obviněný též „odsouzený“ (viz § 12 odst. 7 tr. ř.), což lze vztáhnout i k právní úpravě účinné v době rozhodování soudů o předmětném návrhu státní zástupkyně.
36. Doplněný text ustanovení § 358b odst. 1 tr. ř. ve znění „…nebo bylo-li zabrání části majetku uloženo a je třeba zajistit jeho výkon“ je třeba vykládat tak, že jsou-li splněny podmínky pro zabrání části majetku podle ustanovení § 102a tr. zákoníku, soud může zajistit tyto věci pro účely výkonu tohoto ochranného opatření. Také výkladem a maiori ad minus je třeba dospět k závěru, že pokud soud může pro účely výkonu zabrání části majetku zajistit dosud nezajištěné věci, tím spíše může změnit důvod zajištění postupem podle § 77b odst. 3 tr. ř.
37. Zabrání části majetku podle § 102a tr. zákoníku se vztahuje k pravomocnému odsouzení obviněného a není tedy vázáno na trvání trestního stíhání. Návrhu státní zástupkyně tedy bylo možné vyhovět, i za situace, kdy neplatila výše citovaná novela ustanovení § 358b odst. 1 tr. ř. Nyní není pochyb, že lze vycházet ze znění této novely trestního řádu, jež dikcí "nebo bylo-li zabrání části majetku uloženo a je třeba zajistit jeho výkon“, již zcela jasně umožňuje zajištění výkonu části zabraného majetku, a tedy i tzv. přezajištění ve smyslu § 77b odst. 3 tr. ř.
38. Za této situace případný judikaturní význam řešení této otázky nastíněné v podané stížnosti pro porušení zákona, která byla podána v neprospěch obviněných, se tak poněkud vytrácí. Jinými slovy řečeno judikaturní význam z hlediska posouzení, zda a za jakých podmínek lze po právní moci odsuzujícího rozsudku změnit důvod zajištění, a to pro účely výkonu ochranného opatření zabrání části majetku, již jednoznačně vyplývá z výše citované novely ustanovení § 358b odst. 1 tr. ř. Za stávající právní úpravy již není pochyb o tom, postup podle § 358b odst. 1 tr. ř. lze užít i v době, kdy trestní stíhání obviněného skončilo v důsledku nabytí právní moci odsuzujícího rozsudku, a navíc i bez ohledu na to, zda jde o majetek zajištěný či nikoliv.
39. Z důvodů výše uvedených Nejvyšší soud v tomto řízení o mimořádném opravném prostředku nepřistoupil k vyslovení tzv. akademického výroku ve smyslu § 268 odst. 2 tr. ř., byť se ztotožnil s obsahem podané stížnosti pro porušení zákona a v ní uvedenou argumentací. Postupem podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost pro porušení zákona usnesením zamítl, přičemž v souladu s ustanovením § 274 odst. 2 tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu