12 Ksz 4/2021 – Nejvyšší správní soud

12 Ksz 4/2021- 224 - text

pokračování 12 Ksz 4/2021 - 251

ROZHODNUTÍ

Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., zástupce předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a přísedících JUDr. Marka Bodláka, Mgr. Zdeňka Snášela, JUDr. Jiřího Machourka a prof. JUDr. PhDr. Miloše Večeři, CSc. při ústním jednání dne 15. 12. 2021 ve věci návrhu ministryně spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ze dne 15. 7. 2021, čj. MSP 4/2021

ODKA

KN/1, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti Pavla Zemana, státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, zast. Mgr. Tomášem Foldynou, státním zástupcem,

JUDr. Pavel Zeman, nar. X, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, trvale X se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, zprošťuje

kárného obvinění spočívajícího v tom, že

dne 16. 12. 2019 pod sp. zn. 1 NZO 5087/2019 v postavení nejvyššího státního zástupce schválil a podepsal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 67 To 208/2019, kterým byly zproštěny obžaloby obviněné v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 40/2015, související s vydáním osvědčení o československém občanství J. C., aniž by rozhodnutí o podání dovolání delegoval na některého ze svých náměstků a svůj vztah k věci relevantně signalizoval v přezkumném spise vedeném Nejvyšším státním zastupitelstvím či jiným vhodným způsobem, ačkoliv měl k předmětné trestní věci osobní poměr, jelikož výsledek trestního řízení byl způsobilý mít přímý vliv na soukromoprávní pozemkový spor mezi K.

E. C. a P. H., osobním přítelem kárně obviněného, přičemž v tomto sporu kárně obviněný dříve působil jako zprostředkovatel ve snaze dosáhnout smírného řešení a s tímto cílem inicioval a uskutečnil v červnu, srpnu a listopadu roku 2014 tři schůzky s Mgr. J. C., příbuzným pana K. E. C., čímž měl spáchat

kárné provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, protože

tento skutek není kárným proviněním.

[1] Vzhledem k rozsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí soud za účelem jeho větší přehlednosti uvádí obsah rozhodnutí s odkazy na body, u kterých příslušná část odůvodnění začíná: I. Kárné obvinění [1] II. Obhajoba kárně obviněného [17] III. Dokazování [27] III.A Výpovědi při ústním jednání Kárně obviněný [28] Ing. P. H. [40] Mgr. J. C. [47] Konfrontace kárně obviněného a Mgr. J. C. [56] JUDr. Igor Stříž [58] JUDr. Martina Havlíková [62] PhDr. J. C. [63] Mgr. Petr Lužný [64] JUDr. Zdeněk Kasal [66] Mgr. P. M. [69] III.B Listinné a další důkazy Dohled NSZ nad přípravným řízením [73] Obsah trestního spisu a spisů NSZ souvisejících k jednotlivým dovoláním [76] Sdělení advokáta k získání informací z trestního řízení [97] Čestné prohlášení J. C. [98] Článek seznamzpravy.cz upozorňující na schůzky kárně obviněného [99] K reportáži o propojení problémů P. H. a trestního řízení [100] Vyjádření kárně obviněného před zahájením kárného řízení [102] Osobní spis kárně obviněného [104] Neprovedený důkaz [105] IV. Právní a skutkové závěry soudu IV.A Vymezení rozsahu posuzování kárné odpovědnosti [106] IV.B Ke kárné odpovědnosti bývalého nejvyššího státního zástupce [111] IV.C Vyloučení nejvyššího státního zástupce z podání dovolání [119] IV.D Obecná východiska ke kárné odpovědnosti v souvislosti s podjatostí [136] IV.E K povinnosti nejvyššího státního zástupce seznamovat se s podávanými dovoláními [162] IV.F Skutková zjištění soudu [175] IV.G Aplikace skutkových závěrů na právní východiska [193] V. Závěr [199] I. Kárné obvinění

[1] Ministryně spravedlnosti (dále „kárná navrhovatelka“) podala na kárně obviněného dne 15. 7. 2021 kárný návrh. Kárné provinění spatřovala v tom, že kárně obviněný 16. 12. 2019 v postavení nejvyššího státního zástupce schválil a podepsal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2019, sp. zn. 67 To 208/2019, kterým byly zproštěny obžaloby obviněné v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 40/2015. Tato věc souvisela s vydáním osvědčení o československém občanství J. C. Podání dovolání nedelegoval na některého ze svých náměstků a svůj vztah k věci relevantně nesignalizoval v přezkumném spise či jiným vhodným způsobem, ačkoliv měl k trestní věci osobní poměr. Výsledek trestního řízení byl způsobilý mít přímý vliv na soukromoprávní pozemkový spor mezi K. E. C. a P. H., osobním přítelem kárně obviněného. V tomto sporu kárně obviněný dříve působil jako zprostředkovatel ve snaze dosáhnout smírného řešení. S tímto cílem inicioval a uskutečnil v červnu, srpnu a listopadu roku 2014 tři schůzky s Mgr. J. C., příbuzným K. E. C.

[2] Tímto postupem měl v nepřímém úmyslu porušit povinnosti státního zástupce stanovené § 24 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování jeho povinností stanovených § 24 odst. 1 téhož zákona, a vystříhat se všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestranný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce. Tím měl ohrozit důvěru v činnost státního zastupitelství, konkrétně v jeho nestrannost při výkonu této činnosti.

[3] Pokud jde o včasnost návrhu, kárná navrhovatelka uvedla, že se o skutečnostech týkajících se kárného provinění dozvěděla z článku na serveru www.seznamzpravy.cz dne 18. 1. 2021. Ke spáchání kárného provinění došlo okamžikem schválení a podepsání dovolání, tedy 16. 12. 2019.

[4] Kárně obviněný se 14. 5. 2021 vzdal funkce nejvyššího státního zástupce, v důsledku čehož mu ke dni 30. 6. 2021 tato funkce zanikla. Kárná navrhovatelka si je vědoma, že se kárně obviněný skutku dopustil v postavení nejvyššího státního zástupce. Právní úprava však nerozlišuje mezi kárným proviněním státního zástupce a kárným proviněním vedoucího státního zástupce. Ačkoliv zákon o státním zastupitelství primárně počítá s tím, že pochybení vedoucích státních zástupců budou řešena prostřednictvím jejich odvolání z funkce, neznamená to, že nemohou zakládat i kárnou odpovědnost. Navíc jednání kladené za vinu kárně obviněnému sice vyplývá z výkonu pravomoci nejvyššího státního zástupce, ale svou podstatou souvisí s podáním opravného prostředku v trestním řízení. Jde tedy o úkon, který je běžnou součástí činnosti všech státních zástupců.

[5] Kárně obviněný je osobním přítelem P. H., v jehož penzionu pobýval. V měsících červnu, srpnu a listopadu 2014 kárně obviněný inicioval a uskutečnil tři schůzky s J. C., příbuzným K. E. C. Podle vyjádření obou účastníků byla předmětem schůzek snaha kárně obviněného zprostředkovat smírné řešení soukromoprávního sporu mezi K. E. C. a P. H., týkajícího se užívání pozemků v sousedství statku P. H. Podle vyjádření J. C. diskutovali v rámci druhé a třetí schůzky i o v mezidobí zahájeném trestním stíhání úřednic Magistrátu hl. m. Prahy, souvisejícím s vydáním osvědčení o československém občanství J. C., jakož i otázka příčinné souvislosti mezi případným pochybením při vydání osvědčení a rozhodováním o restitučních nárocích.

[6] Obžaloba proti obviněným úřednicím byla podána 29. 4. 2015. Následně Obvodní soud pro Prahu 1 trestní řízení zastavil z důvodu promlčení trestního stíhání, což potvrdil i Městský soud v Praze. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen „OSZ pro Prahu 1“) doručilo Nejvyššímu státnímu zastupitelství (dále jen „NSZ“) podnět k podání dovolání. Dne 21. 9. 2015 kárně obviněný schválil a podepsal první dovolání v neprospěch obou obviněných, jehož nástin mu byl předložen v rámci aprobačního postupu NSZ. Nejvyšší soud dovolání vyhověl a zrušil obě rozhodnutí. Následně obvodní soud trestní stíhání opět zastavil a to z důvodu že účelu trestního řízení již bylo dosaženo. I toto usnesení bylo potvrzeno usnesením městského soudu. OSZ pro Prahu 1 opět podalo podnět k podání dovolání. Dne 14. 9. 2017 kárně obviněný schválil a podepsal druhé dovolání v neprospěch obou obviněných, jehož nástin mu byl předložen v rámci aprobačního postupu NSZ. I tomuto dovolání Nejvyšší soud vyhověl a usnesení obou soudů zrušil. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byly následně obviněné uznány vinnými trestným činem maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Na základě odvolání obviněných byl rozsudek obvodního soudu Městským soudem v Praze zrušen v celém rozsahu a městský soud nově rozhodl tak, že obviněné zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek nebyl trestným činem. OSZ pro Prahu 1 se opět obrátilo s podnětem na NSZ k podání dovolání. Dne 16. 12. 2019 kárně obviněný schválil a podepsal třetí dovolání v neprospěch obou obviněných, jehož nástin mu byl předložen v rámci aprobačního postupu NSZ. Nejvyšší soud dovolání vyhověl, zrušil rozsudek městského soudu a věc mu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Z obsahu přezkumných spisů NSZ vyplývá, že trestní věc se týká osvědčení o československém občanství, na jehož základě R. C. a K. E. C., coby jeho dědic, úspěšně uplatnili restituční nároky. Restituční nároky se vztahovaly i k pozemkům, které byly příčinou sporu mezi P. H. a K. E. C.

[7] Kárně obviněný se dopustil porušení povinností státního zástupce. Podmínkou výkonu funkce každého státního zástupce je jeho nezpochybnitelná osobní integrita. Tato podmínka platí tím přísněji pro vedoucí státní zástupce, kteří jsou jednak reprezentanty jimi řízeného státního zastupitelství v očích veřejnosti, jednak mají vystupovat jako autorita též ve vztahu k jim podřízeným státním zástupcům. Nejpřísněji to pak platí pro nejvyššího státního zástupce, který je vedoucím představitelem celé soustavy státního zastupitelství navenek i dovnitř.

[8] Již skutečnost, že kárně obviněný inicioval a absolvoval schůzky, při nichž se aktivně angažoval ve snaze zprostředkovat smírné řešení sporu mezi svým osobním přítelem a třetí stranou, vede k důvodným pochybnostem o jeho osobní integritě, a tím i k ohrožení důvěry v nestranný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce. Je tomu tím spíše, pokud si v době konání druhé a třetí schůzky již byl vědom existence trestní věci, která se soukromoprávním sporem bezprostředně souvisela. To, kdo vykonává funkci nejvyššího státního zástupce, je veřejnosti všeobecně známo a má nevyhnutelně přesah do jeho soukromého jednání, a to bez ohledu na to, zda při něm na svou funkci odkazuje. Pokud nejvyšší státní zástupce z vlastní iniciativy vstoupí do soukromého sporu mezi třetími osobami na žádost jedné z jeho stran, s níž jí pojí přátelský vztah, je takové jednání v druhé straně sporu způsobilé vyvolat dojem, že nejvyšší státní zástupce přinejmenším implicitně v soukromém sporu vystupuje s autoritou, která se pojí s jeho funkcí. To platí dvojnásob, souvisí li se sporem probíhající trestní řízení. Takové jednání vyvolává ohrožení důvěry ve státní zastupitelství, přičemž jej zásadním způsobem zvyšuje fakt, že kárně obviněný opakovaně podával dovolání v neprospěch obviněných v trestní věci, aniž by jakkoliv reflektoval svou předchozí aktivitu v soukromoprávním sporu a z ní vyplývající osobní poměr k věci. Souvislost mezi soukromoprávním sporem a trestní věcí byla patrná i z přezkumných spisů NSZ.

[9] Ačkoliv podání dovolání bylo ve všech případech iniciováno OSZ pro Prahu 1, dovolání byla aprobována postupem v rámci NSZ a Nejvyšším soudem jim bylo vyhověno, předchozí iniciativa kárně obviněného vede přinejmenším k důvodné pochybnosti o tom, zda jeho rozhodnutí o podání dovolání bylo motivováno výhradně veřejným zájmem, nebo bylo přinejmenším zčásti ovlivněno jeho přátelským vztahem k P. H. Z vnějšího pohledu tak jednání kárně obviněného vyvolává důvodnou pochybnost o jeho nepodjatosti a nestrannosti. Tato důvodná pochybnost nemůže být zpětně rozptýlena. Stejně tak nemohou být dodatečně odstraněny ani nepříznivé důsledky pro důvěru v soustavu státního zastupitelství, které jsou s ní nerozlučně spjaty.

[10] Znaky kárného provinění vykazuje jak samotná iniciace a aktivita kárně obviněného v rámci schůzek s J. C., tak podání všech tří dovolání. Toto jednání však není ve svém souhrnu jediný pokračující či trvající kárný delikt. V době, kdy inicioval a účastnil se schůzek s J. C., nemohl kárně obviněný s dostatečnou mírou jistoty předpokládat, že v trestní věci související s vydáním osvědčení o československém občanství J. C. bude rozhodovat o podání dovolání. Pokud jde o vztah mezi jednotlivými rozhodnutími o podání dovolání, pak se kárná odpovědnost nejvyššího státního zástupce nevztahuje k trestnímu řízení, ale pouze k podání konkrétního dovolání. Vzhledem k tomu nepřichází v úvahu kvalifikace jednání jako trvajícího deliktu. Zároveň v okamžiku dovolání nejvyšší státní zástupce nemůže s dostatečnou mírou jistoty předpokládat, že v budoucnu bude v téže trestní věci podávat dovolání opakovaně. Tato okolnost vylučuje rovněž kvalifikaci jednání jako kárného deliktu pokračujícího, a to zejména s ohledem na podmínku jednotného záměru. Pokud jde o schůzky v průběhu roku 2014, jakož i o podání dovolání ve dnech 21. 9. 2015 a 14. 9. 2017, uplynula dvouletá objektivní lhůta pro zánik odpovědnosti státního zástupce za kárné provinění dříve, než se kárná navrhovatelka o těchto skutečnostech dozvěděla. Proto učinila předmětem návrhu pouze podání třetího dovolání, ve vztahu k němuž je jak objektivní, tak subjektivní lhůta dodržena.

[11] Kárně obviněný disponoval nástroji, jež mu umožňovaly zabránit porušení jeho povinností. Ačkoliv je podání dovolání výlučným oprávněním nejvyššího státního zástupce judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že pokud mu v tom brání podstatná překážka, může jej zastoupit jeho náměstek (usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, č. 15/2012 Sb. NS, usnesení NS k podání dovolání). Osobní poměr nejvyššího státního zástupce k věci představuje právě takovou podstatnou překážku, aby podání dovolání delegoval na svého náměstka. Takový postup by se zároveň nejvíce blížil postupu předvídanému v § 31 tr. řádu, který z povahy věci nepřipadá v případě nejvyššího státního zástupce v úvahu. V každém případě kárně obviněnému nic nebránilo učinit do přezkumného spisu NSZ záznam o svém vztahu k věci. Pokud by byl přesvědčen, že delegace na náměstka nepřichází v úvahu, mohl učinit též záznam o tom, že navzdory tomuto vztahu považuje za nezbytné, aby o podání dovolání rozhodl osobně na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tyto skutečnosti rovněž mohl signalizovat jiným vhodným způsobem. Takový postup by předešel následným pochybnostem o motivech podání dovolání a z nich vyplývajícím nepříznivým důsledkům pro důvěru v soustavu státního zastupitelství, nebo by je alespoň významným způsobem omezil.

[12] Kárně obviněný se jednání dopustil ve formě nepřímého úmyslu. V okamžiku, kdy podepsal dovolání, si musel být vědom skutečnosti, že má k trestní věci osobní poměr vyplývající ze tří schůzek, které absolvoval roce 2014, a v jejichž rámci působil jako zprostředkovatel. Stejně tak si musel být vědom skutečnosti, že tento osobní poměr je způsobilý vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování jeho povinností stanovených § 24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství a ohrozit důvěru v nestranný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce.

[13] Jednání kárně obviněného považuje za závažné, neboť vede k ohrožení důvěry veřejnosti v nestrannost činnosti státního zastupitelství, která je jednou z jeho základních hodnot. Vzhledem k jeho postavení nejvyššího státního zástupce důsledky jeho jednání nepříznivě ovlivnily vnímání soustavy státního zastupitelství jako celku ze strany odborné i laické veřejnosti. Zároveň svým jednáním vyslal nepříznivý signál všem podřízeným státním zástupcům ohledně akceptovatelného chování státního zástupce.

[14] Závěrem kárná navrhovatelka navrhla uložení kárného opatření ve formě snížení platu o 15 % na dobu 6 měsíců.

[15] Dne 22. 11. 2021 kárná navrhovatelka svůj návrh doplnila. Uvedla, že při studiu spisu zjistila vyšší závažnost kárného provinění. Z trestního spisu totiž vyplývá, že se osobní přítel kárně obviněného P. H. do trestního řízení připojil jako poškozený 26. 4. 2017 a působil tak jako strana trestního řízení až do 19. 9. 2019, kdy soud rozhodl, že jej jako poškozeného nepřipouští. O tom musel mít kárně obviněný povědomost, neboť byl ve věci aktivně činný a měl přístup do spisového materiálu trestního soudu. Vzhledem k tomu, že P. H. uplatňoval práva poškozeného, je nepochybné, že měl na výsledku trestního řízení zájem. Ze spisu NSZ sp. zn. 1 NZO 5101/2015 také vyplývá, že kárně obviněný měl povědomí o majetkových konsekvencích trestního řízení, včetně možnosti zpochybnit restituční nároky potomků J. C. Výslovně byl uveden i v rozdělovníku k této informaci. Kárná navrhovatelka proto navrhla doplnit skutkovou větu kárného návrhu tak, že o vztahu k věci kárně obviněného svědčí i to, že se jeho osobní přítel P. H. před podáním dovolání připojil ke stejné trestní věci jako poškozený a uplatňoval v ní svá práva.

[16] V závěrečné řeči kárná navrhovatelka uvedla, že pro prokázání naplnění znaků skutkové podstaty kárného provinění postačilo prokázání přátelského vztahu k P. H. a podání dovolání ve věci. Jde o etickou rovinu. Věc měl oznámit svým náměstkům a ve věci se neangažovat, což neučinil. Veškerá obhajoba kárně obviněného byla vyvrácena. Velmi dobře si musel být vědom, že překročil své pravomoci. Pokud se kárná navrhovatelka v jí vykonávaných funkcích se střetem zájmů setkala, vždy sepsala záznam a informovala své podřízené. Vinu nelze rozmělňovat na tehdejší náměstky kárně obviněného. Je důležité, aby se takové jednání již nikdy neopakovalo a aby se vedoucí představitelé justice chovali tak, jak mají. II. Obhajoba kárně obviněného

[17] Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření k návrhu uvedl, že jakkoliv mediální prezentace celé záležitosti vyvolávají dojem, že mezi P. H. a K. E. C. byl, či snad je, veden soudní spor, opak je pravdou. Žádný takový soudní spor veden nebyl a není a rozepře se týkala pouze směny či propachtování některých pozemků. Kárný návrh je založen na dojmech kárné navrhovatelky, které ale nemají oporu v realitě. Zejména ale v kárném návrhu popsaný skutkový stav nenaplňuje znaky kárného provinění. Veškeré okolnosti svého zapojení do snahy o zprostředkování jednání mezi svým přítelem P. H. a K. E. C. ohledně urovnání jejich sousedských rozepří, jakož i okolnosti podání tří dovolání podrobně popsal ve svém vyjádření ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 1 SE 103/2021, adresovaném kárné navrhovatelce. Z vyjádření jasně vyplývá, že obě záležitosti spolu nemají cokoli společného a při podání dovolání tak nebyl podjatý.

[18] S J. C. jednali jako soukromé osoby, nikoliv z pozice svých veřejných funkcí. Nebyli účastníky sporu ani zprostředkovateli ve vlastním slova smyslu. Při setkáních nešlo o jakýkoli jeho osobní zájem. Skutečnost, že je P. H. jeho přítelem, ho vedla pouze k pokusu dovést znesvářené strany k jednacímu stolu.

[19] Pokud jde o postup při podání dovolání, pak je kárný návrh částečně zmatečný. V popisu skutku kárná navrhovatelka uvedla, že mělo být delegování a učinění záznamu do spisu učiněno současně, zatímco v odůvodnění uvádí, že postačovalo učinění záznamu do spisu. Jediným zákonným postupem, který by však musel zvolit v případě, že by zjistil svou podjatost, by byl postup podle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. řádu, tedy vydání usnesení, kterým by se jako nejvyšší státní zástupce z rozhodování o podání dovolání vyloučil. K takovému postupu však neměl zákonný důvod.

[20] Definiční znaky podjatosti vyložil NSS zejména v rozhodnutí z 30. 5. 2018, čj. 16 Kss 1/2018 207, ve věci Sylvy Mašínové. Z něj vyplývá, že pochybnosti o nepodjatosti musí mít svůj konkrétní skutkový důvod a také svou míru. Poměr k věci nelze vykládat formálně. Míra důvodu pochybovat musí být přiměřená. Aby byla určitá vztahová linka důvodem podjatosti, musí být její význam pro soudce či státního zástupce dostatečně intenzívní. V praxi nemusí být v hraničních případech vůbec jednoduché rozpoznat, kdy je dána nadkritická intenzita vztahu k věci, a tedy důvod řešit otázku případné podjatosti. Není možné nutit soudce či státního zástupce k tomu, aby z opatrnosti a ze strachu z možného postihu řešil jako možné důvody podjatosti i vztahy zjevně nízké intenzity, které důvodem podjatosti zásadně být nemohou. To by totiž mohlo výkon soudnictví či výkon působnosti státního zastupitelství znesnadnit, neboť by to mohlo vést k nedůvodným průtahům v řízeních. K vyloučení z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, kdy je evidentní, že vztah soudce či státního zástupce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Pro účely kárného práva je klíčový subjektivní prvek, tedy to, aby soudce (státní zástupce) mohl sám rozpoznat, že objektivně existuje jeho vztah k věci, který by mohl být důvodem podjatosti.

[21] Na straně kárně obviněného nebyla dána vztahová linka k aktérům soukromého vztahu, která by byla vůbec způsobilá vytvořit jeho osobní zájem na tom, jakým způsobem a zda vůbec se dohodnou. Rozhodně nebyla takové intenzity, že by i přes zákonem stanovené povinnosti nebyl schopen nezávisle a nestranně rozhodovat o podání mimořádného opravného prostředku v trestní věci, která se týkala jednání úplně jiných osob. Výsledek trestního řízení nemohl mít přímý vliv na soukromoprávní pozemkový spor mezi K. E. C. a jeho přítelem P. H., jak uvádí kárný návrh, ani na samotnou restituci rodu C. Ke zpochybnění občanství J. C. by musela vést řada několika rozhodnutí ve správním řízení s možným přezkumem v rámci správního soudnictví, na které by následně musela navázat řada dalších právních kroků a rozhodnutí, jež by vedla ke zpochybnění pozemkových restitucí. Navíc, i pokud by k tomu došlo, ani to by nevedlo k tomu, že by P. H. získal pozemky u svého penzionu.

[22] Mezi podstatné překážky, pro které by byl náměstek oprávněn podat dovolání namísto nejvyššího státního zástupce ve smyslu usnesení NS k podání dovolání, by bylo v obecné rovině možno řadit i situaci, že by se nejvyšší státní zástupce vyloučil z provádění úkonů trestního řízení. O své vůli nemůže podání dovolání na náměstka delegovat. Navíc v posuzované věci I. náměstek podání dovolání aproboval. Stejně jako jej předtím aproboval vedoucí oddělení mimořádných opravných prostředků na základě návrhu státní zástupkyně, která jej zpracovala na základě podnětu nižšího státního zastupitelství. V projednávané věci bylo povinností kárně obviněného, jako nejvyššího státního zástupce, podat dovolání. Jejich důvodnost byla potvrzena Nejvyšším soudem. Objektivně tedy byla tzv. vztahová linka bez významu pro podání dovolání. Důvodná dovolání, kterým Nejvyšší soud vždy vyhověl, nesvědčí o ničem, z čeho by bylo možné konstruovat pochybnosti o porušení povinností státního zástupce. Kárný návrh oprávněnost podaného dovolání nebere v úvahu. Proto nelze dospět k závěru, že rozhodnutí o dovolání bylo výsledkem nesplnění povinností státního zástupce. Z judikatury jsou známy i případy neoprávněného nařčení z podjatosti, kterým měl být mařen výkon spravedlnosti v trestním nebo v insolvenčním řízení. Možnost uplatnění námitky podjatosti měla být založena účelovými spory na ochranu osobnosti vyvolanými proti soudcům činným ve věci žalobců.

[23] Pokud jde druhou možnost dle kárné navrhovatelky (,,signalizace do spisu“), pak by bylo nelogické v záznamu odůvodňovat to, co není, tedy že nejvyšší státní zástupce nemá pochybnosti o své nepodjatosti. Problém by nastal až tehdy, kdyby takové pochybnosti měl. Pak by nicméně nestačila signalizace, ale pouze vyloučení podle trestního řádu.

[24] Závěrem proto uvedl, že se necítí vinen spácháním vytýkaného skutku, ani nesouhlasí s jeho právní kvalifikací.

[25] Obhájce kárně obviněného v závěrečné řeči zdůraznil, že pro posuzovanou věc je klíčové, zda kárně obviněný porušil § 30 tr. řádu a § 24 zákona o státním zastupitelství. Je třeba oddělit mediální prezentaci a to, co se skutečně stalo a bylo prokázáno. Kárně obviněný v rámci běžné společenské konverzace vyslechl problém svého známého. P. H. nijak právně neradil, odkázal ho na advokáta. Podmínky § 30 tr. řádu nebyly naplněny. P. H. ve věci nefiguroval, o tom, že není dána příčinná souvislost mezi jednáním úřednic a jeho případnou majetkovou újmou, rozhodl již soud. K účastníkům trestního řízení kárně obviněný žádný vztah neměl. To, že ho P. H. informoval o svých problémech s pozemky je natolik vzdálená souvislost, že by bylo v naprostém rozporu s judikaturou takový vztah považovat za vztah k věci podle § 30 tr. řádu. Za vztah k věci odůvodňující vyloučení nebyla považována ani situace, kdy soudce rozhodoval o obviněném, který byl v jiné trestní věci stíhán za křivé obvinění tohoto soudce. Bylo prokázáno, že kárně obviněný nevěděl, že již v minulosti zřejmě proběhlo nějaké osobní jednání mezi P. H. a K. E. C., nevěděl o tom, že mezi nimi byl nějaký soudní spor. Kárně obviněný se o věc nikdy na státním zastupitelství nijak nestandardně nezajímal ani nikoho neoslovoval. Kárně obviněný rád komukoliv pomůže, to ale nenaruší jeho profesionální přístup k řešení trestních věcí. Nikdy by se nesnížil k tomu, aby ovlivňoval trestní řízení.

[26] Kárně obviněný v závěrečné řeči spojené s posledním slovem uvedl, že cílem všech tří schůzek s J. C. bylo pouze to, aby se dvě strany doutnajícího sporu posadily k jednacímu stolu a zkusily se dohodnout. Je dlouhodobým zastáncem toho, že i horší dohoda je lepší než léta souzení. Ve schůzkách s J. C. neviděl nic závadného a myslí si, že v nich neviděl v tu chvíli nic závadného ani J. C. Kárně obviněný vyjádřil přesvědčení, že na výsledku trestního řízení s oběma úřednicemi záleželo zejména rodu C. J. C. považoval odsuzující rozsudky vůči úřednicím za nespravedlivé. Pokud by byl kárně obviněný shledán vinným kárným proviněním s tím, že byl ve věci podjatý, pak by znění § 30 tr. řádu mohlo vést i ke zpochybnění trestního řízení s oběma úřednicemi. Za obecné východisko bral, že podpis dovolání náměstkem je vyhrazen pro velmi výjimečné situace a nechtěl riskovat možnost odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem. I pokud by mohl být vyloučen z úkonů trestního řízení, je otázkou, jak by na věc dopadal § 12a odst. 2 zákona o státním zastupitelství. Pokud o určitém úkonu může rozhodovat pouze jedna osoba, je těžké takové vyloučení provést. Možnost jakéhokoliv prospěchu pro P. H. z případného odsouzení úřednic je naprosto vzdálená, s ohledem na množství nutných navazujících rozhodnutí, která by musela být učiněna. Podstatná je i osobní integrita rozhodující osoby. Kárně obviněný v této souvislosti poukázal na to, že se nevylučoval ani v situaci, kdy rozhodoval o zrušení usnesení o zastavení trestního stíhání předsedy vlády Andreje Babiše, přičemž se této věci osobně velmi důkladně věnoval. Jako nejvyšší státní zástupce se s ním pravidelně pracovně setkával a zároveň byl na vládě závislý, pokud jde o jeho funkci. Vztah tam tedy byl podstatně silnější. Přesto si stojí za tím, že ani v této věci nebyl vyloučen, protože postupoval v naprostém souladu se svojí osobní integritou. V době výkonu funkce několikrát dokázal, že postupuje nestranně a má zájem na tom, aby byly věci řešeny objektivně. V roce 2017 odmítl schůzku s prezidentem republiky s tím, že bylo zahájeno trestní stíhání ve věci L. o. Byl si jist, že by o této věci s prezidentem nehovořili, ale těžko by to vysvětlili veřejnosti. III. Dokazování

[27] Při ústních jednáních konaných ve dnech 24. 11. 2021 a 15. 12. 2021 byly provedeny následující důkazy. III.A Výpovědi při ústním jednání Kárně obviněný

[28] Kárně obviněný při svém výslechu uvedl, že se s P. H. setkal někdy v roce 2012. Seznámil je jeho kamarád P. K., když se v pensionu D. stavili na jídlo. Majitel si po nějaké době přisedl a začali si povídat. P. H. nabídl kárně obviněnému, zda se u něj někdy nechce ubytovat, což se s odstupem času stalo. V rámci ubytování se bavili i o historii rodiny P. H. Kárně obviněný zjistil, že v 50. letech byla rodina P. H. rozkulačena. Namísto původního majetku, který už nebylo možné vrátit, získal D. Vždy když se setkali, šlo o příjemné setkání a P. H. mu byl sympatický. Svůj vztah s ním charakterizoval jako přátelský, po čase si začali i tykat. Ve D. pobýval maximálně třikrát do roka. Přál mu ke kulatým narozeninám, protože v té době pobýval ve D., ale neúčastnil se oslavy, kterou P. H. pořádal, ačkoliv na ni byl pozván. Nechtěl chodit mezi množství cizích lidí. Z titulu přátelství výhody neměl, ubytování ve D. normálně platil. Viděli se naposledy asi před rokem.

[29] V penzionu proběhly také dvě nebo tři akce NSZ týkající se zahraničních návštěv. Snažil se, aby taková setkání probíhala v originálním prostředí. To D. splňovaly tím, že je tam hezké neformální prostředí, dá se sedět venku, u vody je možno krmit ryby. Setkání se za NSZ, možná kromě I. náměstka, neúčastnil nikdo ze státních zástupců, kteří se podíleli na zpracování konceptu dovolání. Není si vědom, že by I. náměstek věděl o problémech P. H. s K. E. C.

[30] Jednou, když ve D. pobýval, P. H. byl hodně špatný. Říkal, že nemá pozemky kolem D., jejichž odkup měl přislíbený od státu, přičemž je to pro něj zásadní. Na základě dotazu však kárně obviněný později v průběhu výslechu uvedl, že mu přišlo, že tomu P. H. přikládá určitý význam, ale zase mu nepřišlo, že by se se mu „na tom lámal život“, spíše šlo o nějakou jeho podnikatelskou představu. P. H. mu sdělil, že se na pozemcích pásl jeho dobytek, bylo tam letiště. Bude to mít vliv na jeho zemědělskou činnost a na provoz penzionu. Hovořil o tom, že pozemky byly vydány v restituci panu C. Uvedl, že komunikují pouze přes zástupce, osobně se nikdy nepotkali a K. E. C. s ním přímo mluvit nechce. Kárně obviněnému to přišlo nešťastné, protože šlo o křivdu z let minulých na obou těchto lidech. Proto si řekl, že by bylo dobré nějak zkusit, aby se jenom potkali, aby si porozuměli. Je lépe spolu komunikovat, než se léta soudit. Pouze chtěl, aby si K. E. C. a P. H. sedli k jednomu stolu.

[31] Učitelka francouzštiny kárně obviněného z Plzně má dceru J. C., která se v těchto kruzích pohybuje, tak ho napadlo ji oslovit. Rodina kárně obviněného i rodina francouzštinářky se dlouhodobě stýkají. Zeptal se J. C., zda by nemohla říci K. E. C., aby se domluvil s P. H. Vylíčil jí, že K. E. C. má zrestituované pozemky kolem penzionu, a že by je P. H. potřeboval využívat. Jestli by proto nešlo, aby se domluvili. Ona mu následně předala kontakt na J. C. K. E. C. přímo kontaktovat nezkoušel. Přišlo mu to v dané chvíli nepatřičné. Hledal spíše někoho, kdo dokáže znesvářené strany přivést k sobě. Proto kárně obviněný hledal někoho, koho by on sám znal.

[32] S Mgr. J. C. se setkal třikrát. Každá ze schůzek trvala maximálně hodinu. Během schůzek se v obecné rovině bavili i o tom, jak C. přišli o rodový majetek a jak jej postupně zase nabývali. Kárně obviněný nechtěl řešit žádné majetkové nároky, jediné co chtěl, bylo, ať si spolu sednou P. H. a K. E. C. Není možné, aby se o dvou lidech, kteří by se měli domlouvat, domlouval někdo jiný. Na začátku J. C. říkal, že bude kontaktovat K. E. C. Na druhé schůzce se proto kárně obviněný chtěl informovat, zda k nějakému kontaktu došlo. J. C. asi říkal, že k nějakému kontaktu došlo, že by byl nějakým způsobem možná připraven něco udělat. Kárně obviněný mu říkal, ať se sejdou oba dva hlavní aktéři, že nechce být prostředníkem. Na třetí schůzce se J. C. ptal, jestli ke kontaktu dojde nebo nedojde a pochopil, že asi nedojde.

[33] Při druhé schůzce mu J. C. řekl, jestli ví, že bylo zahájeno trestní stíhání nějakých dvou úřednic. Řekl, že neví. Možná mu kárně obviněný i řekl, že nevidí žádnou přímou souvislost mezi stíháním úřednic a majetkem C. Přičemž si skutečně myslí, že ta souvislost je velmi odvozená. V mezidobí se podíval do tisku, co se o tom píše. Na poslední schůzce byla snaha trochu se o trestním stíhání bavit. Kárně obviněnému to bylo relativně nepříjemné, takže poté odešel. O trestním řízení ani nic říkat nemohl, poněvadž o něm nic nevěděl. Trestní řízení jakkoliv neinicioval, nezjišťoval o něm informace, byl překvapen, že k němu došlo. Ani poté informace žádným způsobem nezjišťoval. Má v tomto směru naprosto čisté svědomí. S trestní věci pak přišel do styku až při podání jednotlivých dovolání. J. C. mu neříkal nic o jeho možné podjatosti v trestní věci. Kárně obviněný dospěl k závěru, že není dobré ve schůzkách pokračovat, poněvadž to nevedlo k žádnému cíli. Spíše byla tendence bavit se o trestním řízení, tak to ukončil.

[34] Následně tyto informace vytěsnil. P. H. řekl, že se snažil o to, aby došlo k setkání s K. E. C. Ten byl rád, že se o to kárně obviněný pokusil. Kárně obviněný P. H. doporučil, aby si sehnal advokáta, možná ho už i v té době měl. O dalším vývoji sporu se nebavili. Nevěděl o tom, že se P. H. přihlásil jako poškozený do trestního řízení. Nevěděl to ani v době, kdy ho kárná navrhovatelka vyzývala k vyjádření se k věci, protože tato skutečnost nevyplývala ze spisů NSZ. Nevěděl o žádném civilním soudním sporu mezi P. H. a K. E. C. P. H. ho asi naopak informoval, že žádný soudní spor s K. E. C. nevede.

[35] Kárně obviněný nikomu z podřízených neoznamoval své aktivity, ani neučinil záznam do spisu, neviděl k tomu důvod.

[36] Za jeho působení fungovalo podání dovolání tak, že napadl podnět od nižšího státního zastupitelství. Ředitel odboru jej přidělil příslušnému státnímu zástupci. Pokud se podnět odkládal, tak to řešil jen ředitel odboru. Pokud se podnětu vyhovovalo, tedy se, připravovalo podání dovolání, tak příslušný státní zástupce připravil dovolání aprobační cestou. Došlo tedy k předložení řediteli odboru a potom I. náměstkovi nejvyššího státního zástupci, tehdy Igoru Střížovi. Ten ho zkontroloval a vrátil zpět s pokynem připravit čistopis. Kárně obviněnému jakožto nejvyššímu státnímu zástupci potom přišel čistopis, který zpravidla zhlédl. Podíval se na dvě věci. Vždy na informaci, která k tomu byla přiložena. Z ní vyplývalo, jaký je názor referenta, jestli s ním souhlasí ředitel odboru a I. náměstek. Pokud tyto názory byly všechny souhlasné, pak v podstatě bez dalšího dovolání signoval. Jenom zkontroloval, jestli tam je nějaký problém. Pak bylo dovolání vypraveno kanceláří k Nejvyššímu soudu. Občas se nad některým dovoláním pozastavil. To bylo skoro vždy na základě iniciativy I. náměstka, který ho upozornil na nějaký problém. Často pak kontaktovali i ředitele odboru nebo zpracovatele a dále se nad dovoláním bavili. To však nebyl případ ani jednoho z dovolání v nyní projednávané věci. Neměl k dispozici ani trestní spis. Ten se vyžaduje jen v minimu případů. Při podání všech dovolání v této věci si neuvědomoval, že se to může nějakým způsobem dotknout i P. H. Podání dovolání proběhlo opravdu velice rychle a skutečně ho vůbec nenapadlo, že to může souviset s pozemky, které se P. H. dotýkají. Na dotaz obhájce učiněný později v průběhu jednání k tomu, proč ho nenapadlo, že by mohl být podjatý, uvedl, že mu nepřišla jako smysluplná konstrukce otázky podjatosti. Věc se týkala dvou úřednic a nefiguroval v této trestní věci ani K. E. C. ani P. H. Možnost ovlivnění majetku K. E. C. je velmi vzdálená a kárně obviněného vůbec nenapadlo, že by to mohla být nějaká otázka. K doplňujícímu dotazu předsedy senátu uvedl, že při podávání dovolání musel brát v úvahu i judikaturu Nejvyššího soudu výrazně omezující možnost delegace podání dovolání na svého náměstka. Od roku 2011 tak náměstek podepisoval dovolání jenom tehdy, kdy byl kárně obviněný delší dobu nepřítomen a do dovolání se to dokládalo. Nechtěl riskovat, že by Nejvyšší soud nějaké dovolání odmítl.

[37] V rámci doplnění výslechu byl kárně obviněný dotazován k tomu, zda má být jeho výpověď vnímána tak, že koncepty dovolání četl podrobněji a zamýšlel se nad svým možným vztahem k věci, nebo zda vyšel z toho, že pokud podání dovolání doporučilo několik osob před ním, pak se dovoláním blíže nezabýval. K tomu uvedl, že podával mezi 90 a 120 dovoláními ročně. Dovoláním se zabýval v okamžiku, kdy ho zejména I. náměstek upozornil, že z nějakého důvodu jde o spornou či zajímavou věc. S argumentací, proč nebyl podjatý, přišel až poté, co byla věc medializována a on si začal zpětně informace dohledávat. V době podání mu dovolání nepřišlo jakýmkoliv způsobem zvláštní. Vůbec ho nenapadlo, že by přicházelo v úvahu nějaké vyloučení. Nicméně měl obecně v podvědomí výstrahu, že s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je možnost podepsání dovolání jinou osobou zcela výjimečná. Pokud se všichni shodovali na tom, že má být dovolání podáno, pak si četl pouze průvodní informaci, ve které byla shrnuta argumentace. V případě posledně podaného dovolání z této informace vyplývalo, že Nejvyšší soud již dvakrát ve věci rozhodl a jeho názor nebyl respektován. Podat dovolání tedy bylo zcela namístě. S největší pravděpodobností mu stačila tato informace a s textem samotného dovolání se neseznamoval.

[38] Kromě zmíněných 90 až 120 dovolání ročně, musel jako nejvyšší státní zástupce osobně podepisovat také další podání. Zrušení usnesení o zastavení trestního stíhání bylo na začátku jeho nástupu do funkce více jak 100 ročně. Postupně se rušení snižovalo až přibližně na 50 ke konci jeho funkčního období. Kontrol skončených věcí také postupně ubývalo, když se začínalo přibližně na 20 věcech a končilo na 8. Pokud jde o žaloby ve veřejném zájmu ve správním soudnictví, tak v nejvíce napjatém období jich mohlo být okolo 25 ročně. Nejvyššímu státnímu zástupci je dále předkládáno pro informaci větší množství věcí, se kterými se musí alespoň stručně seznámit. Nejvyšší státní zástupce spravuje NSZ. Jde tak o jeho správu, personální otázky, rozpočet, nákupy a veřejné zakázky. V rámci personálního řízení provádí pohovory s různými pracovníky, vypracovává finální hodnocení státních zástupců a administrativy. Významná je aktivita legislativní. Přichází různé podněty ze soustavy státního zastupitelství na úpravu legislativy, vyjadřuje se k návrhům zákonů, které přicházejí buď z Ministerstva spravedlnosti anebo které se dotýkají působnosti státního zastupitelství. Legislativě věnoval poměrně hodně času, zejména otázce působnosti státního zastupitelství. Od roku 2011 se snažil o komplexní změnu zákona o státním zastupitelství. To znamenalo nejen práci legislativní, ale také hodně objíždění dalších aktérů. Účastnil se také často jednání ústavně právních výborů, jednání bezpečností rady státu a dalších takových skupin. Měl pravidelná setkání s ministry spravedlnosti, s policejním prezidentem a dalšími osobami. Když byl celý den v Brně, začínal pracovat přibližně v sedm hodin ráno a často končíval až v osm nebo devět hodin večer. Měl také protokolární povinnosti týkající se například návštěv ze zahraničí. Těm je třeba se věnovat osobně. Nejde o samoúčelnou činnost. Snažil se navazovat kontakty se státy, které jsou pro nás důležité, aby například bylo snadnější vyřízení justiční spolupráce.

[39] Vzhledem k takto vysokému pracovnímu zatížení pro něj bylo klíčové, aby měl okolo sebe osoby, na které se může spolehnout, i pokud jde o osobní agendu nejvyššího státního zástupce. Proto se také výrazně věnoval jejich výběru. Oni ho upozorňovali na problémy, nebo seznamovali ho s příslušnou agendou, kterou znali dopodrobna, když měl mít jednání. Pokud chtěl zvládnout všechno v rozumných lhůtách, pak se musel spolehnout na spolupracovníky. Nesl odpovědnost za to, že si zvolil ty správné. Je podle něj i trestní judikatura, která u vedoucích úřadů vychází z toho, že je na vedoucím úřadu, jaký způsob výkonu své funkce zvolí. Zda bude všechno kontrolovat nebo ponese odpovědnost za výběr svých spolupracovníků. On zvolil kombinaci obojího a je přesvědčen, že čistě jemu příslušela volba, jakým způsobem funkci vykonával. Ing. P. H.

[40] Svědek P. H. uvedl, že se s kárně obviněným potkal v roce 2012 nebo 2013. Setkali se náhodně tak, že kárně obviněný přijel asi na kole do restaurace s P. K., se kterým se svědek dobře znal. Vedli nezávaznou konverzaci a jako podnikatel nabídl Pavlu Zemanovi, jestli se někdy nechce v penzionu ubytovat. Kárně obviněný opravdu potom několikrát přijel a ubytoval se. Když jel někdy okolo, tak se zastavil a popovídali si.

[41] Byli si názorově celkem blízcí. Měli stejný názor na život, rodinu, víru, pokoru a rozum. Pavel Zeman se velmi zajímal o osud jeho rodiny. Otec byl jako kulak združstevněn, byl několikrát opětovně zavírán. V padesátých letech byl jejich rodinný statek zbořen a byli vystěhováni. Bylo vidět, že kárně obviněného tato věc, včetně dalších represí, které je provázely celý život až do 89. roku, velmi a upřímně zajímaly. Mezi nimi šlo o náhodné přátelství, ale přátelství to bylo. Měli o čem mluvit, ale nebylo to nějaké blízké přátelství, tak že by si svěřovali nějaké věci. Pavel Zeman je seriózní, solidní pán, se kterým velmi rád hovořil, když to bylo možné. Považuje to za osobní přátelství, jsou si názorově velmi blízcí. Oslavy jeho narozenin se kárně obviněný neúčastnil. Pavel Zeman spíše vyhledával samotu, ticho, klid, rekreaci bez lidí. Přijížděl tak, aby byl málo obsazený penzion a přímo se vyhýbal styku s lidmi. S kárně obviněným se aktuálně neviděl déle než rok.

[42] Pokud jde o statek a jeho historii, tak uvedl, že pochází z rodiny sedláků. Otec přišel o majetek za komunistů. Otec a celá rodina na tom byla 50. letech dost špatně. Několikrát byli i zavřeni. Prvním úkolem P. H. po revoluci proto bylo snažit se dotáhnout to, co zbylo z toho majetku. Založil novou vlastní firmu. Domluvili se se zbytkem rodiny, že mu svěřili veškeré rodinné úspory a převedli na něj rodinné restituce. Ohlížel se po majetku, který by mohl zprivatizovat. Vyhlédl si farmu D., která je u T. a byla v držení státního statku. Pozemky byly bez restitučních pohledávek, což mu potvrdil i pozemkový úřad. Podal proto privatizační projekt na část státního statku s tím, že koupí hospodářské budovy ve velké privatizaci a částečně bude platit restitučními pohledávkami. Až bude k dispozici právní předpis k prodeji pozemků, tak počítal, že pozemky postupně nabude. Dal na pozemkový úřad žádost o odkup pozemků a v roce 1992 už měl první osevy a začal hospodařit na 360 hektarech, na kterých provozoval zemědělskou výrobu. Vzal si bankovní úvěry a celý statek zrekonstruoval tak, aby vyhovoval novým normám chovu dobytka. Zavedl francouzský masný skot, opravil všechny výběhy a stáje, zřídil na menší části farmy restauraci a penzion. Vyráběl ekologické potraviny. Začalo se to velmi slibně rozvíjet. Splácel úvěry do roku 2014 a použil veškeré majetky. Pořád mu ale nebyly převedeny pozemky, které měl zahrnuty v privatizačním projektu. Na pozemkovém fondu mu řekli, že restituce C. nemají šanci, protože to spadá do první pozemkové reformy a najednou přišel K. E. C. a odkázal ho do patřičných mezí, že hospodaří na jeho pozemcích a že má okamžitě skončit. Jeho podnik tak šel okamžitě dolů. V první fázi přišel o 60 hektarů později o 140 hektarů. Zbylo mu jen pár pozemků, které předtím postupně kupoval. To mu samozřejmě, nebylo po vůli. Snažil se s C. nějakým způsobem dohodnout na směně pozemků, protože zemědělský statek bez pozemků fungovat nemohl. Stavení v polích je v podstatě bez těch pozemků úplně bezcenné. Krávy přeháněl po silnici na pozemky. U toho utrpěl i zranění. Ztratil všechny výběhy, propadlo se hospodaření a dostal se do červených čísel velmi kritických. Navíc zemědělský fond a další organizace související s dotacemi, chtěly dotace vrátit, protože neudržel na určitých pozemcích systém souboru hospodaření. Nákup a opravy statku ho přišly na desítky milionů korun. V neposlední řadě je to 30 let jeho života. Po tu dobu na tom pracoval a žil. Ze začátku měl více zaměstnanců, pak musel většinu propustit a pracovat sám. Najednou je to téměř neprodejný majetek a je to všechno vniveč.

[43] S K. E. C. zkoušel jednat. Nabízel několik variant směny pozemků. Nabízel v podstatě celý svůj katastr, jenom proto, aby mohl mít kam vyhánět krávy a nemusel přerušovat zemědělskou výrobu. Nikdy nebyl vyslyšen a nakonec komunikace umlkla a další nebyla možná. Nikdy s K. E. C. nevedl soudní spory. Když byl svědkovi předsedou senátu předestřen spor, kde vystupoval jako žalobce v žalobě na obnovu řízení proti K. E. C., tak uvedl, že to jsou věci jeho právní kanceláře. Úplně neví, bylo mu to doporučeno právní kanceláří, tak k tomu dal souhlas, aby to podstoupili, ale bylo to stejně zamítnuto. Nevnímal to přímo jako žalobu proti K. E. C., ale jako žalobu na obnovu řízení. O průběh restitucí se docela zajímal a četl si i související informace v tisku. Sám se v tom moc nevyzná a neví, jaké jiné cesty by mohl volit. Nakonec žaluje stát o náhradu škody.

[44] Kárně obviněnému si jednou postěžoval právě, když byl v hodně špatném stavu. Byl po zranění a měl problémy s financováním zaměstnanců a všeho, protože se mu to zvrátilo den ze dne. Pavel Zeman se ho zeptal, co se s ním děje. Řekl mu, že se nemůže dohodnout s novým majitelem panem C., a že neví, jak to půjde dál. Na to mu kárně obviněný neodpověděl a od té doby o ničem takovém nejednali. Tyto věci dále řešil se svou advokátní kanceláří. Až při nějak následné návštěvě mu kárně obviněný řekl, že se snažil zprostředkovat přímé setkání u stolu mezi ním a K. E. C., ale že to nevyšlo. To byla jediná zmínka. P. H. o to kárně obviněného nežádal, ani o tom předem nevěděl. Ocenil však přátelskou službu. O těchto věcech se nemluvilo. Ani si nedovede představit, že by do toho mohl kárně obviněný nějak zasáhnout, řešilo to obvodní státní zastupitelství. Není mu známo, že dovolání podává nejvyšší státní zástupce.

[45] O trestním stíhání úřednic se dozvěděl z tisku. Sledoval hlavně server Česká justice. Tam byl krásný článek, z něj byl nadšený. Redaktor J. K. s ním dělal v roce 2018 nebo 2019 pořad, kde byl celý jeho příběh popsán. Na základě toho ho oslovila množství známých i neznámých lidí, protože měli různé obdobné problémy. Informací měl tedy hodně. Advokátní kancelář ho upozornila, že přihlášení se do trestního řízení jako poškozený by mohlo být jednou z možných cest jak získat odškodnění. Naštvalo ho, že úřednice pochybily. Mělo to pro něj obdobné důsledky jako pro jeho otce, když ho zavřeli a připravili o majetek. K dotazu, zda by pro něj bylo satisfakcí, že by došlo k odsouzení úřednic, uvedl, že nikomu nepřeje nic špatného. Ví, že se k pozemkům nedostane. Poté, co mu bylo předsedou senátu předestřeno jeho podání k Nejvyššímu soudu, včetně přání, že by „měla být vyvozena trestní odpovědnost“, uvedl, že samotné odsouzení pro něj není žádná satisfakce. Potřeboval by napravit škodu, která mu vznikla a navrátit 30 let života. Je pomlácený a strhaný a bohužel to má vliv i na jeho psychiku. Chtěl by, aby byly napraveny křivdy, tak jako jsme se o to snažili v restitucích. Informace, které uváděl ve vyjádření k Nejvyššímu soudu, získal od svého advokáta. Podání k Nejvyššímu soudu možná podával sám, ale určitě to bylo po konzultaci s advokátem. Nevěděl by, jak to udělat.

[46] Ve D. proběhla jedna nebo dvě akce NSZ. Neví přesně, protože restauraci má na starosti někdo jiný, on se zabývá zemědělstvím. Mgr. J. C.

[47] Úvodem svého výslechu svědek potvrdil, že čestné prohlášení, které předložila k návrhu kárná navrhovatelka, sepsal a informace v něm uvedené jsou pravdivé. Učinil ho, protože se mu jeví nespravedlivé, že byly úřednice odsouzené, respektive měl za to, že kárně obviněný byl ve věci podjatý. Čestné prohlášení učinil s takto velkým odstupem z několika důvodů. Jednak kárně obviněného J. C. vnímal za dobu jeho činnosti jako ikonou pořádku a slušnosti NSZ. Toto jednání měl za úlet. Svědek neví, jaké tam bylo spojení s trestním řízením, ale nechtěl způsobit v justici otřes, natož, aby byl za pohůnka premiéra Andreje Babiše. Částečně také zvažoval, zda by sám nemohl být jako soudce kárně odpovědný, když se účastnil na zprostředkování řešení soukromoprávního sporu a přijímal informace z trestního řízení, byť byl pouze pasivním příjemcem a někdy se na něco ptal. Také doufal ve zproštění úřednic. Je přesvědčený, že rozhodnutí o státním občanství bylo správné. Měl obavy, aby se vyjadřoval i v rámci trestního řízení. Vypadalo by zvláštně, pokud by se najednou vyjadřoval jako člen rodiny. Říkal si, že pokud by toto učinil, tak by kauza byla zpolitizovaná ještě více a nevěděl, jak by to dopadlo. Posléze by si vyčítal, že třeba přispěl k tomu, že to dopadlo odsouzením. Po pravomocném rozhodnutí o vině si ale zase řekl, že s těmi informacemi ven vyjít musí, protože to úřednicím nemůže udělat. To by si do konce života neodpustil. Je to i nebezpečí pro jeho bratrance, takže to je určitě také motiv. Možná předtím také neměl odvahu jít proti takové moci. Na podzim roku 2020, krátce po pravomocném odsouzení úřednic magistrátu, dal najevo, že ve funkci nemusí zůstávat. To byl pro J. C. impuls, který mu ulehčil vyjít s informacemi na veřejnost.

[48] Někdy na jaře, v dubnu nebo počátkem května, ho kontaktovala telefonicky J C., že její známý, nejvyšší státní zástupce, by s ním rád navázal kontakt. Nejvyšší státní zástupce zná dobře P. H., ke kterému jezdí. P. H. hospodařil léta na pozemcích, které restituoval v roce 2012 vzdálený bratranec svědka (poznámka NSS jde o K. E. C.). J. C. si řekl, že to je „jiná šarže“ v právnickém povolání, a že to může být zajímavé. J. C. neodmítl. Má s ní dobré vztahy, i když se často nevídají. Věděl, že jeho bratranec má na restituovaných pozemcích určité problémy s P. H. Říkal si, že tím třeba může bratranci pomoci. Sám se s kárně obviněným nikdy předtím osobně neviděl. Jen věděl, že maminka nebo babička Pavla Zemana učila jeho dva strýce.

[49] Za několik týdnů ho kárně obviněný telefonicky kontaktoval. Domluvili se, že se mohou sejít, když bude v Praze. Podrobnosti popsal v čestném prohlášení.

[50] První schůzku by charakterizoval, jako seznamovací, spíše ze strany kárně obviněného. O schůzce neinformoval předem ani bratrance. Kárně obviněný mu řekl o problému P. H. Dále se kárně obviněný podivoval nad restitucí, že nějaký soudce u Okresního soudu v Jindřichově Hradci po letech pozemky vydal. Nijak nehovořil o problémech s občanstvím. J. C. mu sdělil, že u pozemků, co vlastnila J. C., která byla původně ze S. rodu, byly splněny všechny podmínky k restituci a u jejího manžela zatím ne. Schůzka byla i přátelská. Kárně obviněný mu nabízel, že by jeho neteři, která končila právnickou fakultu, eventuálně mohl u některého státního zastupitelství zajistit stáž. Neteř už však měla vybrané jiné povolání. J. C. čekal, že kárně obviněný chce zprostředkovat kontakt s jeho bratrancem, ale to nezaznělo. Pavel Zeman končil schůzku s tím, že se zase ozve. J. C. nebyla schůzka příjemná. Říkal si, proč kárně obviněný zpochybňuje restituci. Netoužil po dalším setkání. Bylo to i z důvodu, že měl pocit určité odměřenosti ze strany kárně obviněného, že má pocit určité nadřazenosti z důvodu, že je nejvyšším státním zástupcem. Schůzka trvala přes hodinu.

[51] V červenci se J. C. dozvěděl o trestním stíhání úřednic. Bylo to na titulních stranách tisku. Jednalo se vlastně zpochybnění restituce, více než o to, že jsou obviněné dvě úřednice. Pro jeho bratrance, ale i pro něj, protože jsou jeden rod, to byl velký tlak a šok. Říkal si proto, že je možná dobře, že navázal kontakt s kárně obviněným a možná se od něj něco dozví, protože rodina o tom trestním stíhání nic nevěděla. Bratranci v červenci sdělil, že ho kontaktoval právě kárně obviněný. Bratranec ho v návaznosti na to informoval, že P. H. nadále nějaké pozemky propachtoval.

[52] Následující dvě schůzky, tedy srpnová a listopadová, byly v zásadě pouze o trestním řízení. To svědkovi samozřejmě leželo na srdci. Jedny z prvních slov kárně obviněného byly, že se o tom dozvěděl z tisku. Následně o trestní věci teoretizovali. Kárně obviněný říkal, že tam nevidí kauzální nexus. Kárně obviněný řekl, že se omezeně může informovat a že se zase ozve. Neproběhlo žádné jednání. Svědek to proto vnímal tak, že kárně obviněný zastává postoj, že P. H. je zklamaný, že nemůže nabýt pozemky do vlastnictví. Povídali si i společensky, třeba i o světonázorových otázkách. Opět pociťoval určitý pocit nadřazeného chování kárně obviněného, když se vyptával na příbuzného, kterého učila jeho maminka či babička. Nevěděl, že zastává velmi významnou pozici, srovnatelnou v určitém ohledu s funkcí nejvyššího státního zástupce, konkrétně diecézního biskupa. Schůzka trvala hodinu či přes hodinu.

[53] Poslední schůzka byla nejkratší. Trvala dvacet minut, maximálně tři čtvrtě hodiny. Na tomto setkání v listopadu kárně obviněný sdělil některé další informace z trestního řízení. Nebylo jich mnoho, pro J. C. nebyly nijak významné. Hovořil mj. o tom, co je úřednicím vytýkáno, že údajně dostatečně nezkoumaly, zda nebylo rozhodnuto o občanství E. A. C., tedy manžela J. C. Svědek nevyloučil, že tato informace byla možná dostupná i z novin. V této situaci na to Pavel Zeman navázal docela rychle, že si myslí, že by se přece měli dohodnout. To už bylo navíc v době, kdy se projednávala v Jindřichově Hradci obnova restitučního řízení, což nemuselo být kárně obviněnému známo. Svědek nevěděl, co mu má v takové situaci říci jiného, než ho odmítnout. Řekl mu, že nemohou uzavřít ani smlouvu o smlouvě budoucí, protože se do toho vložil kárně obviněný a může být činný v trestním řízení. Na to kárně obviněný reagoval odměřeně. Tuto námitku svědka nijak nevyvracel ani na ni výslovně nereagoval. Potom se rozloučili a Pavel Zeman rychle odešel.

[54] Všechna jednání byla velmi obecná. Ani na třetí schůzce svědek nevěděl, co konkrétně by mělo být předmětem dohody, kterou si představoval kárně obviněný. Během schůzek nepadl ani návrh ať si znesvářené strany sednou a vyříkají si to. Nerozuměl tomu, k čemu kárně obviněný směřuje.

[55] J. C. také uvedl, že se až po schůzkách s kárně obviněným dozvěděl, že nebyla pravda, že by bratranec nebyl kontaktní. Má správce své firmy, která obhospodařuje pozemky. Ten vyzýval P. H. k jednání o předání pozemků. Bratranec byl později také zastoupen advokátem. Pozemky bylo třeba vyklidit v zákonné lhůtě. O tom bylo s P. H. jednáno, včetně vstřícných návrhů na řešení věci. Padaly i návrhy na výměnu pozemků tak, aby P. H. zůstaly pozemky v okolí farmy. Muselo by to však být ekonomicky racionální. Svědek viděl i smlouvy o pachtu z dubna 2014 a poté uzavřené několik dní po první schůzce s kárně obviněným. Tvrzení kárně obviněného, že chtěl účastníky jen svolat k jednacímu stolu, tedy neodpovídá skutkovým okolnostem. Konfrontace kárně obviněného a Mgr. J. C.

[56] Vzhledem k tomu, že se výpověď kárně obviněného a svědka lišila zejména v podstatné okolnosti týkající sdělování informací o trestním řízení v průběhu schůzek, přistoupil soud ke konfrontaci kárně obviněného aj. C.

[57] Kárně obviněný na dotaz předsedy senátu v rámci konfrontace uvedl, že J. C. neřekl, že předmětem trestního řízení je to, že obviněné úřednice dostatečně nezkoumaly, zda bylo uděleno občanství manželovi J. C. Na to J. C. uvedl, že kárně obviněný neříká pravdu. JUDr. Igor Stříž

[58] Svědek Igor Stříž uvedl, že byl I. náměstkem nejvyššího státního zástupce od roku 2011. Po celou dobu měl v gesci řízení odboru mimořádných opravných prostředků a mimo jiné z tohoto titulu byl konečným aprobantem všech podnětů na podání dovolání. Ty jsou přibližně z 95% tvořeny podněty nižších státních zastupitelství a zbytek tvoří podněty poškozených, jiných subjektů či podněty vlastní, například odboru trestního řízení. Nepamatuje si, že by dovolání inicioval přímo některý z náměstků nebo nejvyšší státní zástupce. Všechna dovolání tedy byla zpracovávána na základě podnětu. Ten je zapsán do rejstříku. Ředitel odboru mimořádných opravných prostředků, kterým je dnes JUDr. Basík, předtím to byl JUDr. Doležal, přidělí věc ke zpracování konkrétnímu státnímu zástupci a ten věc zpracuje buď s návrhem na podání dovolání, nebo s návrhem na odložení. Po poradě mezi ředitelem odboru a zpracovatelem dovolání byla věc s vnitřní interní informací a s nástinem toho příslušného dokumentu předložena Igoru Střížovi. Výjimečně ho v době jeho nepřítomnosti zastupoval jiný náměstek. Dovolání přečetl; z velké většiny s nimi vyslovil souhlas. Pokud měl nějakou nejasnost, konzultoval to primárně s ředitelem odboru a zpracovatelem. Někdy šlo i o konzultaci ve větším kruhu, pokud se jednalo o složitější právní otázku. Teprve poté věc předložil nejvyššímu státnímu zástupci s jednoznačným návrhem podepsat dovolání. Podněty, které byly odmítnuty, nebyly nejvyššímu státnímu zástupci vůbec předloženy. Nejvyšší státní zástupce, v té době tedy kárně obviněný, se v naprosté většině případů ztotožnil s jeho postojem k věci. Ve výjimečných případech věc dále diskutovali. Ve dvou, třech věcech ročně nejvyšší státní zástupce věc vrátil buď k přepracování, nebo k odložení, tedy k opačnému než navrhovanému verdiktu. Trestní spis si zpravidla nevyžadují, protože na to nemají moc času a většinou není k dispozici, protože s ním pracují soudy. Státní zástupci NSZ spis obvykle ani nepotřebují, protože pracují se skutkovým stavem tak, jak byl ustálen nalézacím a odvolacím soudem. Rozebírají zejména argumentaci, kterou jim předložilo nižší státní zastupitelství. Někdy požádají o nějaké doplnění, ale vyžadovat trestní spis není zapotřebí a není na to čas.

[59] Tyto obecné postupy se plně uplatnily i při podání všech tří dovolání. Ve všech případech podání dovolání inicioval obvodní státní zástupce. Proběhla standardně příprava dovolání, které bylo následně kárně obviněným odsouhlaseno. To si však připomněl až při přípravě podkladů pro kárné řízení, jinak mu ta věc v hlavě neutkvěla. To není nijak neobvyklé. Často si věc nevybaví ani v okamžiku, kdy mu přijde rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání.

[60] Pokud jde o informaci o tom, jak Nejvyšší soud rozhodl dovolání, tak ta je standardně dávána na vědomí vedoucímu odboru a I. náměstkovi. Nejvyššímu státnímu zástupci se rozhodnutí o dovolání dávalo na vědomí jen někdy, podle závažnosti a povahy věci. O tom, komu se informace rozešle, rozhoduje primárně ředitel odboru.

[61] V penzionu D. byl v rámci setkání s vedením slovenské generální prokuratury. S P. H. tam hovořil o vínu, protože se v něm vyznal. O ničem jiném určitě nehovořili. O tom, že by měl kárně obviněný přátelský vztah s P. H. nevěděl. Toto jméno ani neprocházelo spisy NSZ. JUDr. Martina Havlíková

[62] Svědkyně Martina Havlíková uvedla, že věc jí byla přidělena ředitelem odboru. Poprvé v roce 2017, podruhé v roce 2019 a potřetí v roce 2021. V prvních dvou případech šlo o podání dovolání, ve třetím o vyjádření k dovolání obviněných. OSZ pro Prahu 1 iniciovalo podání dovolání svým podnětem. Poté věc prostudovala na základě předložených spisových materiálů a podnětu. Ve věci zaujala vlastní právní názor, který prezentovala v nástinu dovolání spolu s informací pro ředitele odboru, I. náměstka a nejvyššího státního zástupce. Nikdo z nadřízených jí v této věci nekontaktoval, ani se o věc nezajímal. Nic takového se jí nestalo za celou dobu 33 let ve funkci státní zástupkyně. Průběh dovolání ani jiným způsobem nevybočoval z běžného průběhu vyřizování dovolání. Nikdy nebyla v penzionu D. Rozhodnutí o dovolání se dává na vědomí řediteli odboru, všem dalším ředitelům odboru a zpracujícímu státnímu zástupci a dalším osobám dle rozdělovníku. Neví, proč bylo rozhodnutí o druhém dovolání dáno na vědomí i nejvyššímu státnímu zástupci, ačkoliv standardně v rozdělovníku není. Pokyn není psán jejím písmem. Neměla žádné pochybnosti, o tom, že by dovolání nebylo namístě, naopak. PhDr. J. C.

[63] Svědkyně uvedla, že si na zprostředkování kontaktu mezi kárně obviněným a J. C. už nepamatuje. Asi to tak skutečně bylo. Pokud ji někdo ze známých o něco požádá, tak mu ráda vyhoví. S Pavlem Zemanem se zná už od dětství, protože ho učila její maminka. Jejich rodiny se navzájem stýkají. Obdobně dlouho se zná i s J. C. Její maminka učila jeho maminku. Jejich rodiny se také stýkaly. Navíc se provdala za A. C., což byl strýc matky J. C. S oběma má tedy osobní vztahy. S J. C. se příležitostně vídá na rodinných událostech, s kárně obviněným se naposledy viděla před několika měsíci na slavnosti v K. K. E. C. možná někdy potkala na rodinné akci, ale osobně se s ním nezná. S ohledem na tyto vztahy by asi i nyní, pokud by se na ni kárně obviněný obrátil s žádostí o zprostředkování kontaktu na K. E. C., postupovala tak, že by mu předala kontakt na J. C. Mgr. Petr Lužný

[64] Od října do prosince 2013 byl Petr Lužný dočasně přidělen k NSZ na Odbor závažné hospodářské a finanční kriminality. Hlavním úkolem jeho tříměsíční stáže bylo provést dohledovou prověrku nad vybranými spisy vrchních státních zastupitelství. Spisy vybíral ředitel odboru Zdeněk Kasal. Vybrané spisy se však zdržely a dostal je přiděleny až koncem listopadu. Do té doby vykonával běžnou činnost státního zástupce daného odboru. Shodou okolností vykonal dohled i ve věci sp. zn. 8 NZN 274/2013, přičemž neví, na základě jakého kritéria mu ředitel odboru věc přidělil. Nikdo o věc nejevil jakýkoliv nadstandardní zájem. Měl naprostou volnost v tom, jak ji vyhodnotí. Věc konzultoval pouze s ředitelem odboru.

[65] Pokud jde o pokyny kanceláři na č. l. 28 daného spisu, tak on sám dal pokyn, aby se koncept upravil, předložil vedoucímu odboru, odeslal na VZS v Praze. Na č. l. 29 je modrou barvou písmo Zdeňka Kasala a neví, komu patří písmo černou tužkou. Je zřejmé, že jde o pokyny z doby, kdy věc již nijak nevyřizoval a byl plně vytížen jinou agendou. JUDr. Zdeněk Kasal

[66] Zdeňkem Kasalem vedený Odbor závažné hospodářské a finanční kriminality NSZ je dohledový orgánem vůči vrchním státním zastupitelstvím. Ta zasílají v souladu s příslušným pokynem obecné povahy informaci o napadnutí nové věci. Na základě toho věc přiděluje Zdeněk Kasal konkrétnímu státnímu zástupci odboru s ohledem na specializaci, zatížení a souvislosti s jinými věcmi. Věc vedenou pod sp. zn. 8 NZN 274/2013 přidělil JUDr. Pavlu Bernátovi. Zároveň byla nápadová informace předána I. náměstkovi nejvyššího státního zástupce, stejně jako v jiných případech. Po předložení spisů věc nicméně vyřídil Petr Lužný, který byl v dané době na stáži na NSZ. Spis mu s největší pravděpodobností přidělil Zdeněk Kasal, protože to byla běžná praxe u stážistů. Petr Lužný provedl dohledovou prověrku se závěrem, že ve věci není dána věcná příslušnost vrchního státního zastupitelství, neboť neshledal vzhledem k tehdejší důkazní situaci podezření z úmyslné trestné činnosti, ale toliko z nedbalostní. Věc proto měla být postoupena z vrchního státního zastupitelství. Tímto byla věc skončena a založena, nebyla dále sledována.

[67] Pokud jde o pokyny kanceláři na č. l. 28 daného spisu, tak pokyn dával Petr Lužný, svědek ho vidoval. Šlo o standardní pokyn k dalšímu postupu. Na č. l. 29 je pokyn svědka k předložení informace z Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen „VSZ v Praze“) Pavlu Bernátovi. Ten dal následně pokyn „Vidi, založ“. V takovém případě je kanceláří následně spis založen do spisovny. Ze spisovny může být spis vyžádán například na základě žádosti z jiného odboru, kvůli související věci, například i v souvislosti s podáním dovolání, pokud byl NSZ vykonáván dříve dohled. Svědek si sám často nechá spisy předložit kvůli přidělování nových věcí, aby posoudil, zda nejde o věci související. Někdy je to kvůli nějaké zajímavé právní otázce. Spis si někdy znovu zapůjčuje i zpracovatel.

[68] Na otázku, z jakého důvodu si vyžádal spis od 15. 9. 2014, tedy přibližně 9 měsíců po jeho založení, a následně jej měl u sebe do 4. 1. 2016, uvedl, že důvodů mohlo být více. Mohlo jít o souvislost s přidělením jiné věci. Mohla probíhat nějaká konzultace. Mohl si to vyžádat i kvůli jiné obdobné věci, protože věcí, týkajících se pozemkových náhrad, měli na odboru více. Pokud jde o údaj v systému, že měl spis u sebe déle jak rok, tak si spíše myslí, že se jednalo o administrativní nedopatření. Zpravidla si totiž spis bere jen na chvíli a po seznámení se s ním ho vrací. Občas se stává, že kancelář neodznačí zpětné uložení spisu. Mimo jiné proto jsou od roku 2016 poskytovány přehledy z informačního systému. Do spisu se standardně nezaznamenává jeho vyžádání. Nevybavuje si, že by se kdokoli nestandardně zajímal o daný spis. Pokud by k něčemu takovému došlo, tak by si to pamatoval. Mgr. P. M.

[69] Výslech P. M. byl proveden poté, co byla za jeho přítomnosti přehrána reportáž ze serveru seznamzpravy.cz z 8. 7. 2019 Záhady Josefa Klímy: Farmář přijde vinou státu o třicet let podnikání. Jak se to mohlo stát?, ve které se krátce vyjadřoval za NSZ jako jeho tiskový mluvčí.

[70] Pokud se novináři dotazují na nějaké věci týkající se NSZ, pak svědek zpravidla vyžaduje informaci od ředitele odboru. Někdy finální informaci ještě schvaluje příslušný náměstek. V této věci šlo jen o stručnou rekapitulaci předchozího řízení. Ředitel odboru mimořádných opravných prostředků mu ji připomněl, ale svědek se jí zabýval už v minulosti, protože tuto věc novináři sledovali. Nicméně si nevybavuje, že by se kdykoliv o této konkrétní kauze s kárně obviněným bavil až do okamžiku, kdy přišel dotaz od redaktora seznamzpravy.cz. Do té doby nevěděl o tom, že by kárně obviněný měl k věci nějaký vztah. Do té doby také neslyšel o P. H.

[71] S kárně obviněným jako nejvyšším státním zástupcem se setkával většinou ráno nad denním tiskem, přičemž ho upozornil na případné významné zmínky o státním zastupitelství. Elektronická média byla zachycena v monitoringu tisku, který svědek připravoval. Ten posílal e mailem nejvyššímu státnímu zástupci, náměstkům a oběma vrchním státním zástupcům. Zpravidla šlo o obsáhlý dokument o několika desítkách stran. Proto se snažil ještě na ty nejzávažnější zmínky toho dne upozornit v průvodním emailu.

[72] Přehraná reportáž byla do monitoringu zařazena, respektive pouze odkaz na článek, v rámci kterého je videoreportáž. Není tam textový přepis celé reportáže, pouze úvodní text. Článek tučně nezvýrazňoval, ani na něj nějak blíže neupozorňoval v průvodním e mailu. Neviděl pro to žádný důvod, šlo o běžné vyjádření, jedno z řady jiných. III.B Listinné a další důkazy Dohled NSZ nad přípravným řízením

[73] Z částí spisu VSZ v Praze sp. zn. 7 VZN 1537/2013 vyplývá, že VSZ v Praze bylo vyrozuměno dne 9. 5. 2013 Policií ČR, Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expoziturou České Budějovice, o zahájení úkonů trestního řízení dne 9. 5. 2013. Podezření se týkalo PhDr. I. O. a Mgr. M. S. (pozn. NSS později S.) pro podezření ze spáchání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákona, spáchaný formou spolupachatelství. Toho se měli zjednodušeně dopustit tak, že se obě podílely na vydání odvolacího rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, kterým bylo zrušeno prvostupňové rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno žádosti R. C. (syna J. C. a jejího manžela E. C.) o pokračování v řízení o vrácení státního občanství J. C. Rozhodnutí vydaly, ačkoliv ze stanoviska Ministerstva vnitra vyplývalo, že J. C. nebyla v době podání žádosti manželkou československého státního občana a na její žádost bylo proto třeba nahlížet jako na nepodanou. Neprověřily veškeré skutečnosti důležité pro vydání rozhodnutí. Magistrát hl. m. Prahy nebyl k vydání osvědčení o státním občanství věcně příslušný. Zároveň jim mělo být známo, že osvědčení o státním občanství bude použito potomky J. C. při uplatnění restitučních nároků, přičemž státní občanství je nezbytnou podmínkou jejich uplatnění. Dále byla uvedena tři restituční rozhodnutí, vydaná v letech 2003 – 2012, kterými byly na základě rozhodnutí o občanství J. C. vydány pozemky nebo bylo rozhodnuto o náhradách ve prospěch R. C. a později ve prospěch jeho syna, jako jeho dědice, Ing. K. E. C. Další informace obsažené v soudu zaslaných částech spisu VSZ v Praze jsou popsány v následujícím bodě, protože souvisí s komunikací s NSZ, případně nejsou tyto části pro nyní posuzovanou věc podstatné.

[74] Ze spisu NSZ sp. zn. 8 NZN 274/2013 vyplývá, že NSZ bylo informováno VSZ v Praze 4. 9. 2013 o zahájení úkonů trestního řízení popsaných v předchozím bodě (č. l. 2). Zároveň VSZ upozornilo, že se podle jeho názoru jeví jako vhodnější právní kvalifikace skutku jako podezření ze spáchání trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona. Přílohou této informace byl záznam o zahájení úkonů trestního řízení. Věc byla přidělena ředitelem Odboru závažné hospodářské a finanční kriminality JUDr. Zdeňkem Kasalem státnímu zástupci NSZ JUDr. Pavlu Bernátovi s pokynem k průběžnému sledování s tím, aby byl o věci vyrozuměn též I. náměstek nejvyššího státního zástupce (č. l. 5). Dne 13. 9. 2013 zpracoval JUDr. Pavel Bernát informaci pro I. náměstka nejvyššího státního zástupce (č. l. 6 – 8). V ní popisuje základní charakteristiku podezření ze spáchání trestných činů bývalými úřednicemi Magistrátu hl. m. Prahy. Vyslovil pochybnosti, zda není trestnost činu, který je předmětem prověřování, již promlčena. To dovozoval i z toho, že návazné jednání dalších státních orgánů týkající se restitucí nelze považovat za pokračování v trestném činu mj. i z důvodu, že předmět daných řízení byl odlišný. V prvém případě šlo o rozhodování o státním občanství, v dalším případě pak o vlastnictví k pozemkům a stavbám. Samotné rozhodnutí magistrátu nevedlo k vydání majetkových hodnot rodině C., které bylo podmíněno podáním příslušných restitučních žádostí. Navrhoval proto, aby byla od dozorového státního zástupce vyžádána doplňující zpráva. Tento postup odsouhlasil ředitel odboru Zdeněk Kasal i I. náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž. V návaznosti na to byl vypraven dopis dozorujícímu státnímu zástupci VSZ v Praze, který pochybnosti popisoval, (č. l. 9 – 11). Ten následně přípisem ze dne 30. 9. 2013 podrobněji rozepsal právní úpravu zachování státního občanství po II. světové válce (č. l. 13 14). Odkázal na související rozsudek NSS o státním občanství E. C., manžela J. C. Vyjádřil přesvědčení, že trestný čin není promlčen, protože škoda vzniká postupně tím, jak jednotlivé úřady rozhodují o restitucích. Mezi jednáním podezřelých a vznikající škodou spatřoval příčinnou souvislost. Bez vydání rozhodnutí o občanství by totiž k restituci vůbec nedošlo. Příčinná souvislost je kryta zaviněním podezřelých, neboť si následku mohly a měly být vědomy. Přípisem ze dne 3. 10. 2013 si vyžádal Pavel Bernát zapůjčení kompletního dozorového spisu VSZ v Praze a spisu policejního orgánu za účelem provedení dohledové prověrky. Tyto byly zaslány NSZ 23. 10. 2013 (č. l. 26 – 27). Dopisem z 22. 11. 2013 sdělil státní zástupce Petr Lužný výsledek dohledu a vrátil zapůjčené spisy (č. l. 28). Neshledal žádná zásadní pochybení. Ztotožnil se s právní kvalifikací zaujatou VSZ v Praze a se závěrem o příčinné souvislosti. Zároveň upozornil, že pokud by i nadále bylo vedeno trestní řízení toliko pro podezření ze spáchání nedbalostního trestného činu, nebyla by dána věcná příslušnost VSZ v Praze. Dopis aproboval ředitel odboru Zdeněk Kasal. Dopisem ze dne 12. 12. 2013 státní zástupce VSZ v Praze informoval NSZ o postoupení věci k dalšímu výkonu dozoru OSZ pro Prahu 1 (č. l. 30). Podle pokynu na č. l. 29 od Zdeňka Kasala měla věc být vyznačena v informačním systému státního zastupitelství (ISYZ) jako vyřízená a měla být předložena JUDr. Bernátovi. Ve spise není další záznam o tom, že by se spisem cokoliv dělo až do jeho vyžádání ze strany NSS pro účely tohoto kárného řízení.

[75] Ve výpisu z ISYZ je zachycen pohyb spisu NSZ sp. zn. 8 NZN 274/2013 (č. l. 155 kárného spisu). Z něj mj. vyplývá, že spis byl u Zdeňka Kasala od 19. 12. do 20. 12. 2013. Následně byl od 20. 12. do 27. 12. 2013 u Pavla Bernáta. Od 27. 12. 2013 do 15. 9. 2014 byl evidován jako založený. Od 15. 9. 2014 do 4. 1. 2016 byl evidován u Zdeňka Kasala. Od 4. 1. 2016 byl opět evidován jako založený. Obsah trestního spisu a spisů NSZ souvisejících k jednotlivým dovoláním

[76] Z trestního spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 40/2015 (dále jen „trestní spis“) vyplývá, že policejní orgán (Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České Budějovice) zahájil 30. 6. 2014 trestní stíhání PhDr. I. O. a Mgr. M. S. pro podezření ze spáchání trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona ve znění účinném do 6. 6. 1999 (č. l. 5 – 18 a 25 – 38 trestního spisu). Skutková věta byla velmi obdobná záznamu o zahájení úkonů trestního řízení popsanému shora pod bodem [73]. Kromě toho bylo dále rozvedeno, že odvolací rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávného výkladu ústavního dekretu presidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, přičemž se nevypořádalo se souvisejícím stanoviskem Ministerstva vnitra. Byl také výrazně rozšířen výčet restitučních rozhodnutí vydaných v letech 2003 – 2012, kterými byly vydány pozemky nebo rozhodnuto o náhradách ve prospěch R. C. a K. E. C.

[77] Obžalobu proti oběma obviněným podala státní zástupkyně OSZ Praha 1 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 4. 5. 2015. Ten usnesením ze dne 25. 5. 2015, sp. zn. 3 T 40/2015 (č. l. 1530 – 1539 trestního spisu), trestní stíhání obou obviněných zastavil, neboť dospěl k závěru, že trestní stíhání je promlčeno, neboť ke spáchání skutků mělo dojít v roce 1999, přičemž promlčecí doba byla pětiletá. Podle soudu nebylo jednání obviněných z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 67 To 231/2015 (č. l. 1539 – 1577 trestního spisu) byla zamítnuta stížnost státní zástupkyně OSZ Praha 1 proti usnesení obvodního soudu.

[78] Z předloženého přezkumného spisu NSZ sp. zn. 1 NZO 5101/2015 plyne, že 21. 8. 2015 byl obvodním státním zástupcem pro Prahu 1 podán na NSZ podnět k podání dovolání v neprospěch obviněných proti usnesením obvodního a městského soudu. Věc dostala ke zpracování státní zástupkyně NSZ JUDr. Zuzana Sýkorová. Ta připravila návrh dovolání (č. l. 17 – 23), ve kterém věc podrobně popsala. Koncept dovolání obsahuje i klíčovou argumentaci pro dovolání spočívající v tom, že obvodní a městský soud chybně posoudily otázku příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a škodou spočívající ve vydání majetku potomkům J. C. v restitučním řízení. Dne 11. 9. 2015 připravila zároveň státní zástupkyně Zuzana Sýkorová zestručněnou jednostránková informaci pro nejvyššího státního zástupce. V ní bylo uvedeno, že obě obviněné se měly v roce 1999 jako pracovnice odboru vnitřní správy Magistrátu hl. města Prahy dopustit trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti. Toto jednání spočívalo v tom, že první obviněná, jakožto vedoucí odboru, vydala rozhodnutí ve věci zjištění státního občanství J. C. a rozhodla, že jmenovaná byla v době své smrti občankou ČSR. Druhá obviněná, jakožto právnička a hlavní městská matrikářka, zpracovala návrh rozhodnutí, které bylo následně vydáno. V informaci je také uvedeno, že uvedené osvědčení bylo potomky J. C. použito v řadě restitučních řízení. Závěrem bylo odkázáno na koncept dovolání a bylo doporučeno dovolání v neprospěch obviněných podat. Na této informaci je uveden souhlas JUDr. Radka Doležela, ředitele odboru mimořádných opravných prostředků. I. náměstek nejvyššího státního zástupce JUDr. Igor Stříž rovněž projevil souhlas s podáním dovolání s poznámkou, že má drobné pochybnosti o příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a následkem. Kárně obviněný jako nejvyšší státní zástupce podepsal dovolání 21. 9. 2015 (č. l. 1584 1599 trestního spisu).

[79] Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl, přičemž se ztotožnil s argumentací v dovolání, a usnesením ze dne 23. 11. 2016, čj. 3 Tdo 1434/2015 68 (č. l. 1624 1640 trestního spisu), usnesení obou soudů zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc znovu projednal a rozhodl. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání bylo dáno na vědomí i kárně obviněnému, který byl ručně dopsán do vzorového formuláře rozdělovníku k rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání (č. l. 67 přezkumného spisu NSZ sp. zn. 1 NZO 5101/2015).

[80] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 3 T 40/2015, věc vrátil státní zástupkyni k došetření z důvodu nedostatečně zjištěné výše škody (č. l. 1647 – 1654 trestního spisu). Toto usnesení bylo ke stížnosti státní zástupkyně OSZ Praha 1 zrušeno usnesením městského soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 67 To 79/2017. V rámci něj nicméně městský soud upozornil na své další výhrady k věci.

[81] Dne 13. 2. 2017 zaslala státní zástupkyně NSZ Zuzana Sýkorová přípis OSZ pro Prahu 1 (č. l. 68 přezkumného spisu NSZ sp. zn. 1 NZO 5101/2015). V přípise jednak děkuje za zaslání rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání a dále uvádí, že po projednání s ředitelem odboru mimořádných opravných prostředků NSZ se jeví vhodné upozornit na probíhající trestní řízení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových za účelem posouzení možností státu připojit se s nárokem na náhradu škody vůči obviněným a posouzení otázky možného zpochybnění uplatněných restitučních nároků potomků J. C.. Podle pokynu kanceláři mělo být zasláno na OSZ pro Prahu 1 a na vědomí řediteli odboru mimořádných opravných prostředků.

[82] Podáním ze dne 26. 4. 2017 sdělil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 P. H. prostřednictvím svého zmocněnce, že se připojuje k trestnímu řízení jako poškozený (č. l. 1683 – 1685), V podání uvedl, že „byl dlouhodobým nájemcem pozemků, které byly na základě rozhodnutí ve věci státního občanství J. C. vydány v restituci Dipl. Ing. K. E. C., v důsledku čehož byla znehodnocena investice poškozeného do rekonstrukce statku D., který poškozený nabyl do svého vlastnictví v rámci velké privatizace. Vydané pozemky funkčně souvisely se statkem D.. Na některých z vydaných pozemků je umístěna infrastruktura, která je nezbytná k provozu penzionu D.“ Obvodní soud nicméně s P. H. jako s poškozeným v dalším řízení zjevně nejednal, aniž by bylo ze spisu patrné, že by o tom formálně rozhodl podle § 206 odst. 3 tr. řádu. To je zřejmé například z přehledu osob předvolaných k hlavnímu líčení konanému 9. 10. 2018, které je zasíláno několika poškozeným, ale P. H. mezi nimi není (č. l. 1813 nebo 2090 trestního spisu). Až později rozhodl o nepřipuštění P. H. jako poškozeného městský soud (viz dále bod [90]).

[83] Usnesením ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 3 T 40/2015, Obvodní soud pro Prahu 1 trestní stíhání obou obviněných opět zastavil. Důvodem bylo, že podle jeho názoru byla společenská škodlivost trestných činů výrazně snížena uplynutím doby více jak 15 let od jejich spáchaní a jejich řádným chováním od té doby. Zároveň nemá být trestní právo použito jako prostředek pro dosažení obnovy správního řízení. Podle soudu proto bylo dosaženo účelu trestního řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 67 To 224/2017 (č. l. 1731 1743 trestního spisu), byla zamítnuta stížnost státní zástupkyně OSZ Praha 1 proti usnesení obvodního soudu. V něm se sice městský soud neztotožnil se všemi závěry obvodního soudu, ale s nosnými ano. Mj. uvedl, že podle jeho názoru účelem vedeného trestního stíhání není veřejný zájem společnosti na její ochraně před pachateli trestných činů a jejich spravedlivém potrestání, ale dosažení odsuzujícího rozsudku, který by umožnil zvrátit rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy z roku 1999, o občanství J. C.

[84] Z předloženého přezkumného spisu sp. zn. 1 NZO 5079/2017 plyne, že obvodním státním zástupcem pro Prahu 1 byl podán na NSZ 8. 8. 2017 podnět k podání dovolání v neprospěch obviněných proti usnesení uvedeným v předchozím bodě. Věc dostala ke zpracování státní zástupkyně NSZ JUDr. Martina Havlíková. Ta připravila návrh dovolání (č. l. 30 37). V citaci skutkové věty bylo opět zopakováno, že obviněným bylo „známo, že rozhodnutí osvědčující, že J. C. byla v době své smrti státní občankou Československé republiky, bude použito jejími potomky při uplatnění restitučního nároku a že československé státní občanství J. C. je nezbytnou podmínkou úspěšného uplatnění restitučního nároku“. Dovolání bylo postaveno na tom, že pokud by jen běh času měl vést k zániku trestní odpovědnosti, zákonodárce by nestanovoval výjimku v případě projevení účinků trestného činu. Tato okolnost má být podle judikatury Nejvyššího soudu zohledněna nikoliv při zvažování viny, ale při ukládání trestu. Nejednalo se o zanedbatelné porušení povinností, neboť mělo za následek škodu v řádech desítek či stovek milionů korun. Není ani podstatné, že v době, kdy tak mohlo být učiněno, nebyly použity mimořádné opravné prostředky ve správním řízení. Účelem trestního řízení není jen získání důvodu k obnově správního řízení, ale i individuální a zejména generální prevence. Dne 7. 9. 2017 připravila zároveň státní zástupkyně Zuzana Sýkorová zestručněnou jednostránková informaci pro nejvyššího státního zástupce (č. l. 29). Ta byla dosti obecná a poukazovala na to, že obvodní a městský soud znovu hledá další argumenty, které by vyloučily trestní odpovědnost obviněných. V podrobnostech se odkázala na nástin dovolání a doporučila dovolání v neprospěch obviněných podat. Na této informaci je uveden souhlas Radka Doležela, ředitele odboru mimořádných opravných prostředků. I. náměstek nejvyššího státního zástupce Igor Stříž rovněž projevil souhlas s podáním dovolání. Kárně obviněný jako nejvyšší státní zástupce podepsal dovolání 14. 9. 2017 (č. l. 1749 1764 trestního spisu).

[85] K podanému dovolání se vyjádřili obhájci obviněných a věc byla od obvodního soudu doručena Nejvyššímu soudu 10. 1. 2018.

[86] Obsáhlým podáním ze dne 17. 4. 2018 se na Nejvyšší soud obrátil P. H. (č. l. 1781 1787 trestního spisu). Ze spisu nevyplývá, že by od uplatnění práv poškozeného nahlížel on nebo jeho zmocněnec do trestního spisu. Uvedl, že jde o vyjádření poškozeného v trestním řízení. Úvodem sdělil, že mu jednáním obviněných byla způsobena škoda nejméně 155 mil Kč a dále v penězích nevyčíslitelná újma. V podání mj. uvedl: „Tyto následky jednání obou obžalovaných spočívají v tom, že mi jako řádnému nabyvateli farmy D., do níž jsem investoval své celoživotní úspory, v důsledku vydání pozemků K. C. v restituci bylo zcela znemožněno hospodařit na pozemcích, které k farmě historicky náležely. Nejenže mi nebylo (oproti původním předpokladům založeným způsobem privatizace státní zemědělské půdy) umožněno stát se vlastníkem pozemků, na nichž farma vyvíjela svou zemědělskou činnost, ale bylo mi odňato též právo na těchto pozemcích hospodařit z titulu nájmu. Celý komplex budov, do nichž jsem vložil své celoživotní úspory, je určen k provozování zemědělské činnosti, což ovšem není možné bez zemědělské půdy. Má celoživotní investice je v důsledku těchto skutečností zmařena, přičemž prvotní příčina tohoto následku spočívá právě v tom, že obě obžalované rozhodly nejen v rozporu se zákonem a zavedenou správní praxí, ale i v rozporu s kompetenčními normami o existenci státního občanství J. C., čímž umožnily restituci pozemků, na nichž jsem hospodařil, přičemž v důsledku protiprávního jednání obou obžalovaných jsem se této restituci nemohl žádným způsobem bránit.“ Následně popisuje jednotlivé okolnosti podrobněji. Poté P. H. podrobně rozebírá nesprávnost rozhodnutí ve věci státního občanství J. C. V rámci toho mj. cituje ze stanoviska Ministerstva vnitra, které bylo součástí podkladů pro rozhodnutí magistrátu, z usnesení o zahájení trestního stíhání, na něž se dále odvolává, cituje z odůvodnění správního rozhodnutí. Následně uvádí, že „újma, která mi jednáním obou obžalovaných vznikla, je nezměrná. Spočívá ve zmaření mého celoživotního díla, které jsem po dlouhá léta v dobré víře budoval se záměrem navázat na hospodářskou činnost mých předků (byť vykonávanou na jiném místě v jižních Čechách) a své dílo předat mým potomkům.“ Uvádí, že následky jsou likvidační, neboť se jeho podnikatelský záměr, do nějž vložil nemalé prostředky, stal nerealizovatelným. Pokoušel se výsledek restituce zvrátit mimořádnými opravnými prostředky v občanském soudním řízení, nicméně rozhodnutí o státním občanství bylo nezvratitelné. Ke konci uvedl, že ani případné odsouzení obou obžalovaných na této skutečnosti nic nezmění, neboť lhůta pro podání návrhu na povolení obnovy řízení již uplynula. Přípis končí větou: „Takto si řádný výkon státní moci vskutku nepředstavuji a jsem přesvědčen o tom, že by měla být vyvozena trestní odpovědnost v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona.“

[87] Nejvyšší soud podanému dovolání vyhověl a usnesením ze dne 31. 5. 2018, sp. zn. 3 Tdo 39/2018 64 (č. l. 1794 – 1802), usnesení obou soudů zrušil a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc znovu projednal a rozhodl. Ztotožnil se s dovoláním v tom, že zohlednění doby, která uplynula od spáchání trestného činu, není možno zohledňovat při rozhodování o vině, ale toliko při rozhodování o trestu, nejde li o promlčení trestného činu. Tam, kde je znakem skutkové podstaty trestného činu účinek, nebo kde těžší účinek charakterizuje kvalifikovanou skutkovou podstatu, začíná promlčecí lhůta plynout až od účinku nebo těžšího účinku. Účelu trestního řízení nebylo dosaženo. Obžalované sice vedly řádný život, ale neprojevily žádnou sebereflexi a nesnažily se o napravení následků trestného činu. Ztotožnil se i s většinou další argumentace v podaném dovolání. Rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání bylo dáno na vědomí i kárně obviněnému, který byl ručně dopsán do vzorového formuláře rozdělovníku k rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání (č. l. 60 přezkumného spisu sp. zn. 1 NZO 5079/2017).

Plný text rozhodnutí