ve znění zákona č. 83/1998 Sb.“ Nezákonným zásahem ve smyslu $ 82 soudního řádu správního není sdělení sta- vebního úřadu podle $ 57 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 o tom, že proti pro- vedení ohlášené stavební úpravy nemá námitek.
ve znění zákona č. 83/1998 Sb.“ Nezákonným zásahem ve smyslu $ 82 soudního řádu správního není sdělení sta- vebního úřadu podle $ 57 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 o tom, že proti pro- vedení ohlášené stavební úpravy nemá námitek.
(...) Dále je nutno uvést (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Ans 1/2004*%), že žalobou proti nezákonnému zásahu se může podle $ 82 s. ř. s. bránit každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých prá- vech nezákonným zásahem, pokynem nebo » S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). **) Publikován pod č. 670/2005 Sb. NSS. 476 donucením (dále jen „zásah“) správního or- gánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, trvá-li takový zá- sah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování. Soudní řád správní zavedl ochra- nu před nezákonným zásahem správního or- gánu jako institut ochrany před nezákonným jednáním správního orgánu. Jak již uvedl Nej- vyšší správní soud ve věci sp. zn. 2 Afs 17/2003, definici zásahu zákon neobsahuje, zásah vymezuje velmi obecně a široce, Přesná definice ani není možná, protože pod pojem zásahu spadá velké množství faktických čin- ností správních orgánů, ke kterým jsou růz- nými zákony oprávněny. Jde o úkony nefor- mální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (ty- picky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjedná- ní nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obec- ně úkony, které nejsou činěny formou roz- hodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického (ústního či ji- nak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě neformálnosti samotného zásahu je nefor- mální i donucení v případě nerespektování pokynu či příkazu (když ovšem i donucení je zahrnuto pod legislativní zkratku „zásah“). Z uvedeného je patrno, že soudním řá- dem správním nově zavedený samostatný procesní institut žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního or- gánu nemůže být vykládán jako jakási náhraž- ka žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, a není proto ani v procesní dispozici účastní- ka řízení volit, kterou z těchto žalob bude pro sebe považovat za výhodnější, a které řízení tedy bude iniciovat. Určujícím kritériem pro podání této žaloby totiž není jakási procesní taktika žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu. Přitom platí, že žaloba proti rozhod- nutí správního orgánu má před žalobou proti nezákonnému zásahu přednost v tom smyslu, © Uvedený rozsudek lze nalézt na www.nssoud.cz. že lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat ji- nými právními prostředky, je tak účastník ří- zení povinen učinit a teprve po vyčerpání těchto prostředků si zároveň otevírá proces- ní prostor pro případné podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Přímo žalovat nezákonný zásah je proto možno jen tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná. Vztah obou zmíněných žalob- ních typů tak lze označit za primát žaloby proti rozhodnutí, kdy sekundární možnost podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani Po „zprocesnění“ zásahu jinými právními prostředky ve smyslu $ 85 s. ř. s. Z ústavněprávního hlediska je k tomu vhodné dodat, že veřejná správa musí být kontrolována soudní mocí vždy tam, kde svo- jí činností zasahuje do základních práv fyzic- kých a právnických osob (viz např. článek 4 Ústavy). Tato určující ústavní kautela přede- vším znamená, že těmto subjektům nemůže být v případě zásahu do jejich práv odepřen přístup k soudu, přičemž však již není roz- hodné, a je v dispozici rozlišovací schopnosti zákonodárce, a nikoliv ústavodárce, ve kte- rých případech je právo na soudní ochranu garantováno v rámci řízení o žalobě proti roz- hodnutí správního orgánu a kdy ve formě ji- né, např. právě žalobou proti nezákonnému zásahu. Na základě těchto obecnějších úvah Nej- vyšší správní soud v projednávané věci kon- statuje, že o zásah ve smyslu $ 82 s. ř. s. by se pojmově jednalo tehdy, jestliže by bylo lze tvrdit, že napadeným zásahem byl žalobce přímo zkrácen na svých právech, a v tomto případě by také správní soud mohl správní- mu orgánu zakázat, aby v porušování práva stěžovatelů pokračoval, a přikázat, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem ($ 87 odst. 2 s. ř. s.). To konkrétně znamená, že mezi napa- deným zásahem a tvrzeným porušením práv musí existovat bezprostřední vztah. Smyslem soudního přezkumu těchto zásahů je totiž vy- slovení zákazu pokračovat v porušování práv, 477 1177 což znamená, že efektivní ochranou může být pouze takové rozhodnutí soudu, které se bezprostředně může projevit v právní sféře žalobce. Proto také platí, že soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí ($ 87 odst. 1 s. ř. s.), a niko- liv, jak je jinak typické pro správní soudnictví, na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (viz např. $ 75 odst. 1 s. ř. s.). Lze tak shrnout, že pojmovými znaky říze- ní o žalobě proti nezákonnému zásahu jsou: - tvrzení o přímém zkrácení na právech žalobce, - napadený zásah nelze považovat za roz- hodnutí, a to i velmi extenzivně pojaté, - trvání zásahu nebo je dána hrozba jeho opakování, - pro rozhodování je určující skutkový stav zjištěný ke dni rozhodnutí soudu, - ukončení nezákonného zásahu lze zjed- nat rozhodnutím soudu, zakazujícím správní- mu orgánu pokračovat v tomto zásahu. V daném případě proto Nejvyšší správní soud - s ohledem na konkrétní okolnosti věci - přistoupil ke konfrontaci právní podstaty předestřeného problému s popsanými defi- ničními znaky tohoto typu řízení a dospěl k závěru, že se jedná o výrazně odlišnou situ- aci, než na kterou pamatuje soudní řád správ- ní při vymezení tohoto typu právní ochrany. Za nezákonný zásah totiž stěžovatelé označili sdělení stavebního úřadu, vydané podle $ 57 odst. 2 stavebního zákona, o tom, že stavební úřad nemá námitek proti prove- dení stavební úpravy stavebníkem, a dále sdě- lení orgánu stavebního dohledu o tom, že sta- vební úpravy byly provedeny v souladu se zá- konem. Tato sdělení však pojmově pod zásah ve výše popsaném smyslu podřadit nelze. Tvrzené porušení vlastnického práva stěžo- vatelů totiž zjevně nemůže spočívat v citova- ných sděleních, nýbrž v samotné stavební činnosti jmenovaného stavebníka. K nápravě stavu, který stěžovatelé považují za nezákon- ný, proto nemůže směřovat vyslovení zákazu stavebnímu úřadu pokračovat v porušování jejich práv, když k tvrzenému porušování práv zjevně nedochází ze strany orgánu ve- řejné správy, nýbrž ze strany soukromých osob. Nelze ani tvrdit, že k zásahu do práv stě- žovatelů došlo v důsledku popsaných „zása- hů“. Řešení vzniklé situace tedy nespočívá v oblasti kompetencí správního soudnictví v řízení o ochraně před nezákonným zása- hem, nýbrž v procesních prostředcích sou- kromého práva. Sdělení vydané podle $ 57 odst. 2 stavebního zákona je možno vymezit jako individuální správní akt vydaný v rámci vztahu mezi stavebním úřadem a stavební- kem a mající přímé právní účinky právě jen na stavebníka. Na ostatní subjekty může mít dopady toliko zprostředkované a před jeho negativními důsledky se lze dostatečně brá- nit v rámci soukromoprávní ochrany. Jestliže tedy stěžovatelé v žalobě ze dne 10. 6. 2005 petitem požadovali, aby soud ulo- žil žalovaným, aby dále neporušovali práva stěžovatelů a aby zakázali provádění veške- rých stavebních úprav vykonávaných staveb- níkem, je zjevné, že nebrojili proti nezákon- nému zásahu tak, jak ho vymezuje ustanovení $ 82 a násl. s. ř. s. 1177 Řízení před soudem: opravné usnesení; lhůta k podání kasační stížnosti k $ 54 odst. 4 a $ 106 odst. 2 soudního řádu správního I. Lhůta pro podání kasační stížnosti podle $ 106 odst. 2 s. ř. s. znovu běží od do- ručení opravného usnesení pouze ve vztahu k výroku, který byl tímto usnesením opraven, případně ve vztahu k výroku, jenž je na opraveném výroku závislý. 478 II. Proti opravnému usnesení podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost přípust- 2 uz ná, a to i v případě, že byl opravován výrok; o náhradě nákladů řízení předmětem přezkumu však je pouze splnění podmínek pro provedení opravy. III. Oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odliš- ného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. mů- že být toliko písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je zřejmá.
a) Jaroslava M. a b) JUDr. Otakar M. proti 1) Obecnímu úřadu Koleč a 2) Magistrátu měs- ta Kladna o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobců.
é, že nebrojili proti nezákonnému zásahu tak, jak ho vymezuje ustanovení § 82 a násl. s. ř. s.
Krajský soud proto jejich žaloby odmítl v souladu se zákonem a kasační důvod zakotvený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) tak naplněn nebyl.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že v souzené věci se Krajský soud v Praze odmítnutím žaloby stěžovatelů nedopustil nezákonnosti ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a proto kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelé ve věci úspěch neměli a žalovanému 2) nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost. Proto soud rozhodl, že se žalovanému 2) nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému 1) takové náklady vznikly v podobě nákladů na zastoupení a činily celkem 1279,30. Byly tvořeny odměnou za jeden úkon právní služby (vyjádření ke kasační stížnosti) ve výši 1 x 1000 Kč [§ 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, viz § 35 odst. 2 s. ř. s.] a 1 x paušálem 75 Kč (§ 13 odst. 3 tarifu). Protože ustanovený advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tento nárok o částku odpovídající dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ( § 35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně, vypočtená dle § 37 písm. a) a § 47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., činí 204,30 Kč. Zvolenému zástupci se tedy přiznávají náhrady nákladů v celkové výši 1 279,30 Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu