myslových podniků Podáním návrhu Ministerstvu financí na poskytnutí náhrady za majetek znárod- něný podle dekretu presidenta republiky o znárodnění dolů a některých průmyslo- vých podniků č. 100/1945 Sb. je zahájeno správní řízení. O takovém návrhu je Minis- terstvo financí povinno rozhodnout. Neučiní-li tak, jedná se o nečinnost ve smyslu $ 79 a násl. s. ř. s.
myslových podniků Podáním návrhu Ministerstvu financí na poskytnutí náhrady za majetek znárod- něný podle dekretu presidenta republiky o znárodnění dolů a některých průmyslo- vých podniků č. 100/1945 Sb. je zahájeno správní řízení. O takovém návrhu je Minis- terstvo financí povinno rozhodnout. Neučiní-li tak, jedná se o nečinnost ve smyslu $ 79 a násl. s. ř. s.
Při posouzení věci rozšířený senát vážil právní úpravu, o niž se návrh opíral. Dekret č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění novel provede- ných zákonem č. 114/1948 Sb. a č. 106/1950 Sb., předpokládal, pokud nešlo o subjekty vyjme- nované v 6 7, poskytnutí náhrady za znárod- něný majetek a stanovil určitá pravidla pro určení její výše (6 8). Podle $ 9 odst. 1 dekre- tu měla být náhrada poskytnuta: a) v dávkách obdobných dávkám z národního pojištění, b) v cenných papírech, c) v hotovosti, d) v ji- ných hodnotách. Cenné papíry měly být vy- dány Fondem národního hospodářství, který byl zřízen jako samostatná právnická osoba ustanovením $ 10 dekretu k provedení ná- hradové služby; poskytnutí náhrady podle 1038 písm. a), c), d) mělo být upraveno nařízením vlády. Dekret v původním znění svěřil pravo- moc rozhodovat o náhradě a způsobu place- ní ministru průmyslu v dohodě s ministrem financí ($ 10), novela provedená zákonem č. 106/1950 Sb. tuto pravomoc přenesla na ministra financí v dohodě s věcně přísluš- ným ministrem ($ 11 dekretu, ve znění po no- vele). Fond znárodněného hospodářství (ten- to název byl užit v původním znění dekretu) byl zřízen vládním nařízením č. 253/1948 Sb. mj. k provádění náhradové služby podle de- kretu č. 100/1945 Sb., byly určeny jeho orgány a zásady hospodaření. Toto vládní nařízení by- lo zrušeno zákonem č. 106/1951 Sb., o úpravě financování národních a komunálních podni- ků. Nařízení vlády k poskytnutí náhrady před- pokládané dekretem vydáno nebylo. Lze přisvědčit městskému soudu v závěru o pasivní legitimaci v dané věci. Ministr fi- nancí, oprávněný rozhodovat o náhradě po- dle $ 7 odst. 6 dekretu, není sám o sobě správ- ním orgánem, nýbrž osobou stojící v čele tohoto správního orgánu. To odpovídá $ 1 zá- kona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a ji- ných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a adekvátní je i odkaz na judikaturu prvore- publikového Nejvyššího správního soudu (Boh. A 1729/47 30296). Dekret č. 100/1945 Sb. nebyl zrušen, ostatně v r. 1990 byl dotčen zákonem č. 105/1990 Sb. tak, že $ 2 dekretu (stejně ja- ko jiných znárodňovacích předpisů) se nadá- le neužije. Nejvyšší správní soud ve výše cito- vaném rozhodnutí čj. 5 Ans 8/2005-63 vycházel zejména ze závěrů Ústavního soudu vyjádřených v nálezu č. 55/1995 Sb. Stejně tak městský soud při úvaze o povaze dekretů argumentoval tímto nálezem, obsáhle z něho citoval a přejal jeho závěr o tom, že dekrety byly ve své době legálními a legitimními akty, které již splnily svůj účel, a v současné době proto nezakládají právní vztahy a nadále ne- mají konstitutivní charakter. Tímto nálezem ovšem bylo rozhodováno o návrhu na zrušení jednoho z dekretů (č. 108/1945 Sb.), proto jím také byla především posuzována otázka, zda tyto dekrety dostojí ústavním požadav- kům a zda je namístě jejich zrušení, či nikoliv. Toto posouzení však nepopírá existenci a plat- nost dekretů, včetně dekretu č. 100/1945 Sb. (nao- pak z ní vychází), a proto nelze dospět k závěru, který učinil městský soud, že hmotněprávní úprava nároku, který byl stěžovateli vznesen, neexistuje. Tím samozřejmě není řešeno, zda lze uplatněnému nároku vyhovět, či nikoliv. Dekret č. 100/1945 Sb. podřídil řízení o náhradě za znárodněný majetek správnímu řádu ($ 11). Lze přisvědčit městskému soudu v závěru, že v době podání návrhu byl roz- hodným procesním předpisem správní řád č. 71/1967 Sb. Městský soud ovšem dále tvrdí, že pokud není hmotněprávního podkladu pro vyhovění návrhu, pak podaný návrh říze- ní vůbec nezahájil. Dekret ovšem formálně zrušen nebyl a platí-li pro řízení správní řád, vyvolal návrh zahájení správního řízení. Ne- jednalo se totiž o pouhý neformální dotaz na možnost aplikace dekretu č. 100/1945 Sb., ale o návrh odpovídající požadavkům 6 19 správ- ního řádu č. 71/1967 Sb. Ani nedostatek hmotněprávního podkladu pro možnost vy- hovění návrhu nemůže znamenat, že řízení nebude v takovém případě formálně ukonče- no rozhodnutím. Rozšířený senát proto neakceptoval, na rozdíl od předchozího rozhodnutí 5. senátu, názor obiter dictum stručně vyslovený Ústav- ním soudem v usnesení sp. zn. II. ÚS 14/03 o tom, že návrh, jímž je požadována náhrada podle předpisu, který již nezakládá právní vztahy, není návrhem zahajujícím správní ří- zení. Rozšířený senát přitom vycházel z odliš- ného účinku této formy rozhodnutí Ústavní- ho soudu oproti nálezům ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy a z faktu, že vyslovený názor nepatřil mezi nosné důvody rozhodnutí. Návrh, který je opřený o platný právní předpis a který není podán zjevně mimo možnou pravomoc a působnost orgánu, je- muž je adresován, je návrhem způsobilým za- hájit správní řízení. Tuto možnou pravomoc a působnost je třeba dovodit z dekretu a výše citovaných právních předpisů. Založilli tedy dekret pravomoc některého z orgánů státní správy o nárocích z něho plynoucích rozho- dovat ve správním řízení, nemohla tato pra- vomoc zaniknout v důsledku určité neaktuál- nosti dekretu, když především ono Ústavním soudem deklarované postavení dekretů v současné době je třeba vztahovat zejména k jejich sankční funkci. Za situace, kdy ne- možnost vyhovění návrhu vyžadovala obsáh- lé právní argumentace, nelze dospět k závě- ru, že se jednalo o podání, které účinky zahájení správního řízení nemá. Obecně, bez ohledu na to, že se žádost vztahovala k náhradám za znárodnění, je tře- ba poukázat na skutečnost, že ten, kdo se ná- vrhem obrátí na správní orgán, má nárok na určitý procesní postup, který mu umožňuje bránit jeho právní pozici. Proto se také pro- cesní předpisy tvoří - aby byla dána pravidla postupu jak žadatele, tak i správního orgánu. Z nich plyne jistota o předvídatelném a ne- překvapivém postupu správního orgánu. Po- kud se takovým návrhem nikdo nezabývá, ztěžuje tím možnost uplatnění tvrzených práv a v návaznosti dále znemožňuje soudní ochranu podle $ 65 a násl. s. ř. s. Je sice pravdou, že i proti nečinnosti správního orgánu lze brojit správní žalobou GS 79 a násl. s. ř. s.), ovšem zde jde o institut ochrany, kterým je řešena právě ta nevůle správního orgánu jakékoliv rozhodnutí o ná- vrhu vydat a neumožňuje věcné posouzení nároku samého. Tento institut je jistě vítanou pomocí, neboť cestu ke konečnému řešení otevírá, ale současně ji i oddaluje. Lze tak uzavřít, že za dané situace byl žalo- vaný povinen vydat správní rozhodnutí, a to bez ohledu na jeho možný obsah. Nejedná se o případ nepříslušného správního orgánu, u něhož podáním návrhu řízení zahájeno není (k tomu srovnej komentář ke správnímu řádu, Vopálka, Šimůnková, Šolín, C. H. Beck, 1999, str. 56). Ostatně i v případě podání návrhu k orgánu nepříslušnému je třeba zachovat žadateli nárok na odpovídající procesní postup spočívající v postoupení věci orgánu příslušnému. Jen procením předpisům odpovídající postupy naplňují základní zásadu správního řádu vyjádřenou v $ 3 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb., 1039 1382 podle níž jsou správní orgány povinny svědo- mitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas a bez zbytečných průtahů a použít nejvhod- nějších prostředků, které vedou ke správné- mu vyřízení věci. Pokud bylo návrhem stěžovatelů poda- ným žalovanému zahájeno řízení podle $ 18 odst. 2 správního řádu č. 71/1967 Sb., pak byl žalovaný povinen toto správní řízení ukončit rozhodnutím. Neučinilli tak ve lhůtě stano- vené v $ 49 odst. 1, 2 správního řádu (k tomu srovnej $ 71 stávajícího správního řádu č. 500/2004 Sb), byl splněn základní předpo- klad pro žalobu na ochranu před nečinností ve smyslu $ 79 a násl. s. ř. s. 1382 Řízení před soudem: nezákonný zásah; aktivní a pasivní legitimace k $ 46 odst. 1 písm. c), $ 82 a $ 83 soudního řádu správního L Aktivně legitimována k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu je každá osoba, která tvrdí, že byla tímto zásahem, pokynem či donucením přímo zkrácena na svých právech. Soud proto v rámci úvahy o splnění podmínek řízení zkoumá pouze toto tvrzení, nikoliv už je- ho důvodnost, neboť ta je předmětem vlastního meritorního posouzení věci. x II. Vzhledem k okolnosti, že Nejvyšší kontrolní úřad je z materiálního hlediska orgánem veřejné správy, může být v případě, že provádí kontrolu dle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, pasiv- ně legitimován k žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo do- nucením. IH. Nezákonným zásahem může být podle okolností i zahájení a provádění kon- troly dle zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů.
a) Marcela J., b) Jan P., c) Mgr. Jiří P., d) Karel R. P., e) Josef P. proti Ministerstvu financí o náhradu za znárodněný majetek, o kasační stížnosti žalobců.