2 Ads 154/2021- 30 - text
2 Afs 93/2017 -
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: E. F. P., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 5. 2018, č. j. MPSV 2018/93844
911, ze dne 14. 5. 2018, č. j. MPSV 2018/93767
911, a ze dne 14. 5. 2018, č. j. MPSV 2018/93877
911, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2021, č. j. 13 Ad 15/2018 – 31,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení několika shora uvedených rozhodnutí žalovaného, jimiž byla zamítnuta její odvolání proti rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hl. m. Prahu, kterými jí nebyly přiznány dávky mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytných jednorázových výdajů. Městský soud rozsudkem ze dne 14. 5. 2021, č. j. 13 Ad 15/2018 – 31, podanou žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností ze dne 5. 6. 2021, kterou následně doplnila podáním ze dne 8. 7. 2021; jeho součástí byla i lakonicky formulovaná žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[2] Pro účely posouzení důvodnosti žádosti o ustanovení zástupce vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku přípisem ze dne 12. 7. 2021, č. j. 2 Ads 154/2021 14, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení daného přípisu doložila soudu své osobní, majetkové a výdělkové poměry (dále jen „výzva“). Přílohou této výzvy byl i formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech fyzické osoby pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ obsahující typové okruhy informací rozhodných pro posouzení stěžovatelčiny žádosti. Výzva byla stěžovatelce doručena dne 30. 7. 2020; ta na ni však ve stanovené lhůtě nikterak nereagovala a požadované doklady soudu nedoložila. Bylo přitom jen a pouze na stěžovatelce, aby doložila, že nemá dostatečné prostředky a splňuje tak podmínku osvobození od soudních poplatků. Bez toho aby tak učinila, nemohl soud posoudit, zda splňuje podmínky pro individuální osvobození od soudních poplatků, a tedy i pro ustanovení zástupce. Soud nebyl povinen, ale ani oprávněn, zjišťovat tyto skutečnosti z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 50). Jelikož stěžovatelka přes výzvu soudu ani nezaslala vyplněný formulář o svých osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nemohlo být ověřeno splnění podmínky pro ustanovení zástupce ve smyslu § 35 odst. 10 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto výrokem I. usnesení ze dne 23. 8. 2021, č. j. 2 Ads 154/2021 23 (dále jen „usnesení“), stěžovatelčin návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[3] Výrokem II. téhož usnesení pak Nejvyšší správní soud vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení daného usnesení buďto předložila plnou moc jí udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby ve stejné lhůtě prokázala, že její zaměstnanec nebo člen, který za ni jedná nebo ji zastupuje, má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie; zároveň byla řádně poučena, že pokud nevyhoví této výzvě, soud kasační stížnost odmítne dle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.
[4] Usnesení bylo stěžovatelce doručeno oznámením o vyvěšení písemnosti podle § 50 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve spojení s § 64 téhož zákona, dne 16. 9. 2021, tj. desátý den po vyvěšení oznámení na úřední desce, k němuž došlo dne 6. 9. 2021 (srov. nedoručenou zásilku s předmětným usnesením založenou na č. l. 25 spisu NSS; oznámení o vyvěšení písemnosti č. j. 2 Ads 154/2021 27). Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. uplynula lhůta 15 dní k předložení plné moci dne 1. 10. 2021 (pátek). Stěžovatelka však ve stanovené lhůtě na předmětnou výzvu nikterak nezareagovala; nepředložila plnou moc jí udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, neprokázala, že její zaměstnanec nebo člen má vysokoškolské právnické vzdělání, ani nepožádala soud o ustanovení zástupce z řad advokátů.
[5] Dle § 105 odst. 2 s. ř. s. „stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie“; jedná se tedy o specifickou podmínku řízení o kasační stížnosti.
[6] Dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „nestanoví li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.“
[7] Jelikož stěžovatelka přes výzvu soudu ve lhůtě jí k tomu stanovené nedoložila splnění podmínky řízení spočívající v povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti, pročež v řízení proto nelze pokračovat, odmítl Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost postupem podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s.
[8] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za přiměřeného užití § 60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s § 120 téhož zákona). Kasační stížnost byla odmítnuta, žádný z účastníků tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. října 2021
JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu