11 Tz 54/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10.
dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr.
Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou
ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. P., proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 3
To 730/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod
sp. zn. 7 T 115/2000, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr.
ř. rozhodl t a k t o :
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 2000, sp. zn.
3 To 730/2000,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních § 254 odst. 1 tr. ř. a § 256 tr. ř., a v řízení, jež mu
předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. P.
Toto usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a rozsudek
Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. června 2000, č. j. 7 T
115/2000-89, s e z r u š u j í .
Zrušují se také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci s e p ř i k a z u j e , aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 6. 2000, č. j. 7 T
115/2000-89, byl obviněný V. P. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví
a výtržnictví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a § 202 odst. 1 tr. zák. Byl mu za
to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu byla uložena
povinnost uhradit škodu poškozené VZP ČR se sídlem v P., ve výši 1.171,50 Kč a
poškozenému L. K. ve výši 2.641,- Kč, přičemž tento poškozený byl se zbytkem
nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle
zjištění výše citovaného rozsudku se obviněný trestné činnosti dopustil v
podstatě tak, že dne 9. 10. 1999 kolem 03.00 hod. v J. H., v chodbě hotelu G.,
fyzicky napadl L. K. tak, že jej srazil k zemi, naskočil mu na záda, kopl jej
do břicha a do hlavy a zezadu mu šlápl na krk, čímž mu způsobil zranění
spočívající v traumatu hlavy, otřesu mozku lehkého stupně, podvrtnutí a
pohmoždění krční páteře s dobou léčení a pracovní neschopností do 21. 11. 1999.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v
Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 25. 10. 2000, sp. zn. 3 To
730/2000, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Proti výše označenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal
ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. P. stížnost pro
porušení zákona. Namítal, že odvolací soud nerespektoval ustanovení § 254 odst.
1 a § 256 tr. ř. a že v řízení, které předcházelo napadenému usnesení, došlo k
porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Ministr spravedlnosti
zdůraznil, že soudy obou stupňů nevěnovaly dostatečnou pozornost objasnění
toho, zda ke zjištěnému zranění poškozeného L. K. došlo skutečně dne 9. 10.
1999 v důsledku jednání obviněného V. P., či zda se na tomto zranění nepodílela
i jiná osoba. V tomto směru ministr spravedlnosti poukázal zejména na obsah
tzv. ohlášení úrazu ze dne 9. 10. 1999, z něhož se podává, že poškozený L. K.
byl ošetřen na chirurgické ambulanci Okresní nemocnice v J. H. a bylo u něj
zjištěno zhmoždění krční páteře s předpokládanou délkou pracovní neschopnosti
kolem dvou týdnů. Ovšem už v dalším ohlášení úrazu ze dne 17. 11. 1999, které
vypracovala MUDr. H. H., je uvedeno, že poškozený L. K. byl znovu zraněn dne
11. 10. 1999 a stanovena pracovní neschopnost v délce šesti týdnů. Je zde také
uveden závěr neurologického vyšetření vyznívající jako „opakované trauma krční
páteře, mechanismus podvrtnutí a zhmoždění bez známek nitrolebního či
nitropáteřního poranění ..\". Tyto skutečnosti jsou obsaženy i v další zprávě
stejné ošetřující lékařky ze dne 9. 2. 2000 s tím, že léčení poškozeného trvalo
od 11. 10. 1999 do 21. 11. 1999. Ostatně i obviněný v odvolání proti rozsudku
soudu prvního stupně tvrdil, že poškozený měl dne 11. 10. 1999 další konflikt,
a to s jistým „Sch.\", a že tento konflikt byl předmětem šetření orgánů
policie. Tvrzení obviněného však zůstalo neověřeno. Podle názoru stěžovatele
nebylo za této situace bezpečně prokázáno, zda je dána příčinná souvislost mezi
jednáním obviněného ze dne 9. 10. 1999 a zjištěným následkem spočívajícím v
újmě na zdraví poškozeného, resp. zda a nakolik se na zranění poškozeného
podílelo jednání jiné osoby než obviněného. V tomto směru zůstalo dokazování
neúplné už v řízení před soudem prvního stupně a odvolací soud tyto nedostatky
neodstranil a nesplnil tak svou přezkumnou povinnost. V závěru stížnosti pro
porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil,
že napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10.
2000, sp. zn. 3 To 730/2000, a v řízení mu předcházejícím, byl porušen zákon ve
výše již citovaných ustanoveních ve vztahu k § 221 odst. 1 tr. zák., a to v
neprospěch obviněného V. P. Dále ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší
soud zrušil jak napadené usnesení, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního
soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 7 T 115/2000, jakož i
všechna na ně obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr.
ř.
Nejvyšší soud České republiky na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona
v intencích ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků
napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že podaná
stížnost je zcela důvodná.
Trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten,
kdo jinému úmyslně ublíží na zdraví.
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. jsou orgány činné v trestním řízení povinny
postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci o němž nejsou důvodné
pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran
objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch
obviněného. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. platí, že orgány činné v trestním řízení
hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení
všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Pro odvolací soud z
ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že je povinen přezkoumat zákonnost a
odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání,
jakož i správnost postupu řízení, které rozsudku předcházelo, přihlížeje přitom
i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány. Zamítnout odvolání může odvolací
soud jen tehdy, shledá-li, že není důvodné (§ 256 tr. ř.).
Výše citovanými zákonnými ustanoveními se soudy obou stupňů v posuzované věci
důsledně neřídily.
Na základě dosud provedených důkazů soudy nepochybily, pokud učinily závěr, že
dne 9. 10. 1999 kolem 03.00 hod. na chodbě G. hotelu v J. H. došlo ze strany
obviněného V. P. k fyzickému napadení poškozeného L. K. způsobem blíže popsaným
ve výroku rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci. Toto skutkové zjištění
i podle názoru Nejvyššího soudu má dostatečnou oporu ve vykonaném dokazování.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona ovšem i Nejvyšší soud shledal,
že jak soud prvního stupně, tak odvolací soud nechaly zcela bez povšimnutí
okolnosti, které odůvodňovaly určité pochybnosti v tom směru, zda zranění
zjištěné u poškozeného L. K. bylo způsobeno výlučně jednáním obviněného V. P.
Přitom tyto pochybnosti jsou opodstatněny na základě lékařských zpráv
opatřených v průběhu přípravného řízení, jak na to správně poukázal ministr
spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona. Ze zpráv ošetřující
lékařky MUDr. H. ohledně zranění poškozeného L. K., průběhu a délky doby jeho
léčby ze dne 17. 11. 1999 (č. l. 6 spisu) a ze dne 9. 2. 2000 (č. l. 5 spisu)
se podává, že u poškozeného bylo zjištěno opakované podvrtnutí a pohmoždění
krční páteře a že se jedná o opakované zranění (srov. např. na č. l. 6 uvedený
časový údaj o vzniku zranění „9. 10. 1999 ve 3.00 hod., a znovu dne 11. 10.
1999\"). Těmito skutečnosti se však soud prvního stupně nezabýval. Stejně tak
obviněný v podaném odvolání (viz č. l. 98 - 99 spisu) namítal, že poškozený měl
dne 11. 10. 1999 konflikt s jistým „Sch.\", a že zranění, která u něj byla
zjištěna, mohl utrpět právě při tomto konfliktu. Rovněž tato obhajoba
obviněného byla v odvolacím řízení ponechána bez povšimnutí.
Přitom odvolací soud, který věc posuzoval na základě odvolání obviněného, byl
na základě ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. povinen věnovat pozornost tomu, zda
bylo dostatečným způsobem prokázáno, že zjištěné zranění poškozeného bylo
způsobeno výlučně obviněným. Přitom obviněný v podaném odvolání výslovně
poukazoval na to, že poškozený měl mít o dva dny později další konflikt, při
kterém mohlo dojít k jeho zranění. Odvolací soud namísto toho, aby napravil
pochybení soudu prvního stupně, tak řízení zatížil dalším vlastním pochybením,
když nesprávně podané odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Odvolací soud
tak nesplnil svou přezkumnou povinnost, když se ztotožnil se skutkovými i
právními závěry soudu prvního stupně, jež ovšem vycházely z nedostatečného
stavu objasnění věci.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v řízení před okresním soudem nebylo
postupováno v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.
ř., a že krajský soud postupoval v rozporu s ustanovením § 254 odst. 1 a § 256
tr. ř. Skutek, v němž byly v jednočinném souběhu spatřovány zákonné znaky
skutkové podstaty trestných činů výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a
ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., tak ve vztahu k posléze
uvedené právní kvalifikaci nebyl ve všech směrech dostatečně objasněn.
Proto Nejvyšší soud k důvodné stížnosti pro porušení zákona vyslovil podle §
268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Krajského soudu v Českých
Budějovicích a v řízení, které mu předcházelo a jež vyústilo v rozsudek
Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 7 T 115/2000,
byl v neprospěch obviněného V. P. porušen zákon ve výše již citovaných
ustanoveních. Na základě toho pak Nejvyšší soud postupem podle § 269 odst. 2
tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, tak
jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci. K tomu je
třeba dodat, že byť se zjištěné pochybení týká pouze posouzení skutku jako
trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., tak nebylo
možno rozhodnutí zrušit jen v této části (v tomto výroku), neboť se jedná o
jediný skutek. Současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Protože k porušení zákona došlo již v řízení před okresním soudem a ve věci
bude třeba provádět další dokazování, tak Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr.
ř. přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby ji znovu projednal a
rozhodl.
V dalším řízení pak okresní soud ve smyslu toho, co bylo výše již uvedeno,
doplní dokazování tak, aby zcela dostál požadavkům vyplývajících z ustanovení §
2 odst. 5 tr. ř. Zejména znovu ve věci vyslechne poškozeného L. K. k tomu, zda
a kdy měl konflikt s jistým „Sch.\", jaká zranění při tomto konfliktu případně
utrpěl, zda tato věc byla předmětem šetření orgánů policie atd. Pokud skutečně
k takovému konfliktu došlo, bude třeba ustavit osobu „Sch.\" a provést jeho
výslech jako svědka. Pokud tento konflikt byl předmětem šetření policejních
orgánů, bude nutno vyžádat příslušný spis, či zprávu o výsledku šetření.
Bude-li zjištěno, že poškozený byl při takovém konfliktu zraněn, tak zřejmě
bude nutno opatřit znalecký posudek z oboru zdravotnictví za účelem zjištění,
zda a jaký význam měl tento konflikt na posuzované zranění poškozeného K. Na
základě provedení těchto, popřípadě i dalších důkazů, a zhodnocení všech důkazů
způsobem předpokládaným ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., pak bude možno učinit
závěr o povaze a charakteru zranění poškozeného, které bylo způsobeno výlučně
jednáním obviněného V. P. Objasnění těchto okolností je pak významné i z
hlediska úvah o trestu a náhradě způsobené škody.
Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem vysloveným v
tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu a je povinen provést procesní úkony, jejichž
provedení Nejvyšší soud nařídil.Ve smyslu § 273 tr. ř. je třeba upozornit, že
pokud Nejvyšší soud vyslovil, že k porušení zákona došlo v neprospěch
obviněného, nemůže v dalším řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 10. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík