2 Ads 100/2023 – Nejvyšší správní soud

2 Ads 100/2023- 38 - text

2 Ads 100/2023 - 41 pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: M. K., zast. JUDr. Stanislavem Zenáhlíkem, advokátem, se sídlem Mostní 5552, Zlín, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 4. 2022, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2023, č. j. 41 Ad 6/2022-78,

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátovi JUDr. Stanislavu Zenáhlíkovi, se přiznává odměna ve výši 2600 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.

[1] Žalobkyně se prostřednictvím svého opatrovníka Mgr. J. K. obrátila na Nejvyšší správní soud, protože nesouhlasí s tím, že byla shledána invalidní pouze ve II. stupni invalidity. Má za to, že je invalidní ve III. stupni, protože vůbec nebyla a není schopná práce.

[2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 12. 2021, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), zamítla žádost žalobkyně o změnu (zvýšení) výše invalidního důchodu. Z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín totiž vyplynulo, že její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 55 %. V řízení o námitkách podaných žalobkyní proběhlo nové posouzení jejího zdravotního stavu, přičemž z lékařského posudku ze dne 7. 3. 2022 plynul stejný závěr – míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je 55 %. Žalovaná proto rozhodnutím ze dne 7. 4. 2022, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

[3] Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobou. Opatrovník žalobkyně v žalobě vylíčil její neblahý životní osud a nesnáze, které do jejího života vnáší její zdravotní postižení. Úřednice na úřadu práce prý na první pohled seznaly, že je zbytečné, aby byla žalobkyně vedena jako uchazečka o zaměstnání. O žalobkyni bude třeba pečovat celý její život, pracovat nikdy nebude, a aby mohla normálně žít, potřebuje adekvátní finanční prostředky. Její povaha jí neumožňuje mít jakoukoliv seriózní práci v kolektivu. Když jí někdo řekne něco, co se jí nelíbí, naštve se. Při jednání konaném před krajským soudem dne 9. 11. 2022 opatrovník žalobkyně uvedl, že lékařské posudky nezohledňují, jak se žalobkyně chová ve stresových situacích.

[4] Krajský soud požádal posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) se sídlem v Brně o vypracování posudku. Z toho vyplynuly v podstatě stejné poznatky a závěry jako z posudků zpracovaných v rámci správního řízení. Protože krajský soud při jednání konaném dne 9. 11. 2022, jehož se účastnila i žalobkyně, pojal pochybnosti o přesvědčivosti posouzení jejího zdravotního stavu, nechal vyhotovit srovnávací posudek u PK MPSV se sídlem v Hradci Králové. I z toho vyplynulo totéž – žalobkyně je invalidní, nicméně dokáže vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky, především na duševní a fyzické schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě, pod vedením vhodného kvalifikovaného pracovníka. Pokles pracovní schopnosti dosahoval nejméně 55 %, nedosahoval však více než 69 % (na str. 7 posudku je uvedeno „nejméně 50 %“ - pozn. NSS).

[5] Krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 15. 3. 2023, č. j. 41 Ad 6/2022-78 (dále jen „napadený rozsudek“), zamítl. V jeho odůvodnění vysvětlil, že určování stupně invalidity závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní orgány, ale ani správní soudy, nemohou posuzovat věcnou správnost lékařských posudků, neboť k tomu nemají potřebné odborné znalosti. Hodnotí tedy pouze jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění posudků. Krajský soud hodnotil zjištěný skutkový stav na základě posudků, které nechal sám vyhotovit. Ty splňují uvedená kritéria a splňují též formální náležitosti. Posudkové komise vzaly v potaz všechny dostupné lékařské zprávy i zdravotnickou dokumentaci praktického lékaře, jakož i relevantní okolnosti související se zdravotním postižením žalobkyně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla v míře, která odpovídá II. stupni invalidity.

[6] Námitky žalobkyně, že žalovaná nezohlednila její tíživou situaci, neshledal důvodnými, protože žalovaná byla pro účely stanovení stupně invalidity oprávněna vycházet jen z posouzení zdravotního stavu posudkovými lékaři. Postup úřadu práce či finanční situaci žalobkyně (zejm. její exekuce) žalovaná vůbec reflektovat nemohla. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované, replika

[7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost. Její důvody nepodřadila pod žádný z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítla zejména nedostatečně zjištěný skutkový stav, fakticky tak uplatnila stížní důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

[8] Opatrovník stěžovatelky podal nejprve kasační stížnost bez právní pomoci. V ní zopakoval nepříznivou celkovou situaci stěžovatelky. Začal se o ni starat v roce 2018. Byla tehdy vystěhovaná na ulici, město Zlín ji pro neplacení nájmu vyhodilo z bytu a uvrhlo do exekuce. Neměla (a doposud nemá) žádný pravidelný příjem, i přes naléhání opatrovníka je k hledání si jakékoliv práce netečná. Byla a je ve špatném zdravotním stavu. Je zjevné, že bude potřebovat péči po celý svůj život, a on coby její opatrovník proto usiluje o to, aby byla alespoň řádně finančně zaopatřena a byl jí přiznán III. stupeň invalidního důchodu. Úřady v případě stěžovatelky naprosto selhaly, jejich „výmluvy procenty“ jsou nesmyslné.

[9] Poté, co Nejvyšší správní soud ustanovil stěžovatelce usnesením ze dne 26. 4. 2023, č. j. 2 Ads 100/2023-19, zástupcem pro řízení o kasační stížnosti advokáta, doplnil advokát kasační stížnost o námitku, že napadený rozsudek byl vydán na základě nedostatečně (chybně) zjištěného skutkového stavu. Zdravotní stav stěžovatelky je třeba objektivně zjistit pomocí nového posudkového hodnocení.

[10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti označila stěžovatelčiny výtky za povšechné, nenaplňující žádný kasační důvod. Stupeň invalidity byl opakovaně komisionálně zvážen a krajský soud případ přezkoumal velmi důkladně. Přesto se nezjistily skutečnosti, které by svědčily o invaliditě stěžovatelky v nejvyšším (tj. III.) stupni.

[11] V replice ze dne 15. 6. 2023 stěžovatelka namítla nutnost vyšetřit ji pro poruchu osobnosti, a to důkladně, nikoliv jen krátkým rozhovorem. Takové vyšetření ještě provedeno nebylo. III. Posouzení kasační stížnosti

[12] Kasační stížnost je včasná a projednatelná.

[13] Ve věci rozhodoval u krajského soudu specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud se proto v souladu s § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky, tedy zda je přijatelná. Kasační stížnost je přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost je přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS.). O takové právní pochybení se jedná, pokud by a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[14] Kasační stížnost je nepřijatelná. Napadený rozsudek je přezkoumatelný a pečlivě odůvodněný. Závěry v něm obsažené se nikterak nevymykají ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, na niž krajský soud v přiměřeném rozsahu odkázal. Krajský soud se řádně zabýval žalobní argumentací. Nutno dodat, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčují obsah rozhodnutí soudu (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 70). Stěžovatelka k přesahu vlastních zájmů z pohledu výše uvedených kritérií, ač jí byl ustanoven advokát, nic netvrdila. Jde proto k její tíži, pokud v kasační stížnosti netvrdí důvody, pro které má být kasační stížnost přijatelná.

[15] Ze spisového materiálu plyne, že v nyní projednávané věci (žádosti stěžovatelky o zvýšení invalidního důchodu) byly vyhotoveny celkem čtyři posudky – ve správním řízení posudek lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín ze dne 8. 11. 2021 a posudek lékařské posudkové služby žalované ze dne 3. 7. 2022, v řízením před krajským soudem posudek PK MPSV v Brně ze dne 8. 9. 2022 a srovnávací posudek PK MPSV v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2023. Krajský soud vycházel ze dvou posledně uvedených posudků, neshledal v nich žádné formální vady. Závěry v nich uvedené označil za přesvědčivé, souladné s prvními dvěma provedenými posudky, z nichž vycházela žalovaná, a srozumitelně tyto závěry shrnul v odůvodnění napadeného rozsudku.

[16] Z posudků PK MPSV v Brně i v Hradci Králové je patrné, že jako posudkově nejzávažnější komise hodnotily organický psychosyndrom, který je důsledkem vrozené vývojové vady mozku, způsobující středně těžké postižení myšlení a zřetelný odklon od normy při výkonu některých aktivit, nicméně nelze jej klasifikovat jako výrazný odklon od normy při výkonu většiny denních aktivit a rolí ve smyslu položky č. 1, písm. d), kapitoly V přílohy č. 1 k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Dle psychologického vyšetření jsou kognitivní schopnosti stěžovatelky poměrně zachovalé, schopnost pracovního uplatnění je tedy snížená, nikoliv vymizelá. Posudkové komise přitom hodnotily i další přidružené zdravotní obtíže stěžovatelky a při výpočtu procentuálního snížení pracovní schopnosti je adekvátně a přezkoumatelným způsobem vzaly v potaz. Vycházely přitom ze všech dostupných lékařských zpráv a dokumentací.

[17] Dle ustálené judikatury je posouzení vzniku invalidity otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si nemůže učinit úsudek o této otázce sám (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 54, č. 511/2005 Sb. NSS, z novější judikatury pak například usnesení NSS ze dne 7. 6. 2023, č. j. 1 Ads 40/2023-30, nebo ze dne 27. 4. 2023, č. j. 2 Ads 138/2022-44). Může si ale vyžádat například vyhotovení srovnávacího posudku, není-li (ze svého laického pohledu) o závěrech posudků přesvědčen (viz např. rozsudek NSS ze dne 15. 4. 2021, č. j. 1 Ads 252/2020 25). To ostatně krajský soud v nynější věci učinil.

[18] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a své posudkové závěry náležitě odůvodnila, aby byly přesvědčivé i pro soud, který nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí (viz např. rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 82, č. 526/2005 Sb. NSS, a ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016 57).

[19] V nynější věci vypracované posudky tato kritéria splňují. Krajský soud věc hodnotil dle shora nastíněných požadavků. V tomto směru uplatnila stěžovatelka v kasační stížnosti jen velmi nekonkrétní argumentaci, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn a že je třeba provést nové vyšetření. Vůbec však neoznačila, v čem konkrétně se podle ní lékaři v posudcích mýlí nebo jaký aspekt jejího zdravotního stavu opomněli zohlednit, zkrátka v čem je zdravotní stav nesprávně zjištěn. Oba krajským soudem hodnocené posudky vyhotovené PK MPSV se Nejvyššímu správnímu soudu jeví jako komplexní zhodnocení stěžovatelčina duševního zdraví, které jí klade nemalé, nikoliv však zcela nepřekonatelné překážky v uplatnění na pracovním trhu. Ve světle toho její krajně obecná stížní argumentace nemůže obstát.

[20] Stěžovatelka navrhla, aby byla vyšetřena na poruchu osobnosti a aby byl proveden důkladný klinický rozhovor, nejlépe i s blízkými osobami. Tato vyšetření doposud nebyla nikdy provedena. Taková námitka není přípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.), protože ji stěžovatelka uplatnila teprve v řízení o kasační stížnosti (nadto až v replice po uplynutí lhůty dle § 106 odst. 3 s. ř. s.), ačkoliv jí nic nebránilo v tom, aby ji uvedla již v řízení před krajským soudem. Tuto námitku nelze považovat za rozvíjení obecné námitky nesprávného posudkového zhodnocení zdravotnické dokumentace a lékařských práv. Svojí podstatou se jedná o námitku odlišnou, neboť vychází z předpokladu, že duševní onemocnění stěžovatelky nebylo doposud řádně diagnostikováno, resp. jeho projevy popsány ve zdravotnické dokumentaci. Z posudků, které byly v řízení před žalovanou i následně před krajským soudem zpracovány, vyplývá, na základě jakých podkladů bylo toto zdravotní postižení, které má rozhodující vliv na dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a jeho dopad na pracovní schopnosti stěžovatelky posuzováno. Stěžovatelka v řízení před krajským soudem nenamítala, že by tyto podklady byly nedostatečné, toliko při jednání zmínila, že počká na výsledek soudního řízení a v závislosti na tom si případně sama nechá zpracovat psychiatrický posudek. Lze ostatně doplnit, že stěžovatelka byla rozhodnutím civilního soudu omezena ve svéprávnosti, a to na podkladě znaleckého posudku z oboru psychiatrie. Pokud tedy stěžovatelka byla toho názoru, že dominantní invalidizující zdravotní postižení nebylo za celá léta, co jím trpí, dostatečně posouzeno odbornými lékaři, tudíž neexistují dostatečné podklady pro jeho zhodnocení z hlediska posudkového lékařství, nic jí nebránilo, aby tuto námitku uplatnila v řízení před krajským soudem, což ovšem neučinila. Naopak výslovně na dotaz krajského soudu uvedla, že doplnění dokazování nenavrhuje. Ani jedna z posudkových komisí, které stěžovatelku při jednání orientačně vyšetřily, nedospěla k závěru, že by dostupná zdravotnická dokumentace nebyla dostatečná pro vypracování posudkového závěru.

[21] Opatrovník stěžovatelky je přesvědčen, že se správní orgány výpočtem procentní míry poklesu pracovní schopnosti pouze vymlouvají a že je odůvodnění nesmyslné a procenta irelevantní Současně v žalobě uvedl, že stěžovatelčin život nelze zaškatulkovat nějakými procenty. Při jednání před krajským soudem pak uvedl, že mu je jasné, že žalovaná postupovala podle tabulek. Nejvyšší správní soud si dovede představit, že laikovi se odůvodnění poklesu pracovní schopnosti posuzované osoby pomocí procent může zdát neadekvátní. Již krajský soud však srozumitelně vysvětlil, že stupně invalidity se odvíjejí od poklesu pracovní schopnosti, kterou se zákonodárce rozhodl určit pomocí procent (§ 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění). Právě takovým způsobem lze spolehlivě zjistit u široké škály zdravotních postižení, jak ovlivňují možnost a schopnost jedince pracovat. Tímto způsobem lze nadto systémově zajistit podobné posuzování podobných případů, tedy do praxe uvést zásadu rovnosti. Ve vyhlášce o posuzování invalidity, přesněji řečeno v její příloze, je podrobně rozepsáno, jakou míru poklesu pracovní schopnosti lze přisoudit konkrétním onemocněním. V § 3 vyhlášky je pak upraven mechanismus navyšování procentních bodů, je-li posuzovaná osoba stižena několika zdravotními postiženími. Žalovaná byla vázána zákonem o důchodovém pojištění a způsobem posuzování míry invalidity, který jí ukládá provést vyhláška (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2018, č. j. 10 Ads 55/2017-48).

[22] Nejvyšší správní soud, stejně jako krajský soud, vnímá tíhu životní situace stěžovatelky, která plně dopadá i na život jejího opatrovníka. Ten se svědomitě bere za práva osoby, již opatruje, a to patrně dle svého nejlepšího úsudku. Je však třeba si uvědomit, že invalidní důchod je možné přiznat, „pokud individuální zdravotní situace objektivně zabraňuje či omezuje možnost dalšího pracovního uplatnění“ (důvodová zpráva k zákonu o důchodovém pojištění). Pro účely přiznání jakéhokoliv stupně invalidity a tomu odpovídající výše invalidního důchodu je proto rozhodující pouze stěžovatelčin aktuální zdravotní stav, nikoliv její pohnutý životní osud. IV. Závěr a náklady řízení

[23] S ohledem na shora uvedené skutečnosti je třeba konstatovat, že krajský soud věc posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu a nedopustil se žádného hrubého pochybení, které by mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Nejvyšší správní soud proto podle § 104a odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.

[24] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, část III.4). Stěžovatelka v řízení neměla úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, nemá však právo na náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 2 s. ř. s.

[25] Stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2023, č. j. 2 Ads 100/2023-19, ustanoven zástupcem JUDr. Stanislav Zenáhlík. V takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 10 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Pro určení výše nákladů spojených s tímto zastoupením se použije podle § 35 odst. 2 s. ř. s. vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Ustanovený zástupce učinil v řízení o kasační stížnosti dva úkony právní služby, a to převzetí věci (poradu se stěžovatelkou doložil) a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) advokátního tarifu]. Za každý úkon náleží zástupci odměna, a to ve výši 1000 Kč (§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3 advokátního tarifu), zvýšená o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce není plátcem DPH. Ustanovenému zástupci tak náleží odměna a náhrada hotových výdajů v souhrnné výši 2600 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. července 2023

Mgr. Eva Šonková předsedkyně senátu

Plný text rozhodnutí