dobí roku 2001 Povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob vzniká v roce následujícím po uplynutí zdaňovacího období (kalendářního roku), k němuž se da- ňové přiznání vztahuje. Je-li zdaňovacím obdobím rok 2001, vzniká povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob v roce 2002 a od konce tohoto roku počíná běh tříleté prekluzivní lhůty podle 6 47 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
dobí roku 2001 Povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob vzniká v roce následujícím po uplynutí zdaňovacího období (kalendářního roku), k němuž se da- ňové přiznání vztahuje. Je-li zdaňovacím obdobím rok 2001, vzniká povinnost podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob v roce 2002 a od konce tohoto roku počíná běh tříleté prekluzivní lhůty podle 6 47 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.
C.) Nejvyšší správní soud dále musel po- soudit, zda je uvedený závěr krajského soudu v souladu se zákonem, tj. zda Ihůta pro vymě- ření daně z příjmů fyzických osob za zdaňo- vací období roku 2001 začala běžet od konce roku 2002. Při tom vycházel zdejší soud z předmětných ustanovení daňového řádu a zákona o daních z příjmů. Lhůta pro vyměření daně je stanovena v $ 47 odst 1 d. ř. tak, že „pokuď tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na da- ňový odpočet po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povin- nost podat daňové přiznání nebo hlášení ne- bo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde současně byla povinnost daňové při- znání nebo hlášení podat“ V daném případě je tedy rozhodné posoudit, kdy vznikla po- vinnost podat daňové přiznání. Podle $ 40 odst. 1 d. ř. je daňové přiznání nebo hlášení „povinen podat každý, komu vzniká v souladu s tímto zákonem nebo zvláštním předpisem tato povinnost, nebo ten, koho k tomu správce daně vyzve. Daňo- vé přiznání se nepodává v průběhu konkur- su. Není-li v tomto nebo v jiném daňovém zákoně stanoveno jinak, daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání nebo hlášení“. Odst. 2 tohoto ustanovení stanoví náležitosti a způsob podávání daňového při- znání a odst. 3 lhůtu k jeho podání ( Daňové přiznání nebo hlášení se podává nejpozději do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího ob- dobí. Jedná-li se o poplatníka, který má po- vinnost na základě zákona mít účetní zá- věrku ověřenou auditorem, nebo jehož přiznání zpracovává a předkládá daňový poradce, podává se daňové přiznání nejpoz- ději do šesti měsíců po uplynutí zdaňovací- ho období. To platí jen, je-li příslušná plná moc k zastupování podána správci daně před uplynutím neprodloužené Ihůty. Pokud v prodloužené lhůtě daňový poradce zemře nebo zanikne a přiznání v prodloužené lhůtě podá daňový subjekt sám, je lhůta zachována.“). 804 Ustanovení $ 38g zákona o daních z pří- jmů, který je - jak správně stěžovatelka při- pomíná - ve vztahu k daňovému řádu záko- nem zvláštním, je nazváno „Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob“ a ve svém odst. 1 (ve znění účinném pro rok 2001) sta- novilo, že „daňové přiznání je povinen po- dat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 10 000 Kč pokud se nejedná o pří- Jmy od daně osvobozené, o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána podle J 16 odst. 2. Daňové přiznání je povi- nen podati ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, ne- přesáhly 10 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu“. Odst. 2 tohoto ustanovení pak určuje, který poplatník není daňové přiznání povi- nen podat, a odst. 3 stanoví, které příjmy je povinen poplatník v daňovém přiznání uvést. V daném případě je stěžovatelka přesvěd- čena o tom, že žalovaný i krajský soud ne- správně posoudili právní otázku stanovení počátku běhu tříleté prekluzivní lhůty podle $ 47 odst. 1 d. ř. Podle stěžovatelky totiž po- vinnost podat daňové přiznání vzniká oka- mžikem dosažení příjmů, které jsou předmě- tem daně a přesahují 10 000 Kč, tedy ještě v předmětném zdaňovacím období (v roce 2001), a nikoli až v roce následujícím, kdy je daňový poplatník povinen daňové přiznání podat (v roce 2002). S tímto právním názo- rem však nelze souhlasit, Pro výpočet daňové povinnosti je rozhodný daňový základ, který je definován $ 5 odst. 1 zákona o daních z pří, jmů tak, že základem daně se rozumí částka, „o kterou příjmy plynoucí póplatníkovi ve zdaňovacím období, za které se pro účely da- ně z příjmů fyzických osob považuje kalen- dářní rok, přesahují výdaje prokazatelně vy- naložené mna jejich dosažení, zajištění a udržení..“. Jestliže je základ daně zjišťován za kalendářní rok, musí být uvažováno s veš- kerými příjmy a daňovými výdaji za takový rok. Není pochyb o tom, že kalendářní rok končí až uplynutím posledního dne v tomto roce (tj. 31. 12.).1$ 38g zákona o daních z pří- jmů, jehož znění se stěžovatelka dovolává, vá- že povinnost podat daňové přiznání na roční příjmy („...daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou před- mětem daně z příjmů fyzických osob, pře- sáhly...“). Roční příjmy přitom lze zjistit až po uplynutí celého kalendářního roku. Daňový subjekt nemá povinnost podat daňové při- znání v okamžiku, kdy jeho příjmy přesáh- nou částku 10 000 Kč, ale pouze, když jeho roční příjmy přesáhnou 10 000 Kč. Pokud v průběhu roku daňový subjekt dosáhne ur- čitých příjmů přesahujících tuto částku, ne- musí to ještě znamenat, že jeho roční příjmy tuto částku přesáhnou, a že bude povinen po- dat daňové přiznání. Totéž lze uvést i ve vzta- hu k daňové ztrátě, neboť až na konci roku má daňový poplatník nezvratitelnou jistotu o tom, že bude vykazovat daňovou ztrátu. Aplikováno na posuzovanou věc to zna- mená, že daňové přiznání za zdaňovací obdo- bí roku 2001 bylo možno podat nejprve ná- sledující rok, tedy v roce 2002. Počátek běhu tříleté prekluzivní lhůty se počítá od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povin- nost daňové přiznání podat, tj. od 31. 12. 2002. Jestliže daňová kontrola byla zahájena prokazatelně dne 27. 9. 2005, stalo se tak před uplynutím prekluzivní lhůty, neboť ta uplynula až dnem 31. 12. 2005. Shodný práv- ní závěr ve vztahu k určení počátku preklu- zivní lhůty podle $ 47 odst. 1 d. ř. zaujal Nej- vyšší správní soud již ve svém rozhodnutí ze dne 8. 2. 2007, čj. 2 Afs 93/2006-75, ze dne 31. 5. 2005, čj. 6 Afs 19/2003-79, nebo v roz- sudku ze dne 17. 2. 2006, čj. 8 Afs 7/2005-96. Nepřímo se pak o tento právní závěr zdejší soud opřel v rozsudku ze dne 31. 5. 2006, čj. 5 Afs 42/2004-61 (č. 954/2006 Sb. NSS), nebo v rozsudku ze dne 9. 12. 2004, čj. 7 Afs 22/2003-109 (všechna uvedená rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Tvrzený důvod -kasační stížnosti uvedený v $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. neobstojí. 1305 Daň z příjmů fyzických osob: spolupráce manželů při podnikání k $ 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací obdo- bí roku 1999 Dohodli-li se manželé - podnikatelé na tom, že ve zdaňovacím období roku 1999 jeden bude spolupracovat na podnikání druhého a tuto spolupráci daňově uplatňo- vat, mohli postupovat jen způsobem upraveným v $ 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a jen v souladu s tímto ustanovením příjmy a výdaje rozdělit. Do- sáhli-li proto manželé příjmů jak z vlastní podnikatelské činnosti, a navíc se podíle- li na podnikání druhého, v daňovém přiznání uvedou výši daňových příjmů a výda- jů z vlastního podnikání a vykáží i podíl příjmů a výdajů ze spolupráce na podnikání druhého z manželů.
Jaroslava D. proti Finančnímu úřadu v Moravské Třebové o daň z příjmů fyzických osob,