č. 237/2004 Sb. a č. 558/2004 Sb“ I. Rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s. musí sou- časně splňovat následující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních orgá- nů ve věcech veřejnoprávních, upravující předběžně či dočasně poměry osob, zajišťující určité věci nebo osoby či zatímně fixující určitý stav (ma- teriální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení, jež musí nutně proběhnout (tj. musí být následně po vydání roz- hodnutí zahájeno anebo v něm musí být pokračováno, došlo-li k jeho zahá- jení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) před správním orgá- nem, který v dané věci rozhodne s konečnou platností (procesní znak). » Nyní též ve znění zákona č. 217/2005 Sb. 886 II. Rozhodnutí 0 zajištění lihovin a tabákových výrobků podle $ 134 zá- kona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je rozhodnutím předběžné po- vahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s.
č. 237/2004 Sb. a č. 558/2004 Sb“ I. Rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s. musí sou- časně splňovat následující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních orgá- nů ve věcech veřejnoprávních, upravující předběžně či dočasně poměry osob, zajišťující určité věci nebo osoby či zatímně fixující určitý stav (ma- teriální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení, jež musí nutně proběhnout (tj. musí být následně po vydání roz- hodnutí zahájeno anebo v něm musí být pokračováno, došlo-li k jeho zahá- jení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) před správním orgá- nem, který v dané věci rozhodne s konečnou platností (procesní znak). » Nyní též ve znění zákona č. 217/2005 Sb. 886 II. Rozhodnutí 0 zajištění lihovin a tabákových výrobků podle $ 134 zá- kona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je rozhodnutím předběžné po- vahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s.
Spornou otázkou je, zda krajský soud správně posoudil právní otázku, dospělli k závěru, že žalobou napadené správní rozhodnutí i rozhodnutí správního orgá- nu první instance mají povahu rozhod- nutí předběžné povahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s., neboť jejich účelem je před- běžně (do doby rozhodnutí ve věci samé, konkrétně do doby rozhodnutí o správním deliktu podle $ 135 odst. 2 zák. o spotřeb- ních daních) zajistit zboží podléhající spotřební dani, zjistí-li kontrolní orgán po- rušení zákazu prodeje tohoto zboží na ur- čitých místech, jak jej stanoví $ 133 odst. 1 zák. o spotřebních daních. Ostatními námitkami vznesenými stěžovatelem, pokud se týkají samotné- ho průběhu správního řízení a právních úvah, kterými byl veden žalovaný, je v ří- zení o kasační stížnosti při přezkumu rozhodnutí krajského soudu o odmítnu- tí žaloby možno se zabývat toliko v té mí- ře, v jaké jsou relevantní pro posouzení zákonnosti takového rozhodnutí kraj- ského soudu. Nelze se však jimi zabývat z hlediska posuzování zákonnosti či ne- zákonnosti postupu samotného žalova- ného ve správním řízení, resp. z hlediska posuzování zákonnosti či nezákonnosti samotného žalobou napadeného správ- ního rozhodnutí, neboť k tomu by bylo v rámci řízení o kasační stížnosti možno přistoupit teprve tehdy, bylo-li by před- mětem přezkumné činnosti Nejvyššího správního soudu meritorní rozhodnutí krajského soudu, tj. takové jeho rozhod- nutí, jež by se zabývalo vlastními žalob- ními námitkami stěžovatele v žalobě, která by byla shledána přípustnou a ne- byla odmítnuta. ČI. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím or- gánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takové- ho rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. 579 886 Z pravomoci soudu však nesmí být vylou- čeno přezkoumávání rozhodnutí týkají- cích se základních práv a svobod podle Listiny. Znamená to tedy, že zákonodár- ce může některá rozhodnutí orgánu veřejné správy, kterými je rozhodováno o subjektivních právech fyzických a právnických osob, vyloučit z přezku- mu soudy, ovšem nesmí tak učinit u ta- kových rozhodnutí, která se týkají zá- kladních práv a svobod (tj. jimiž je rozhodováno o takových subjektivních právech, která byť nepřímo či jen zčásti mají povahu subjektivních základních práv a svobod). Provedením uvedené ústavní konstrukce na rovině jednodu- chého práva je v oboru soudního pře- zkumu správních rozhodnutí o veřej- ných subjektivních právech $ 70 s. ř. s. Ten stanoví taxativní výčet úkonů správ- ního orgánu, které jsou vyloučeny ze soudního přezkumu, přičemž mezi ně v písm. b) zmíněného ustanovení řadí úkony, které materiálně jsou rozhodnutí- mi (tj. ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. jde o úkony, jimiž se zakládají, mění, ruší ne- bo závazně určují veřejná subjektivní práva nebo povinnosti osob), ovšem při- tom jsou to úkony „předběžné povahy“. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99 (zveřejněn pod č. 153 ve svazku č. 16 Sb. ÚS), zamítl návrh na zrušení ustanovení $ 248 odst. 2 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občan- ského soudního řádu, v tehdejším znění, v němž byl v rámci tehdejší právní úpra- vy správního soudnictví obdobně jako v $ 70 písm. b) dnešního soudního řádu správního vyloučen soudní přezkum rozhodnutí předběžné povahy. Podle ná- zoru Ústavního soudu vyloučením soud- ního přezkumu rozhodnutí předběžné povahy, čímž se vytváří mez základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 Lis- tiny základních práv a svobod, nejsou podstata a smysl tohoto základního prá- 580 va dotčeny. To proto, že právo fyzické a právnické osoby na soudní ochranu je dostatečně zajištěno tím, že je v pravo- moci soudů přezkoumávat rozhodnutí správních orgánů, která mají povahu rozhodnutí konečného. Na okraj nutno poznamenat, že uvedený právní názor nebyl překonán ani pozdější judikaturou Ústavního soudu, kterou byla zrušena celá dřívější část pátá občanského soud- ního řádu, v níž bylo upraveno správní soudnictví, neboť ta shledala ústavně- právní deficity tehdejší úpravy správní- ho soudnictví v jiných jeho aspektech než ve vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí předběžné povahy. Vzhledem k výše uvedenému právní- mu názoru Ústavního soudu musí proto rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s. současně splňovat ná- sledující znaky: 1) musí jít o rozhodnutí správních orgánů ve věcech veřejno- právních, upravující předběžně či do- časně poměry osob, zajišťující určité vě- ci nebo osoby či zatímně fixující určitý stav (materiální znak); 2) proti tomuto rozhodnutí nebo proti jeho důsledkům musí mít každá osoba, jejíž subjektivní práva jím byla dotčena, možnost bránit se v řízení, jež musí nutně proběhnout (tj. musí být následně po vydání rozhod- nutí zahájeno anebo v něm musí být po-. kračováno, došlo-li k jeho zahájení před vydáním rozhodnutí nebo současně s ním) před správním orgánem, který v dané věci rozhodne s konečnou plat- ností (procesní znak). Jak totiž již uvedl Nejvyšší správní soud, v případě po- chybností je zapotřebí jakékoliv výluky ze soudního přezkumu interpretovat re- striktivně, tj. ve prospěch soudního pře- zkumu; jiný přístup by ve svých důsled- cích mohl být odepřením spravedlnosti - denegatio iustitiae (viz rozsudek Nej- vyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, čj. 3 As 28/2005-89, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud v citovaném roz- sudku rovněž poukázal na to, že i Ústav- ní soud uvedl k výlukám ze soudního přezkumu vztahujícím se ještě k části pá- té občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002, že z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žád- né ustanovení vylučující soudní přezkum správních rozhodnutí nelze vykládat ex- tenzivně; namístě je naopak maximální zdrženlivost, tedy v pochybnostech po- stup ve prospěch zachování práva na pří- stup k soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 393/2000, zveřejněný pod č. 76 v svazku č. 22 Sb. ÚS). Zákon o spotřebních daních ve svých částech třetí a čtvrté upravuje omezení prodeje tabákových výrobků a lihovin na určitých místech či určitými způsoby a stanovuje sankce za porušení tohoto zákazu. Mimo jiné ve znění účinném ke dni vydání napadeného správního roz- hodnutí zakazoval prodej tabákových vý- robků a lihovin na tržištích a v tržnicích [S 133 odst. 1 ve spojení s $ 132 písm. d) a e) zák. o spotřebních daních, v tehdej- ším znění]. Za účelem efektivního vyšet- ření a případného následného postihu, resp. minimalizace následků porušení tohoto zákazu (viz možnost uložení sankce v podobě propadnutí zajištěných lihovin a tabákových výrobků, kterou stanoví $ 135 odst. 5 zák. o spotřebních daních, příp. možnost jejich zabrání po- dle odst. 6 nebo 7 téhož ustanovení), sta- novil uvedený zákon možnost zajištění věcí, u nichž orgán pověřený dozorem nad dodržováním zákazu a postihem je- ho porušení shledal, že jsou prodávány v rozporu se zákonem: Ustanovení $ 134 odst. 2 zák. o spotřebních daních stano- vilo, že zjistí-li kontrolní orgán [mj. celní úřady a celní ředitelství - viz $ 134 odst. 1 písm. a) zák. o spotřebních daních] porušení zákazu nabídky a prodeje liho- vin a tabákových výrobků, sepíše o této skutečnosti protokol a současně lihovi- ny a tabákové výrobky zajistí; propis kon- trolního protokolu a propis rozhodnutí o zajištění lihovin a tabákových výrobků kontrolní orgán doručí osobě, která zá- kaz nabídky a prodeje lihovin a tabáko- vých výrobků porušila a v době kontroly byla kontrolním orgánům k dispozici ne- bo která nabídku a prodej lihovin a tabá- kových výrobků v rozporu se zákonem o spotřebních daních zajišťovala (zákon tuto osobu označil legislativní zkratkou „kontrolovaná osoba“). Rozhodnutí podle $ 134 odst. 2 zák. o spotřebních daních bylo nepochybně rozhodnutím n rerm, jak uvádí žalovaný, neboť nepochybně jeho hlavním smys- lem a účelem byla dispozice v něm vy- mezenými věcmi, přesněji řečeno ome- zení či znemožnění dispozice těmito věcmi. U vlastníka, oprávněného držite- le či detentora zajištěných věcí zasahuje rozhodnutí do jeho subjektivních práv k zajištěným věcem, neboť mu zabraňuje s věcmi podle své vůle nakládat. Současně však rozhodnutí podle $ 134 odst. 2 zák. o spotřebních daních bylo i rozhodnutím vydaným ve vztahu k ur- čité osobě, a sice „kontrolované osobě“, tedy osobě, která zákaz nabídky a prode- je lihovin a tabákových výrobků porušila a v době kontroly byla kontrolním orgá- nům k dispozici nebo která nabídku a prodej lihovin a tabákových výrobků v rozporu se zákonem o spotřebních da- ních zajišťovala. Tuto dikci $ 134 odst. 2 zák. o spotřebních daních nelze totiž chápat jinak než tak, že správní orgán v rozhodnutí o zajištění věcí „kontrolo- vanou osobu“ uvede a označí (to, že tak kontrolní orgán učiní, třebaže mu to zá- kon nepředepisuje výslovně, plyne z po- 581 886 vahy věci - má-li být takové osobě roz- hodnutí doručeno, musí být určeno, kdo jí je, což stěží lze učinit jinak než jejím označením v rozhodnutí). Rozhodnutí o zajištění věcí se tedy dotýká určité oso- by tím, že ji označí za „kontrolovanou osobu“, tj. osobu, která se podle závěru správního orgánu vyjádřeného v roz- hodnutí dopustila určitého protiprávní- ho jednání. Otázkou je, zda taková sku- tečnost sama o sobě (bez spojení se zásahem do majetkové sféry) znamená zásah do subjektivních práv dotyčné osoby, jak jej chápe ustanovení $ 65 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud má za to, že nikoli - označením za osobu, jež se dopustila protiprávního jednání, správ- ní orgán sice zasáhne do právní sféry do- tyčné osoby tím, že konstatuje její vztah k určitému zákonem zakázanému jedná- ní, ovšem označení za „kontrolovanou osobu“ neznamená pro dotyčného samo o sobě ještě žádný bezprostřední důsle- dek v podobě jakékoli sankce (ta se mů- že uložit až v případném následném ří- zení o přestupku fyzické osoby), práva stěžovatele se nijak nezkracují. Případný difamační účinek nesprávného označe- ní za „kontrolovanou osobu“ není ještě možno považovat za založení, změnu, zrušení nebo závazné určení veřejného subjektivního práva nebo povinnosti stěžovatele, neboť - argumentováno adď absurdum - jakákoli chybná informace o nějaké osobě, obsažená třeba i v roz- hodnutí, jež se jí věcně nijak netýká, by pak musela být považována za důvod vzniku aktivní legitimace toho, koho se informace týká, k žalobě proti tomuto rozhodnutí podle $ 65 a násl. s. ř. s. Je zřejmé, že ustanovením $ 134 odst. 2 zák. o spotřebních daních bylo kontrol- nímu orgánu založeno oprávnění zasáh- nout okamžitě při zjištění skutečností, nasvědčujících porušení zákazu prodeje 582 tabákových výrobků a lihovin, tak, aby byly zajištěny věci, jež se jeví být prodá- vány protiprávním způsobem, a zjištěny a úředním způsobem zaznamenány in- formace o porušení zákona, tedy zejmé- na o tom, kdo, kdy, kde a za jakých okol- ností měl protiprávní prodej provádět. Je zároveň evidentní, že takovéto opráv- nění kontrolní orgán zpravidla realizuje za nedostatku informací a v časové tísni, zejména tehdy, když skutečnosti nasvěd- čující porušení zákona zjistí při běžných kontrolních pochůzkách po místech, kde.k porušení obvykle dochází, či při konkrétní předem připravené kontrolní akci, kterou koná na základě předem zjiš- těných indicií či poznatků. Z toho plyne, že kontrolní orgán nemůže - a nelze to po něm ani spravedlivě požadovat - zjis- tit skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda došlo k porušení zákona, s napros- tou jistotou a ve všech detailech, nýbrž zpravidla pouze s určitou mírou pravdě- podobnosti a někdy jen v základních ry- sech. Je proto možné, a nikoli nepravdě- podobné, že někdy dojde k zajištění věcí, které ve skutečnosti nejsou prodá- vány v rozporu se zákonem [např. nejde o lihoviny ve smyslu $ 132 písm. f) zák. o spotřebních daních; jedná se sice 0 li- hoviny či tabákové výrobky umístěné v místech, kde je zakázáno je prodávat, avšak ve skutečnosti tam nejsou prodá- vány, neboť jsou určeny např. pro vlastní potřebu osob, které se na onom místě zdržují, aj.], nebo že kontrolní orgán ne- správně určí kontrolovanou osobu (urči- tá osoba je například sice na místě zajiš- tění věcí přítomna a na první pohled se jeví, že zajišťovala jejich prodej, ovšem ve skutečnosti se na místě nacházela z ji- ných důvodů). Za takové situace zákon zajišťoval ochranu subjektivních práv osob, jež mohla být takto dotčena, právě tím, že zajištění věcí se sice děje faktic- kým úkonem kontrolního orgánu, ovšem spolu s ním se vydá rozhodnutí a sepíše protokol, přičemž jak protokol, tak roz- hodnutí se v propisu doručí „kontrolova- né osobě“, takže dotčená osoba či dotče- né osoby mohly podat proti uvedenému rozhodnutí opravný prostředek v podo- bě odvolání ve správním řízení - $ 135a zák. o spotřebních daních v tehdejším znění stanovil, že nejen na řízení o pře- stupcích či jiných správních deliktech podle tohoto zákona, nýbrž i na kontrolu upravenou v jeho $ 134 se vztahuje správ- ní řád [ve věci stěžovatele to ještě byl teh- dy platný a účinný zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění S:M4 pozdějších předpisů. Ustanovení tehdejšího znění zákona o spotřebních daních ohledně přestup- ků a jiných správních deliktů spočívají- cích v porušení ustanovení o omezení prodeje lihovin a tabákových výrobků (tj. zejména $ 135 uvedeného zákona) nepředepisovala, že by nutným důsled- kem vydání rozhodnutí o zajištění věcí podle $ 134 odst. 2 zák. o spotřebních daních muselo být současné či následné zahájení řízení o přestupku či jiném správním deliktu, jenž by se týkal zajiště- ných věcí. V tomto smyslu nelze opráv- nění podle $ 134 odst. 2 až 4 zák. o spo- třebních daních považovat za zvláštní případ předběžného opatření, jak je obecně upraveno v $ 43 správního řádu, neboť takové předběžné opatření lze vy- dat jen v průběhu již zahájeného správ- ního řízení, nikoli před jeho zahájením, přičemž z ustanovení $ 134 a $ 135 zák. o spotřebních daních neplyne, že vydání rozhodnutí o zajištění věcí by bylo auto- maticky spojeno se zahájením řízení ve věci přestupku či správního deliktu ne- bo nějakého jiného řízení, které by o za- jištěných věcech rozhodlo s konečnou platností (naopak, dikce $ 135a zák. o spotřebních daních více než naznaču- je, že zákon s řízením o kontrole a v rám- ci něho i o zajištění věcí a s řízeními o správních deliktech zachází jako se dvěma samostatnými typy řízení). Neby- lo by ostatně ani smysluplné, aby zákon vydání rozhodnutí o zajištění věcí auto- maticky spojoval se zahájením řízení o přestupku či jiném správním deliktu týkajícím se těchto věcí - jak již výše na- stíněno, ne vždy se v případě, že došlo k zajištění věcí, muselo ve skutečnosti jednat o věci prodávané v rozporu se zá- konem; pokud se o takové věci nejedna- lo a po jejich zajištění to bylo shledáno (třebaže v okamžiku zajištění se kontrol- ní orgán domníval, třeba i z dobrých dů- vodů, že o protiprávně prodávané věci se jedná), nebylo by účelné a ani pří- pustné řízení o správním deliktu konat. Jestliže zajištění věcí podle $ 134 odst. 2 zák. o spotřebních daních není zvláštním typem předběžného opatření ve smyslu $ 43 správního řádu, nelze na ně vztáhnout ani ustanovení $ 43 odst. 2 správního řádu o jeho zrušení či zániku ex lege; znamená to tedy, že rozhodnutí o zajištění věcí musí být zrušeno či jinak zaniknout (např. být konzumováno ji- ným rozhodnutím) v rámci nějakého dalšího řízení, které následuje po řízení o jeho vydání. Zákon o spotřebních da- ních proto v $ 135 obsahoval ustanove- ní, která v různých skutkových varian- tách řešila konečným způsobem osud zajištěných věcí: Za prvé mohlo dojít k jejich propadnutí v rámci řízení o pře- stupku či jiném správním deliktu ($ 135 odst. 5 zák. o spotřebních daních). Za druhé mohlo dojít k jejich zabrání v říze- ní o přestupku či jiném správním delik- tu, jehož pachatel je zjištěn ($ 135 odst.6 zák. o spotřebních daních). Za třetí moh- lo dojít k jejich zabrání v řízení o pře- stupku či jiném správním deliktu za situ- ace, kdy osoba odpovědná za porušení 583 886 zákazu nabídky a prodeje lihovin a tabá- kových výrobků nebyla zjištěna ($ 135 odst. 7 zák. o spotřebních daních). Všechny tři uvedené skutkové alternati- vy předpokládají zahájení řízení o pře- stupku či jiném správním deliktu. Ko- nečně pak za čtvrté - jakkoli to zák. o spotřebních daních výslovně nestano- voval - mohlo dojít k ukončení zajištění věcí a jejich vrácení vlastníku, oprávně- nému držiteli či detentorovi, byl-li znám, a to tehdy, nebylo-li by zjištěno, že došlo k porušení zákazu nabídky a prodeje li- hovin a tabákových výrobků. Oprávnění a zároveň povinnost správního orgánu rozhodnout v takovém případě o ukon- čení zajištění věcí a jejich případném vrácení (tj. o zrušení či změně rozhod- nutí o zajištění pro jeho nezákonnost) plyne přinejmenším ze základních pravi- del správního řízení zakotvených zejmé- na v $ 3 odst. 1 větě druhé a odst. 3 větě první a třetí tehdy účinného správního řádu, neboť jistě nelze připustit, aby na základě rozhodnutí správního orgánu bylo omezováno vlastnické nebo jiné subjektivní právo k věci, zakládající prá- vo s ní nakládat, za situace, kdy se zjistí, že k tomu není zákonný důvod. Je tedy zřejmé, že zákonná úprava dá- vala ve všech skutkových alternativách, které mohly nastat, možnost, aby o osu- du zajištěných věcí (a tedy implicitně i o právech různých osob k nim) bylo rozhodnuto - tak či onak - konečným způsobem. 584 Zrušení či změna rozhodnutí o zajiš- tění věcí jsou už samy o sobě postačující pro nápravu případného zásahu do sub- jektivních práv osoby, která jím byla v rozporu se zákonem dotčena na svých subjektivních právech, konkrétně v prá- vech k zajištěným věcem: Tato osoba se může obrátit na stát s požadavkem ná- hrady škody způsobené jí nezákonným rozhodnutím, které bylo zrušeno nebo změněno, splníli podmínky stanovené pro takový nárok a jeho uplatnění zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Jen pro doplnění nutno dodat, že kaž- dé konečné rozhodnutí týkající se zajiště- ných věcí je přezkoumatelné ve správním soudnictví - takto přezkoumatelné je te- dy i rozhodnutí ve věci návrhu osoby, jež tvrdí, že byla na svých právech dotčena rozhodnutím o zajištění věcí, na jeho zru- šení či změnu a případné vrácení věcí. Krajský soud tedy správně posoudil stěžovatelem napadené správní rozhod- nutí jako rozhodnutí předběžné povahy ve smyslu $ 70 písm. b) s. ř. s., neboť se jednalo o správní rozhodnutí zajišťující určité věci, proti němuž a jeho důsled- kům v podobě dočasného omezení či vy- loučení dispozice se zajištěnými věcmi měla každá osoba, jejíž subjektivní veřej- ná práva byla takovým rozhodnutím do- tčena, možnost bránit se v řízení před správním orgánem, jež po vydání takové- ho rozhodnutí muselo nutně následovat. 887 Řízení před soudem: kompetenční výluka Daňové řízení: reklamace proti potvrzení 0 stavu osobního účtu k $ 53 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 65 odst. 1 soudního řádu správního I. Při hodnocení, zda se u konkrétního rozhodnutí o reklamaci podle $ 53 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, jedná o rozhod- nutí ve smyslu $ 65 s. ř. s., je nutné vždy posoudit, proti jakému úkonu správního orgánu byla reklamace podána, z toho hlediska, zda se rozhod- nutím o reklamaci zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo po- vinnosti daňového subjektu. II. Potvrzení o stavu osobního účtu je úkonem, kterým správce daně pouze informuje daňový subjekt o stavu jeho osobního účtu, jenž je vytvá- řen na základě jiných úkonů správců daně, do jeho subjektivních práv bez- pochyby zasahujících; rozhodnutí o reklamaci proti takovému potvrzení proto není rozhodnutím ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. a je ze soudního pře- zkumu vyloučeno podle $ 70 písm. a) s. ř. s.
Van Chung N. proti Celnímu ředitelství v Plzni o zajištění výrobků podle záko- na o spotřebních daních, o kasační stížnosti žalobce.