z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb. a č. 322/1993 Sb. Součástí kupní ceny, z níž se určuje základ daně z převodu nemovitostí [$ 10 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí], jsou veškerá finanční plnění sjednaná jako úhrada za prodávané nemovitosti, tedy i částka, kterou se kupující zavázala uhradit za prodávající jejich věřiteli.
Věc: Eva M. v K. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobkyně. Finanční úřad Karlovy Vary vyměřil žalobkyni dne 5. 11. 2001 daň z převodu nemovitostí ve výši 38 750 Kč; žalovaný pak svým rozhodnutím ze dne 3. 7. 2002 1005 -704 zamítl odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí. Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Plzni dne 7. 4. 2004 zamítl. Ve svém rozsudku vyšel z prokázaných skuteč- ností, že žalobkyně převedla své ideální spoluvlastnické podíly na nemovitos- tech, a stala se tak poplatníkem daně z převodu nemovitostí podle $ 8 odst. 1 písm. 4) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“), a správce daně správ- ně do základu daně zahrnul nejen v kup- ní smlouvě uvedenou kupní cenu, ale i částku v této smlouvě deklarovanou ja- ko odstupné za uvolnění převáděného bytu a částku, kterou se kupující zaváza- la za žalobkyni a za jejího manžela uhra- dit jejich dlužníkovi.
Ze strany správce daně nedošlo k porušení namítaných principů volných smluvních vztahů, ale jednalo se o plnění povinností ke správ- nému a úplnému zjištění a stanovení daně. Ta byla stanovena v souladu s $ 9 a $ 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb.; správce daně přitom vycházel ze skuteč- ného obsahu právního úkonu ve smyslu $ 2 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Částka za odstupné byla v kupní smlouvě sjedná- na v době, kdy vůbec nebyla uzavřena tvrzená nájemní smlouva, a v kupní smlouvě byla stanovena povinnost byt vyklidit.
Závazek úhrady' dluhu. za prodávající městu K. je třeba podle názoru krajského soudu hodnotit jako závazek splnění dluhu ve prospěch třetí osoby, a to v souvislosti s převodem po- dílu na nemovitostech. Soud přitom vzal v úvahu i úmysl prodávajících vyjá- dřený ve smlouvě jimi uzavřené s realit- ní kanceláří ohledně dosažení určité kupní ceny. 1006 Rozsudek Krajského soudu v Plzni napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasač- ní stížností, ve které jednak namítá ne- přezkoumatelnost rozsudku pro nedo- statek důvodů spočívající v posouzení námitky, které se stěžovatelka žalobou nedovolávala, a naopak v opomenutí ná- mitek jí uplatněných.
Dále namítá nezá- konnost rozsudku spočívající v nespráv- ném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a to konkrétně posouzení právní otázky podstatného snížení platebního výměru Finančního úřadu Karlovy Vary ze dne 5. 11. 2001 při nesprávném výpočtu kupní ceny a při nerespektování skutečnosti, že k úhradě fakticky nedošlo. Soud podle ní řádně nezjistil všechny skutkové okol- nosti nezbytné -pro posouzení věci samé - zejména se nevypořádal se skutečnos- tí, že věřitelský závazek za prodávající uhrazen nebyl, neboť věřitel jej promi- nul, a v důsledku toho se stalo toto ujed- nání v kupní smlouvě absolutně neplat- ným.
To si měl soud posoudit jako předběžnou otázku, což neučinil, a to při nesplnění poučovací povinnosti sou- du ve smyslu $ 36 s. ř. s. a bez nařízení jednání, což by samo o sobě zakládalo důvod uvedený v $ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Dále stěžovatelka poukazuje na správnost výpočtu kupní ceny a na ne- správnost postupu žalovaného, jak bylo uvedeno v žalobním návrhu. V důsledku toho byla stěžovatelka zkrácena na svých právech zápočtem pohledávky města K. za novým majitelem ve výši 84 588 Kč do kupní ceny ve výši 1 550 000 Kč, což se promítá jednak ve vyměřené dani, jed- - nak v dalších daňových a penalizačních konsekvencích.
Doplněním kasační stíž- nosti ze dne 22. 10. 2004 (podaným po uplynutí zákonné lhůty k podání kasační stížnosti) stěžovatelka poukázala na no- vě vydaný rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2004, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2004, zamítající žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí ža- lovaného ze dne 14. 8. 2003 ve věci do- datečného doměření daně z příjmů stě- žovatelky v souvislosti s příjmem z předmětného převodu nemovitostí. Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval závěry sou- du a ve vztahu k doplnění kasační stíž- nosti poukázal na skutečnost, že daňová povinnost byla v případě jednotlivých daní vyměřena v samostatných řízeních, a na odlišnou konstrukci daňového zá- kladu v případě daně z převodu nemovi- tostí a daně z příjmů, zejména na skuteč- nost, že podle $ 5 odst. 1 a $ 10 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon č. 586/1992 Sb.“), je základem daně z pří- jmů částka, o kterou příjmy plynoucí po- platníkovi ve zdaňovacím období z pře- vodu vlastní nemovitosti, bytu nebo nebytového prostoru nebo spoluvlast- nického podílu na nich přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosa- žení, zajištění a udržení, kdežto v přípa- dě zákona č. 357/1992 Sb. (6 10) je základ daně odvozován od ceny nemovi- tostí zjištěné podle zvláštního předpisu, popř. podle ceny sjednané dohodou, je-li vyšší.
Pro stanovení základu daně z příjmů tak bylo rozhodující posouzení skuteč- ných příjmů plynoucích z prodeje, kdežto pro stanovení daně z převodu nemovitos- tí bylo určující stanovení kupní ceny. Nejvyšší správní soud kasační stíž- nost zamítl. | Zodůvodnění: Stěžovatelka namítá nepřezkoumatel- nost rozsudku, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí pro zkoumání ná- mitky v žalobě neobsažené, a naopak pro nerespektování námitek v žalobě uplatněných. V tomto případě se může jednat o kasační námitku podle $ 103 odst. 1 písm. d) s.
ř. s.; taková námitka je rozhodující, neboť v případě nepřezkou- matelnosti napadeného rozsudku při- chází v úvahu jeho zrušení a nepřezkou- matelnost zpravidla také vylučuje věcné zkoumání ostatních námitek. K tomu ze soudního spisu vyplývá, že žaloba stála na námitce, že kupní i ná- jemní smlouvy byly uzavřeny v souladu s vůlí smluvních stran, které nemohou být nijak omezovány, kupní cena byla sjednána ve výši 165 412 Kč a žalovaný ji nezákonně zvýšil o částku 84 588 Kč, kterou se kupující zavázala uhradit věři- teli prodávajících a která nikdy nebyla zaplacena, neboť ji věřitel prodávajícím prominul.
Stejně tak odstupné nemělo být součástí kupní ceny, neboť mezi pro- dávajícími a kupující byla uzavřena ná- jemní smlouva na prodávaný byt, který ovšem nemohl být hned vyklizen do do- by, než si prodávající opatří jinou mož- nost bydlení, a není rozhodné, že manžel žalobkyně v den podpisu kupní smlouvy současně převzal zálohu na odstupné: Tyto částky neměly být podle žaloby součástí kupní ceny a základ daně měl vycházet z částky 236 931,20 Kč jako částky určené znaleckým oceněním, kte- rá byla vyšší než smlouvou dohodnutá kupní cena 165 412 Kč. Krajský soud je podle $ 75 odst. 2 s.
ř. s. oprávněn a povinen zkoumat napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V daném případě v napadeném rozsudku plně vyčerpal veškeré žalobní námitky a nelze seznat bez specifikace kasační námitky, v čem stěžovatelka spat- řuje zkoumání námitky v žalobě neuve- dené. Krajský soud v mezích žalobních námitek, vyjádření žalovaného a obsahu 1007 704 správního spisu, zkoumal věc a jistě není překročením rozsahu žalobních námi- tek, pokud argumentuje zjištěními v ža- lobě neuvedenými, ovšem ze spisu vy- plývajícími a nezbytnými pro hodnocení správnosti rozhodnutí žalovaného, po- kud toto hodnocení z mezí žalobních ná- mitek nevybočuje, a naopak je k posou- zení jejich důvodnosti nezbytné.
Tvrdí-li stěžovatelka, že soud nepřikládal význam jejím žalobním námitkám, není tomu tak. Podstatné je, aby je soud hodnotil, a sku- tečnost, že je neuznal oprávněnými, sama o sobě pochybením být nemůže. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130 (č. 244/2004 Sb. NSS), podle něhož nepřezkoumatelnost pro ne- dostatek důvodů je založena na nedostat- ku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního roz- hodnutí. Musí se přitom jednat o vady skut- kových zjištění, o něž soud opírá své rozho- dovací důvody.
Za takové vady lze považovat případy, kdy soud opřel rozhodovací důvo- dy o skutečnosti v řízení nezjišťované, pří- padně zjištěné v rozporu se zákonem, ane- bo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy.byly v řízení provedeny. Poslední kasační námitkou pak je ná- mitka nezákonnosti spočívající v ne- správném posouzení právní otázky sou- dem v předcházejícím řízení podle $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle stěžovatelky byla naplněna tím, že soud akceptoval zahrnutí částky 84 588 Kč do kupní ce- ny, a to přesto, že k úhradě dluhu prodá- vajících ze strany kupující nedošlo z dů- vodu prominutí dluhu věřitelem.
V této souvislosti poukazuje stěžovatelka na nesprávné posouzení právní otázky pod- statného snížení platebního výměru Fi- nančního úřadu Karlovy Vary ze dne 5. 11. 2001. V dopinění kasační stížnosti namítá jiné posouzení předmětné částky 1008 žalovaným i soudem v případě stanovení základu daně z příjmů a stanovené daně z příjmů, kde tato částka jako nevyplace- ná započítávána nebyla. Nejvyšší správní soud nejprve vážil, zda může přihlížet k námitkám obsaženým v doplnění ka- sační stížnosti, neboť to bylo podáno po uplynutí lhůty pro podání kasační stíž- nosti ($ 106 odst. 2 s.
ř. s.), tedy zda ne- jde o nepřípustné uplatnění nových dů- vodů. Nové důvody jsou podle $ 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné, pokud je stě- žovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Námitka stojící na ji- ném posouzení zápočtu předmětné část- ky žalovaným a soudem však nemohla být v řízení před krajským soudem uplat- něna, neboť stojí na právním posouzení provedeném v rozsudku vydaném: po- zději. Proto se Nejvyšší správní soud do- plněním důvodů dané námitky zabýval.
K této námitce ze spisu vyplývá, že dne 17. 6. 1998 byla uzavřena kupní smlouva mezi prodávajícími Evou M. a Milanem M. a kupující Innessou M. ohledně podílu 10,6 % na nemovitostech v Moskevské ulici v K. Kupní cena byla sjednána dohodou ve výši 165 412 Kč, dále bylo sjednáno odstupné za uvolnění bytu ve výši 1 300 000 Kč, celkem 1 465 412 Kč. Dále je ve smlouvě uvedeno, že na převáděných nemovitostech vázne dluh vůči městu K. ve výši 84 588 Kč a ku- pující tento dluh přebírá a zavazuje se jej uhradit nejpozději do 31.
12. 2007 nebo do fondu oprav sdružení vlastníků do 30. 7. 1998. Na výzvu správce daně poda- la stěžovatelka daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí dne 14. 6. 2000 a v něm uvedla sjednanou cenu ve výši 775 000 Kč, z této částky správce určil a platebním výměrem předepsal daň ve výši 38 750 Kč. V odvolání stěžovatelka namítla skutečnou kupní cenu ve výši 165 412 Kč, s tím, že částka 1 300 000 Kč byla odstupným za převáděný byt, k je- hož vyklizení došlo až v prosinci r. 1998; do té doby -v něm prodávající byli u ku- pující v nájmu.
Do daňového přiznání uvedla to, co jí tvrdil pracovník správce daně, přesto, že její podíl na kupní ceně či- nil 80 706 Kč. K částce 84 588 Kč uvedla, že šlo o pohledávku města převzatou no- vou majitelkou. Doložila nájemní smlou- vu z 26. 6. 1998 a dohodu o zániku ná- jemního vztahu a odstupném bez data s uvedením ukončení nájmu ke dni 17.7. 1998 a konstatováním, že část odstupné- ho ve výši 753 213 Kč byla předána dne 17. 6. 1998 (v den podpisu kupní smlou- vy) a druhá část o stejné výši při předání bytu, které je dále konstatováno v den 16.
7. 1998. Opatřena byla smlouva o po- skytnutí služeb realitní kanceláří L. na prodej bytu za minimálně požadovanou částku 1 490 000 Kč se zahájením nabídky na částce 1 550 000 Kč s fakturou ceny zprostředkování vycházející Z ceny 1 550 000 Kč, znalecký posudek ze dne 28. 1. 1997 zpracovaný k převodu nemo- vitosti od města prodávajícím, znalecký posudek ze dne 3. 4. 2002 zpracovaný ke dni 23.-6. 1998, další (opravné) daňové přiznání podané stěžovatelkou:dne 13. 12. 2001 s uvedením kupní ceny 82 706 Kč a rozhodnutí žalovaného o zamítnutí od: volání podle $ 50 odst. 6 daňového řádu vycházející z názoru, že jak částka sjedna- ná jako odstupné, tak i částka závazku převzatého kupující za prodávající jsou součástmi kupní ceny a že daň stanovená správcem daně odpovídá zákonu.
Není dostatečně srozumitelná námit- ka stěžovatelky o nesprávném posouze- ní právní otázky podstatného snížení platebního výměru Finančního úřadu Karlovy Vary ze dne 5. 11. 2001 při ne- správném výpočtu kupní ceny a při ne- respektování skutečnosti, že k úhradě ve skutečnosti nedošlo - ke změně plateb- ního výměru nedošlo a stěžovatelka se toho odvoláním ani nedomáhala. Lze jen dovodit, že tím stěžovatelka míní, že pla- tebním výměrem stanovená výše daně měla být snížena v důsledku toho, že k úhradě částky 84 588 Kč kupující ve prospěch věřitele prodávajících nedo- šlo.
Skutečnost, že nedošlo k úhradě, stě- žovatelka pouze okrajově konstatovala v žalobě, aniž konkretizovala, jakým úko- nem, kdy a kým byl dluh prominut, a aniž k tomu navrhla důkazy. Podstatné ovšem je, zda by tato skutečnost i při řádném doložení měla pro stanovení zá- kladu daně a daně význam. Podle $ 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. je předmětem daně z převodu nemovitostí mj. úplatný pře- vod nemovitostí. Základem daně z pře- vodu nemovitostí je podle $ 10 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb. cena zjištěná po- dle zvláštního předpisu, platná v den na- bytí nemovitosti, a to i v případě, je-li ce- na nemovitosti sjednaná dohodou nižší než cena zjištěná.
Je-li však cena sjedna- ná vyšší než cena zjištěná, je základem daně cena sjednaná. V daném případě tak byla základem daně cena sjednaná (podíl stěžovatelky na této kupní ceně) . az ní měla být stanovena daň podle $ 15 téhož zákona. Daňový základ se tedy ur- čuje z ceny sjednané, bez ohledu na to, zda byla skutečně uhrazena. Otázkou pak zůstává, zda součástí ceny sjednané byla i částka, kterou se kupující zavázala uhradit za prodávající jejich věřiteli, pří- padně vložit na fond oprav společenství vlastníků, jehož se stala kupující členem namísto prodávajících.
Mezi prodávající- mi a kupující byla uzavřena kupní smlouva a sjednanou cenou je třeba ro- zumět veškerá finanční plnění, která jsou za prodej nemovitostí kupující pro- dávajícím poskytnuta, tedy která mají 1009 705 charakter ceny za tuto nemovitost po- skytované, a to ať přímou výplatou, nebo závazkem úhrady dluhu prodávajícího. Pokud současně s kupní cenou výslovně uvedenou bylo sjednáno i další plnění, které má charakter úhrady za prodáva- nou nemovitost, je třeba je do kupní ce- ny započíst.
Námitka odlišného pojetí té- to částky při zdanění příjmu z tohoto prodeje rovněž nemá význam. Podle $ 5 zákona č. 586/1992 Sb. je základem daně částka, o kterou příjmy plynoucí poplat- níkovi v kalendářním roce přesahují vý- daje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení; podle $ 10 odst. 1 téhož zákona jsou ostatním příj- mem příjmy, při kterých dochází ke zvý- šení majetku, podle písm. b) i příjmy z převodu vlastních nemovitostí. Kon- cepce obou daňových povinností je od- lišná, odlišně je stanoven i způsob stano- vení základu daně.
Je-li jim u daně z nemovitostí kupní cena sjednaná v kupní smlouvě, pak u daně z příjmů je to příjem z tohoto prodeje, podléhá-li zdanění, a to ve výši skutečně příjem po- platníka navyšující. Pokud tedy žalovaný v případě daně z příjmů nezapočetl část- ku 84 588 Kč do základu daně, nezna- mená to, že neměla být započtena do zá- kladu daně z převodu nemovitostí, byla-li součástí sjednané kupní ceny. Ne- došlo tedy k tvrzené nejednotnosti v roz- hodování žalovaného ani soudu. (oš)
Eva M. v K. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z převodu nemovitostí,