Nájemce bytu není aktivně legitimován k podání žaloby podle $ 65.odst. 1 ani podle $ 65 odst. 2 s. ř. s., domáhá-li se soudního přezkumu kolaudační- ho rozhodnutí ve věci stavební úpravy jiného bytu v témže domě, provede- né nájemcem tohoto jiného bytu jako stavebníkem. Takto podanou žalobu krajský soud odmítne podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Nájemce bytu není aktivně legitimován k podání žaloby podle $ 65.odst. 1 ani podle $ 65 odst. 2 s. ř. s., domáhá-li se soudního přezkumu kolaudační- ho rozhodnutí ve věci stavební úpravy jiného bytu v témže domě, provede- né nájemcem tohoto jiného bytu jako stavebníkem. Takto podanou žalobu krajský soud odmítne podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Kdo podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo ne- bo v důsledku porušení svých práv 287 806 v předcházejícím řízení úkonem správ- ního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo po- vinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li soudní řád správ- - ní nebo zvláštní zákon jinak. Aktivně le- gitimována k podání žaloby podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. je tedy osoba tvrdící zkrá- cení na svých veřejných subjektivních právech (viz vymezení věcné působnos- ti správního soudnictví v $ 2 s. ř. s.) tím, že napadený úkon správního orgánu její práva nebo povinnosti zakládá, mění, ru- ší nebo závazně určuje jinak, než přede- pisuje zákon, nebo byl proveden (vydán) v řízení, v němž byla porušena procesní práva dotyčné osoby tak, že to mohlo mít vliv na zákonnost napadeného úko- nu. Žalobce může účinně namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech, přičemž zkrá- cením na právech je nutno rozumět ne- jen zkrácení na právech hmotných, ale i na právech procesních (viz k tomu č. 379/2004 Sb. NSS). Žalobní legitimace nepřísluší tomu, jehož práva nebo povin- nosti nebyly „rozhodnutím“ ve smyslu $ 65 odst. 1 s. ř. s. založeny, změněny, zrušeny ne- bo závazně určeny (viz č, 218/2004 Sb. NSS). "Podle $ 65 odst. 2 s. ř. s. může podat žalobu proti rozhodnutí správního orgá- nu i účastník řízení před správním orgá- nem, který není k žalobě oprávněn po- dle $ 65 odst. 1 s. ř. s., tvrdili, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobu podle $ 65 odst. 2 s. ř. s. je tak oprávněn podat i ten, s nímž správní orgán nejednal jako s účastníkem, ačkoli podle zákona účast- níkem v daném správním řízení byl, a měl tak práva a povinnosti účastníka 288 správního řízení, pokud tvrdí, že postu- pem správního orgánu byl zkrácen na právech, která mu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Skutečnost, zda někdo byl účastníkem správního řízení, je třeba posuzovat materiálně, a nikoli podle toho, ským ve skutečnosti správní orgán jednal (č. 162/2004 Sb. NSS). Okruh účastníků stavebního řízení je definován v $ 59 stavebního zákona, v je- hož odst. 4 je výslovně uvedeno, že účastníky stavebního řízení nejsou ná- jemci bytů a nebytových prostor. Staveb- níkem, který je vždy jedním z účastníků stavebního řízení (jako osoba, která má zájem stavbu realizovat), může podle $ 58 odst. 3 stavebního zákona být - jde-li o stavební úpravu, nástavbu nebo udržo- vací práce na stavbě - i právnická nebo fyzická osoba, která je nájemcem stavby, předložíli o tom písemnou dohodu s vlastníkem stavby. Okruh účastníků ří- zení kolaudačního je definován v $ 78 stavebního zákona. Definice podle odst. 1 tohoto paragrafu je taxativní a je speciál- ní úpravou ve vztahu k úpravě účasten- ství uvedené v $ 14 odst. I správního řá- du (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci ze dne 7. 12. 2004, čj. 7 As 29/2003-77 - nepubliková- no), přičemž nájemce bytu do rozsahu této definice nespadá; podmínky pro rozšíření okruhu účastníků kolaudační- ho řízení podle $ 78 odst. 2 stavebního zákona nebyly v projednávané věci dány. Navíc, i kdyby dány byly, nemohly by s ohledem na $ 59 odst. 4 stavebního zá- kona ke stěžovatelčině účastenství v ko- laudačním řízení vést. Stěžovatelka tedy nebyla a'podle platného práva ani nemo- hla být účastnicí kolaudačního řízení; to ostatně stěžovatelka ani netvrdí. Její ža- lobní legitimace podle $ 65 odst. 2 s. ř. s. tak vůbec nepadá v úvahu. Právní vztahy mezi nájemcem bytu a pronajímatelem mají závazkověprávní, tedy soukromoprávní povahu a upravují je zejména ustanovení občanského záko- níku, konkrétně jeho 6 663 a násl., zvláš- tě pak $ 685 - $ 716. Mimo jiné jsou v těchto ustanoveních občanského záko- níku upraveny povinnosti pronajímatele při provádění stavebních úprav. Podle $ 695 občanského zákoníku je pronají- matel oprávněn provádět stavební úpra- vy bytu a jiné podstatné změny v bytě pouze se souhlasem nájemce. Tento sou- hlas lze odepřít jen z vážných důvodů. Provádí-li pronajímatel takové úpravy na příkaz příslušného orgánu státní správy, je nájemce povinen jejich provedení umožnit; jinak odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla. Ustanovení $ 695 občanského zákoníku je jedním z ustanovení jednoduchého práva, jimiž je realizováno právo na respektování obydlí upravené zejm. v čl. 12 Listiny základních práv a svobod a v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3,5 a 8, sjednané v Římě dne 4. listo- padu 1950 a vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. (dále jen „Úmluva“). Z porovnání právní úpravy ve stavebním zákoně a v občan- ském zákoníku je zřejmé, že zákonodár- ce považuje vztah nájemce k předmětu nájmu (bytu), resp. k věci, jejíž součástí předmět nájmu je (k domu, v němž se byt nachází, nejde-li o byt jako samostat- ný předmět právních vztahů uprave- ných zejm. v zákoně č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů), za natolik zprostřed- kovaný osobou vlastníka těchto věcí (a tedy pronajímatele), že necítil potře- bu zařadit nájemce bytu jako samostatný procesní subjekt do okruhu účastníků kolaudačního řízení (a rovněž řízení sta- vebního). Zákonodárce má zde zjevně za to, že k ochraně zájmů nájemce postačí, pokud bude „reprezentován“ ve staveb- ním řízení tím, od něhož si byt pronajal, tedy vlastníkem bytu či domu, který jak v řízení kolaudačním [viz $ 78 odst. 1 písm. b) stavebního zákona], tak v řízení stavebním [$ 59 odst. 1 písm. b) staveb- ního zákona] účastníkem je. Je pak na nájemci bytu, aby si prostředky, které mu poskytuje soukromé právo, vydobyl na pronajímateli, aby jeho zájmy a záko- nem zaručená práva byly při stavebních úpravách sousedních bytů či jiných částí domu chráněny. Platnou právní úpravu nelze považovat za jakkoli pochybnou z ústavněprávního hlediska: právo ná- jemce na užívání pronajaté nemovitosti není (na rozdíl od vlastnického práva) absolutním právem působícím erga om- nes, nýbrž relativním právem působícím výlučně ve vztahu mezi nájemcem a pro- najímatelem. Soudní ochrana tohoto re- lativního práva je pak zajištěna možnost- mi danými nájemci v rámci občanského řízení soudního domáhat se různými ty- py žalob ochrany svých práv vůči prona- jímateli; nelze proto mít jakékoli pochy- by o konformitě platné úpravy s čl. 6 odst. 1 větou první Úmluvy. Z hlediska právně historického nutno poznamenat, že obdobná právní úprava její výklad ve správním soudnictví platily i za I. česko- slovenské republiky [srov. k tomu roz- hodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 1922 - Boh. A 1568/22 (14197/22) a rozhodnutí téhož soudu z 10. 2. 1927 - Boh. A 6305/27 (15222/26)], takže je stěží lze obecně považovat za nepřípustné či nerozumné. Veřejná subjektivní práva stěžovatel- ky nebyla kolaudačním rozhodnutím ža- lovaného, vydaným na žádost třetí osoby ve věci stavební úpravy bytu užívaného touto třetí osobou, žádným způsobem přímo dotčena, neboť - jak výše vylože- no - stěžovatelce jako pouhé nájemkyni bytu sousedícího s bytem, který byl 289 807 předmětem stavebních úprav, zákon žádná taková práva nedává. Stěžovatelce neplyne z kolaudačního rozhodnutí žád- ná povinnost, zejména jí z něho neplyne povinnost strpět užívání bytu třetí osoby touto osobou či jinými osobami způso- bem, který by pociťovala jako zásah do svých práv. Z kolaudačního rozhodnutí totiž toliko plyne, že z hlediska veřejné- ho práva (konkrétně práva stavebního) byla stavební úprava provedena v soula- du s podmínkami danými stavebním po- volením a že ze stavebněprávního hle- diska nic nebrání užívání stavby. Ani žalobní legitimace stěžovatelky podle $ 65 odst. 1 s. ř. s. proto není dána. Z výše uvedených úvah tedy vyplývá, že krajský soud v souladu se zákonem rozhodl o odmítnutí žaloby, neboť žalo- bu podala osoba k tomu zjevně neopráv- něná [$ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Na uvedeném závěru Nejvyššího správního soudu nemění nic ani okolnost, že kraj- ský soud sice správně rozhodl, že žalobu je třeba odmítnout, avšak důvody odmít- nutí žaloby posoudil nesprávně, neboť je založil na $ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s $ 68 písm. a) s. ř. s. Za takové situace - je-li rozhodnutí krajského soudu věcně správné, třebaže k němu krajský soud dospěl na základě nesprávného právní- ho názoru - není ovšem důvodu, aby Nejvyšší správní soud ke kasační stížnos- ti stěžovatelky rozhodnutí krajského sou- du zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. K zachování jednoty a věcné správnosti rozhodování zcela po- stačí, aby Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí o kasační stížnosti vyslovil právní názor, který k věci samé zaujal. K samotnému rozlišení důvodů od- mítnutí žaloby podle $ 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. a podle $ 46 odst. 1 písm. d) ve spo- jení s $ 68 písm. a) s. ř. s. nutno pozna- menat, že soud musí v první řadě zkou- mat, zda u žalobce vůbec připadá v úvahu, že by mohl být aktivně legiti- mován. Nepřipadá-li to vůbec v úvahu, je nutno žalobu odmítnout podle $ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Teprve dospěje-li soud k závěru, že tento důvod odmítnutí žaloby není dán, zkoumá eventuální dal- ší důvody pro odmítnutí žaloby, mezi ni- mi i důvod podle $ 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s $ 68 písm. a) s. ř. s. Nevyčerpá- ní řádných opravných prostředků v říze- ní před správním orgánem má totiž smy- sl zkoumat pouze tehdy, pokud žalobce vůbec byl osobou, která mohla tyto opravné prostředky podat, tj. takovou osobou, u níž vůbec připadá v úvahu, aby byla aktivně legitimována k podání žaloby na základě ustanovení $ 65 odst. 1 nebo odst. 2 s. ř. s. 807 Daňové řízení: daňová kontrola Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem k $ 16 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplat- ků (v textu též „daňový řád“, „d. ř.“) k $ 82, $ 84 odst. 1 a $ 85 soudního řádu správního Lhůta pro podání žaloby dle $ 82 s. ř. s. na ochranu před nezákonným zá- sahem spočívajícím v nezákonné daňové kontrole počíná v souladu s $ 84 odst. 1 a $ 85 s. ř. s. běžet od okamžiku, kdy se daňový subjekt dozvěděl o vy- 290 řízení prvně uplatněné námitky podané dle $ 16 odst. 4 písm. d) ($ 16 odst. 6) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, popřípadě od oka- mžiku marného uplynutí této Ihůty.
Renata L. proti Úřadu městské části Brno-střed o užívání stavby, o kasační stíž-