jen „daňový řád“)» Pokud správce daně zřídil zástavní právo na nemovitosti daňového dlužníka po- dle $ 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, za situace, kdy byl podán návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch jiného subjektu a tento vklad byl proveden, je namístě toto zástavní právo zrušit správcem daně, anebo na základě ža- loby podané novým nabyvatelem nemovitosti správním soudem.
jen „daňový řád“)» Pokud správce daně zřídil zástavní právo na nemovitosti daňového dlužníka po- dle $ 72 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, za situace, kdy byl podán návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch jiného subjektu a tento vklad byl proveden, je namístě toto zástavní právo zrušit správcem daně, anebo na základě ža- loby podané novým nabyvatelem nemovitosti správním soudem.
(...) [20] Klíčová stížnostní námitka zpo- chybňuje aktivní legitimaci žalobce. Jestliže totiž žalobce nebyl účastníkem správního ří- zení (v té době ještě nevlastnil předmětné ne- movitosti), nemohl prý platně podat ani správní žalobu. 1047 2146 [21] K tomu soud nejprve v obecné rovi- ně uvádí, že kapitálové společnosti, tedy i ak- ciová společnost, vytvářejí při svém vzniku, resp. také v průběhu svého trvání, zdroje fi- nancování vytvořením, případně zvyšováním, základního kapitálu. V akciové společnosti se základní kapitál vytváří, popř. zvyšuje, mimo jiné upisováním akcií společnosti, tj. převze- tím závazku upisovatele vložit do společnosti určitý vklad a tento vklad splatit. Upsáním ak- cií vzniká mezi akciovou společností a upiso- vatelem závazkový vztah, jehož obsahem je pohledávka akciové společnosti za upisovate- lem na splacení upsaného vkladu a závazek akciové společnosti poskytnout upisovateli akcie, jejichž jmenovitá hodnota odpovídá vkladu, který akcionář do společnosti vložil, a umožňovat mu výkon práv akcionáře. Vkla- dem se upisovatel podílí na základním kapitá- lu společnosti a z účetního hlediska předsta- vují vklady do společnosti vlastní zdroj financování majetku společnosti, tzv. vlastní kapitál dle $ 6 odst. 4 obchodního zákoníku. [22] V $ 59 odst. 1, které je zařazeno do dílu I., části druhé, hlavy I. obchodního záko- níku, obsahující obecná ustanovení o obchod- ních společnostech, se určuje, že „[vlkladem společníka je souhrn peněžních prostředků (peněžní vklad) nebo jiných penězi ocenitel- ných hodnot (nepeněžitý vklad), které se ur- čitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společ- nosti“. Tato definice tedy postihuje vklady jak při založení společnosti, tak při zvýšení zá- kladního kapitálu. Nepeněžitým vkladem mohou být především věci movité či nemovi- té, cenné papíry, práva z průmyslového a du- ševního vlastnictví atd. [23] Obchodní zákoník dále v $ 60 odst. 1, nadepsaném jako „Správa a splacení vkladů před vznikem společnosti“, výslovně stanoví, že „[v]lastnické právo k nemovitosti, která je předmětem vkladu, nabývá společnost vkla- dem vlastnického práva do katastru nemo- vitostí na základě písemného prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem“. Jestliže je předmětem nepeněžitého vkladu na zvýšení základního kapitálu nemovitost, musí upisovatel (vkladatel) podle $ 204 odst. 3 1048 obchodního zákoníku předat akciové společ- nosti písemné prohlášení podle $ 60 odst. 1 obchodního zákoníku před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Předáním tohoto prohlášení spolu s předá- ním nemovitosti je vklad splacen. Obchodní zákoník dále v citovaném ustanovení in fine stanoví, že tímto není dotčen $ 59 odst. 2a3 obchodního zákoníku. [24] Jak k tomu již dříve judikoval Nejvyš- ší správní soud (rozsudek ze dne 10. 12. 2009, čj. 9 Afs 70/2009-66, č. 2023/2010 Sb. NSS), „[vllastnícké právo k nemovitostem, které jsou předmětem nepeněžitého vkladu do zá- kladního kapitálu obchodní společnosti při zvýšení základního kapitálu, vzniká společ- nosti až vkladem vlastnického práva do ka řastru nemovitostí a nikoli jíž splacením nepe- něžitého vkladu. [..] V období mezi splacením nepeněžitého vkladu a vkladem vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitos- tí na základě písemného prohlášení dle f 60 odst. 1 obchodního zákoníku má obchodní společnost předmětné nemovitosti toliko v drž- bě a nikoli ve vlastnictví“ [25] Vlastnické právo k nemovitostem Cevidovaným v katastru nemovitostí) totiž, v souladu s $ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k ne- movitostem, ve znění účinném pro projedná- vanou věc vzniká vkladem vlastnického prá- va do katastru nemovitostí, pokud občanský zákoník nebo jiný zákon nestanoví jinak. Dle $ 2 odst. 3 uvedeného zákona právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. [26] Je tedy zřejmé, že zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovi- tostem upravuje vklady vlastnického práva i v případě zvýšení základního kapitálu spo- lečnosti. Titulem je v takovém v případě pro- hlášení vkladatele dle $ 60 odst. 1 obchodní- ho zákoníku jakožto jednostranný právní úkon, který musí obsahovat jednoznačný pro- jev vůle vkladatele vložit nemovitost do zá- kladního kapitálu společnosti a dostatečným způsobem identifikovat vkládanou nemovií- tost tak, aby na jeho základě mohl být povo- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 12/2010 2146 len vklad do katastru nemovitostí. K návrhu na vklad pak musí být přiložen také výpis z obchodního rejstříku, který dokládá zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, a tedy řádné splacení vkladu, k ně- muž musí dojít před zápisem zvýšení základ- ního kapitálu do obchodního rejstříku ($ 204 odst. 3 věta čtvrtá obchodního zákoníku). [27] S výše uvedeným koresponduje také zákonná úprava obsažená v $ 59 odst. 2 ob- chodního zákoníku, na který je v $ 204 odst. 3 výslovně odkazováno. Z formulace tohoto ustanovení ($ 59 odst. 2) je možno dovodit, že vlastnické právo společnosti k nemovitos- tem, které jsou vkládány do základního kapi- tálu při jeho zvýšení, nevzniká již samotným splacením, ale až vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí. Obchodní zákoník v tomto ustanovení řeší situaci, k níž může dojít až do okamžiku vzniku vlastnického práva společnosti k nemovitostem, totiž že vkladatel namísto převodu vlastnického prá- va k nemovitostem bude nucen zaplatit hod- notu nepeněžitého vkladu v penězích (z dů- vodu, že na společnost nepřejde majetkové právo k předmětu vkladu) a společnost bude nucena předmětné nemovitosti vrátit. [28] V nyní projednávaném případě není mezi účastníky řízení názorového sporu v tom směru, že k nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem ve prospěch žalobce došlo provedením vkladu do katastru nemovitostí, přičemž zde platí fikce, že toto vlastnické právo vzniklo s účinností již ke dni podání příslušného návrhu na vklad (tj. ke dni 9. 12. 1998). V tomto směru je zákonná úprava poměrně jasná, neumožňuje rozdíl- nou interpretaci a soud plně souhlasí se stě- Žovatelem v odlišení právního titulu nabytí vlastnického práva od způsobu jeho nabytí. [29] Na základě těchto obecnějších úvah se proto Nejvyšší správní soud zabýval otáz- kou aktivní legitimace žalobce. K tomu při- pomíná, že v řízení o žalobě proti správnímu orgánu je (procesně) aktivně legitimován ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrá- cen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení rozhodnutím správního orgánu ($ 65 odst. 1 s. ř. s.). Přitom je uplatňován extenzivní přístup k soudní ochraně (viz zejm. usnesení rozšířeného se- nátu NSS ze dne 23.3. 2005, čj. 6 A 25/2002-72, č. 906/2006 Sb. NSS, a ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005-86). Pokud tedy žalobce tvr- dil, že byl zkrácen na svých veřejných subjek- tivních právech rozhodnutím žalovaného ja- kožto správního orgánu, byl oprávněn žalobu podat. Úvaha krajského soudu, který v tomto směru uvedl, že v době vydání žalobou napa- dených rozhodnutí byl žalobce vlastníkem předmětných nemovitostí, a mohlo tak dojít k zásahu do jeho vlastnického práva, je správ- ná. Podmínkou aktivní (procesní) žalobní le- gitimace podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. totiž není ani předcházející účast žalobce v řízení před správními orgány, neboť tato legitimace se za- kládá skutečně toliko tvrzením. Zda je však ža- lobce skutečně nositelem veřejného subjek- tivního práva, jehož ochrany se domáhá, tj. zda je aktivně věcně legitimován, to je již ze- jména otázkou meritorního posouzení žaloby. [30] Lze tak učinit dílčí závěr, že žalobce, který byl v době podání správní žaloby vlast- níkem předmětných nemovitostí, byl aktivně legitimován k jejímu podání soudu. Je totiž zřejmé, že existence zástavního práva na jím vlastněných nemovitostech omezovala jeho vlastnické právo, a proto jeho žalobní tvrzení o zkrácení na jeho právech bylo do té míry re- levantní, že se podanou žalobou krajský soud musel zabývat věcně. [31] Dále je třeba uvést, že pro práva za- psaná v katastru nemovitostí zákon nezakot- vil zásadu materiální publicity, typickou pro zápisy do obchodního rejstříku (viz $ 29 odst. 1 a 3 obchodního zákoníku), podle níž mají údaje v rejstříku zapsané právní účinky navenek i v případě, že neodpovídají skuteč- nému stavu. Podle této zásady platí, že dokud zapsané skutečnosti nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zá- Pis v rejstříku již neodpovídá skutečnosti, le- daže by jednající nejednal v důvěře v zápis v rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007 či ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2626/2007, 1049 2146 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 840/2006, www.nsoud.cz). [32] Podle $ 11 zákona č. 265/1992 Sb. to- liko platí, že ten, kdo vychází ze zápisu v ka- tastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti. Dobrá ví- ra nicméně může být „přebita“ např. úspěš- nou určovací žalobou. Ochrana, kterou po- skytuje dobrá víra, totiž nedosahuje takové intenzity, aby mohla zabránit účinnému uplat- nění skutečně existujících práv. Skutečný stav má tedy před zápisem v katastru nemovitostí přednost. Přestože si je Nejvyšší správní soud vědom toho, že tímto způsobem dochází k zá- sahu do ústavního principu právní jistoty, uplatnění tohoto principu ustupuje ochraně práv absolutní povahy, která v tomto případě převažuje. Podobně jako je tomu u práva vlastnického (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. II ÚS 349/03, č. 148/2006 Sb. ÚS, http;//nalus.usoud.cz), oso- ba, které skutečně svědčí zástavní právo (zástav- ní věřiteD, je chráněna proti každému, kdo by ji ve výkonu tohoto práva neoprávněně omezoval. [33] V nyní projednávaném případě má Nejvyšší správní soud za postaveno najisto, že správce daně v době, kdy zřizoval tzv. správcovské zástavní právo k předmětným nemovitostem, skutečně postupoval v dobré víře, jelikož v té době byl jako jejich vlastník v evidenci katastru nemovitostí uveden da- ňový dlužník AG real, spol. s r. o. Současně je však třeba přisvědčit žalobci v tom, že správ- ce daně musel - či přinejmenším měl - mít povědomost o tom, že ještě před zřízením zá- stavního práva byl podán návrh na vklad vlastnického práva k těmto nemovitostem ve prospěch žalobce. To znamenalo, že v přípa- dě uskutečnění tohoto vkladu bude žalobce jejich vlastníkem, a to zpětně k okamžiku po- dání návrhu na vklad. 1050 [34] Jinak řečeno, jestliže zástavní právo k nemovitostem představuje institut určený k zajištění daňové pohledávky ve vztahu k da- ňovému dlužníkovi, nemůže tuto svoji funkci plnit vůči novému nabyvateli pozemků. Při zástavním právu jde totiž o zajištění pohle- dávky zbavující věřitele rizika pro případ, že by dlužník selhal ve věci včasného plnění své povinnosti. Zástavnímu věřiteli se tak zástav- ním právem naskýtá možnost dosáhnout zpe- něžení zástavy bez souhlasu či dokonce proti vůli jejího vlastníka. Podle doktríny má funkci zajišťovací a uhrazovací (Švestka, J.; Spáčil, J.; Škárová, M.; Hulmák, M. a kol. Občanský zá- koník I - komentář. C. H. Beck : Praha, 2008, s. 946-947). Pokud proto správce daně zřídil zástavní právo za situace, kdy přinejmenším mohl vědět o existenci návrhu na vklad vlast- nického práva ve prospěch žalobce, podstu- poval určité riziko: pokud totiž vkladové říze- ní proběhne úspěšně (nebude napť. návrh na vklad vzat zpět, bude zřízené zástavní právo blokovat majetek jiné osoby než osoby daňo- vého dlužníka. V takovém případě dochází k bezdůvodnému, a tedy i k protizákonnému zásahu do vlastnického práva nového nabyva- tele a pokud toto zástavní právo nezruší správce daně sám, je namístě je zrušit správ- ním soudem na základě žaloby podané no- vým nabyvatelem nemovitostí. Pokud by se tak totiž nestalo, vázla by na dotčených ne- movitostech zástava, ačkoliv by pro to nebyl dán sebemenší zákonný důvod. [35] Jakkoliv tedy stěžovatel má pravdu v tom, že následným provedením vkladu s právními účinky ke dni podání návrhu na vklad se zřízené zástavní právo bez dalšího nestává neúčinným, nastává tímto okamži- kem jeho protizákonnost, pro kterou by mělo být neprodleně zrušeno, protože zasahuje vlastnické právo někoho jiného než daňové- ho dlužníka a neplní ani funkci, pro kterou bylo zřízeno. 2147 Daňové řízení: místní příslušnost správce daně v přezkumném řízení k $ 4a $ 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb. (v textu jen „daňový řád“) Přezkumné řízení podle $ 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, provede správce daně, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Nic na tom nemění skutečnost, že po vydání přezkoumávaného rozhodnutí daňový subjekt změnil své sídlo. Ustanovení $ 55b odst. 6 citovaného zákona je speciálním k obecné úpravě místní příslušnosti obsažené v $ 4 tohoto zákona.
Akciová společnost ICB proti Finančnímu ředitelství v Brně o zřízení zástavního práva,