ní zákon) I. Z ustanovení $ 85 s. ř. s. plyne, že ve vztahu mezi žalobou proti rozhod- nutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát ža- loba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude po- važovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat. II. Pokud Nejvyšší správní soud akceptoval příslušnost soudu činného ve správním soudnictví ve věcech přezkumu rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle $ 8 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, je tím zároveň vysloveno, že v takovém správním ří- zení se rozhoduje o veřejných subjektivních právech fyzických i právnic- kých osob ve smyslu $2s.ř.s.V opačném případě by příslušnost správních soudů postrádala jakékoliv racionální opodstatnění.
ní zákon) I. Z ustanovení $ 85 s. ř. s. plyne, že ve vztahu mezi žalobou proti rozhod- nutí a žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu má primát ža- loba proti rozhodnutí a možnost úspěšně podat žalobu proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu. Účastník řízení tedy nemůže volit, kterou z těchto žalob bude po- važovat za výhodnější a které řízení bude žalobou iniciovat. II. Pokud Nejvyšší správní soud akceptoval příslušnost soudu činného ve správním soudnictví ve věcech přezkumu rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle $ 8 zákona ČNR č. 344/1992 Sb., katastrálního zákona, je tím zároveň vysloveno, že v takovém správním ří- zení se rozhoduje o veřejných subjektivních právech fyzických i právnic- kých osob ve smyslu $2s.ř.s.V opačném případě by příslušnost správních soudů postrádala jakékoliv racionální opodstatnění.
Předně je nutno uvést (viz též rozsu- dek Nejvyššího správního soudu Sp. zn. 2 Ans 1/2004 - nepublikováno), že žalo- bou proti nezákonnému zásahu se může podle ustanovení $ 82 s. ř. s. bránit kaž- dý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zá- sah“) správního orgánu, který není roz- hodnutím a byl zaměřen přímo proti ně- mu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, trvá-li takový zá- sah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li je- ho opakování. Soudní řád správní zavedl ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu jako institut ochrany před nezákonným jednáním správního orgánu. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud ve věci sp. zn. 2 Afs 17/2003 (ne- publikováno), definici zásahu zákon ne- obsahuje, zásah vymezuje velmi obecně a široce. Přesná definice ani není možná, protože pod pojem zásahu spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např. faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci, příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obecně úkony, které nejsou či- něny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo ně- jaké jednání strpět, a to na základě jak pí- semného, tak i faktického (ústního či ji- nak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě neformálnosti samotného zása- hu je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či příkazu (když ovšem i donucení je zahrnuto pod legis- lativní zkratku „zásah“). C all O Z uvedeného je patrno, že soudním řá- dem správním nově zavedený samostatný procesní institut žaloby proti nezákonné- mu zásahu, pokynu nebo donucení správ- ního orgánu nemůže být vykládán jako ja- kási náhražka žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, a není proto ani v pro- cesní dispozici účastníka řízení volit, kte- rou z těchto žalob bude pro sebe považo- vat za výhodnější, a které řízení tedy bude iniciovat. Určujícím kritériem pro podání této žaloby totiž není jakási procesní takti- ka žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu. Přitom platí, že žaloba proti roz- hodnutí správního orgánu má před žalo- bou proti nezákonnému zásahu přednost v tom smyslu, že lze-li se ochrany nebo ná- pravy domáhat jinými právními prostřed- ky, je tak účastník řízení povinen učinit a teprve po vyčerpání těchto prostředků si zároveň otevírá procesní prostor pro případné podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Přímo žalovat nezákon- ný zásah je proto možno jen tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná, Vztah obou zmíněných žalobních typů tak Ize označit za primát žaloby proti rozhodnutí, kdy sekundární možnost po- dání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud ža- loba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani po „zprocesnění“ zásahu jinými právními prostředky ve smyslu ustanove- ní$85s.ř.s. Z ústavněprávního hlediska k tomu je vhodné dodat, že veřejná správa musí být kontrolována soudní mocí vždy tam, kde svojí činností zasahuje do základ- ních práv fyzických a právnických osob (viz např. čl. 4 Ústavy ČR). Tato určující ústavní kautela především znamená, že těmto subjektům nemůže být v případě zásahu do jejich práv odepřen přístup k soudu, přičemž však již není rozhodné a je v dispozici rozlišovací schopnosti zá- 1083 720 — -O konodárce, a nikoliv ústavodárce, ve kte- rých případech je právo na soudní ochranu garantováno v rámci řízení o ža- lobě proti rozhodnutí správního orgánu a kdy ve formě jiné, např. právě žalobou proti nezákonnému zásahu. V projednávané věci je dále nutno připomenout, že podle stávající zákonné úpravy ($ 249 odst. 2 občanského soud- ního řádu) krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech vkladu práva k nemovitostem. To znamená, že právo rozhodovat tzv. vkladové věci přísluší civilním, a nikoliv správním soudům, jelikož se jedná o rozhodnutí v soukromoprávní věci. Pokud by tedy stěžovatel hodlal napadnout rozhodnutí správního orgánu o vkladu práva k ne- movitostem, je na místě obrátit se na ci- vilní, a nikoliv správní soud, který by ta- kový návrh nutně musel odmítnout jako nepřípustný [$ 68 písm. b) s. ř. s.]. V daném případě však stěžovatel po- danou žalobou výslovně brojil proti ne- zákonnému zásahu správního orgánu, spočívajícímu v existenci předmětného zápisu zástavního práva, nikoliv proti je- ho rozhodnutí. Příslušnost správního soudnictví pro tyto žaloby je - obecně - zákonem dána. Z dosavadní správní judikatury při- tom vyplývá, že je-li podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle usta- novení $ 8 katastrálního zákona, je věcně příslušný rozhodnout o ní soud ve správ- ním soudnictví (viz usnesení zvláštního se- nátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenč- ních sporů, ze dne 2. 9.2004, sp. zn. Konf 62/2003, in: č. 403/2004 Sb. NSS). K to- mu je nutno dodat, že pokud Nejvyšší správní soud akceptoval příslušnost 1084 správního soudnictví ve věcech přezku- mu takovýchto rozhodnutí správního or- gánu, je tím zároveň vyslovena i skuteč- nost, že v tomto správním řízení se rozhoduje o veřejných subjektivních prá- vech fyzických i právnických osob ve smyslu ustanovení $ 2 s. ř s., neboť v opačném případě by takováto kompe- tence správních soudů postrádala jaké- koliv racionální opodstatnění. V dané věci je ze shora uvedeného zřejmé, že stěžovatel brojil žalobou proti nezákonnému zásahu správního orgánu, který měl spočívat v neoprávněném zápi- su zástavního práva. Za situace, kdy stě- žovatel pro ochranu svých práv zvolil ža- lobu podanou v režimu hlavy II dílu 3 soudního řádu správního, je však nutno respektovat, že podle ustanovení $ 85 s. Ť s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky. Krajský soud při- tom zcela přesně konkretizoval možnost nápravy, kterou stěžovatel mohl využít, tzn. postup podle ustanovení $ 8 katast- rálního zákona s tím, že proti rozhodnutí katastrálního úřadu podle odst. 5 citova- ného ustanovení je možno podat odvolání k místně příslušnému zeměměřičskému a katastrálnímu inspektorátu s následnou možností podat žalobu ve správním soudnictví, směřující však nikoliv proti nezákonnému zásahu správního orgánu, nýbrž již proti jeho rozhodnutí. Stěžovatel se tedy dopouští omylu, když se domnívá, že katastrální zákon neposkytuje žádnou ochranu před nezá- konným postupem správního orgánu. Tento postup je předvídán citovaným ustanovením $ 8, a pokud by jej stěžova- tel využil, otevřel by si tím procesní pro- stor i k případnému následnému podání správní žaloby proti rozhodnutí správní- ho orgánu. Stěžovateli tak není odepřen přístup k soudu, jak bylo blíže vyloženo výše. Je pak věcí rozhodování správního soudu v individuálním případě (jež v té- to fázi řízení Nejvyšší správní soud ne- může jakkoliv předjímat), jakým způso- bem zhodnotí naplnění podmínek řízení (především konkrétní dotčení na právech nebo povinnostech stěžovatele ve smyslu ustanovení $ 65 s. ř. s.), pokud stěžovatel skutečně po vyčerpání uvede- ných prostředků ochrany podá před- mětnou žalobu. (ček)
Radim F. ve F. proti Katastrálnímu úřadu Moravskoslezského kraje o nezákonný zásah správního orgánu, o kasační stížnosti žalobce.