11 Tz 57/2024-84
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Tomáše Durdíka a JUDr. Petra Škvaina, Ph.D., stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 3 Nt 2/2021, ve prospěch obviněného T. B., a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. takto:
I. Pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 3 Nt 2/2021, byl porušen zákon v neprospěch obviněného T. B. v ustanoveních § 329 odst. 1, § 330 odst. 1 písm. a), b) a § 333 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů.
II. Usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 3 Nt 2/2021, se zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí, na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu ve Strakonicích se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu Dolný Kubín ze dne 18. 2. 2021, sp. zn. 7T/1/2020, pravomocným dne 8. 5. 2021, byl obviněný T. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným pokračujícím zločinem krádeže podle § 212 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. f) slovenského zákona č. 300/2005 Z. z.,trestný zákon (dále jen „tr. zák. SR“) s odkazem na ustanovení § 139 odst. 1 písm. e) tr. zák. SR formou spolupachatelství podle § 20 tr. zák. SR, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu s probačním dohledem nad chováním obviněného v délce trvání tři roky, vykonávaným podle konkrétního určení probačního a mediačního úředníka, a to za současného uložení povinnosti strpět nad sebou kontrolu vykonávanou probačním a mediačním úředníkem a při stanovení zpřísňující podmínky spočívající v povinnosti získat v průběhu zkušební doby určitou pracovní kvalifikaci anebo se zúčastnit rekvalifikačního kurzu a být ve zkušební době zaměstnán anebo se prokazatelně ucházet o zaměstnání.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že po vzájemné dohodě s D. J. se společně v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2017 nejpozději do 20. 9. 2017, opakovaně vloupali do prostoru hostince v obci XY, odkud odcizili cigarety a finanční hotovost, přičemž tímto jednáním způsobili poškozenému O. Š. na odcizených věcech a na poškození zařízení škodu v celkové výši 680 eur.
3. Okresní soud ve Strakonicích rozhodl usnesením ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 3 Nt 2/2021, podle § 329 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) tak, že podle § 329 odst. 1 z. m. j. s. se uznává rozsudek Okresního soudu Dolný Kubín ze dne 18. 2. 2021, č. j. 7 T 1/2020-161, pravomocný dne 28. 5. 2021 (správně patří „8. 5. 2021“), jímž byl obviněnému za trestný čin – pokračující zločin krádeže podle § 212 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. f) tr. zák. SR s odkazem na ustanovení § 139 odst. 1 písm. e) tr. zák. SR ve formě spolupachatelství podle § 20 tr. zák. SR uložen trest odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tři roky s probačním dohledem vykonávaným podle konkrétního určení probačního a mediačního úředníka a obviněný je povinen strpět nad sebou kontrolu vykonávanou probačním a mediačním úředníkem, při stanovení zpřísňující podmínky, spočívající v povinnosti získat ve zkušební době určitou pracovní kvalifikaci, nebo se zúčastnit rekvalifikačního kurzu a být ve zkušební době zaměstnán, nebo se prokazatelně o zaměstnání ucházet. Takto uznané rozhodnutí se podle § 330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. vykoná per analogiam za podmínek podle § 84 a § 85 odst. 1, 3 tr. zákoníku tak, že obviněný je povinen tento podmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let se zkušební dobou na tři roky s dohledem vykonat s přiměřenými omezeními a povinnostmi podle § 48 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku – podrobí se výcviku pro získání vhodné pracovní kvalifikace a podle § 48 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku – podrobí se vhodnému programu sociálního výcviku a převýchovy; a jestliže v době od právní moci odsuzujícího rozhodnutí do konce zkušební doby trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu a vysloveným dohledem nepovede řádný život, nebo nevyhoví uloženým podmínkám dohledu či uloženým omezením a povinnostem, rozhodne soud, a to popřípadě již během zkušební doby, že se podle § 86 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody na tři roky vykoná již jako nepodmíněný v příslušném typu věznice.
4. Z odůvodnění rozhodnutí Okresního soudu ve Strakonicích se podává, že předmětné jednání obviněného je trestné i podle trestního práva České republiky a je možno v něm spatřovat spáchání pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, za který je pachatel ohrožen trestem odnětí svobody až na dva roky (viz bod 15 odůvodnění rozhodnutí). Okresní soud ve Strakonicích dále uvedl, že uznané rozhodnutí se vykoná za podmínek podle § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku s přiměřenými omezeními a povinnostmi podle § 48 odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku. Tím budou podmínky dohledu odpovídat jak právní úpravě vykonávajícího státu, tak se co nejvíce přiblíží znění uznávaného rozhodnutí a tím i zákonné úpravě platné na území státu, který toto uznávané rozhodnutí vydal (viz bod 17 odůvodnění rozhodnutí).
5. Dne 17. 10. 2024 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti shora označenému usnesení Okresního soudu ve Strakonicích, které nabylo právní moci dne 10. 2. 2023, stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného.
6. Zásadní vadu napadeného usnesení shledal především v tom, že pokud by ve slovenském rozsudku popsaný skutek byl spáchán v podmínkách českého právního řádu, tak by se jednalo o trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku je pachatele takového jednání možno postihnout trestem odnětí svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Rozhodnutím slovenského soudu, o jehož uznání a výkon jde, byl ovšem obviněnému za tento skutek uložen trest odnětí svobody na tři léta s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu na tři roky za současného vyslovení probačního dohledu nad jeho chováním ve zkušební době a povinnosti získat v průběhu zkušební doby určitou pracovní kvalifikaci. Takto uložený trest odnětí svobody je co do druhu slučitelný s českým právním řádem, nicméně výměrou přesahuje zákonem stanovenou horní hranici trestní sazby. Za situace, kdy výměra podmíněně odloženého trestu odnětí svobody uloženého rozhodnutím slovenského soudu překračuje horní hranici trestní sazby za odpovídající trestný čin v českém trestním zákoníku, nastala v případě shledání podmínek pro pozitivní rozhodnutí soudu v rámci řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu EU ukládajícího trest nespojený se zbavením osobní svobody, dohled nebo přiměřená omezení anebo povinnosti, částečná nevykonatelnost uznávaného rozhodnutí. V takovém případě samosoudce musí rozhodnout o tom, že se uznávané rozhodnutí vykoná, a v rámci vykonávacího výroku snížit výměru trestu uloženého uznávaným rozhodnutím na horní hranici sazby za odpovídající trestný čin. Na výroky o uznání slovenského rozsudku a výkonu trestu jím uloženého měl proto správně navazovat výrok podle § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. o stanovení rozsahu, v jakém má být podmíněně odložený trest odnětí svobody vykonán, tedy na dva roky s ohledem na horní hranici trestní sazby stanovené v § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k faktu, že se tak nestalo, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného.
7. Ministr spravedlnosti dále vytkl, že podle § 329 odst. 1 z. m. j. s., nejde-li o případ uvedený v § 326 odst. 2 nebo 3 nebo v § 327 odst. 1, anebo nevyužije-li samosoudce podle § 328 odst. 1 některý z důvodů pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu uvedeného v § 323 odst. 1, odst. 3 z. m. j. s., uzná takové rozhodnutí na území České republiky. V případě splnění podmínek pro uznání rozhodnutí slovenského soudu měl být uznávací výrok formulován tak, že podle § 329 odst. 1 z. m. j. s. se uznává na území České republiky rozsudek Okresního soudu Dolný Kubín ze dne 18. 2. 2021, č. j. 7 T/1/2020-161, který nabyl právní moci dne 8. 5. 2021. Za situace, kdy Okresní soud ve Strakonicích v rozporu s dikcí § 329 odst. 1 z. m. j. s. opomněl v uznávacím výroku uvést, že rozsudek slovenského soudu se uznává na území České republiky, dopustil se formálního pochybení v neprospěch obviněného, jelikož tím pádem v uznávacím výroku opomněl uvést teritoriální vymezení uznaného rozhodnutí členského státu EU.
8. Rovněž bylo v uznávacím výroku nesprávně uvedeno datum 28. 5. 2021 jako den, kdy nabyl slovenský rozsudek právní moci. Z doložky právní moci slovenského rozsudku a zároveň z obsahu osvědčení je totiž zřejmé, že se stal ve skutečnosti pravomocným dne 8. 5. 2021.
9. Konečně vzhledem k faktu, že byl obviněnému slovenským rozsudkem uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu za současného vyslovení dohledu a soudem vymezených přiměřených povinností, měl být podle ministra spravedlnosti navazující vykonávací výrok koncipován správně tak, že se podle § 330 odst. 1 z. m. j. s. vykoná trest odnětí svobody na tři léta s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu na tři roky za současného vyslovení dohledu a soudem vymezených povinností, a nikoli tak, že se vykoná uznaný slovenský rozsudek.
10. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona rovněž poukázal na nesprávně formulovanou závěrečnou část vykonávacího výroku napadeného uznávacího rozhodnutí, v níž Okresní soud ve Strakonicích určil, že pokud obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem nepovede řádný život anebo nevyhoví uloženým podmínkám, rozhodne soud s odkazem na § 86 odst. 1 tr. zákoníku, a to, popřípadě již během zkušební doby, že se podmíněně odložený trest odnětí svobody na tři léta vykoná v příslušném typu věznice. Tuto část vykonávacího výroku považuje za rozpornou s § 333 odst. 1 z. m. j. s. a zároveň s § 86 odst. 1 tr. zákoníku. Z ustanovení § 333 odst. 1 z. m. j. s. vyplývá, že toto zakotvuje obecné pravidlo spočívající v tom, že se výkon dohledu a soudem vymezených přiměřených povinností řídí právem vykonávajícího státu. Je tedy zřejmé, že Česká republika coby vykonávající stát v rámci řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu EU formálně přebírá okamžikem pravomocného rozhodnutí o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí výkon celého trestu, tedy i pravomoc činit další rozhodnutí související s rozhodováním o změně uložených povinností, uložení dalších povinností nebo nařízení výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. V této souvislosti však z dikce § 86 odst. 1 tr. zákoníku se podává, že v rámci rozhodování o podmíněném odsouzení s dohledem rozhodnutí o přímém výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody podle § 86 odst. 1, 4 tr. zákoníku nepředstavuje jediný zákonný způsob řešení situace, nýbrž jde o jeden z možných postupů soudu, který krom toho může ve výjimečných případech modifikovat již uložené podmíněné odsouzení s dohledem jeho zpřísněním v podobě alternativ vypočtených v § 86 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku. V neposlední řadě nebylo nutné uvádět v uznávacím výroku popis skutku, jímž byl slovenským rozsudkem uznán vinným, neboť se zde neuplatňuje zásada speciality.
11. Vzhledem ke shora uvedenému proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 3 Nt 2/2021, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 329 odst. 1, § 330 odst. 1 písm. a), b), § 333 odst. 1 z. m. j. s. a § 205 odst. 1 tr. zákoníku, napadené usnesení s odkazem na § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu ve Strakonicích v souladu s ustanovením § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 29. 10. 2024 uvedl, že v této konkrétní věci při podání stížnosti pro porušení zákona převažuje zájem na zákonnosti rozhodnutí nad zájmem na zachování stability a nezměnitelnosti pravomocného rozhodnutí, a proto podanou stížnost pokládá za důvodnou. Má však pochybnosti o tom, zda došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného též v ustanovení § 330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., neboť s ohledem na absenci bližšího zdůvodnění lze toliko dovozovat, že ministr spravedlnosti porušení tohoto ustanovení shledává již v samotné nesprávnosti vykonávacího výroku napadeného usnesení.
13. Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil rovněž obhájce obviněného, který uvedl, že s obsahem podané stížnosti se ztotožňuje a s návrhem ministra spravedlnosti zcela souhlasí.
14. Nejvyšší soud, jakožto soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného (§ 267 odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že podaná stížnost je důvodná.
15. Podle § 329 odst. 1 z. m. j. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2022) nejde-li o případ uvedený v § 326 odst. 2 nebo 3 nebo v § 327 odst. 1, anebo není-li dán důvod pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu uvedený v § 323 odst. 1 nebo 3 z. m. j. s., samosoudce uzná takové rozhodnutí na území České republiky.
16. Podle § 330 odst. 1 z. m. j. s. současně s rozhodnutím o uznání samosoudce rozhodne, že se trest, ochranné opatření, dohled, přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uložená rozhodnutím jiného členského státu EU vykonají, přičemž a) neslučuje-li se druh takového trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti, včetně těch, jež mají být vykonány v případě jejich neplnění, s právním řádem České republiky, přizpůsobí je druhu trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti podle trestního zákona, který mu nejvíce odpovídá, nebo b) překračuje-li výměra takového trestu, včetně délky zkušební doby, po kterou má být vykonáván dohled nebo plněna přiměřená omezení nebo povinnosti, nebo výměra nepodmíněného trestu odnětí svobody, který má být vykonán v případě neplnění trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti uložených rozhodnutím jiného členského státu horní hranici sazby za odpovídající trestný čin nebo nejvyšší přípustnou délku zkušební doby podle trestního zákona, sníží ji na horní hranici sazby za odpovídající trestný čin nebo na nejvyšší přípustnou délku podle trestního zákona.
17. V odstavci 1 písm. a) a b) ustanovení § 330 odst. 1 z. m. j. s. je v návaznosti na čl. 9 odst. 1 a 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV upraveno přizpůsobení druhu nebo délky trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti uložených rozhodnutím jiného členského státu EU právnímu řádu České republiky. Pokud se týká písm. a) přizpůsobení druhu trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti, včetně těch, které mají být vykonány v případě jejich neplnění, přichází v úvahu tam, kde rozhodnutí jiného členského státu EU ukládá trest, ochranné opatření, dohled, přiměřené omezení nebo přiměřenou povinnost, které právní řád České republiky nezná.
Přizpůsobení pak spočívá v jejich přeměně na druh trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti podle trestního zákona České republiky, který jim nejvíce odpovídá. Pokud se týká písm. b) přizpůsobení délky trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti je namístě tam, kde výměra trestu, délka zkušební doby, po kterou má být vykonáván dohled nebo plněna přiměřená omezení nebo povinnosti, nebo výměra nepodmíněného trestu odnětí svobody, který má být vykonán v případě neplnění trestu, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti, překračuje horní hranici sazby za odpovídající trestný čin nebo nejvyšší přípustnou délku zkušební doby podle trestního zákona České republiky.
Přizpůsobení pak spočívá ve snížení výměry trestu nebo délky zkušební doby na horní hranici sazby za odpovídající trestný čin nebo nejvyšší přípustnou délku zkušební doby podle trestního zákona České republiky.
18. S ohledem na shora uvedená obecná východiska Nejvyšší soud může konstatovat, že výše popsaný skutek, jehož se podle rozsudku soudu Slovenské republiky obviněný dopustil, lze podle trestního zákoníku České republiky posoudit jako trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku (spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku). Podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku je pachatele takového jednání možno postihnout trestem odnětí svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Slovenským soudem byl obviněnému za tento skutek uložen trest odnětí svobody na tři léta s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu na tři roky za současného vyslovení probačního dohledu nad jeho chováním ve zkušební době a stanovením dalších omezení a povinností. Takto uložený trest odnětí svobody je co do druhu slučitelný s českým právním řádem, nicméně výměrou přesahuje zákonem stanovenou horní hranici trestní sazby. Za tohoto stavu věci mělo být samosoudcem Okresního soudu ve Strakonicích rozhodnuto tak, že se uznávané rozhodnutí Okresního soudu Dolný Kubín vykoná, avšak současně měla být snížena výměra trestu uloženého uznávaným rozhodnutím na horní hranici sazby za odpovídající trestný čin.
Správně měl tedy být aplikován výrok podle § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. o stanovení rozsahu, v jakém má být podmíněně odložený trest odnětí svobody vykonán, tedy na dva roky s ohledem na horní hranici trestní sazby stanovené v § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Pakliže se tak nestalo, evidentně došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného. Namísto toho okresní soud nesprávně aplikoval § 330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. per analogiam ve vztahu k § 84 a § 85 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a navíc i v rozporu s ustanovením § 333 odst. 1 z.
m. j. s. (srov. § 330 odst. 1 tr. ř.). I v tomto směru došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného. Naproti tomu není důvod vyslovit porušení zákona též v § 205 odst. 1 tr. zákoníku, když napadené rozhodnutí se tímto ustanovením vůbec nezabývalo, a tedy je neaplikovalo.
19. Jak z výše uvedeného vyplývá, na výrok o uznání rozhodnutí jiného členského státu EU o dohledu nebo trestu či ochranném opatření nespojeném se zbavením osobní svobody na území České republiky bezprostředně navazuje výrok o výkonu trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti uložené rozhodnutím jiného členského státu EU na území České republiky podle § 330 odst. 1 z. m. j. s., včetně případného přizpůsobení podle § 330 odst. 1 z. m. j. s., a dále i rozhodnutí o zařazení dotčené osoby do příslušného typu věznice.
20. Z uvedeného je tedy zřejmé, že uznávací výrok měl být formulován Okresním soudem ve Strakonicích tak, že se podle § 329 odst. 1 z. m. j. s. uznává na území České republiky rozsudek Okresního soudu Dolný Kubín ze dne 18. 2. 2021, č. j. 7 T/1/2020-161, který nabyl právní moci dne 8. 5. 2021. Okresní soud ve Strakonicích v rozporu s dikcí § 329 odst. 1 z. m. j. s. opomněl v uznávacím výroku uvést, že se rozsudek slovenského soudu uznává na území České republiky, čímž se rovněž dopustil pochybení v neprospěch obviněného.
21. Dále je nutno vytknout, že vykonávací výrok okresní soud neměl formulovat tak, že se vykoná uznávané rozhodnutí, ale že se vykoná konkrétně specifikovaný trest, ochranné opatření, dohled, přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uložená uznávaným rozhodnutím.
22. V neposlední řadě je třeba zmínit, že v uznávacím výroku bylo nesprávně uvedeno datum 28. 5. 2021 jako den, kdy nabyl slovenský rozsudek právní moci. Z doložky právní moci slovenského rozsudku a zároveň z obsahu osvědčení je totiž zřejmé, že se stal ve skutečnosti pravomocným dne 8. 5. 2021 (viz č. l. 3 a 7 procesního spisu Okresního soudu ve Strakonicích vedeného pod sp. zn. 3 Nt 2/2021).
23. Ministr spravedlnosti namítal rovněž „nadbytečné části výroku“ napadeného usnesení, konkrétně rozpor s ustanovením § 333 z. j. m. s. a zároveň § 86 odst. 1 tr. zákoníku.
24. Podle ustanovení § 333 odst. 1 z. j. m. s. není-li dále stanoveno jinak, při výkonu trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti, včetně změny uložených omezení nebo povinností, uložení dalších omezení nebo povinností nebo nařízení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, se postupuje obdobně podle ustanovení hlavy dvacáté první trestního řádu.
25. Ustanovení § 333 odst. 1 z. j. m. s. odráží jednak čl. 13 odst. 1 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV, který stanoví obecné pravidlo, že výkon trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti se řídí právem vykonávajícího státu, jednak čl. 14 odst. 1 a 2 rámcového rozhodnutí 2008/947/SVV, na jejichž základě se stejné pravidlo uplatní i na změnu uložených omezení nebo povinností, uložení dalších omezení nebo povinností nebo nařízení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku v případě neplnění původně uloženého trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti. Česká republika jako vykonávající stát tedy obecně nepřebírá jen samotný výkon trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti, ale též pravomoc k rozhodování o změně uložených omezení nebo povinností, uložení dalších omezení nebo povinností nebo k nařízení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku.
26. Podle ustanovení § 86 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže podmíněně odsouzený, ohledně něhož byl vysloven dohled, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat podmíněné odsouzení s dohledem v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, a a) stanovit nad odsouzeným další povinnosti v rámci uloženého dohledu, b) přiměřeně prodloužit zkušební dobu, ne však o více než dvě léta, přičemž nesmí překročit horní hranici zkušební doby stanovené v § 85 odst. 1, c) stanovit dosud neuložená přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život, d) stanovit dosud neuložená výchovná opatření podle § 85 odst. 4, je-li ve věku blízkém věku mladistvých, nebo e) stanovit, aby se podmíněně odsouzený zdržoval v určeném obydlí nebo jeho části podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku.
27. Okresní soud ve Strakonicích v závěrečné části vykonávacího výroku za středníkem uvádí: „…jestliže v době od právní moci odsuzujícího rozhodnutí do konce zkušební doby podmíněného trestu odnětí svobody s dohledem nepovede [pozn. obviněný] řádný život, nebo nevyhoví uloženým podmínkám dohledu či uloženým omezením a povinnostem, rozhodne soud, a to popřípadě již během zkušební doby, že se podle § 86 odst. 1 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let vykoná již jako nepodmíněný v příslušném typu věznice“.
28. Z ustanovení § 86 odst. 1 tr. zákoníku vyplývá, že v rámci rozhodování o podmíněném odsouzení s dohledem není rozhodnutí o přímém výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody podle § 86 odst. 1, 4 tr. zákoníku jediným zákonným způsobem řešení situace, kdy podmíněně odsouzený v průběhu zkušební doby nevedl řádný život nebo nevyhověl uloženým podmínkám, jak se uvádí ve vykonávacím výroku napadeného usnesení Okresního soudu ve Strakonicích, nýbrž jde o jeden z možných postupů soudu, neboť soud rovněž může ve výjimečných případech modifikovat již uložené podmíněné odsouzení s dohledem jeho zpřísněním v podobě alternativ zakotvených v ustanovení § 86 odst. 1 písm. a) až e) tr. zákoníku.
29. Konečně je potřebné zmínit, že v uznávacím výroku je třeba řádně specifikovat rozhodnutí, o jehož uznání a výkon jde, označením orgánu, který je vydal, a uvedením dne vydání a spisové značky. Naproti tomu není nezbytné uvádět v uznávacím výroku popis skutku, pro který bylo rozhodnutí, o jehož uznání a výkon jde, vydáno, neboť se zde neuplatňuje zásada speciality.
30. Jak již bylo výše uvedeno, zásadní pochybení, jehož se Okresní soud ve Strakonicích dopustil v rámci tohoto řízení o uznání a výkonu rozhodnutí slovenského soudu, spočívalo v tom, že nerespektoval požadavek vyplývající z § 330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s., když s ohledem na skutečnost, že výměra slovenským soudem uloženého podmíněného trestu odnětí svobody překračovala horní hranici trestní sazby za odpovídající trestný čin podle vnitrostátní úpravy (tj. za trestný čin krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku) a nesnížil její výměru na horní hranici této trestní sazby (tj. na dva roky podmíněného odnětí svobody).
31. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 3 Nt 2/2021, byl v neprospěch T. B. porušen zákon v ustanovení § 329 odst. 1, § 330 odst. 1 písm. a, b) a § 333 odst. 1 z. m. j. s. Proto Nejvyšší soud usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 3 Nt 2/2021, zrušil a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu v intencích tohoto rozhodnutí znovu projednal a rozhodl.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 2. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu