U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 stížnost
pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve
prospěch obviněného M. P., proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26.
2. 2014, sp. zn. 3 T 101/2013, a rozhodl t a k t o :
Podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost pro porušení zákona z a m í
t á .
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 T
101/2013, byl obviněný M. P. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným pod bodem
1) přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne
15. 10. 2012, a pod bodem 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil v období
od 4. 1. 2013 do 18. 1. 2013. V případě skutku popsaného pod bodem 1) soud
podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu
uloženému rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, a
za skutek pod bodem 2) uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání osmi
měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem a dále mu uložil
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu
jednoho roku. Současně byla obviněnému uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř.
povinnost zaplatit poškozenému V. Š. škodu ve výši 10 000 Kč. Rozsudek ve
výroku o vině a trestu nabyl právní moci dne 26. 2. 2014, v celém rozsahu pak
nabyl právní moci dne 22. 3. 2014.
2. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2.
2014, sp. zn. 3 T 101/2013, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále
též jen „stěžovatel“) podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona
ve prospěch obviněného M. P.
3. V podané stížnosti namítl, že výše označený soud se neřídil zásadou
speciality upravenou v § 198 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních, (dále též jen ve zkratce „z. m. j.
s.) a postupoval v rozporu s ní, neboť taxativně vymezené podmínky v § 198
odst. 1 písm. a) až g) z. m. j. s. umožňující výjimku z této zásady, nebyly v
předmětném případě splněny. Stěžovatel poukázal, že vydání shora citovaného
rozsudku předcházelo odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Trutnově
ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, ve spojení s usnesením Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 114/2013, kterým byl
uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání
osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a dále trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou
let; současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne
22. 1. 2013. Protože obviněný k výkonu uloženého trestu odnětí svobody
nenastoupil, po zjištění, že se zdržuje na území Slovenské republiky, vydala
dne 11. 12. 2013, pod sp. zn. 17 T 162/2012, soudkyně Okresního soudu v
Trutnově Evropský zatýkací rozkaz (dále též „EZR“), na jehož základě byl
obviněný dne 31. 12. 2013 v B., ve Slovenské republice, zadržen. Podle usnesení
Krajské prokuratury Bratislava ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. KPt 152/13, byl dne
22. 1. 2014 předán do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody uloženého
mu rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T
162/2012, a to pouze pro skutky uvedené ve shora citovaném EZR, přičemž z kopie
záznamu o výslechu obviněného ze dne 15. 1. 2014 vyplynulo, že obviněný
uplatnil zásadu speciality v plném rozsahu (viz usnesení na č. 1. 178–181 spisu
sp. zn. 17 T 162/2012 a kopie záznamu o výslechu obviněného ze dne 15. 1. 2014).
4. Podle názoru stěžovatele Okresní soud v Trutnově nerespektoval zásadu
speciality uplatněnou obviněným, když po zjištění, že dne 22. 1. 2014 došlo k
jeho předání do České republiky, postupoval tak, že mu ustanovil pro trestní
řízení vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013 obhájce a dne 4. 2. 2014 nařídil ve věci
hlavní líčení na den 26. 2. 2014, kdy došlo k vyhlášení napadeného rozsudku,
aniž byla soudem v průběhu řízení zjišťována existence některé z okolností
uvedených v § 198 odst. 1 písm. a) až g) z. m. j. s., umožňující průlom do
zásady speciality. Naopak k dotazu Vazební věznice Brno, ve vztahu k nařízenému
trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, na zásadu speciality, dne 17. 4.
2014 soud sdělil, že na trest nařízený ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013,
se zásada speciality nevztahuje (viz sdělení na č. l. 172 spisu 3 T 101/2013).
5. Za situace, kdy se obviněný v souvislosti se svým předáním ze
Slovenské republiky na území České republiky nevzdal práva na uplatnění zásady
speciality, přičemž příslušným orgánem předávajícího státu nebyl, a to navíc
ani ex post, udělen souhlas s trestním stíháním ve věci vedené Okresním soudem
v Trutnově pod sp. zn. 3 T 101/2013, trpí podle stěžovatele řízení v této věci
vedené od 22. 1. 2014 zásadní procesní vadou, neboť v době po předání
obviněného na území České republiky soud nemohl činit v trestní věci vedené pod
sp. zn. 3 T 101/2013 úkony vedoucí k trestnímu stíhání a odsouzení obviněného,
ale podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. si měl k jeho dalšímu trestnímu stíhání
opatřit dodatečný souhlas oprávněného cizozemského justičního orgánu, tedy
Krajské prokuratury Bratislava s rozšířením trestního stíhání obviněného v
trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013, a zjistit jeho stanovisko ke
vzdání se práva na uplatnění zásady speciality. Pokud soud nerespektoval zásadu
speciality a naopak vedl proti obviněnému trestní stíhání, které vyústilo v
jeho pravomocné odsouzení, porušil podle stěžovatele zákon v neprospěch
obviněného. Z výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému v napadené
trestní věci byl dne 24. 9. 2015 na základě rozhodnutí Městského soudu v Brně,
sp. zn. 8 PP 156/2015, podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání 2 let,
přičemž zbytek nevykonaného trestu činí 158 dní. Trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel by měl obviněný začít vykonávat
dne 24. 9. 2017 poté, co vykoná trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel uložený mu v trestní věci sp. zn. 17 T 162/2012.
6. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl,
aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení
předcházejícím pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2.
2014, sp. zn. 3 T 101/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. P., a
to v ustanoveních § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 198 odst. 1 zákona č.
104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění
pozdějších předpisů; dále aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený
rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, č. j. 3 T 101/2013-161,
jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále
postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., tj. přikázal Okresnímu soudu v Trutnově,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona
přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků
rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z
důvodů v ní uvedených, jakož i řízení jim předcházející, a shledal, že zákon
napadeným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově a řízením mu předcházejícím
porušen nebyl, a proto podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl podanou
stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou.
8. Ve vztahu k tvrzenému porušení zásady speciality v posuzované věci je
třeba připomenout zákonnou úpravu obsaženou v ustanovení § 198 odst. 1 zákona
č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve
znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2014, podle níž předaná osoba
nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní
stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný
před předáním, než pro který byla předána, ledaže
a) v rámci trestního stíhání nedojde k omezení nebo zbavení její osobní
svobody,
b) opustila území České republiky a dobrovolně se vrátila zpět nebo byla na
území České republiky dopravena zákonným způsobem,
c) zdržuje se na území České republiky po uplynutí 45 dnů po svém propuštění z
vazby, z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo po ukončení výkonu
ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, ačkoli měla možnost
území České republiky opustit,
d) předané osobě hrozí uložení pouze jiného trestu než nepodmíněného trestu
odnětí svobody nebo uložení ochranného opatření nespojeného se zbavením osobní
svobody, a to i v případě, že může za zákonem stanovených podmínek dojít k
jejich změně na nepodmíněný trest odnětí svobody nebo na ochranné opatření
spojené se zbavením osobní svobody,
e) předaná osoba se vzdala práva na uplatnění zásady speciality, případně
vzdání se tohoto práva bylo součástí jejího souhlasu s předáním do České
republiky,
f) předaná osoba se po svém předání výslovně vzdala práva na uplatnění zásady
speciality, nebo
g) příslušný orgán předávajícího státu udělil souhlas se stíháním předané osoby
nebo výkonem trestu nebo ochranného opatření.
Podle § 198 odst. 2 z. m. j. s. platí, že jestliže se předaná osoba nevzdala
práva na uplatnění zásady speciality podle odstavce 1 písm. e), předseda senátu
a v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce ji vyslechne za
přítomnosti obhájce a poučí ji o možnosti vzdát se práva na uplatnění zásady
speciality, jakož i o důsledcích tohoto prohlášení. Toto prohlášení nelze vzít
zpět. Skutek, ohledně něhož se osoba vzdala práva na uplatnění zásady
speciality, popíše soud v protokolu tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem.
Podle § 198 odst. 3 z. m. j. s. žádost o souhlas podle odstavce 1 písm. g) podá
v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem
předseda senátu. V žádosti se uvedou údaje odpovídající obsahovým náležitostem
evropského zatýkacího rozkazu. Žádost se doručí příslušnému orgánu
předávajícího státu s překladem do úředního jazyka tohoto státu nebo do jiného
jazyka, v němž je předávající stát ochoten evropský zatýkací rozkaz přijmout.
Podle § 11 odst. 1 písm. c) tr. ř. pak platí, že trestní stíhání nelze zahájit,
a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o
osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení nebo o
osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový
souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.
9. Z obsahu předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že
rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T
162/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 114/2013, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) rozsudku
přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil v době od 18. 10. 2012 do 21. 10. 2012, a
v bodě 2) rozsudku přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
kterého se dopustil ve dnech 18. 10. 2012 a 21. 10. 2012, za což mu byl uložen
úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením pro výkon
trestu do věznice s dozorem a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel v trvání dvou let; současně bylo rozhodnuto o náhradě
škody. Rozsudek v dané věci nabyl právní moci dne 22. 1. 2013. Z předmětného
spisu se dále podává, že dne 1. 2. 2013 byl Okresním soudem v Trutnově nařízen
výkon trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že tento má obviněný
nastoupit nejpozději dne 22. 2. 2013 (č. l. 185 spisu). Dne 11. 6. 2013 byl
Okresním soudem v Trutnově vydán příkaz k jeho dodání do výkonu trestu, který
však nebyl realizován, a to i přesto, že po obviněném bylo již dne 29. 5. 2013
vyhlášeno celostátní pátrání na základě souhlasu se zadržením podle § 76 odst. 1 tr. ř., který vydalo Okresní státní zastupitelství Praha 4 pod sp. zn. 4 ZN
5202/2013 (č. l. 118 spisu). Z úředního záznamu ze dne 9. 10. 2013 se podává,
že dle sdělení Policie České republiky, Praha 4, se telefonicky ozval obviněný
s tím, že se zdržuje na území Slovenské republiky, na adrese B., M. ..., a kde
si též přebírá poštu. Na tuto adresu mu byla zaslána výzva k nástupu výkonu
trestu odnětí svobody, kterou dle doručenky převzal dne 18. 10. 2013 (č. l. 119
spisu). Poté, co obviněný ani na tuto výzvu nereagoval stejně jako na sdělení
soudu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody ze dne 31. 10. 2013 (č. l. 155
spisu), byl dne 11. 12. 2013 pod sp. zn. 17 T 162/2012, na osobu obviněného
vydán předsedkyní senátu Okresního soudu v Trutnově Evropský zatýkací rozkaz, a
to k výkonu trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně,
uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 114/2013, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2013, a
to pro přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 156–162 spisu). Na základě citovaného EZR byl obviněný M. P. dne 31. 12. 2013 v B., ve Slovenské republice zadržen (č. l. 166 spisu). Usnesením Krajské
prokuratury Bratislava ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 2 KPt 152/13, bylo podle §
21 odst. 2 zákona Slovenské republiky č. 154/2010 Z. z., o Evropském zatýkacím
rozkazu rozhodnuto, že se vykoná EZR vydaný Okresním soudem v Trutnově dne 11. 12. 2013, sp. zn.
17 T 162/2012, na obviněného k výkonu trestu odnětí svobody
v trvání 18 měsíců do České republiky, který mu byl uložen za skutky ve shora
citovaném EZR uvedené (č. l. 178–181 spisu). Jak se z odůvodnění předmětného
usnesení rovněž podává, usnesením Krajského soudu v Bratislavě ze dne 2. 1. 2014, sp. zn. 3 Nc 1/2014, byl obviněný podle § 15 odst. 2 citovaného zákona
vzat do předběžné vazby, která započala dne 2. 1. 2014, a v níž se nacházel
nepřetržitě až do jeho předání na předávacím místě H. – H. dne 22. 1. 2014 (č. l. 190 spisu). Dle sdělení příslušného justičního orgánu předávajícího státu
byl obviněný M. P. předán do České republiky za účelem výkonu trestu odnětí
svobody, a to pro skutky uvedené ve výše citovaném Evropském zatýkacím rozkazu,
přičemž z jeho strany nedošlo ke vzdání se práva na uplatnění zásady
speciality, neboť z protokolu Krajské prokuratury Bratislava ze dne 15 1. 2014,
sp. zn. 2 KPt 152/13-28, o jeho výslechu vyplývá, že obviněný podle § 31 odst. 1, § 22 odst. 5 zákona Slovenské republiky č. 154/2010 Z. z., o EZR prohlásil,
že trvá na uplatnění zásady speciality (č. l. 178–181 spisu). Rozhodnutí
slovenských orgánů o předání obviněného do České republiky bylo realizováno dne
22. 1. 2014, kdy byl slovenskou policií dopraven na území České republiky a
orgány Policie České republiky předán do Vazební věznice v Brně k výkonu trestu
odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 114/2013, a to na základě příkazu
Okresního soudu v Trutnově k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného
dne 11. 6. 2013. Tato skutečnost se podává ze sdělení Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územního odboru Trutnov,
oddělení služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 23. 1. 2014, č. j. KRPH-123744-15/ČJ-2013-051071 (č. l. 182 spisu). Ze spisu též vyplývá, že u
obviněného okresní soud ve věci sp. zn. 17 T 162/2012 dnem 22. 1. 2014 nařídil
výkon trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, do kterého započetl dobu
strávenou obviněným v zadržení a ve vazbě na území Slovenské republiky v
souvislosti s jeho předáním, tj. dobu od 31. 12. 2013 do 22. 1. 2014. Tento
trest obviněný vykonával až do 30. 6. 2015 a tímto dnem nastoupil výkon trestu
odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem napadeným
stížností pro porušení zákona (viz č. l. 174 spisu Okresního soudu v Trutnově,
sp. zn. 3 T 101/2013).
10. Ze spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 101/2013 Nejvyšší
soud dále zjistil, že poté, co dne 22. 1. 2014 došlo k předání obviněného do
České republiky k výkonu trestu odnětí svobody ve věci sp. zn. 17 T 162/2012,
Okresní soud v Trutnově v posuzované věci nařídil dne 4. 2. 2014 na den 26. 2.
2014 hlavní líčení, ve kterém vydal napadený rozsudek. K tomuto postupu
okresního soudu lze dodat, že v tomto stadiu řízení se nezabýval obsahem
rozhodnutí Krajské prokuratury Bratislava ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 2 KPt
152/13, a obsahem protokolu o výslechu obviněného ze dne 15. 1. 2014 pod sp.
zn. 2 KPt 152/13-28 Krajské prokuratury v Bratislavě, pokud z nich vyplývalo,
že obviněný v rámci řízení o svém předání do České republiky trval na uplatnění
zásady speciality. Stejně tak ponechal stranou, zda s ohledem na vyjádření
obviněného k uplatnění zásady speciality nejsou dány některé z okolností
uvedených v § 198 odst. 1 písm. a) až g) z. m. j. s., umožňujících průlom do
zásady speciality.
11. Okresní soud v Trutnově bez dalšího pokračoval v řízení a rozsudkem
ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 T 101/2013, uznal obviněného vinným v bodě 1)
přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 15.
10. 2012, a v bodě 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil v době od 4. 1.
2013 do 18. 1. 2013. V případě skutku popsaného pod bodem 1) okresní soud podle
§ 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu
uloženému rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, a
za skutek pod bodem 2) byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi
měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému
uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na
dobu jednoho roku a podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit
poškozenému V. Š. škodu ve výši 10 000 Kč. Protože státní zástupce a obviněný,
a to i za osoby oprávněné podat v jeho prospěch odvolání, po vyhlášení rozsudku
se vzdali práva odvolání, rozsudek ve výroku o vině a trestu nabyl právní moci
dne 26. 2. 2014 a v celém rozsahu (tj. též ohledně výroku o náhradě škody) pak
nabyl právní moci dne 22. 3. 2014 (č. l. 161–163 spisu). Proto také rozsudek
okresního soudu ve vztahu k výroku o vině a trestu neobsahuje odůvodnění a
nelze tak ani zjistit případné úvahy soudu vztahující se k uplatňování zásady
speciality (§ 129 odst. 2 tr. ř.).
12. Okresní soud poté dne 31. 3. 2014, tj. až po právní moci stížností
pro porušení zákona napadeného rozsudku, učinil opatření, jímž ve smyslu
ustanovení § 321 odst. 1 tr. ř. u obviněného nařídil výkon pravomocně uloženého
nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž z následného
sdělení Vězeňské služby, resp. Vazební věznice Brno, se podávalo, že k zahájení
výkonu tohoto trestu dojde až poté, co obviněný vykoná trest odnětí svobody
uložený mu v předchozí trestní věci Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 17 T
162/2012, tj. dnem 30. 6. 2015 (viz č. l. 174). Obviněný pak skutečně uvedeného
dne, tj. 30. 6. 2015, nastoupil výkon uvedeného trestu. Jak ze spisu dále
vyplývá, okresní soud poté k dotazu Vazební věznice Brno ze dne 8. 4. 2014
ohledně uplatnění zásady speciality ve vztahu k výkonu trestu odnětí svobody v
trvání osmi měsíců sdělil, že tato zásada se nevztahuje na trest nařízený
obviněnému ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013 (č. l. 171–172 spisu). Z
hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení v posuzované věci je třeba též
uvést, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 8 PP
156/2015, byl obviněný M. P. podmíněně propuštěn z výkonu trestů odnětí svobody
uložených mu výše již citovanými rozsudky Okresního soudu v Trutnově a byla mu
stanovena zkušební doba v trvání dvou let, přičemž zbytek dosud nevykonaného
trestu činí 158 dní. Rozhodnutí nabylo téhož dne právní moci a od 24. 9. 2015
až dosud se obviněný nachází na svobodě. Pro úplnost lze dodat, že v současné
době se proti obviněnému vede trestní stíhání u Okresního soudu ve Vyškově pod
sp. zn. 2 T 34/2016 pro trestný čin podvodu podle 209 odst. 1, 2 a 3 tr.
zákoníku a další, přičemž jde o věc převzatou k trestnímu stíhání v České
republice ze Slovenské republiky rozhodnutím Městského státního zastupitelství
v Brně ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. ZM 119/2014.
13. Byť se okresní soud patrně nezabýval případnými důsledky vyjádření
obviněného, že trvá na uplatnění zásady speciality, učiněného v rámci
předávacího řízení před příslušným justičním orgánem Slovenské republiky dne
15. 1. 2014, (s ohledem na zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění, to
zjistit nelze, nicméně tato skutečnost v zásadě vyplývá z vlastního procesního
postupu soudu), a to přestože měl k dispozici přílohový spis Okresního soudu v
Trutnově, sp. zn. 17 T 162/2012 (viz č. l. 157), tak to samo o sobě neznamená,
že by jeho procesní postup vedoucí k odsuzujícímu rozsudku byl z tohoto důvodu
v rozporu se zákonem.
14. Okresní soud totiž neporušil ustanovení § 198 odst. 1 z. m. j. s.
(účinné od 1. 1. 2014), podle něhož platí, že předaná osoba nemůže být zbavena
osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán
trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro
který byla předána, ledaže (mimo jiné) pod písm. a) v rámci trestního stíhání
nedojde k omezení nebo zbavení její osobní svobody. Jednou z výjimek
umožňujících průlom do zásady speciality je tedy okolnost, že předaná osoba je
sice stíhána pro jiný skutek spáchaný před předáním, avšak v rámci trestního
stíhání (trestním stíháním se rozumí úsek trestního řízení od zahájení
trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí ve
věci samé – viz § 12 odst. 10 tr. ř.) nedojde k omezení či zbavení její osobní
svobody. S ohledem na změnu právní úpravy provedenou zákonem o mezinárodní
justiční spolupráci ve věcech trestních se stávají zásadně nepoužitelnými
některá dřívější rozhodnutí, jež se vztahují k uplatňování zásady speciality,
vycházející z vnitrostátní právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (např. č.
32/2002 Sb. rozh. tr.).
15. V rámci předávacího řízení mezi členskými státy Evropské unie (v
daném případě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou) s účinností od 1.
1. 2014 je zásada speciality zakotvená v § 198 odst. 1 z. m. j. s. vyjádřením
uvedeného principu upraveného v čl. 27 Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. 6.
2002 o Evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy
(2002/584/SVV). Zásada speciality vyplývající z odst. 1 citovaného článku je
prolomena v odstavci 3 tak, že podle písm. c) se nepoužije ustanovení odst. 2,
podle něhož nelze osobu, která byla předána, stíhat, odsoudit nebo jinak zbavit
svobody za jiný trestný čin, než kvůli kterému byla předána a kterého se
dopustila před svým předáním, v případech, kdy trestní řízení nevede k
uplatnění opatření omezujícího osobní svobodu.
16. V souvislosti s uplatňováním zásady speciality lze též poukázat na
její vymezení v klíčovém rozsudku Soudního dvora ze dne 1. 12. 2008 ve věci
C-388/08 PPU, který ve vztahu k článku 27 Rámcového rozhodnutí zaujal při
rozhodování o předběžné otázce právní názor, podle něhož výjimka stanovená v
článku 27 odst. 3 písm. c) Rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládána v
tom smyslu, že pokud se jedná o „jiný trestný čin“, než kvůli kterému byla
osoba předána, musí být souhlas vyžádán – v souladu s článkem 27 odst. 4 tohoto
Rámcového rozhodnutí – a získán, má-li být vykonán trest odnětí svobody nebo
opatření spojené s odnětím svobody. Osoba, která byla předána, může být stíhána
a odsouzena za takový trestný čin před obdržením souhlasu, pokud během
trestního stíhání nebo soudního řízení týkajících se tohoto trestného činu
nebylo uloženo žádné opatření omezující svobodu. Souhlas cizího státu s
rozšířením předání tak musí být vyžádán, aby bylo možné vykonat uloženou
trestní sankci spojenou s omezením nebo zbavením osobní svobody (např.
nepodmíněný trest odnětí svobody). K tomu blíže srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 24/2015.
17. V posuzované věci obviněného M. P., v níž bylo vedeno trestní
stíhání pro jiný skutek než pro nějž byl předán a který spáchal před svým
předáním do České republiky, v řízení před Okresním soudem v Trutnově až do
právní moci odsuzujícího rozsudku vůbec nedošlo k omezení či zbavení jeho
osobní svobody. Proto už z tohoto důvodu po 1. 1. 2014 (tj. od účinnosti z. m.
j. s.) nemohlo v tomto případě dojít k porušení zásady speciality, a to ve
shodě s argumentací rozvedenou v bodech 13 až 15 shora. Obviněný byl předán do
České republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu dne 22. 1. 2014 a
ihned byl dodán do věznice k výkonu trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců,
který mu byl uložen Okresním soudem v Trutnově ve věci sp. zn. 17 T 162/2012,
tedy ve věci, v níž byl vydán realizovaný evropský zatýkací rozkaz. Tento trest
vykonával až do dne 30. 6. 2015, přičemž stížností pro porušení zákona napadený
rozsudek nabyl ve výroku o vině a trestu právní moci dne 26. 2. 2014.
18. Pro účely trestního stíhání, včetně odsouzení pro jiný skutek, než
pro který byl předán, vyjádření obviněného, že trvá na uplatnění zásady
speciality, nijak nebránilo Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc vedenou pod sp.
zn. 3 T 101/2013 projednal v hlavním líčení a rozhodl v ní odsuzujícím
rozsudkem, kterým obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody. Na
základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že okresní soud jak v
řízení předcházejícím napadenému rozsudku, tak samotným napadeným rozsudkem
neporušil zásadu speciality, když po předání obviněného na území České
republiky dne 22. 1. 2014, pokračoval v jeho trestním stíhání, které vyústilo v
jeho pravomocné odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to v souladu
s výjimkou vyplývající z ustanovení § 198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., za
jejíž existence se neuplatňuje zásada speciality (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 24/2015).
19. Protože Nejvyšší soud neshledal tvrzené porušení zákona, jež podle
stížnosti pro porušení zákona mělo spočívat v tom, že „v řízení předcházejícím
pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, č. j. 3 T
101/2013-161, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. P. v ustanovení § 11
odst. 1 písm. c) tr. ř. a v ust. § 198 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o
mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších
předpisů“, tak ani nemohl vyhovět návrhu, aby zrušil napadaný rozsudek
Okresního soudu v Trutnově. Proto podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou
stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítl.
20. Předmětem podané stížnosti pro porušení zákona a tudíž ani předmětem
přezkumné činnosti Nejvyššího soudu nebyl procesní postup Okresního soudu v
Trutnově následující po právní moci napadeného rozsudku, popřípadě další
rozhodnutí soudů v této věci. Obiter dictum Nejvyšší soud připomíná, že
obviněný v posuzované věci aktuálně není omezen či zbaven osobní svobody, když
dnem 24. 9. 2015 byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu, přičemž mu zbývá
vykonat 158 dnů odnětí svobody. Pokud by však v budoucnu mělo dojít k nařízení
výkonu tohoto zbytku trestu odnětí svobody (např. z důvodu neosvědčení se ve
zkušební době podmíněného propuštění), příslušný soud bude muset také
zjišťovat, zda též ve vztahu k výkonu trestu odnětí svobody nenastala některá z
okolností uvedených v § 198 odst. 1 z. m. j. s., pro kterou u obviněného odpadl
důvod uplatňování zásady speciality [ srov. např. výjimky ze zásady speciality
pod písm. b), c) v § 198 odst. 1 z. m. j. s.]. V této souvislosti by rovněž
zvážil, zda a jaký význam má pro výkon trestu odnětí svobody v posuzované věci
Protokol o změně a doplnění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou
republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých
vztahů v občanských a trestních věcech z 29. října 1992 a jejího Závěrečného
protokolu (č. 65/2014 Sb. m. s.), který s účinností od 1. 12. 2014 vymezuje
zásadu speciality v předávacím řízení mezi Českou republikou a Slovenskou
republikou nově v čl. 30 odst. 3 tak, že „Smluvní strany nebudou vyžadovat při
předávání osob k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu na základě evropského
zatýkacího rozkazu ve vzájemných vztazích zvláštní souhlas s trestním stíháním,
odsouzením nebo zadržením za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření
předané osoby pro skutek, který byl spáchán před jejím předáním a pro nějž tato
osoba předána nebyla. To neplatí, jestliže se jedná o předání vlastních občanů
smluvních stran, nebo jestliže v konkrétním případě vykonávající justiční orgán
stanovený podle právního řádu smluvní strany rozhodne jinak“.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu