2 Ads 265/2022- 32 - text
2 Ads 265/2022 - 34 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: Selemar s. r. o., se sídlem Korunní 2569/108g, Praha 10, zastoupené JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2019, č. j. MPSV 2019/62942-421/1, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2022, č. j. 9 Ad 12/2019-30,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] V této věci je třeba posoudit, zda předmět řízení o příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce zahrnuje i posuzování okolností, které vedly k neuzavření dohody o uznání žadatele o tento příspěvek za zaměstnavatele na chráněném trhu práce ve smyslu § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
[2] Žalobkyně požádala Úřad práce ČR, pobočku pro hlavní město Prahu, o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za období 3. čtvrtletí roku 2018. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně nemá s krajskou pobočkou úřadu práce uzavřenou dohodu o jejím uznání za zaměstnavatele na chráněném trhu práce podle § 78 zákona o zaměstnanosti. Úřad práce proto v souladu s § 78a odst. 1 a odst. 8 písm. b) zákona o zaměstnanosti žalobkyni příspěvek neposkytl.
[3] Proti rozhodnutí úřadu práce podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[4] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze, který žalobu také zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Napadený rozsudek je podle ní formalistický a nesprávně reflektuje skutkový stav věci. Stěžovatelka zdůraznila, že s ní úřad práce bezdůvodně a svévolně odmítl uzavřít dohodu o uznání zaměstnavatele, což vedlo k nesplnění podmínek pro přiznání příspěvku za období 3. čtvrtletí roku 2018. Tuto dohodu úřad práce se stěžovatelkou uzavřel až v prosinci roku 2019, aniž došlo ke změně skutkových okolností.
[6] Stěžovatelka dále namítla, že městským soudem navrhovaný postup podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), by nemohl vést k řádnému uplatnění jejího nároku. Zásahovou žalobou by se stěžovatelka mohla domoci pouze toho, aby úřad práce zanechal nezákonného zásahu. Tak se však stalo v prosinci roku 2019, kdy došlo k uzavření dohody o uznání zaměstnavatele. Pokud však stěžovatelka chtěla uplatnit nárok za období 3. čtvrtletí roku 2018, musela žádost podat do konce ledna 2019.
[7] Stěžovatelka je na rozdíl od žalovaného a krajského soudu přesvědčena, že okolnosti neuzavření dohody o uznání zaměstnavatele byly předběžnou otázkou podle § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Důvody neuzavření této dohody totiž považuje za zcela zásadní pro posouzení svého nároku.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že stěžovatelka neměla s úřadem práce uzavřenou dohodu o uznání zaměstnavatele. Proto musel s ohledem na aktuální právní úpravu její odvolání zamítnout. Nejedná se o právní formalismus, ale o dodržení zásady zákonnosti. Předmětem odvolacího řízení navíc bylo pouze posouzení otázky, zda stěžovatelka splňovala podmínky pro přiznání příspěvku. Okolnosti, proč nedošlo k uzavření dohody o uznání zaměstnavatele, jsou pro řízení bezpředmětné a zákon je neumožňuje zohlednit; k tomu žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 28. 6. 2017, č. j. 6 Ads 115/2016-29, nebo ze dne 5. 4. 2022, č. j. 10 Ads 400/2021-44.
[9] Žalovaný souhlasí s městským soudem, že neuzavření dohody o uznání zaměstnavatele není předběžnou otázkou ve smyslu § 57 správního řádu. K nemožnosti uplatnit efektivně nárok postupem podle § 82 s. ř. s. žalovaný stěžovatelku odkázal na možnost požádat o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná.
[11] Podle § 78 odst. 1 zákona o zaměstnanosti je chráněný trh práce tvořen zaměstnavateli, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců a se kterými Úřad práce uzavřel písemnou dohodu o jejich uznání za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Dohoda o uznání zaměstnavatele se uzavírá v rámci místní působnosti krajské pobočky Úřadu práce, v jejímž obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou, nebo v jejímž obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou. Bližší podmínky pro uzavření dohody o uznání zaměstnavatele stanoví § 78 odst. 2 téhož zákona.
[12] V řízení o poskytnutí příspěvku posuzuje příslušná krajská pobočka úřadu práce splnění podmínek podle § 78a odst. 1 až 4 zákona o zaměstnanosti. Primárním předpokladem pro vznik nároku na tento příspěvek je uzavření dohody o uznání zaměstnavatele mezi žadatelem a úřadem práce v souladu s § 78a odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Nárok na příspěvek na podporu zaměstnávání na chráněném trhu je zaměstnavateli rozhodnutím přiznán až následně. Příspěvek na podporu zaměstnávání na chráněném trhu je tudíž možné přiznat nejdříve ode dne uzavření dohody o uznání zaměstnavatele, ledaže by teoreticky byla dohoda výslovně uzavřena se zpětnými účinky (rozsudky NSS ze dne 31.
5. 2023, č. j. 9 Ads 63/2023-29, a č. j. 10 Ads 400/2021-44). Pokud zaměstnavatel podmínky pro poskytnutí příspěvku podle výše uvedeného ustanovení nesplňuje, vydá úřad práce rozhodnutí o neposkytnutí příspěvku [§ 78a odst. 8 písm. b) zákona o zaměstnanosti]. Prominutí podmínky předchozího uzavření dohody o uznání zaměstnavatele zákon nepřipouští.
[13] NSS v již citovaném rozsudku č. j. 6 Ads 115/2016-29 dospěl k závěru, že tvrzený nesprávný úřední postup před uzavřením dohody o vymezení chráněných pracovních míst nemůže být předmětem soudního řízení o přezkoumání rozhodnutí o poskytnutí příspěvku podle § 78 zákona o zaměstnanosti. Tento zákon totiž s účinností od 1. 1. 2012 v § 75 vymezil postup a pravidla pro uzavírání dohod o vymezení chráněného pracovního místa mezi zaměstnavatelem a úřadem práce, a v § 78 stanovil pravidla pro správní řízení a rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí příspěvku.
Pro rozhodnutí o poskytnutí příspěvku je podstatné splnění zákonné podmínky uzavření samotné dohody o vymezení chráněných pracovních míst. Šestý senát se v tomto rozsudku zabýval přezkumem rozhodnutí ve věci příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě. Stěžovatel v odkazované kasační stížnosti obdobně jako stěžovatelka v nyní posuzovaném případě namítal, že úřad práce nepostupoval v souladu se zákonem o zaměstnanosti, a především že postup předcházející uzavření dohody měl být rovněž přezkoumán v rámci soudního přezkumu rozhodnutí o příspěvku.
Námitka stěžovatelky ohledně odlišnosti skutkového stavu v posuzované věci a skutkového stavu, z něhož vycházel NSS v citovaném rozhodnutí, je proto nedůvodná. Jinak řečeno, shora uvedené judikaturní závěry lze aplikovat na nyní posuzovanou věc.
[14] NSS doplňuje, že s účinností od 1. 1. 2018 byl zaveden institut uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Nahradil předchozí systém, v jehož rámci byla vymezována jednotlivá pracovní místa zřízená zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením. Cílem změny bylo zpřehlednit systém podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Změny zavedené novelou č. 327/2017 Sb. však nemění podstatu poskytovaného příspěvku, a proto jsou závěry vyslovené šestým senátem i nadále použitelné.
[15] Stěžovatelka rovněž tvrdí, že správní orgány se měly tvrzenou nezákonností (nesprávností) neuzavření dohody o uznání zaměstnavatele zabývat v řízení o poskytnutí příspěvku jako předběžnou otázkou. NSS této námitce nepřisvědčil. Institut předběžné otázky ve smyslu § 57 správního řádu spočívá v tom, že vydání rozhodnutí může v určitých případech záviset na řešení otázky, kterou může posuzovat pouze orgán odlišný od správního orgánu, který řízení vede. Jak zdůraznil již městský soud, z § 78a odst. 1 a 8 zákona o zaměstnanosti plyne, že rozhodující je pouze samotná existence dohody.
Rozhodování o příspěvku nezávisí na posouzení důvodů vedoucích k neuzavření dohody. Jinak řečeno, uzavření dohody je předpokladem pro přiznání příspěvku. Pro řízení o příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce jsou tedy důvody vedoucí k neuzavření související dohody nerozhodné, a to i v případě, že by odporovaly právním předpisům nebo by šlo o svévoli správního orgánu.
[16] NSS souhlasí se stěžovatelkou, že uzavření dohody o uznání nemůže záviset na libovůli správního orgánu. Je-li stěžovatelka toho názoru, že jí nesprávným a svévolným postupem správních orgánů vznikla škoda, může se obrátit na příslušné orgány postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. Posouzení podmínek pro uplatnění tohoto nároku, stejně jako důvody vedoucí k neuzavření dohody, však nejsou předmětem řízení o této kasační stížnosti.
[17] NSS uzavírá, že správní orgány postupovaly správně, pokud stěžovatelce příspěvek nepřiznaly, neboť byly povinny rozhodovat v mezích zákona a úlevy ze zákonných podmínek mohly poskytnout pouze, pokud by jim to zákon umožňoval (rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2019, č. j. 2 Ads 340/2018-23). Postup správních orgánů ani krajského soudu nelze označit jako nepřípustně formalistický či nezohledňující skutkový stav.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] NSS ze shora uvedených důvodů kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s.
[19] Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. srpna 2023
JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu