ČEZ, a. s., je ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, veřejnou institucí povinnou poskytovat informace vztahující se k je- jí působnosti.
ČEZ, a. s., je ve smyslu $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, veřejnou institucí povinnou poskytovat informace vztahující se k je- jí působnosti.
C) [21] Z hlediska meritorní projednatelnos- ti předmětné žaloby považuje soud za pod- statné, že v žádosti o informace ze dne 12. 7. 2006 stěžovatel poukázal toliko na $ 17 odst. 1 písm. k) atomového zákona. Požadované in- formace žalovaný odmítl poskytnout s odka- zem na obchodní tajemství. [22] Nejvyšší správní soud má za to, že povinnost poskytovat veřejnosti informace podle $ 17 odst. 1 písm. k) atomového zákona představuje obecnou informační povinnost držitele povolení podle tohoto zákona. Tato povinnost je materiálně omezena pouze na informace o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, které navíc nejsou před- mětem státního, služebního ani obchodního tajemství. Atomový zákon přitom neupravuje způsob poskytování těchto informací, srovna- telný např. právě se zákonem č. 106/1999 Sb. Možná „prostupnost“ obou těchto zákonů plyne z $ 11 odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., podle něhož povinný subjekt informaci ne- poskytne, pokud ji zveřejňuje na základě zvláštního zákona. Jinak řečeno, pokud by dr- žitel povolení podle atomového zákona před- stavoval povinnou osobu ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. a současně by požadovanou informaci veřejnosti poskytl již podle citova- ného ustanovení atomového zákona (např. by tato informace byla umístěna na jeho webové stránce), není samozřejmě sebemenší důvod k jejímu poskytování opakovanému. [23] Klíčovou otázkou se tak jeví posou- zení toho, zda Ize považovat ČEZ, a. s., za po- vinný subjekt podle zákona č. 106/1999 Sb. Podle tohoto zákona totiž platí ($ 2 odst. 1 a 2), že povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informa- ce vztahující se k jejich působnosti, jsou stát- ní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Povinnými subjek- ty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. 59 1972 [24] V nyní projednávané věci považuje soud za nesporné, že žalovaný není státním orgánem, územním samosprávným celkem ani jejich orgánem. ČEZ, a. s., není ani opráv- něn vrchnostensky působit v oblasti veřejné správy (a netvrdí to ostatně ani stěžovatel), a nepředstavuje tedy veřejnoprávní korpora- ci (k tomu viz nález Ústavního soudu sp. zn. NI. ÚS 686/02, č. 30/2003 Sb. ÚS, s. 257: „Kromě státních orgánů a orgánů územní samosprávy zákon o svobodném přístupu k informacím řadí mezi povinné subjekty ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech ne- bo povinnostech fyzických nebo právnic- kých osob v oblasti veřejné správy. Tuto třetí ze zákonem č. 106/1999 Sb., ve znění po- zdějších předpisů, vymezených skupin po- vinných subjektů lze tedy označit jako veřej- noprávní korporace.“ [25] Zbývá proto posoudit, zda žalované- ho lze považovat za „veřejnou instituci“ ve smyslu citovaného zákonného ustanovení. Výkladem tohoto pojmu se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06 (č. 10/2007 Sb. ÚS, s. 129 a násl.), když zejména uvedl: „Jedním z kritérií, jak diferencovat veřejnou instituci od instituce soukromé, je právě způ- sob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromo- právního úkonu). Nicméně Ústavní soud současně poukazuje na nutnost reflexe toho, že pro konečný závěr, zda se jedná o institu- cí veřejnou či soukromou, je třeba akcento- vat i jiná kritéria, která mají v souvislosti s takovou otázkou význam. Pokud totíž usi- lujeme o vyřešení otázky, zda má ten který subjekt povahu veřejné instituce, je nutno přistoupit ke zkoumání jeho povahy. Přitom je zřejmé, že ze samotného způsobu vzníku (Zániku) instituce - který ve své podstatě znamená v jistém smyslu formální“ hledis- ko - nelze logicky vyvodit úplný a přesný zá- věr o povaze dané instituce, neboť ta je ovliv- něna i dalšími faktory. [..| Mezi relevantní hlediska pro určení, zda se jedná o institucí veřejnou či soukromou, patří tak dle pře- svědčení Ústavního soudu nejen a) způsob vzníku (zániku) instituce (z pohledu pří- 60 tomnosti či nepřítomnosti soukromoprávní- ho úkonu), ale rovněž b) hledisko osoby zři- zovatele (z pohledu toho, zda je zřizovate- lem instituce jako takové stát čí nikoli; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituci), c) subjekt vytvářející jednotlivé or- gány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů státem či nikoli; jestliže ano, jde o charakteristický rys bro veřejnou instituci), d) existence čí neexistence státní- ho dohledu nad činností instituce (existence státního dohledu je přitom typická pro veřej- nou instituci) a e) veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým zna- kem veřejné instituce). Prostřednictvím těch- to kritérií je pak nutno zkoumanou instituci posuzovat a podle výsledku dojít k závěru o její veřejné či soukromé povaze.“ Sxí [26] Nejvyšší správní soud rovněž připo- míná legislativní vývoj, tj. že novelou zákona o svobodném přístupu k informacím prove- denou zákonem č. 61/2006 Sb. (účinnost od 23. 3. 2006) byla z citovaného ustanovení vy- puštěna slova „hospodařící s veřejnými pro- středky“. Důvodová zpráva k této novele uvá- dí, že „[d]ruhou změnou v tomto ustanovení je vypuštění slov „hospodařící s veřejnými prostředky. Předkladatel vychází z názoru, že žadatel má právo na informace vztahují- cí se k působnosti veřejné instituce bez ohledu na to, zda hospodaří s veřejnými prostředky či nikoli, tento názor vychází především Z povahy těchto institucí, které jsou zřízeny státem, sledují veřejný účel, jejich orgány Jsou vytvářeny či spoluvytvářeny státem a stát na jejich činnost dohlíží. [..] Pokud ně- která instituce naplní tyto znaky, je to samo o sobě dostatečným důvodem pro to, aby i na ní dopadla povinnost poskytovat informace“ [27] Lze tak učinit dílčí závěr, že z judika- tury Ústavního soudu plyne celkem pět pod- mínek, při jejichž splnění se jedná o veřejnou instituci mající postavení povinného subjek- tu podle zákona č. 106/1999 Sb. ve shora po- psaném smyslu: - způsob vzniku (zániku) instituce (z po- hledu přítomnosti či nepřítomnosti soukro- moprávního úkonu), - osoba zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové stát či nikoli; pokud ano, jedná se o znak vlastní ve- řejné instituci), - subjekt vytvářející jednotlivé orgány in- stituce (z toho pohledu, zda dochází ke krea- ci orgánů státem či nikoli; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci), - existence či neexistence státního do- hledu nad činností instituce (existence stát- ního dohledu je přitom typická pro veřejnou instituci), - veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné in- stituce). [28] Na tuto judikaturu navázal Nejvyšší správní soud rozsudkem sp. zn. 8 As 57/2006, č. 1688/2008 Sb. NSS (www.nssoud.cz), v němž se zabýval právní otázkou, zda do režimu $ 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. spadá i akciová společnost, založená městem. Dospěl k závě- ru, že ano, jelikož v opačném případě „by zá- leželo pouze na vůli obce, zda vlastním úko- nem omezí či zcela vyloučí část své činnosti z kontroly veřejnosti, která je navíc garanto- vána ústavním pořádkem České republiky (článek 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod). Samotná skutečnost, že je druhý žalovaný akciovou společností, tedy osobou soukromého práva založenou podle obchod- ního zákoníku, jej proto nevylučuje z okru- hu povinných osob ve smyslu f 2 odst. 1 zá- kona 0 svobodném přístupu k informacím. Posledně uvedený závěr odpovídá prvnímu hledisku analyzovanému i Ústavním soudem, podle nějž není rozhodný pouze způsob vzniku či zániku instituce z pohledu přítom- ností čí nepřítomnosti soukromoprávního úkonu, ale rovněž hledisko osoby zřizovate- le, resp. zakladatele. V tomto směru nebylo v řízení pochyb o tom, že jakkoliv je druhý žalovaný akciovou společností založenou v souladu s obchodním zákoníkem, je jeho zakladatelem první žalovaný, který je zároveň Jediným akcionářem druhého žalovaného,“ Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku rovněž dovodil, že hodnocení existence či neexistence státního dohledu nad činností akciové společnosti nelze vykládat jako „mut- ně vrchnostenskou kontrolu, ale jako do- hled, který může konkrétní subjekt vykoná- vat ve vztahu ke konkrétnímu jinému subjektu, byť i na základě předpisů soukro- mého práva, např obchodního zákoníku. První žalovaný pak jako jediný akcionář druhého žalovaného může vykonávat do- hled nad jeho činností prostřednictvím jím, resp. valnou hromadou volených orgánů společnosti [srov. zejm. f 197 odst. 2 obchod- ního zákoníku, f 198 obchodního zákoníku, JS 199 odst. 1 obchodního zákoníku, S 201 odst. I obchodního zákoníku] i bezprostřed- ně v rámci výkonu svých akcionářských práv [srov. zejm. f 187 odst. 1 písm. f) ob- chodního zákoníku“ [29] Lze tak z citovaného rozsudku zdejší- ho soudu, argumentačně navazujícího na Ci- tovanou judikaturu Ústavního soudu, pro ny- ní řešený případ vybrat, že rovněž akciová společnost může být v některých případech považována za povinnou osobu podle zákona č. 106/1999 Sb. Zbývá proto posoudit, zda i žalovaný ČEZ, a. s., představuje takovýto subjekt. [30] Při hodnocení právní povahy žalova- ného je možno vycházet z podkladů, obsaže- ných v soudním spise, které dodal samotný žalovaný. Z nich je relevantní, že dne 30. 4. 1992 byla rozhodnutím Fondu národního majetku č. 187, čj. 639 153/91-23/3, založena ČEZ, a. s. Došlo k tomu vynětím části majetku státního podniku České energetické závody Praha. Od té doby vedle sebe existují dva sub- jekty: ČEZ, a. s., a České energetické závody, státní podnik, v likvidaci. Základní jmění žalovaného činilo v době jeho založení 49 181 248 000 Kčs. [31] Z veřejně přístupných informací, po- skytovaných žalovaným (http:;//www.cez.cz/cs/ ospolecnosti/cez/struktura-akcionaru.html) dále plyne, že „[k] 31. 12. 2008 evidoval ČEZ, a. s., čtyři subjekty s podílem nad 3 % zá- kladního kapitálu. Prvním z nich byla Čes- ká republika zastoupená Ministerstvem fi- nancí České republiky a Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky. Podíl Čes- ké republiky se v průběhu roku 2008 snížil 61 1972 na 63,39 % z důvodu prodeje některých ak- cií ČEZ, a. s,z majetku státu. Podíl České re- publiky na hlasovacích právech naopak vzrostl na 70,43 %, vzhledem k tomu, že po- čet vlastních akcií ČEZ, a. s., se zvýšil více, než se snížil počet akcií v držení České re- publiky. Majetkový podíl České republiky umožňuje přímé ovládání ČEZ, a. s., běžný- mi formami, zejména hlasováním na val ných hromadách. Informování ostatních ak- cionářů o případném negativním vlivu ovládající osoby na společnost je zajištěno prostřednictvím Zprávy o vztazích mezi pro- pojenými osobami, která je podle českého právního řádu veřejně přístupná a je sou- částí výroční zprávy.“ Je třeba dodat, že podíl státu na základním kapitálu žalovaného činil v roce 2005 celkem 67,612 %, v roce 2006 po- dobně 67,61 % a v roce 2007 již jen 65,99 %. [32] Na základě těchto skutečností lze učinit následující závěry. Ohledně způsobu vzniku a osoby zřizovatele má Nejvyšší správ- ní soud za nesporné, že žalovaný vznikl v dů- sledku rozhodnutí státu a rovněž zřizovate- lem byl stát. Žalovaný totiž vznikl v rámci tzv. velké privatizace faktickým odštěpením od státního podniku a v první fázi bylo tedy jeho jmění tvořeno ze sta procent bývalým stát- ním majetkem. Jakkoliv k převodu majetku a vzniku žalovaného došlo na základě citova- ného rozhodnutí Fondu národního majetku, tj. samostatného subjektu su? generis zapsa- ného do obchodního rejstříku a strícto sensu tedy nikoliv státního orgánu, je ze zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České re- publiky ve věcech převodů majetku státu na ji- né osoby a o Fondu národního majetku České republiky, dostatečně patrno, že se jednalo o ve- řejnou instituci hospodařící s veřejnými pro- středky, zřízenou státem a přímo řízenou Minis- terstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Účelem Fondu národního majetku bylo primárně zaručit a technicky realizovat proces privatizace státního majetku, takže se sa- mozřejmě nejednalo o podnikatelský subjekt, sledující zcela odlišné zájmy. K bližšímu vyme- zení právní povahy Fondu národního majetku odkazuje zdejší soud na již jednou citovaný ná- lez Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 686/02. 62 [33] K dalšímu pojmovému znaku (viz bod 27), tj. k subjektu vytvářejícímu orgány instituce, je třeba uvést, že žalovaný předsta- vuje akciovou společnost, na kterou se v pl ném rozsahu vztahují příslušná ustanovení obchodního zákoníku, a to i v oblasti vytváře- ní orgánů společnosti (zejm. $ 184 a násl. ci- tovaného zákona). I v této souvislosti je však třeba uvést, že stát má v kapitálové struktuře žalovaného dominantní postavení: podíl Čes- ké republiky v roce 2008 činil 63,39 %; v roce 2006, kdy byla žádost o poskytnutí informace podána, činil dokonce 67,61 %. Jak uvádí sa- motný žalovaný, podíl státu na hlasovacích právech pak činí dokonce 70,43 %. Je proto zjevné, že majetkový podíl České republiky umožňuje přímé ovládání ČEZ, a. s. Z této perspektivy nazíráno má Nejvyšší správní soud za to, že je splněn i další z citovaných znaků veřejné instituce: k vytváření orgánů žalovaného dochází pod dominantním vli- vem státu. [34] Nad rámec předchozí argumentace soud konstatuje, že právní řád v některých případech rozdílně nakládá s obchodními společnostmi v závislosti na výši majetkové účasti státu. Například podle $ 19 písm. d) zá- kona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politic- kých stranách a v politických hnutích, ve zně- ní pozdějších předpisů, platí, že politické strany nesmějí přijmout bezúplatná plnění a dary. od státních podniků a právnických osob s majetkovou účastí státu nebo státního podniku, jakož i od osob, na jejichž řízení a kontrole se podílí stát; to neplatí, nedosahu- je-li majetková účast státu nebo státního pod- niku 10 %. Uvedený příklad ukazuje, že pro účely sponzoringu politických stran zákono- dárce zvolil řešení, které staví fakticky naro- veň státní podniky a obchodní společnosti s majetkovou účastí státu vyšší než 10 %, tedy rovněž akciové společnosti. Z toho pro nyní rozhodovaný případ plyne, že pokud byla majetková účast státu v kapitálové struktuře žalovaného v rozhodném roce 2006 více než dvoutřetinová, je z tohoto hlediska jeho po- stavení v řadě aspektů svojí podstatou daleko bližší postavení státního podniku než ostat- ních obchodních společností, kde stát majet- kovou účast nemá vůbec žádnou nebo toliko zcela zanedbatelnou. [35] Ke čtvrtému znaku veřejné instituce (existence státního dohledu) Nejvyšší správ- ní soud připomíná, že v citovaném rozsudku sp. zn. 8 As 57/2006 tento požadavek státní- ho dohledu vyložil i tak, že se nemusí nutně jednat o vrchnostenskou kontrolu, typickou pro oblast veřejného práva, nýbrž i o dohled, který může stát vykonávat ve vztahu ke kon- krétnímu jinému subjektu i na základě před- pisů soukromého práva, např. obchodního zákoníku. V nyní projednávané věci, kdy i sa- motný žalovaný přiznává přímé ovládání ČEZ, a. s., státem, má proto soud za to, že i ta- to podmínka je bezezbytku naplněna. V tom- to směru totiž lze odkázat i na důvodovou zprávu k zákonu o státním podniku, citova- nou Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06, podle níž „[v] členských státech EU (S výjímkou Spojeného království a Irska) je úprava zřízení, organizace a činnosti veřej- ných podniků provedena dvojím způsobem: jednak s využitím soukromoprávních forem, tj. různých forem obchodních spo- lečností (především formy akciové spo- lečnosti a společnosti s ručením omeze- ným), upravených občanskými nebo obchodními zákoníky; jednak s využitím veřejnoprávních forem, jež jsou v různé míře organizačně a finančně spojeny se státními orgány a jež jsou podřízeny ad- ministrativně právní úpravě. V právu členských států EU počtem výrazně pře- vyšují soukromoprávní formy veřejných podniků. Podniky veřejnoprávní povahy byly zřízeny v menším počtu, v některých státech zcela ojediněle. Rovněž navrho- vaná úprava počítá s tím, že účast státu v podnikové sféře se v ČR bude realizovat dvojím způsobem. Jednak je obecně pří- pustná účast státu v obchodních společ- nostech upravených v obchodním záko- níku, jednak ve výjimečných, málo početných případech, kde je sepětí pod- niku se státními orgány podstatně užší, bude možné využít navrhovanou formu státního podniku.“ [36] Konečně k veřejnému účelu existen- ce a fungování ČEZ, a. s., Nejvyšší správní soud samozřejmě nepřehlíží skutečnost, že se jedná o obchodní společnost, sledující svo- jí činností dosažení zisku. Rovněž platí, že po- dle výpisu z obchodního rejstříku je předmě- tem podnikání žalovaného několik desítek velmi rozličných činností. Za významnou však zdejší soud považuje skutečnost, že hlav- ním předmětem činnosti ČEZ, a. s., je výroba a prodej elektřiny, s tím související podpora elektrizační soustavy a dále výroba, rozvod a prodej tepla. Jakkoliv lze žalovanému při- svědčit v tom směru, že v této svojí domi- nantní činnosti nemá monopolní postavení, nesouhlasí naopak soud v tom směru, že jeho úkolem není uspokojování veřejnosti v oblas- ti dodávek elektrické energie. Přestože totiž je jistě elektrizační soustava v EU navzájem propojena, není sporu o tom, že právě oblast energií představuje jeden ze strategických, bezpečnostních a koneckonců i existenčních zájmů České republiky, a jistě nikoliv náho- dou si proto stát ponechává i v kapitálové struktuře žalovaného rozhodující podíl. [37] Rovněž platí, že výnosy z privatizova- ného majetku jsou součástí státního rozpo- čtu, který s nimi samozřejmě kalkuluje a úče- lově je určuje. V tomto směru lze odkázat na $ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury, po- dle něhož příjmy tohoto Fondu mimo jiné tvoří převody výnosů z privatizovaného ma- jetku, které jsou příjmem České republiky a s nimiž přísluší hospodařit Ministerstvu fi- nancí. Prostředky tohoto Fondu jsou peněž- ními prostředky státní pokladny [$ 3 písm. h) bod 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejí- cích zákonů (rozpočtová pravidla)]. Rovněž v tomto aspektu se výrazně projevuje veřejný zájem na činnosti žalovaného. [38] Ze všech shora uvedených důvodů do- spěl Nejvyšší správní soud k závěru, že relevant- ní pojmové znaky žalovaného ČEZ, a. s., (způsob vzniku, osoba zřizovatele, vytváření orgánů, státní dohled, veřejný účeD, převažují ve pro- spěch podřazení tohoto subjektu mezi „veřejné instituce“ ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. (...) 63 19753 1973 Důchodové pojištění: starobní důchod; souběh doby pojištění a vyloučené doby k $ 14 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění k $ 34 vyhlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění vy- hlášky č. 302/1997 Sb. (v textu též „prováděcí vyhláška k zákonu o důchodovém pojištění“) k $ 12 odst. 7 a 8 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášek č. 260/1990 Sb. a č. 37/1993 Sb. (v textu též „prováděcí vyhláška k zákonu o sociálním zabezpečení“)* Jestliže v kalendářním roce, který předchází účinnosti zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, došlo k souběhu vyloučené doby s dobou, v níž byl dosa- žen hrubý výdělek, a starobní důchod se přiznává za dobu po 31. 12. 1997, je pro úče- ly stanovení osobního vyměřovacího základu zapotřebí postupovat podle 6 3a vy- hlášky č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění vyhlášky č. 302/1997 Sb., a nikoliv podle $ 12 odst. 7 věty druhé a odst. 8 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. 12. 1995. Ustanovení $ 14 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojiště- ní, se při výpočtu ročního vyměřovacího základu podle předchozí věty neuplatní.
Občanské sdružení V havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín proti akciové společ- nosti ČEZ o poskytnutí informace, o kasační stížnosti žalobce.