2 As 105/2022- 62 - text
2 As 105/2022 - 65 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) Mgr. P. B., b) Ing. P. Š., zastoupený JUDr. Vladislavou Hanákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem nám. Dr. Tyrše 56, Čechtice, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 9, Praha 8, za účasti osoby zúčastněné na řízení: JUDr.
I. S., zastoupený Mgr. Janem Dáňou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 837/11, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2019, č. j. ZKI PR O
37/588/2019
7, o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2022, č. j. 55 A 82/2019 74,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobci ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[1] Žalobci se brání proti výsledku obnovy katastrálního operátu. Obnovu provedl Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Benešov, přepracováním analogové katastrální mapy do digitální podoby podle § 40 odst. 1 písm. b) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Zároveň upravil pomocí neměřického záznamu hranice pozemků žalobců, aby zachoval jejich původní tvar.
[2] Podle krajského soudu se námitky žalobců rozporující závaznost použitých podkladů nevztahují k nynějšímu předmětu řízení. Cílem katastrálního úřadu v tomto řízení bylo přepracovat dostupný soubor geodetických informací a na jeho základě vyhotovit digitalizovanou podobu dosud analogové mapy. Nemohl se však zabývat věcnou správností podkladů. Na tomto závěru by nic nezměnily ani případné nedostatky procesu vyhotovení podkladů.
[3] Správní orgány při úpravě hranic pozemků dodržely mezní odchylky, což lze zkontrolovat ze soutisku digitalizované a analogové mapy. Zároveň není jejich chybou, že konkrétní odchylky do svých rozhodnutí nevyčíslily, nebyla to jejich povinnost. I když došlo k posunu bodů pozemku, nebylo nutné měnit výměru pozemku, protože § 55 odst. 4 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), umožňuje v této situaci dosavadní výměry ponechat. Nedošlo ani k nesprávnému užití mezních odchylek, kvůli kterým by mohla zaniknout úzká část pozemku žalobců, naopak správní orgány aktivně postupovaly tak, aby tomu zabránily.
[4] Pokud žalobci nejsou spokojení s výsledkem obnovy operátu a nejde o chybu nastalou překročením mezních odchylek, mohou se obrátit na civilní soud a vyvolat spor o určení hranic pozemku. Stejně tak mohou rozporovat věcnou správnost použitých podkladů. Správní orgány také dostatečně odůvodnily vznik lomového bodu, jehož účelem je zachování původního tvaru pozemku žalobců. Výrok rozhodnutí katastrálního úřadu zároveň nebyl neurčitý, když uvedl, že vyhověl námitce žalobců proti způsobu evidence jejich parcel. II. Argumentace účastníků řízení
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce a) (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Kasační stížnost je rozdělena do 19 bodů, které však vzájemně prolínají a tematicky se dají rozčlenit do několika okruhů. Stěžovatel především namítá různé vady podkladových dokumentů, konkrétně vytyčovacího náčrtu a geometrického plánu. Ty mají spočívat v jejich nesouladu s předchozími podklady a chybách při jejich vyhotovení (ať už věcných či procesních). Cílem stěžovatele je, aby tyto podklady nebyly použity při obnově katastrálního operátu. Dále namítá nesprávné vytyčení, volbu a vložení lomových bodů. Podle stěžovatele se také krajský soud nevypořádal s jeho námitkou ohledně dalších existujících podkladů. Stěžovatel namítá i neurčitost výroku v rozhodnutí žalovaného a dále namítá nepřezkoumatelnost posouzení krajského soudu, který buď nepochopil žalobní námitky nebo na ně nereagoval.
[6] Žalobce b) se ve vyjádření ke kasační stížnosti s argumentací stěžovatele ztotožnil a k několika bodům se konkrétně vyjádřil. Podle žalobce b) se krajský soud nevypořádal s námitkou o nezpůsobilosti vytyčovacího náčrtu být podkladem rozhodnutí, o neodůvodněném vzniku lomového bodu, o chybějícím výroku a o velikosti odchylky.
[7] Osoba zúčastněná na řízení se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s rozsudkem krajského soudu. Nejprve shrnula dosavadní řízení a jeho závěry, poté uvedla, že si na vlastní náklady nechala zpracovat geodetickou dokumentaci. Z té vyplývá, že správní orgány nepřekročily mezní souřadnicovou chybu uxy, ani mezní polohovou chybu up pro práce v katastru nemovitostí. Geodetická informace proto podporuje závěry napadeného rozsudku.
[8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Žalovaný zdůrazňuje, že všechny body hranic pozemků dodržují střední souřadnicovou chybu a mezní polohovou chybu podle katastrální vyhlášky. Katastrální úřad nemohl stěžovatelův pozemek při obnově doplnit přiléhavěji s ohledem na přesnost existujících podkladů. Doplnil, že ke změnám v katastru dochází až zápisem geometrického plánu, nikoli vytyčovacího náčrtu, ze kterého plán vychází. Co se týče nesouladu hranic pozemků v soutisku digitalizované a analogové mapy, největší odchylka na mapě činí 5 mm, s ohledem na měřítko 1:500 je to 2,5 m, což je stále v souladu s mezní odchylkou, která zde podle katastrální vyhlášky činí 2,83 m. Podklady použité pro obnovu nebyly chybné. Mezní odchylka nebyla překročena ani při vložení lomového bodu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
1. [20] V námitce č. 14 stěžovatel pouze uvádí, že ho krajský soud nepochopil a nesprávně odkázal k civilnímu soudu, jestliže stěžovatel namítal rozpor mezi zobrazením hranice parcely PK č. XB v mapě katastru a zobrazením této hranice v obnoveném operátu. Podle stěžovatele z vyjádření žalovaného jasně vyplývá účelová úprava výsledku vektorizace. Stěžovatel však reaguje na odůvodnění úpravy hranice pozemků, kterou katastrální úřad provedl na základě námitky stěžovatele s cílem zachovat přibližný tvar jeho parcely. Nijak však nespecifikuje, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost obnovení operátu. Této námitce tedy nelze vyhovět. [21] V námitce č. 16 stěžovatel tvrdí, že krajský soud se nevypořádal s výtkou, že správným lomovým bodem namísto bodu č. 1513 7 měl být bod 1409 3917 a místo toho se nesprávně zabýval lomovým bodem č. 1554
2. Tato námitka není důvodná. Předně je třeba zmínit, že formulace stěžovatelovy žalobní námitky o nesprávném lomovém bodu je značně nejasná. Nejdříve v bodě 65 žaloby zmínil jak bod č. 1554 2, tak i bod č. 1513 7, avšak v následujícím bodě pokračoval: „Tento bod je jako lomový bod však zvolen nesprávně, neboť severovýchodně od něho existuje bod 1409 3917, který je správným lomovým bodem (trojmezím) hranice parcely PK XB, PK XD a PK XE.“ Je to přitom bod 1554 2, od kterého se bod 1409 3917 nachází severovýchodně, takže krajský soud rozumně dovodil, že stěžovatel poukazoval na nesprávnost bodu č. 1554
2. Není chybou krajského soudu, že stěžovatel svoje žalobní body formuloval nejasně. [22] Podle stěžovatele se krajský soud také dostatečně nevypořádal s jeho žalobní námitkou ohledně vloženého lomového bodu 1554 1 (námitka č. 17). Tato námitka je však nedůvodná. Krajský soud se problematikou lomového bodu dostatečně zabýval, reagoval na podstatné stěžovatelovy argumenty a přesvědčivě je vyvrátil. Nutno zopakovat, že obnova operátu je soubor úkonů evidenčního a technického rázu, kterými nijak nebylo dotčeno stěžovatelovo vlastnické právo k pozemku. Stěžovatel zároveň neuvádí, že by se vložením lomového bodu posunuly hranice pozemku natolik, že by rozdíl přesáhl mezní odchylku a bylo potřeba hranici korigovat postupem podle § 36 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona. Není důvodná ani námitka, že by se krajský soud nevyjádřil k navrhovaným důkazům – historickým mapám. Krajský soud naopak při jednání tento návrh zamítl pro nadbytečnost. Vysvětlil také, že vytyčovací náčrt a geometrický plán z předchozích podkladů vycházely. NSS neshledává takové odůvodnění nedostatečným. [23] V námitce č. 18 stěžovatel obecně uvádí, že se správní orgány nesnažily získat jiné podklady a krajský soud námitku ohledně existence jiných podkladů neřešil. Tato námitka je příliš obecná a stěžovatel nespecifikuje, jaké jiné podklady měly správní orgány a krajský soud zohlednit. Ostatně ani z žaloby není patrné, že by stěžovatel odkazoval na další existující podklady. Ve vztahu k námitce, že správní orgány nepracovaly s originálem, ale s nedokonalou kopií, ze zvukového záznamu ústního jednání nevyplývá, že by stěžovatel tuto skutečnost namítal. Sám také v bodě 74 žaloby uznává, že podklad kaňku skutečně obsahuje a nezmiňuje, že by se jednalo o nedokonalou kopii. Krajský soud se navíc zabýval otázkou, zda správní orgány vycházely z dostatečných podkladů a neshledal v tomto ohledu žádné pochybení. [24] Rovněž námitka č. 19, ve které stěžovatel rozporuje závěr krajského soudu o tom, že výrok rozhodnutí katastrálního úřadu není neurčitý, je nedůvodná. Krajský soud dospěl ke správnému závěru, protože neměřický záznam č. 1554, který byl podkladem rozhodnutí katastrálního úřadu ze dne 11. 3. 2019, č. j. OR 866/2017 201 118, parcelu č. XF neobsahoval. Tato parcela byla součástí neměřického záznamu č. 1421, jak ostatně stěžovatel uvedl ve své žalobě. Žalovaný skutečně vyhověl námitce o způsobu evidování pozemkové parcely č. XG a parcely s původním parc. č. XB, protože neměřický záznam č. 1554 mění hranice těchto parcel. Skutečnost, že stěžovatel s tímto řešením nesouhlasí, nečiní výrok neurčitým. IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení [25] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobce b), který v řízení před krajským soudem neuspěl a v řízení před tímto soudem podporoval kasační stížnost stěžovatele, procesně úspěšným nebyl a právo na náhradu nákladů tohoto řízení mu proto rovněž nenáleží (rozsudek NSS ze dne 19. 1. 2010, č. j. 2 As 15/2009 242, publ. pod č. 2020/2010 Sb. NSS). Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V tomto řízení však osobě zúčastněné na řízení povinnost uložena nebyla a NSS neshledal ani jinou okolnost zvláštního zřetele hodnou, a proto ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaný sice měl ve věci plný úspěch, nicméně nevznikly mu náklady přesahující jeho úřední činnost.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. října 2023
Mgr. Eva Šonková předsedkyně senátu