Na- proti tomu výzva k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní ihůtě podle $ 73 odst. 1 d. ř. nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví (srov. rozsudek Nej- vyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2004, čj. 2 Afs 28/2003-48, zveřejněno pod č. 187/2004 Sb. NSS). C.) V předmětném případě bylo tedy nutné posoudit, zda rozhodnutí o zamít- nutí reklamace stavu osobního účtu stě- žovatele je rozhodnutím ve smyslu $ 65 s. ř. s. Toto ustanovení říká, že rozhodnu- tím se rozumí úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závaz- ně určují práva nebo povinnosti. Jak již Nejvyšší správní soud judikoval: „Dělí- cím kritériem pro připuštění soudního přezkumu správních rozhodnutí ve smyslu ustanovení f 65 odst. I s. ř s. ne- ní jejich hmotně či procesněprávní po- vaha, nýbrž konkrétní projev v právní sféře účastníka řízení. “
Na- proti tomu výzva k uhrazení daňového nedoplatku v náhradní ihůtě podle $ 73 odst. 1 d. ř. nepodléhá přezkumu ve správním soudnictví (srov. rozsudek Nej- vyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2004, čj. 2 Afs 28/2003-48, zveřejněno pod č. 187/2004 Sb. NSS). C.) V předmětném případě bylo tedy nutné posoudit, zda rozhodnutí o zamít- nutí reklamace stavu osobního účtu stě- žovatele je rozhodnutím ve smyslu $ 65 s. ř. s. Toto ustanovení říká, že rozhodnu- tím se rozumí úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závaz- ně určují práva nebo povinnosti. Jak již Nejvyšší správní soud judikoval: „Dělí- cím kritériem pro připuštění soudního přezkumu správních rozhodnutí ve smyslu ustanovení f 65 odst. I s. ř s. ne- ní jejich hmotně či procesněprávní po- vaha, nýbrž konkrétní projev v právní sféře účastníka řízení. “
Stěžovatel reklamoval nesprávnou výši stavu osobního účtu. Podle $ 62 odst. 1 d. ř. je předmětem evidence pří- jmů, kterou vedou správci daně, zachy- cování daňových a platebních povinnos- tí, jejich úhrad nebo zániků a z toho vyplývajících daňových přeplatků a ne- doplatků. Tyto údaje jsou evidovány na osobních účtech jednotlivých daňových dlužníků odděleně za každý druh daně. Podle odst. 7 téhož ustanovení se z údajů evidence daní daňovým dlužníkům na jejich žádost vystavují potvrzení o stavu jejich osobních účtů a pro potřeby správce daně výkazy nedoplatků. Potvr- zení o stavu osobního účtu je tedy úkonem, kterým správce daně stěžovatele pouze in- formuje o stavu jeho osobního účtu, který je vytvářen na základě úkonů správců daně, jež samy o sobě bezpochyby do subjektiv- . ních práv stěžovatele zasahují. V tomto pří- padě se jedná o rozhodnutí ze dne 8. 10. 1999, čj. 53020/99/059960/3358, které podle stěžovatele nikdy nenabylo právní moci. Na základě stavu tohoto osobního účtu tak stěžovateli přímo nevznikají žádné povinnosti, neboť tyto povinnosti 587 888 stěžovateli vznikly - či přesněji řečeno možná vznikly - na základě vydaného platebního výměru. Je sice pravda, že údaje obsažené v této evidenci mohou být podle $ 62 odst. 7 d. ř. správcem da- platků, ale tento fakt nemůže být pova- žován za založení povinnosti, neboť ty již byly, resp. mohly být, založeny meritor- ními hmotněprávními rozhodnutími (zde výše zmíněný platební výměr). ně použity pro vytvoření výkazu nedo- 888 Daň z převodu nemovitostí: osvobození od daně při převodu bytů Řízení před soudem: podmínky pro vyloučení věci k samostatnému projednání k $ 20 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1999 k $ 8 odst. 3 a 4 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zá- konů (zákon o oceňování majetku) k $ 20 a $ 21 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vzta- hy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a do- plňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) I. Pokud se staly předmětem prvního úplatného převodu jak byty či ne- bytové prostory, tak i spoluvlastnictví společných částí domu či vedlejších staveb, pak všechny tyto převody podléhaly osvobození od daně z převodu nemovitostí ($ 20 odst. 7 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí). Převod spoluvlastnického podílu k pozemku podle $ 21 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, však od daně z převodu nemovitostí není osvobozen. II. Soud může vyloučit věc k samostatnému projednání jedině tehdy, po- kud žalobce podal jedinou žalobu proti takovým rozhodnutím, jejichž pro- jednání ve společném řízení není možné nebo vhodné. Nejde-li o takovou žalobu, je povinen respektovat dispoziční úkon žalobce; jinak porušuje ne- jen pravidla o vylučování věcí k samostatnému projednání ($ 39 odst. 2 s. ř. s.), ale i dispoziční zásadu (na níž je správní soudnictví vybudováno), subjek- tivní veřejné právo jedince na respektování autonomie jeho vůle a princip procesní ekonomie.
n tam, kde podaný návrh procesně neobstojí a soud jej odmítne pro chybějící podmínky řízení, aniž by musel o těchto rozhodných skutečnostech vést dokazování. Rovněž tato námitka proto není důvodná.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v souzené věci se městský soud nedopustil nezákonnosti, když podanou žalobu odmítl pro nepřípustnost, takže stížnostní důvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. naplněn nebyl. Proto kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu