Povinnost zaplatit soudní poplatek plyne z procesního postavení účast- níka řízení, který činí úkon poplatku podléhající. Zaplacení soudního po- platku ovšem není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku se proto doručuje podle $ 42 odst. 2 s. ř. s. pouze jeho zástupci. Za stávající úpravy správního soudnictví není tímto postupem omezen přístup k soudu.
Povinnost zaplatit soudní poplatek plyne z procesního postavení účast- níka řízení, který činí úkon poplatku podléhající. Zaplacení soudního po- platku ovšem není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku se proto doručuje podle $ 42 odst. 2 s. ř. s. pouze jeho zástupci. Za stávající úpravy správního soudnictví není tímto postupem omezen přístup k soudu.
Spornou otázkou je, zda úkon spočí- vající v zaplacení soudního poplatku je úkonem, který má účastník v řízení vy- konat osobně, či je přípustné, aby popla- tek zaplatil účastníkův zástupce. Od to- ho se pak odvíjí povinnost soudu při doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku podle $ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Tedy zda je nutno tuto výzvu, za situace, kdy je účastník zastou- pen, doručit vedle zástupce také účastní- kovi ($ 42 odst. 2 s. ř. s.). V daném přípa- dě městský soud výzvu doručil pouze tomuto zástupci. První senát zaujal právní názor, že za- placení soudního poplatku je úkonem, který má osobně vykonat stěžovatel, ne- boť povinnost zaplatit poplatek z kasační stížnosti zákon č. 549/1991 Sb., o soud- ních poplatcích, stanoví tomu, kdo ka- sační stížnost podává. Je-li stěžovatel za- stoupen zástupcem, je povinností soudu doručit výzvu k zaplacení soudního po- platku nejen jeho zástupci, ale též stěžo- vateli samému ($ 42 odst. 2 s. ř. s.). Při- tom vycházel z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 118/2002, ve kterém Ústavní soud uvedl, že pokud žalobce ani věc sama nejsou od soudního poplatku osvobozeni, je zřejmé, že zaplacení soudního poplatku je úkonem, který má za povinnost vyko- nat žalobce osobně. Jak vyplývá z $ 49 odst. 1 věty druhé o. s. ř., má-li účastník řízení něco vykonat, doručuje se písem- nost nejen jeho zástupci, ale i účastníku, což [ze vyložit pouze tak, že výše uvede- ná povinnost se vztahuje i na výzvu k za- placení soudního poplatku. Výzvu bylo tedy nutno doručit nejen právnímu zástupci stěžovatele, ale i účastníku sa- mému. Obdobný právní názor Ústavní soud vyslovil i v dalších nálezech (např. SBÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 12/200 726 II. ÚS 377/2000, I. ÚS 234/99, IV. ÚS 238/99, I. ÚS 558/99, II. ÚS 177/2000, II. ÚS 217/2000, II. ÚS 318/2000, IV. ÚS 48/01, IV. ÚS 292/01, IV. ÚS 647/02 a III. ÚS 715/02); nosným důvodem těch- to rozhodnutí však nebyl názor Ústavní- ho soudu, že zaplacení soudního poplat- ku je natolik nezastupitelným úkonem, aby jej mohl ve smyslu $ 49 odst. 1 o. s. ř. vykonat jen účastník osobně, ale že proti rozhodnutí o zastavení řízení, které je důsledkem nezaplacení soudního poplat- ku, nebylo možné v rámci tehdejší úpra- vy správního soudnictví podat žádný opravný prostředek, a rozdílnost právní úpravy civilního a správního soudnictví tak měla dopad do základních práv účastníků řízení. Rozšířený senát při úvaze o sporné právní otázce, právě s ohledem na argu- mentaci Ústavního soudu, předně musel přihlížet zejména ke změně rozhodné právní úpravy. Ode dne 1. 1. 2003 (tedy od účinnosti soudního řádu správního) došlo k novelizaci zákona č. 549/1991 Sb., mimo jiné i ustanovení $ 9 odst. 7 toho- to zákona. Podle tohoto ustanovení soud, který vydal usnesení o zastavení ří- zení pro nezaplacení poplatku, toto usnesení zruší, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostat- ních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. I ve správním soudnictví je tedy možné za- platit soudní poplatek dodatečně, Ostat- ně i Nejvyšší správní soud tak již vyslovil v rozsudku ze dne 30. 9. 2003, čj. 5 Afs 4/2003-29, uveřejněném pod č. 69/2004 Sb. NSS, Stejně tak Ústavní soud se k tomuto problému vyslovil shodně, a to ve svém usnesení ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02, v němž situaci, kdy soud ve správním soudnictví zaslal výzvu k zapla- cení soudního poplatku pouze zástupci žalobce, hodnotil jako správné posouze- ní zastupitelného jednání při úhradě soudního poplatku. Rozšířený senát dále konstatuje, že placení soudního poplatku není úko- nem, který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž že se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Z žádného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. ne- plyne povinnost poplatníka osobně za- platit soudní poplatek. Jde proto o zastu- pitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplat- nost či neúčinnost tohoto jednání. Účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nastávají u zastoupené- ho účastníka proto doručením tohoto usnesení jeho zástupci. V tom se rozšíře- ný senát shoduje s dříve zaujatým názo- rem Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99 - publikováno ve Sbírce soudních rozhod- nutí a stanovisek pod č. 1/2001), podle něhož těmito úkony lze rozumět jen ta- kové, kdy konkrétní jednání nemůže uči- nit nikdo jiný než účastník samotný, tedy jde o tzv. jednání nezastupitelné, charak- teristické svým osobním prvkem, který se upíná právě a jen na osobu jednající- ho, a to tak, že jiná osoba, odlišná od kon- krétního účastníka řízení, nemůže, prá- vě proto, že je charakterizován osobou jednajícího, takový úkon vykonat. Pod ta- kovým jednáním si lze v praxi představit např. výslech účastníka, strpění ohledá- ní, vydání určité věci apod. I když povinnost zaplatit soudní po- platek stíhá účastníka, neznamená to zá- roveň, že jej také musí osobně zaplatit. Tato povinnost totiž plyne z jeho proces- ního postavení účastníka řízení, který podává návrh. Je třeba přitom vzít v úva- hu samotný smysl existence poplatko- vých předpisů, který vedle jistého, i když 1105 726 — -O celkově spíše symbolického podílu na úhradě nákladů spojených s výkonem soudní moci, plní i regulační funkci v přístupu k soudu tak, že stanovená po- platková povinnost a její výše pro věci určitého druhu vede potenciální účast- níky soudního řízení k odpovědnému posuzování významu vzniklého sporu a způsobu jeho řešení pomocí soudu. Podle výše citovaného názoru Nejvyš- šího soudu nehraje roli, kdo skutečně (fakticky) jménem poplatníka poplatek zaplatí. Jde tak typicky o zastupitelné jed- nání, kde nedostatek osobní aktivity jednajícího (poplatníka) nezpůsobuje ne- platnost nebo neúčinnost takového úko- nu, neboť podstatou úkonu je, aby soudní poplatek za povinnou procesní stranu byl zaplacen. K tomu lze jen dodat, že při po- souzení zaplacení soudního poplatku jako úkonu, který má za povinnost vykonat účastník řízení osobně, by úhrada jinou osobou (v praxi ovšem velmi obtížně zjis- titelná) znamenala, že poplatník soudní poplatek řádně nezaplatil, jiné osobě (zá- stupci) by musel být podle $ 10 odst. 1 zá- kona č. 549/1991 Sb. vrácen a účastník ří- zení by musel být vyzván k osobní úhradě pod hrozbou zastavení řízení. Takové dů- sledky jsou jistě absurdní. Ústavní soud v již zmíněném usnese- ní ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02, rovněž akceptoval tento názor, když vyslovil, že: „Výklad obecných sou- dů, které nepovažují zaplacení soudní- ho poplatku za natolik nezastupitelný úkon, který musí být podle f 49 odst. 1 občanského soudního řádu vykonat pouze účastník osobně, je ústavně kon- Jformní. Z pohledu ústavního práva je totiž významná pouze možnost doda- tečného splnění poplatkové povinnosti v odvolacím řízení. Rozhodnutí Ústav- ního soudu, která se v minulosti posta- 1106 vila za opačné stanovisko, se týkala vý- lučně řízení v tzv, správním soudnictví podle části páté o. s. ř ve znění do 31. 12 2002. Tehdejší jednoinstanční řízení o správní žalobě nedávalo totiž obec- ným soudům právo vzít dodatečné za- placení soudního poplatku v úvahu, na rozdíl od soudních řízení upravených v části třelí a čtvrté o. s. ř“ Názor o zastupitelnosti úkonu spočí- vajícího v zaplacení soudního poplatku a z toho vyplývající povinnost doručení výzvy pouze zástupci účastníka za stáva- jící úpravy správního soudnictví nemá za následek omezení přístupu k soudu, neboť existuje možnost zohlednit doda- tečné zaplacení soudního poplatku účastníkem a v řízení pokračovat; jinými slovy řečeno - právem chráněným na ústavní rovině je zde možnost účastníka iv případě, kdy ani na výzvu soudu soud- ní poplatek nezaplatí a soud v důsledku toho rozhodne o zastavení řízení pro ne- zaplacení soudního poplatku, tento dů- sledek zvrátit svojí dodatečnou aktivitou (dodatečným zaplacením soudního po- platku) do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení. Soudní poplatek je splatný podáním žaloby [$ 4 odst. 1 písm. a), $ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.]. Ne- splníli účastník tuto povinnost, je sou- dem vyzván k zaplacení poplatku ve lhů- tě, kterou mu soud určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví (S 9 odst, 1 zákona). Soud je tedy povi- nen účastníka řízení vyzvat ke splnění povinnosti a účastník má možnost napra- vit své opomenutí a dodatečně soudní poplatek zaplatit, a to v určité míře i po 2“ vydání rozhodnutí po zastavení řízení. Po vyřešení sporné právní otázky se rozšířený senát zabýval věcí samotnou. Jak bylo výše konstatováno, odvrátit zá- konné účinky nezaplacení soudního po- platku je schopen pouze úkon spočívající v jeho zaplacení v době do nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení. Tak to- mu v posuzované věci nebylo. Ze spisu to- tiž vyplývá, že soud vyzval k zaplacení soudního poplatku výzvou doručenou zá- stupci stěžovatele dne 28. 5. 2004, pro za- placení sice stanovil lhůtu 3 dnů, ale s roz- hodnutím vyčkal až do dne 21. 7. 2004; usnesení nabylo právní moci až dne 11. 8. 2004. K zaplacení soudního poplatku stě- žovatelem ovšem došlo až po nabytí práv- ní moci usnesení o zastavení řízení (č. 1. 26, 27 spisu); nerozhodnou je žádost o osvobození od soudního poplatku, ne- boť ta byla podána po vydání rozhodnutí o zastavení řízení a možnost zrušení to- hoto rozhodnutí s ní zákon nespojuje ($ 9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb.). Rozšířený senát vážil i skutečnost, že proti usnesení o zastavení řízení se lze brá- nit kasační stížností [$102, $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Tou lze ovšem namítat jen nezákonnost takového rozhodnutí, tedy že za dané skutkové a právní situace ne- mělo být vydáno. Lze v ní tak tvrdit např., že soud stanovil účastníkovi k dodatečné- mu zaplacení soudního poplatku příliš krátkou lhůtu, že výzva neobsahovala řád- né poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku, že výzva k dodatečné- mu zaplacení soudního poplatku nebyla účastníkovi řízení či jeho zástupci řádně doručena, že účastník soudní poplatek ve skutečnosti zaplatil, že účastník poplatkové povinnosti nepodléhá, nebo poplatková povinnost neodpovídá zákonu, že řízení bylo zastaveno dříve, než bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o osvobození, apod. V daném případě také stěžovatel kasační stížnost podal, ovšem jeho námitky nebyly shledány důvodnými. Rozšířený senát Nejvyššího správní- ho soudu tak uzavřel, že z hlediska ochrany účastnických práv jsou přípust- nost podání kasační stížnosti i reálná možnost napravit opomenutí při place- ní soudního poplatku dodatečně (i když logicky nikoliv neomezeně) dostatečný- mi prostředky soudní ochrany těchto práv a nadále není nutné, aby i za účin- nosti nové úpravy správního soudnictví bylo nutno doručovat výzvu k zaplacení soudního poplatku jak zástupci účastní- ka (v případě, že ho účastník má), tak i účastníku samotnému. Coš) 727 Řízení před soudem: „zásadní doplnění skutkového stavu“ k $ 76 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního Zásadním doplněním skutkového stavu, díky jehož potřebě správní soud může zrušit napadené rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení podle $ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jsou i rozsáhlejší svědecké výslechy, jimiž je třeba pro rozhodnutí o správním deliktu prokázat okolnosti zaměstná- vání cizinců, identitu jejich zaměstnavatelů a vzájemný právní vztah práv- nických osob při tomto zaměstnávání.
Jaroslav K. v O. proti Ministerstvu financí - Generálnímu ředitelství cel o ob- novu řízení, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení o zastavení řízení pro ne- zaplacení soudního poplatku.