ňový řád“, „d. ř.“) L. O stanovení daně podle pomůcek ($ 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) rozhoduje správce daně, který daň doměřuje. Zá- věr kontrolního pracovníka ve zprávě o kontrole, že daň se stanoví podle pomůcek, není rozhodnutím kontrolního pracovníka o způsobu stanovení daně a není pro správce daně doměřujícího daň závazný. II. Při stanovení daně podle pomůcek nejsou z okruhu pomůcek podle $ 31 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyloučeny poznatky, které správce daně získal při daňové kontrole.
ňový řád“, „d. ř.“) L. O stanovení daně podle pomůcek ($ 31 odst. 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) rozhoduje správce daně, který daň doměřuje. Zá- věr kontrolního pracovníka ve zprávě o kontrole, že daň se stanoví podle pomůcek, není rozhodnutím kontrolního pracovníka o způsobu stanovení daně a není pro správce daně doměřujícího daň závazný. II. Při stanovení daně podle pomůcek nejsou z okruhu pomůcek podle $ 31 odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, vyloučeny poznatky, které správce daně získal při daňové kontrole.
Spis obsahuje daňová přiznání stěžo- vatelky k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období r. 1998 a r. 2000 na nu- lovou daňovou povinnost, materiály z daňové kontroly provedené u stěžova- telky v období od 13. 7. 2001 do 9. 5. 2002 za zdaňovací období r. 1997, 1998, 1999 a 2000 včetně výzev správce daně Gejichž charakter činila sporným žaloba, nikoliv však kasační stížnost), reakcí stě- žovatelky na ně, protokolů, dokladů a soupisů a souhrnu pomůcek ke stano- vení daňové povinnosti. Zpráva o daňo- vé kontrole obsahuje přehled zjištěných nedostatků s tím, že u každého je kon- krétně uvedeno, kdy byla stěžovatelka vyzvána k předložení důkazů a jakých, co bylo doloženo a zejména co doloženo nebylo. V závěru zprávy je konstatováno, že daňový subjekt nesplnil podle $ 31 odst. 5 d. ř. svou zákonnou důkazní po- vinnost, a proto je správce daně opráv- něn stanovit daňovou povinnost podle pomůcek. Stěžovatelka v kasační stížnosti nevyvrací tvrzení správce daně o chybě- jících evidencích ani vliv jejich nedostat- ku na možnost stanovení daně dokazo- váním; zpochybňuje pouze oprávnění kontrolního pracovníka rozhodnout, že daň bude stanovena podle pomůcek. Daň byla v daném případě stanovena shora označenými dodatečnými plateb- ními výměry ze dne 20. 5. 2002, přehled pomůcek založený v neveřejné části spi- su není datován; s ohledem na krátký ča- © Publikováno pod č. 437/2005 Sb. NSS. sový odstup od projednání zprávy o kon- trole a obsah přehledu nelze vyloučit, že pomůcky byly opatřovány již v průběhu kontroly, případně že poznatky z kontro- ly byly využity jako pomůcky. Daňovou kontrolou podle $ 16 odst. 1 d. ř. pracovník správce daně zjišťuje ne- bo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stano- vení daně u daňového subjektu a je sou- částí správy daní podle $ 1 odst. 2 daňo- vého řádu. Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 8. 2004, čj. 5 Afs 16/2004-60,*) není daňová kontrola samostatným řízením, ale dílčím proces- ním postupem v jeho rámci, který je před správcem daně zahájen zpravidla sepsáním protokolu o zahájení daňové kontroly a projednáním výsledků a po- depsáním zprávy o daňové kontrole před správcem daně také ukončen. Jde tedy o procesní postup sloužící k prověření správnosti daňové povinnosti v daném případě uvedené v předložených daňo- vých přiznáních. V jeho rámci daňový subjekt prokazuje svá tvrzení, v zásadě te- dy je kontrola založena na dokazování. V daném případě také zpráva obsa- huje souhrn výsledků dokazování se zá- věrem, že daňový subjekt své důkazní povinnosti nedostál a daň na základě do- kazování stanovit nelze. Zpráva o kon- trole je souhrnem zjištění ve smyslu $ 16 odst. 8 zákona o daních z příjmů a tomu citovaná zpráva odpovídá; neobsahuje souhrn pomůcek ani nevyčísluje, jaká daň by měla být daňovému subjektu na jejich základě stanovena; dodatečné pla- tební výměry nejsou její součástí. Jak by- lo výše uvedeno, dodatečné platební vý- měry vydal následně a samostatně správce daně. Správce daně, který doda- 915 675 tečné platební výměry vydal, je tím, kdo o daňové povinnosti rozhodl, a také tím, kdo rozhodl o tom, že daň bude stanove- na podle pomůcek. Tvrzení kontrolního pracovníka ve zprávě o kontrole, že daň musí být stanovena podle pomůcek, není závazné a nelze vyloučit, že správce daně o dani rozhodující se s tímto závěrem ne- ztotožní; stejně tak i nadřízený správce daně může v odvolacím řízení dospět k závěru, že ke stanovení daně podle po- můcek nebyly splněny zákonné podmín- ky ($ 50 odst. 5 d. ř.). Samotná skutečnost, že byla provedena kontrola a sepsána zpráva o kontrole, neznamená, že tato zpráva je důkazem ve smyslu $ 31 odst. 4 d. ř.; tím může být jen v případě, že daň je stanovena dokazováním. K dotčení práv daňového subjektu stanovením daně podle pomůcek tedy dochází až okamži- kem, kdy daň podle nich skutečně byla stanovena, a závěr kontrolního pracovní- ka ve zprávě o kontrole, tedy o nutnosti stanovit daň podle pomůcek, se nemůže nijak odrazit v zákonnosti rozhodnutí soudem přezkoumávaného, protože tako- vý závěr není pro správce daně rozhodu- jícího o dani závazný. Není tedy rozhod- né, zda zákon výslovně určuje (resp. neurčuje), kdo a kdy je oprávněn rozhod- nout o stanovení daně podle pomůcek. Daňový řád stanoví v $ 31 odst. 5, že v případě, že daňový subjekt nesplní při dokazování jím uváděných skutečností ně- kterou ze svých zákonných povinností, takže zde není možno daňovou povinnost stanovit dokazováním podle odst. 1 až4, je správce daně oprávněn stanovit daňovou povinnost za použití pomůcek, které má k dispozici nebo které si obstará bez sou- činnosti s daňovým subjektem. Tedy kdy- koliv po zjištění nemožnosti stanovit daň důkazy může správce daně rozhodnout o dani podle pomůcek (vázán jen Ihůtami fu pro vyměření daně). „Rozhodnutí“ o tom, 916 že namísto dokazování budou shromaždo- vány pomůcky, nijak formalizováno není. Ani opatření pomůcek neznamená, že daň nemůže být stanovena dokazováním, např. v situaci, kdy odvolací orgán dospěje k zá- věru, že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek nebyly splněny. Rozhodné tedy je jedině to, jak daň byla stanovena, te- dy na základě čeho bylo vydáno rozhodnu- tí, a tím, kdo způsob stanovení daně urču- je, je správce daně o dani rozhodující. V daném případě se tak stalo na základě pomůcek. Stěžovatelka nenamítá v kasační stížnosti, že by (a proč) měla být v jejím případě stanovena daň dokazováním, ne- tvrdí, že své důkazní povinnosti plně do- stála, a soudu nepřísluší nad rámec kasační stížnosti hodnotit naplnění podmínek pro stanovení daně podle pomůcek. Dále stěžovatelka poukazuje na nepří- pustnou kombinaci stanovení daně podle pomůcek a na základě důkazů, což dovo- zuje z konstatování neuznání jednoho konkrétního výdaje, který se jí v rámci dů- kazního řízení nepodařilo doložit. Lze přisvědčit krajskému soudu i žalovanému v tom, že poznatek o neprokázání daného výdaje Ize považovat za vlastní poznatek správce daně získaný v průběhu zdaňová- ní u dotčeného daňového subjektu ve smyslu $ 31 odst. 6 d. ř., a tedy za pomůc- ku. Pokud nebylo možno uložit daň na základě dokazování, neznamená to, že po- znatky získané správcem daně v dokazo- vací fázi nelze využít jako pomůcky, po- kud mají z hlediska stanovení daně určitou informační hodnotu. V daném případě to fakticky není poznatek o ne- prokázání jednoho výdaje, ale zřejmě po- znatky o prokázaných výdajích ostatních (což ovšem stěžovatelka nenapadá). I za té- to situace se jedná o stanovení daně podle pomůcek v souladu s $ 31 odst. 5 d. ř. (oš)
Pavla B. v R. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů fy- zických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.