Sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní podle $ 32 odst. 9 zá- kona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nepředstavuje vrchnostenský akt finančního úřadu, ukládající daňovému subjektu práva nebo povinnosti. Toto sdělení proto není přezkoumatelné ve správním soudnictví ve smyslu $ 65 odst. 1 soudního řádu správního.
Nejvyšší správní soud se zabýval přede- vším otázkou, zda citovanými správními roz- hodnutími (tzn. rozhodnutím o zastavení ří- zení ve věci žádosti stěžovatele o sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou výší daně a rozhodnutím o odvolání proti ně- mu) byla či mohla být porušena práva stěžo- vatele. Podle ustanovení $ 65 odst. 1 s. ř. s. se totiž může ten, kdo tvrdí, že byl na svých prá- vech zkrácen přímo nebo v důsledku poruše- ní svých práv v předcházejícím řízení úko- nem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, žalobou domáhat zrušení ta- kového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti.
S ohledem na použitou legislativ- ní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu citovaného ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Ustanovení $ 70 písm. a) s. ř. s. stanoví, že ze soudního pře- zkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími; na tom nic nemění skutečnost, že z formálního hlediska rozhodnutími nepochybně jsou, pouze však nejsou takovými rozhodnutími, která zakláda- jí žalobní legitimaci podle $ 65 odst. 1 s.
ř. s. Nejvyšší správní soud se ve shodě s názorem městského soudu domnívá, že právě takovým úkonem je rozhodnutí žalovaného, jehož pře- zkumu se stěžovatel domáhá; stěžovatel napa- deným rozhodnutím nemohl být zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo. Jak totiž vyslovil zdejší soud již dříve (rozsudek ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 2 Afs 8/2004, in: č. 400/2004 Sb. NSS), „daňový řád v ustanovení f 32 odst. 9 dává možnost daňovému subjektu být se- známen s důvodem rozdílu ve vyměřené da- ni, aniž by předepisoval pro takové sdělení nějaké náležitosti.
I když jde o možnost do určité míry nahrazující zákonem předpo- kládanou absenci odůvodnění platebního výměru, neznamená to, že sdělení musí od- povídat požadavkům na rozhodnutí klade- ným (f 32 odst. 2, 3, 8 zákona). Pro sdělení důvodu zákon nestanoví žádné náležitosti ani nepředpokládá jeho přesvědčivost. Úče- lem je, aby daňový subjekt zjistil, proč mu byl stanoven určitý daňový základ a vymě- řena daň v určité výši, a mohl uvážit o ne- zbytnosti a argumentaci odvolání“. Lze pro- to uzavřít, že sdělení důvodu rozdílu mezi přiznanou a vyměřenou daní finančním úřa- dem podle ustanovení $ 32 odst. 9 daňového řádu nepředstavuje jeho vrchnostenský akt, ukládající daňovému subjektu práva nebo po- vinnosti, nýbrž jedná se výhradně o formu komunikace, mající za cíl seznámit jej s důvo- dy rozhodnutí a mající právní význam pouze z hlediska běhu odvolací lhůty podle odst. 10 cit. ustanovení.
Vrchnostenským aktem, pod- léhajícím následnému soudnímu přezkumu ve smyslu citovaného čl. 36 odst. 2 Listiny zá- kladních práv a svobod, je v tomto případě to- liko samotný platební výměr a rozhodnutí o odvolání proti němu. Protože se předmět- ným sdělením nezasahuje do subjektivních práv daňového subjektu, není ani přezkou- matelné ve správním soudnictví ve smyslu ustanovení $ 65 odst. 1 s. ř. s. Jak ostatně správně konstatoval městský soud v odůvod- nění napadeného usnesení, pokud má stěžo- vatel za to, že jeho obrana proti rozhodnutí o stanovení daňové povinnosti byla ztížena nesprávným postupem finančního úřadu, může tuto vadu namítat jako vadu řízení, kte- rá měla vliv na zákonnost a správnost výsled- ného a konečného rozhodnutí ve věci.
I z to- hoto důvodu proto nelze než konstatovat, že práva stěžovatele jsou při rozhodování o jeho daňové povinnosti dostatečně šetřena a jeho přístup k soudu zajišťující nezávislou proces- ní ochranu proti zásahům do jeho subjektiv- ních veřejných práv je zaručen. 181 1475 1475 Služební poměr: souběh nároků na starobní důchod a na příspěvek za službu k $ 116 odst. 4 a $ 118 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Po- licie České republiky, ve znění zákonů č. 26/1993 Sb. a č. 160/1995 $b.» Nárok na příspěvek za službu podle $ 116 odst. 4 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, zaniká pouze v tom přípa- dě, že policista při souběhu nároků na starobní důchod a na příspěvek za službu zvo- lit podle $ 118 odst. 2 téhož zákona pobírání důchodu, uplatnil žádost o tuto dávku a vznik nároku na důchod byl deklarován správním rozhodnutím.
Karel G. proti Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu o zrušení rozhodnutí o zastavení ří-