11 Tz 94/2023-824
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Škvaina, Ph.D. a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Tomáše Durdíka, stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 13 To 7/2022-755, a proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725, ve prospěch obviněného V. J., a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu t a k t o :
I. Pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 13 To 7/2022-755, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. J., v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu a § 256 tr. řádu, a to v části, jíž byla zamítnuta odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce a tohoto obviněného směřující do výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725, a v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch tohoto obviněného rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725, a to ve výroku o trestu, v ustanoveních § 128 odst. 2 věty první tr. řádu, § 129 odst. 1 věty druhé tr. řádu a § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.
II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 13 To 7/2022-755, se v části, jíž byla zamítnuta odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce a obviněného V. J. směřující do výroku o trestu rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725, zrušuje. Současně se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Krajskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem samosoudce Okresního soudu v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725, byl obviněný V. J. uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za uvedené přečiny a sbíhající přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 4 T 95/2019, byl obviněnému podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen též trest propadnutí věci, a to celkem 140 movitých věcí (především léčiv, různých obalů, elektroniky a zadržených poštovních zásilek) uvedených ve výrokové části rozsudku [srov. s. 4 až 9 rozsudku]. Uvedeným rozsudkem byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 1. 2020, sp. zn. 4 T 95/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce, a to v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, a dále též obviněný, a to proti všem výrokům. O odvoláních rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“), který usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 13 To 7/2022-755, obě odvolání jako nedůvodná podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Ministr spravedlnosti podal dne 25. 9. 2023 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, a to proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu a současně též proti pravomocnému rozsudku soudu prvního stupně. V této s poukazem na relevantní právní úpravu, konkrétně § 254 odst. 1 a § 256 tr. řádu, § 128 odst. 1, 2, § 129 odst. 1 tr. řádu a § 70 odst. 1 až 3 tr. zákoníku, namítl, že napadenými rozhodnutími byl porušen zákon v neprospěch obviněného.
4. Podle ministra spravedlnosti § 128 tr. řádu jednoznačně stanoví způsob vyhlášení rozsudku s tím, že jeho součástí je plné znění výroku. Z § 129 odst. 1 tr. řádu pak vyplývá, že písemné vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl vyhlášen. Těmito zásadami se však podle ministra spravedlnosti soud prvního stupně důsledně neřídil, a to ve výroku o trestu propadnutí věci. Podle protokolu o hlavním líčení ze dne 1. 12. 2021 (č. 1. 720 až 722) i podle zvukového záznamu z hlavního líčení byl trest propadnutí věci vyhlášen tak, že „podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se ukládá trest propadnutí věcí, jež jsou uvedeny v protokolech o provedení domovních prohlídek ze dne 10. 7. 2019 a zajištěných zásilek, jež byly zajištěny Policií České republiky a uvedených v úředním záznamu na čl. 245 až 246“. Takto vágně vyhlášený výrok o trestu propadnutí věci z hlediska rozsahu věcí podléhajících tomuto druhu trestu, byl v písemném vyhotovení rozsudku rozveden ve 140 položkách na stranách 4 až 9 rozsudku soudu prvního stupně, ovšem popsaný rozsah v písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně neodpovídal rozsahu věcí zajištěných při domovních prohlídkách konaných dne 10. 7. 2019 a rozsahu zajištěných zásilek uvedených v úředním záznamu na č. 1. 245 až 246. V další argumentaci ministr spravedlnosti uvádí, že ve výroku o trestu propadnutí věci je navíc zřejmě omylem uveden § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ač § 70 odst. 1 tr. zákoníku není dělen na písmena a podle kontextu se zřejmě jednalo o trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
5. Z porovnání položek v protokolech o domovních prohlídkách ze dne 10. 7. 2019 a úředního záznamu Policie České republiky na č. 1. 245 až 246 podle ministra spravedlnosti vyplývá, že písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku o trestu propadnutí věci nesouhlasí s položkami, které měly být podle vyhlášení předmětem tohoto trestu, kdy řada položek z protokolů o domovních prohlídkách není v písemném vyhotovení rozsudku obsažena vůbec, a naopak řada položek obsažených v písemném vyhotovení rozsudku nemá svůj původ ani v protokolech o domovních prohlídkách, ani v úředním záznamu Policie České republiky na č. 1. 245 až 246, ale dostaly se do dispozice orgánů činných v trestním řízení jinými způsoby a jsou zachyceny na jiných listinách, tj. jejich propadnutí nebylo vyhlášeným rozsudkem pokryto.
6. Konkrétně se to týká šesti zadržených zásilek s adresáty (zestručněno) D. F., A. W. XY, R. Z. XY, N. T. XY, A. D. XY a A. T. XY, uvedených ve výroku o trestu propadnutí věci na straně 9 rozsudku soudu prvního stupně, k jejichž zadržení došlo dne 21. 6. 2019 (č. 1. 305) a dne 30. 10. 2019 (č. 1. 333). Stejné podle ministra spravedlnosti platí o 0,2983 g šedé tablety a 1,0969 g tablety fialové barvy na straně 4 rozsudku soudu prvního stupně zbylých po odborném zkoumání tablety šedé barvy ve tvaru srdíčka a dvou tablet fialové barvy tvaru kvádru, které vydala O.
J. podle § 78 odst. 1 tr. řádu dne 5. 4. 2018 (č. 1. 72) a o dalších šesti navazujících položkách na straně 4 rozsudku soudu prvního stupně zbylých po odborném zkoumání (2,9767 g MDMA, bílé plastové lahvičky – neváženo - tekutina s přítomností cannabinoidů, 0,6289 g hašiše, 0,6810 g MDMA, 5 ks papírků bez obsahu OPL a 1,6615 g MDMA) provedeném na základě žádosti o vypracování odborného vyjádření ze dne 29. 10. 2018 na č. 1. 291, které odkazovalo na zajištění věcí ze dne 5. 4. 2018 (protokol o vydání ve spisu nedohledán).
Naproti tomu písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně podle tvrzení ministra spravedlnosti neobsahovalo mezi propadlými věcmi Notebook značky 3 Dell, černé barvy TAG s/n XY a notebook ACER s/n LXR OC020090222, byť byly uvedeny mezi zajištěnými věcmi pod body 1 a 2 protokolu o domovní prohlídce, konané dne 10. 7. 2019 u H. N. (č. 1. 409), ani 24 ks krabiček s náboji 22 LONG RIFLE REX/50 ks nábojů v krabičce, uvedených pod bodem 22 téhož protokolu (č. 1. 412), a tedy spadaly mezi věci postižené trestem propadnutí věcí, tak jak byl vyhlášen soudem prvního stupně.
V případě Notebooku zn. Dell a notebooku ACER se tak stalo v rozporu s § 70 odst. 3 tr. zákoníku, neboť se nejednalo o věci, které by náležely obviněnému, neboť již v přípravném řízení bylo pravomocně rozhodnuto podle § 80 odst. 1 tr. řádu o jejich vydání majitelkám H. N. a AAAAA (pseudonym) (č. 1. 539 až 542, 545 až 546). Uvedená elektronika proto nemohla být vůbec předmětem trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. K zajištěnému střelivu z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví balistika ze dne 8.
1. 2021 (č. 1. 536 až 537) vyplynulo, že předmětné střelivo bylo již v průběhu zkoumání spotřebováno (vystříleno).
7. Podle ministra spravedlnosti ze zvukového záznamu, zachycujícího ústní odůvodnění rozsudku, vyplývá ohledně výroku o uložení trestu propadnutí věci, že se samosoudce ztotožnil s návrhem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce na uložení trestu propadnutí věci, a to v rozsahu, který tato státní zástupkyně uvedla v obžalobě a který soud prvního stupně následně převzal do písemného vyhotovení rozsudku. Ve skutečnosti však byl trest propadnutí věci soudem prvního stupně obsahově formulován při vyhlášení rozsudku nikoli odkazem na rozsah věcí vymezený v obžalobě, či výčtem konkrétních věcí, ale toliko povšechným odkazem na věci zajištěné při domovních prohlídkách konaných dne 10.
7. 2019 a na zajištěné zásilky, které jsou uvedeny v úředním záznamu na č. 1. 245 až 246. Tím soud prvního stupně porušil zákon v ustanoveních § 128 odst. 2 věty prvé tr. řádu a § 129 odst. 1 věty druhé tr. řádu v neprospěch obviněného, neboť v důsledku shora uvedeného výrok o trestu propadnutí věci v podobě, v níž byl poté zachycen v písemném vyhotovení rozsudku, neodpovídal tomu, jak byl tento druh trestu vyhlášen soudem prvního stupně. Byť obviněný ani státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ve svých řádných opravných prostředcích tento nesoulad výslovně nenamítali, měl si odvolací soud povšimnout již srovnáním toho, jak byl tento druh trestu vyhlášen a jak byl popsán ve výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně, jistých diskrepancí, jež v žádném případě nemohly vést k závěru, že rozsudek netrpí vadami.
V daném případě se nejednalo o běžnou písařskou chybu. Šlo o zásadní rozpor, který mohl odstranit odvolací soud sám novým zákonu odpovídajícím vyhlášením rozsudku, případně po zrušení rozsudku soudu prvního stupně k tomuto postupu zavázat soud prvního stupně. Tím odvolací soud sám nesplnil svoji přezkumnou povinnost a porušil zákon v neprospěch obviněného v § 254 odst. 1 tr. řádu a § 256 tr. řádu. Pravomocně uložený trest propadnutí věci je ve smyslu § 266 odst. 2 tr. řádu ve zřejmém rozporu s účelem trestu, když výrok o trestu propadnutí věci, tak jak byl vyhlášen, zahrnuje i položky, které pachateli vůbec nenáleží, a písemné vyhotovení rozsudku pak u trestu propadnutí věci obsahuje položky, které sice pachateli náleží, ale nebyly součástí vyhlášeného výroku o trestu propadnutí věci.
8. Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 3. 2022, č. j. 13 To 7/2022-755 byl porušen zákon v neprospěch obviněného v § 254 odst. 1 tr. řádu a § 256 tr. řádu a v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch obviněného rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725 v § 128 odst. 2 věty prvé tr. řádu, § 129 odst. 1 věty druhé tr. řádu a § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku; podle § 269 odst. 2 tr. řádu zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 1. 3. 2022, č. j. 13 To 7/2022-755, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.
9. Nejvyšší soud v souladu s § 274 odst. 5 tr. řádu zaslal stížnost pro porušení zákona obviněnému k možnému vyjádření. Nejvyššímu státnímu zastupitelství byla podaná stížnost pro porušení zákona zaslána na vědomí již ministrem spravedlnosti.
10. K podané stížnosti pro porušení zákona se vyjádřila toliko státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Ingrid Záhorová Nedbálková (dále jen „státní zástupkyně“), která se ve svém vyjádření ze dne 12. 10. 2023, č. j. 1 NZZ 2085/2023-14, uvádí, že se s podanou stížností pro porušení zákona až na drobné výjimky zcela ztotožňuje a považuje ji za důvodnou. Ve shodě s ministrem spravedlnosti konstatuje, že odvolací soud skutečně nedostál své přezkumné povinnosti plynoucí z § 254 odst. 1 tr. řádu, neboť pochybení soudu prvního stupně měl v rámci přezkumu zjistit, jelikož ve smyslu § 254 odst. 1 in fine tr. řádu má vliv na správnost výroku o trestu, jenž byl uložen v rozporu s § 129 odst. 1 věty druhé tr. řádu, neboť vyhotovení rozsudku obsahuje jiný trest propadnutí věci, než který byl vyhlášen. Neztotožňuje se však s tím, že by v projednávané věci bylo porušeno hmotněprávní ustanovení § 70 odst. 2, 3 tr. zákoníku, neboť podmínky pro uložení trestu propadnutí věci byly dány a ministr spravedlnosti podle jejího názoru v tomto směru opačnou argumentaci nenabízí. Dále ve svém vyjádření státní zástupkyně poukazuje na to, že ani stěžovatelem namítané porušení § 128 odst. 2 věty druhé tr. řádu zřejmě nemá podklad ve spisovém materiálu. Podle citovaného ustanovení musí být písemně vyhotovený rozsudek ve shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl odhlasován. Ověřit tuto skutečnost však podle státní zástupkyně může nyní v souladu s § 58 odst. 4 věty druhé tr. řádu pouze předseda senátu Nejvyššího soudu v řízení o stížnosti pro porušení zákona. Z tohoto důvodu se také státní zástupkyně domnívá, že se k takto namítané vadě nemůže kvalifikovaně vyjádřit.
III. Přípustnost a důvodnost stížnosti pro porušení zákona
11. Nejvyšší soud nejprve shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona je podle § 266 odst. 1, 2 tr. řádu přípustná, neboť byla podána oprávněnou osobou a směřuje jednak proti pravomocnému rozhodnutí soudu, které bylo v části výroku o trestu učiněno na podkladě vadného postupu řízení, a současně též proti výroku o trestu, jenž je podle podané stížnosti pro porušení zákona ve zřejmém rozporu s účelem trestu propadnutí věci. Z těchto důvodů Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, a to v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen, a to z důvodů uvedených ministrem spravedlnosti.
12. Podle § 128 odst. 1 věty před středníkem tr. řádu je nutno rozsudek vždy vyhlásit.
13. Z § 128 odst. 2 tr. řádu plyne, že se vyhlašují úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
14. Podle § 129 odst. 1 tr. řádu je každý rozsudek nutno vyhotovit písemně. Vyhotovení rozsudku musí být ve shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen.
15. Z § 70 odst. 1 tr. zákoníku se podává, že soud uloží trest propadnutí věci, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti.
16. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku může soud uložit trest propadnutí věci, která je nástrojem trestné činnosti.
17. Z § 70 odst. 3 tr. zákoníku plyne, že soud může trest propadnutí věci uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.
18. Podle § 254 odst. 1 tr. řádu nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. řádu, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
19. Ustanovení § 256 tr. řádu stanoví, že odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
20. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu konstatuje, že se soud prvního stupně důsledně neřídil § 128 odst. 2 větou první tr. řádu a § 129 odst. 1 větou druhou tr. řádu, a to ve vztahu k učiněnému výroku o trestu propadnutí věci. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 1. 12. 2021 (č. l. 720 až 722) i z pořízeného zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení z téhož dne (čas záznamu 1:14:43 až 1:14:59), totiž vyplývá, že trest propadnutí věci byl vyhlášen tak, že: „podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku se ukládá trest propadnutí věci, věcí, jež jsou uvedeny v protokolech o provedených domovních prohlídkách ze dne 10. července 2019 a zajištěných zásilek, jež byly zajištěny Policií České republiky a uvedených v úředním záznamu na č. l. 245 a 246“. V písemném vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně byl takto vyhlášený výrok o trestu propadnutí věci rozveden do celkem 140 položek, a to na stranách 4 až 9. Jak však Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, provedený výčet jednotlivých movitých věcí neodpovídá rozsahu věcí zajištěných při domovních prohlídkách provedených dne 10. 7. 2019 a rozsahu zajištěných poštovních zásilek uvedených v úředním záznamu Policie České republiky, který je obsažen na č. l. 245 až 246. Současně lze též upozornit na další pochybení soudu prvního stupně, neboť trest propadnutí věci byl obviněnému uložen podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když je zřejmé, že se mělo jednat o trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
21. V této trestní věci byly provedeny dne 10. 7. 2019 celkem dvě domovní prohlídky, a to v obytném přívěsu registrační značky XY (VIN XY, číslo technického průkazu TP XY) registrovaném na matku obviněného O. J., narozenou XY [protokol o domovní prohlídce je založen na č. l. 397 až 401], a dále v bytu č. XY nacházejícím se ve XY. nadzemním podlaží domu na adrese XY č. p. XY, XY, který byl užíván k bydlení tetou obviněného H. N. (rozenou J.), narozenou XY [protokol o této domovní prohlídce je založen na č. l. 408 až 414].
22. Z obsahu úředního záznamu Policie České republiky ze dne 17. 10. 2018, který je založen na č. 1. 245 až 246, se podává, že po konzultaci s pracovníky odboru inspekce České pošty bylo vytipováno celkem sedm nedoručených zásilek odeslaných z pobočky České pošty na adrese XY, XY XY, určených různým adresátům na území České republiky i jiných členských států Evropské unie, které byly odeslané obviněným V. J. Protokol o zadržení těchto sedmi zásilek ze dne 25. 10. 2018 je však, jak správně uvádí ministr spravedlnosti, založen na č. 1. 258 až 259.
23. Z porovnání obsahu obou protokolů o provedení domovních prohlídek ze dne 10. 7. 2019 a úředního záznamu Policie České republiky ze dne 17. 10. 2018 s vyhotovením rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že vyhotovení rozsudku ve výroku o trestu propadnutí věci není v souladu s obsahem rozsudku, tak jak byl vyhlášen. Konkrétně výčet jednotlivých položek (movitých věcí) neodpovídá položkám, které měly být podle vyhlášeného výroku předmětem tohoto druhu trestu, když některé položky neodpovídají těm, které jsou obsaženy v obou protokolech o provedených domovních prohlídkách ze dne 10.
7. 2019 (č. l. 397 až 401; 408 až 414), ani úředním záznamu Policie České republiky ze dne 17. 10. 2018 (č. 1. 245 až 246) a naopak některé movité věci obsažené v citovaných listinách zcela ve vyhotovení rozsudku absentují. Takový závěr se týká šesti zadržených poštovních zásilek uvedených na straně 9 rozsudku soudu prvního stupně, a to zásilek s adresáty D. F., A. W. XY, R. Z. XY, N. T. XY, A. D. XY a A. T. XY. K zajištění uvedených zásilek však došlo dne 21. 6. 2019 (č. l. 305) a dne 30. 10. 2019 (č. l.
333). Stejný závěr pak platí např. též pro movité věci uvedené na straně 4 rozsudku soudu prvního stupně a označené např. jako „0,2983 g šedé barvy, 1,0969g tablety fialové barvy“, když v tomto případě z trestního spisu vyplývá, že se jedná o tabletu šedé barvy ve tvaru srdíčka a dvě tablety fialové barvy ve tvaru kvádru, které vydala matka obviněného O. J. podle § 78 odst. 1 tr. řádu dne 5. 4. 2018 (č. l. 72). Tyto tablety byly následně předmětem odborného zkoumání (srov. č. l. 76 až 79).
24. Naproti tomu vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje mezi propadlými věcmi notebook značky Dell, černé barvy, TAG s/n XY, a dále též notebook značky Acer s/n XY, byť tyto movité věci byly uvedeny mezi movitými věcmi, které byly zajištěny při domovní prohlídce dne 10. 7. 2019 u tety obviněného H. N. (č. 1. 409). Stejně tak neobsahuje ani 24 ks krabiček s náboji 22 Long Rifle REX/ 50 ks nábojů v krabičce, uvedených pod bodem 22. protokolu o domovní prohlídce vykonané dne 10. 7. 2019 ve stejném obydlí (č.1. 412). Uvedené movité věci tedy spadaly mezi věci, které byly postižené trestem propadnutí věci, neboť tento trest byl takto soudem prvního stupně vyhlášen. S ohledem na tuto skutečnost nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, a to zcela ve shodě s ministrem spravedlnosti, že v případě notebooku značky Dell, černé barvy, TAG s/n XY, a dále též notebooku značky Acer, s/n XY, byl trest propadnutí věci uložen v rozporu s § 70 odst. 3 tr. zákoníku, neboť z trestního spisu jednoznačně vyplývá, že již v přípravném řízení bylo podle § 80 odst. 1 tr. řádu pravomocně rozhodnuto o vrácení těchto movitých věcí jejich vlastníkům, nikoliv však obviněnému (srov. č. l. 539 až 540; č. l. 541 až 542). Z tohoto důvodu tedy nemohla být uvedená spotřební elektronika předmětem trestu propadnutí věci uloženého podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. K zajištěnému střelivu pak Nejvyšší soud pouze krátce poznamenává, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví balistika ze dne 8. 1. 2021 (č. 1. 536 až 537) vyplývá, že veškeré zajištěné střelivo bylo v průběhu zkoumání spotřebováno (vystříleno).
25. Z pořízeného zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení ze dne 1. 12. 2021 se podává, že samosoudce soudu prvního stupně obsahově vymezil uložený trest propadnutí věci toliko obecným odkazem na věci uvedené „v protokolech o provedených domovních prohlídkách ze dne 10. července 2019 a zajištěných zásilek, jež byly zajištěny Policií České republiky a uvedených v úředním záznamu na č. l. 245 a 246“. Tímto postupem tedy soud prvního stupně porušil § 128 odst. 2 větu první tr. řádu a § 129 odst. 1 větu druhou tr. řádu, a to v neprospěch obviněného, neboť výrok o trestu propadnutí věci v podobě, v níž byl poté zachycen v písemném vyhotovení rozsudku, neodpovídal tomu, jak byl tento druh trestu vyhlášen. Nejvyšší soud v této souvislosti pouze krátce připomíná, že věc, která má propadnout, musí soud vždy přímo ve výroku rozsudku přesně a konkrétně označit tak, aby při výkonu rozhodnutí nemohla být zaměněna s jinou věcí a bylo tak jasně stanoveno, na co se propadnutí vztahuje. Rovněž nepostačuje, pokud soud propadlé věci vymezí pouze obecným odkazem na seznam věcí, které byly např. zajištěny při domovní prohlídce [srov. PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1215].
26. Také ve vztahu k namítanému postupu odvolacího soudu shledal Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou, byť obviněný ani státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce ve svých odvoláních shora uvedená pochybení soudu prvního stupně výslovně nenamítali. Odvolací soud však v rámci svých přezkumných povinností měl uvedené zásadní pochybení zjistit a v souladu s trestním řádem zjednat jeho nápravu. Tímto postupem odvolací soud nesplnil svoji přezkumnou povinnost a porušil tak zákon v neprospěch obviněného v § 254 odst. 1 tr. řádu a § 256 tr. řádu. Trest propadnutí věci, který byl pravomocně obviněnému uložen, je též ve smyslu § 266 odst. 2 tr. řádu ve zřejmém rozporu s účelem trestu, když výrok o tomto trestu, tak jak byl vyhlášen, zahrnuje i věci, které pachateli (obviněnému) vůbec nenáleží, a písemné vyhotovení rozsudku pak ve výroku o trestu propadnutí věci obsahuje položky, které sice pachateli (obviněnému) náleží, ale nebyly součástí vyhlášeného výroku o tomto trestu.
27. Vzhledem k výše zjištěným pochybením Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 3. 2022, č. j. 13 To 7/2022-755, byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu a § 256 tr. řádu, a to v části, jíž bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce a tohoto obviněného směřující do výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725, a v řízení jemu předcházejícím byl porušen zákon v neprospěch tohoto obviněného rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725, a to ve výroku o trestu, v ustanoveních § 128 odst. 2 věty první tr. řádu, § 129 odst. 1 věty druhé tr. řádu a § 70 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 269 odst. 2 tr. řádu pak Nejvyšší soud přistoupil ke zrušení citovaného usnesení odvolacího soudu, a to pouze v části, jíž bylo podle § 256 tr. řádu zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce a obviněného V. J. směřující do výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2021, č. j. 4 T 120/2021-725, a zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí odvolacího soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. řádu pak odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
28. Úkolem odvolacího soudu, jemuž se projednávaná trestní věc vrací k dalšímu řízení, bude, při respektování všech shora uvedených právních závěrů Nejvyššího soudu (§ 270 odst. 4 tr. řádu), znovu projednat odvolání obviněného a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce směřující proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu důsledně a správně procesně reagovat na shora uvedená pochybení soudu prvního stupně.
29. Závěrem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 273 tr. řádu).
30. O stížnosti pro porušení zákona rozhodl Nejvyšší soud podle § 274 odst. 3 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to s vyhlášením rozsudku vyvěšením na úřední desce soudu (§ 274a odst. 2 tr. řádu).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2024 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu