2 As 120/2024

2 As 120/2024- 84 - text

2 As 120/2024 - 89

pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Karla Šimky a soudkyň Sylvy Šiškeové a Evy Šonkové v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Körnerova 219/2, Brno, zast. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zast. JUDr. Martinem Janouškem, advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, II) "VODA Z TETČIC z.s.", se sídlem Hybešova 178, Tetčice, a III) Krajina Dluhonice, z. s., se sídlem U Zbrojnice 46/3, Přerov, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2023, č. j. KUOK 29680/2023, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2024, č. j. 39 A 4/2023

219,

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2024, č. j. 39 A 4/2023

219, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

[1] Magistrát města Olomouc (stavební úřad) rozhodnutím ze dne 24. 11. 2021, č. j. MOL/273389/2021/OS/PK/Pav, povolil k žádosti stavebníka, který nyní vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení I), stavbu Dálnice D1, stavba 0136 Říkovice

Přerov v rozsahu tam uvedených 20 stavebních objektů. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví částečně změnil rozhodnutí stavebního úřadu a ve zbytku odvolání zamítl.

[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Ostravě, který žalobu zamítl.

II. Kasační stížnost žalobce, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I)

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti zpochybňuje, že zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury (liniový zákon), skutečně zrychluje stavební řízení. Ve stavebním řízení totiž došlo k průtahům nejméně 14 měsíců a ani krajský soud nevydal rozsudek v určené lhůtě. Stěžovatel dále považuje poučení o opravných prostředcích v napadeném rozsudku za nedostatečné a nezákonné, neboť neobsahuje všechny potřebné informace o lhůtách a o způsobech, jakými má stěžovatel při podání kasační stížnosti postupovat.

[4] Dále stěžovatel nesouhlasí s tím, že napadené rozhodnutí nezahrnuje jeho dva požadavky na zmírnění vlivu záměru na krajinný ráz. Oba požadavky jsou z hlediska jejich účelu vhodnější a logičtější a také snadněji proveditelné než podmínky přijaté v rozhodnutí. Správní orgány neuvedly žádný rozumný důvod, proč nelze oba požadavky zahrnout do koordinovaného závazného stanoviska nebo přímo do stavebního povolení. Jejich rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná a nezákonná. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že v případě své účasti v řízeních o kácení mimolesních dřevin může předkládat požadavky ke zmírnění vlivů na krajinný ráz dálnice.

[5] Také napadený rozsudek je v této části nepřezkoumatelný. Stěžovatel předložil požadavky ke zmírnění vlivu na krajinný ráz, které se netýkaly povolení kácení dřevin a ukládání náhradní výsadby. Krajský soud jeho námitku vyložil nesprávně. Z rozsudku není zřejmé, proč ke zmírnění vlivů dálnice na krajinný ráz nelze vysadit shluky dřevin a nelze výsadbu provést současně se zprovozněním dálnice. Námitky stěžovatele nemíří do řízení o kácení dřevin, ale ke zmírnění vlivů dálnice na krajinný ráz v rámci koordinovaného závazného stanoviska ze dne 26. 10. 2020. Krajský soud vyšel z rozhodnutí o povolení kácení dřevin s uložením náhradní výsadby ze dne 19. 12. 2022, č. j. SMOL/320789/2022/OZP/PKZ/Kol. Nezohlednil však další čtyři rozhodnutí o povolení kácení související se záměrem, která pro náhradní výsadbu stanovují jiné podmínky než uvedené rozhodnutí. Rozhodnutí nejsou součástí spisu a krajský soud neověřoval, jaké podmínky pro náhradní výsadbu stanovují, čímž porušil zásadu materiální pravdy. Navíc se povolení kácení dřevin ani nevztahují ke všem osmi katastrálním územím dotčeným záměrem.

[6] Stěžovatel dále namítá, že žalovaný rozhodl bez platného závazného stanoviska podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Krajský soud opět dezinterpretoval žalobní námitku, neboť stěžovatel ve skutečnosti upozorňoval na absenci povinných podkladů. Stěžovatel odkázal na fakta ohledně stavebního objektu 145 a jeho vlivu na ochranu povrchových vod. Platnost závazného stanoviska skončila dne 15. 10. 2022, rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 8. 3. 2023. Žalovaný tedy v době vydání rozhodnutí nedisponoval povinným a platným závazným stanoviskem. Stavební povolení tak bylo vydáno v rozporu s veřejným zájmem na ochraně povrchových vod. Správní orgány a osoba zúčastněná na řízení I) měly prokázat, že stavba ovlivňuje různé zájmy v souladu se zákonem. Stěžovatel nemusel dokládat, že v dotčeném území by bez platného závazného stanoviska mělo docházet k závažným vlivům na povrchové vody, jelikož jde o notorietu. Ochrana povrchových vod před škodlivými zásahy je složkou ochrany životního prostředí, což je podle stanov činností stěžovatele. Ke škodlivému zásahu došlo již vydáním rozhodnutí žalovaného bez platného závazného stanoviska na ochranu povrchových vod. Nejde tedy o námitku podanou z „preventivních“ důvodů. Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že vydání stavebního povolení není podmíněno vydáním závazného stanoviska. Stěžovatel může ve stavebním řízení namítat absenci platného závazného stanoviska na ochranu nějaké složky životního prostředí; k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011

347.

[6] Stěžovatel dále namítá, že žalovaný rozhodl bez platného závazného stanoviska podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Krajský soud opět dezinterpretoval žalobní námitku, neboť stěžovatel ve skutečnosti upozorňoval na absenci povinných podkladů. Stěžovatel odkázal na fakta ohledně stavebního objektu 145 a jeho vlivu na ochranu povrchových vod. Platnost závazného stanoviska skončila dne 15. 10. 2022, rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 8. 3. 2023. Žalovaný tedy v době vydání rozhodnutí nedisponoval povinným a platným závazným stanoviskem. Stavební povolení tak bylo vydáno v rozporu s veřejným zájmem na ochraně povrchových vod. Správní orgány a osoba zúčastněná na řízení I) měly prokázat, že stavba ovlivňuje různé zájmy v souladu se zákonem. Stěžovatel nemusel dokládat, že v dotčeném území by bez platného závazného stanoviska mělo docházet k závažným vlivům na povrchové vody, jelikož jde o notorietu. Ochrana povrchových vod před škodlivými zásahy je složkou ochrany životního prostředí, což je podle stanov činností stěžovatele. Ke škodlivému zásahu došlo již vydáním rozhodnutí žalovaného bez platného závazného stanoviska na ochranu povrchových vod. Nejde tedy o námitku podanou z „preventivních“ důvodů. Krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že vydání stavebního povolení není podmíněno vydáním závazného stanoviska. Stěžovatel může ve stavebním řízení namítat absenci platného závazného stanoviska na ochranu nějaké složky životního prostředí; k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 1. 6. 2011, č. j. 1 As 6/2011

347.

[7] Podle stěžovatele se krajský soud nezabýval jeho námitkou speciálnosti prioritní dopravní stavby a odvozenou možností napadat podkladové materiály závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (dále jen „závazné stanovisko EIA“) ve stavebním řízení. Dále stěžovatel namítl, že v žalobě zpochybňoval rozptylovou studii a studii o posouzení vlivu imisí na veřejné zdraví jako odborné podklady pro závazné stanovisko EIA, nikoli pro stanovisko na ochranu ovzduší. Žalovaný v rozporu se zákonem nezajistil, aby námitky týkající se odborné stránky závazného stanoviska řešil příslušný nadřízený orgán. Přezkum lze podle stěžovatele požadovat i opakovaně. Závěr krajského soudu, že ve stavebním řízení se nelze zabývat námitkami vůči rozptylové studii a studii o posouzení vlivu imisí na veřejné zdraví, je nesprávný. Rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2022, č. j. 10 As 236/2022

82, z něhož krajský soud vycházel, je překonaný. Požadavek stěžovatele na vyhotovení nových studií je oprávněný, neboť dosavadní studie pracují s nesprávnými imisními limity a rozptylová studie neobsahuje výpočty a posouzení vlivu resuspenze usazeného prachu.

[7] Podle stěžovatele se krajský soud nezabýval jeho námitkou speciálnosti prioritní dopravní stavby a odvozenou možností napadat podkladové materiály závazného stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (dále jen „závazné stanovisko EIA“) ve stavebním řízení. Dále stěžovatel namítl, že v žalobě zpochybňoval rozptylovou studii a studii o posouzení vlivu imisí na veřejné zdraví jako odborné podklady pro závazné stanovisko EIA, nikoli pro stanovisko na ochranu ovzduší. Žalovaný v rozporu se zákonem nezajistil, aby námitky týkající se odborné stránky závazného stanoviska řešil příslušný nadřízený orgán. Přezkum lze podle stěžovatele požadovat i opakovaně. Závěr krajského soudu, že ve stavebním řízení se nelze zabývat námitkami vůči rozptylové studii a studii o posouzení vlivu imisí na veřejné zdraví, je nesprávný. Rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2022, č. j. 10 As 236/2022

82, z něhož krajský soud vycházel, je překonaný. Požadavek stěžovatele na vyhotovení nových studií je oprávněný, neboť dosavadní studie pracují s nesprávnými imisními limity a rozptylová studie neobsahuje výpočty a posouzení vlivu resuspenze usazeného prachu.

[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel podal blanketní kasační stížnost a s ohledem na § 2 odst. 8 liniového zákona nelze přihlížet k jejímu doplnění. Dále se ztotožnil s napadeným rozsudkem a odkázal na své vyjádření k žalobě. Žalobcova procesní strategie směřuje k obstrukcím liniových staveb na území České republiky. Jde o okolnost zvláštního zřetele hodnou, která odůvodňuje nepřiznání náhrady nákladů řízení v případě úspěšnosti žalobce.

[9] Také osoba zúčastněná na řízení I) ve vyjádření ke kasační stížnosti namítla, že by NSS s ohledem na § 2 odst. 8 liniového zákona neměl přihlížet k doplnění kasační stížnosti. Krajský soud svou poučovací povinnost řádně splnil.

[10] Krajský soud se také řádně zabýval stěžovatelovou námitkou, podle níž správní orgány nezohlednily jeho požadavky na zmírnění vlivů záměru na krajinný ráz. Stěžovatel ve správním řízení své požadavky formuloval pouze obecně. Správní orgány námitky vypořádaly řádně. Žalovaný i krajský soud správně poukázali na řízení o povolení kácení dřevin. Není vadou, pokud krajský soud neodkázal na správní rozhodnutí týkající se náhradní výsadby ve všech dotčených katastrálních územích. Ve vztahu ke stavebním objektům, které uvádí stěžovatel (SO 801 a SO 804), nemohlo dojít k zásahu do zájmů na ochraně životního prostředí hájených stěžovatelem. Odkaz stěžovatele na jiná správní rozhodnutí vydaná ve vztahu k jiným stavbám není podstatný.

[11] Podle osoby zúčastněné na řízení I) platí, že závazné stanovisko ze dne 15. 10. 2020 přezkoumal nadřízený správní orgán, který je potvrdil jako zákonné, čímž došlo k prodloužení jeho platnosti. Žalovaný tak napadené rozhodnutí vydal v době, kdy bylo závazné stanovisko stále v platnosti. Správce povodí a Magistrát města Olomouc potvrdili, že se poměry v území nezměnily. Nemohlo dojít k zásahu do zájmů na ochraně životního prostředí hájených stěžovatelem. Potenciální zásahy do životního prostředí začal stěžovatel tvrdit až v kasační stížnosti.

[12] Námitky týkající se nezpracování nové rozptylové studie a studie o posouzení vlivů imisí na veřejné zdraví již NSS posoudil jako mimoběžné a kasační stížnost ve věci sp. zn 10 As 236/2022 zamítl. Studie byly zpracovány podle řádně zvolených podkladů a jejich závěry odpovídají zákonným požadavkům. Zpracování nových studií by pouze nadbytečně časově a ekonomicky zatěžovalo účastníky řízení.

[13] Osoby zúčastněné na řízení II) a III) se ke kasační stížnosti nevyjádřily.

[14] Stěžovatel v replice zopakoval své kasační námitky. Upřesnil, že kritériem pro posouzení připomínek a námětů ekologických spolků má být to, zda jsou uskutečnitelné a přispívají ochraně životního prostředí, a nelze je odmítnout obecně s tím, že navrhovaná řešení zákon nevyžaduje. Připomněl závěry judikatury NSS, že smyslem účasti ekologických spolků ve stavebních řízeních je odbornými argumenty z oblasti ochrany životního prostředí, urbanismu apod. hájit veřejné zájmy ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných zájmů a zájmů soukromých (rozsudky NSS ze dne 4. 5. 2011, č. j. 7 As 2/2011

52 nebo ze dne 23. 2. 2022, č. j. 3 As 304/2019

79).

[15] Dále se stěžovatel v replice ztotožnil se závěry NSS, podle něhož žalovaný vydal napadené rozhodnutí bez platného závazného stanoviska ohledně povrchových vod (rozsudek ze dne 12. 8. 2024, č. j. 6 As 125/2024

82). Na podporu své argumentace stěžovatel doložil rozhodnutí vydaná podle vodního zákona v jiných řízeních.

[16] Stěžovatel také reagoval na závěry NSS v rozsudku č. j. 6 As 125/2024

82 ohledně námitky absence aktuální rozptylové studie a aktuální studie o posouzení vlivu imisí na veřejné zdraví. Ztotožnil se se závěrem NSS, že lze neaktuálnost podkladů stanoviska EIA namítat také ve stavebním řízení. V projednávané věci je situace odlišná, neboť se řízení netýká drážních, ale silničních objektů. Mezi těmito stavebními objekty jsou nejen polní cesty, cyklostezka či účelové silnice, ale i dvě přeložky silnic II. třídy s vazbou na automobilovou dopravu se škodlivými vlivy na ovzduší.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[17] Kasační stížnost je přípustná, projednatelná a také důvodná.

[18] NSS úvodem uvádí, že stěžovatel odstranil vady kasační stížnosti včas. Ustanovení § 2 odst. 8 liniového zákona představuje speciální úpravu vůči § 106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Shledá

li soud, že kasační stížnost ve věcech týkajících se přezkumu rozhodnutí vydaných v režimu liniového zákona nemá všechny náležitosti (zde chybějící důvody kasační stížnosti), k odstranění vad stěžovatele nevyzývá. Odstraní

li pak stěžovatel vady kasační stížnosti po uplynutí lhůty k jejímu podání, soud k nim nemůže přihlížet (usnesení NSS ze dne 26. 6. 2024, č. j. 8 As 96/2024

76. Ani v nyní projednávané věci se kasační soud neztotožnil se závěry krajského soudu.

[31] NSS v bodě 36 rozsudku č. j. 6 As 125/2024

76 shrnul judikaturní závěry k otázce, jaké námitky náleží ekologickým spolkům k ochraně jakých zájmů. Ani v této věci není sporné, že stěžovatel je ekologickým spolkem, jehož předmětem činnosti je ochrana životního prostředí. Sporné je, zda jeho námitky mají spojitost s ochranou životního prostředí. Podle kasačního soudu je tato spojitost zjevná (shodně rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, bod 37).

[32] NSS přisvědčil stěžovateli, že krajský soud dezinterpretoval jeho žalobní argumentaci, pokud dospěl k závěru, že stěžovatel požadoval vydání nového závazného stanoviska pouze proto, aby je mohl opět podrobit přezkumu. Z žaloby je zřejmé, že stěžovatel primárně nesouhlasil s narušením zájmu na ochraně životního prostředí, které mělo spočívat v tom, že žalovaný vydal rozhodnutí o odvolání bez platného závazného stanoviska na ochranu povrchových vod.

[33] Povrchové vody bez pochyb představují složku životního prostředí [§ 2 zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o EIA)]. Závazná stanoviska orgánů ochrany životního prostředí jako dotčených orgánů jsou přitom základní procesní nástroj pro zohlednění zájmů ochrany jednotlivých složek životního prostředí, resp. životního prostředí komplexně. Souvislost stěžovatelovy argumentace s ochranou životního prostředí je tak na první pohled zřejmá. Podle NSS nelze ani stěžovatelovu námitku považovat pouze za preventivní. Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí o odvolání bylo vydáno bez platného závazného stanoviska. Tato námitka nemá preventivní charakter, neboť stěžovatel poukazuje na konkrétní důvody nezákonnosti rozhodnutí o odvolání, které již nastaly tím, že vypršela platnost závazného stanoviska (rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, bod 39).

[34] Krajský soud dále připustil, že je nutné trvat na tom, aby rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem vycházelo z platného stanoviska. Stěžovatel však netvrdil, že by od skončení platnosti závazného stanoviska došlo k významným změnám, které by vyžadovaly nové posouzení. Takové skutečnosti podle krajského soudu nevyplývaly ze spisu ani mu nebyly známy z úřední činnosti. Námitka stěžovatele by tak nebyla důvodná, i pokud by ji mohl v řízení uplatnit. Ani s touto argumentací krajského soudu se NSS, stejně jako ve věci sp. zn. 6 As 125/2024, neztotožnil.

[35] Závazné stanovisko podmiňující vydání správního rozhodnutí musí být v době rozhodování správního orgánu platné (§ 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). S ohledem na to, že pro účely soudního přezkumu tvoří rozhodnutí obou stupňů správních orgánů v téže věci jeden celek (rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000

39, č. 5/2003 Sb. NSS), je nutné, aby závazné stanovisko bylo platné také v době rozhodování o odvolání. V projednávané věci není sporné, že žalovaný rozhodl o odvolání přibližně pět měsíců po konci platnosti závazného stanoviska na ochranu vod a že tato skutečnost představuje vadu. Sporným je vliv této vady na zákonnost rozhodnutí o odvolání.

[36] Podle podmínky č. 2 závazného stanoviska byla jeho platnost omezena na dobu dvou let kvůli možným změnám v území. Po uplynutí doby dvou let tak již nelze zaručit, že stanovené podmínky realizace záměru budou dostatečné. V nynější věci dotčený orgán omezil platnost závazného stanoviska na dobu určitou právě s ohledem na možnou změnu poměrů. Po uplynutí doby platnosti tohoto závazného stanoviska tak není podstatné, zda ke změně poměrů skutečně došlo. Závazné stanovisko, jemuž vypršela platnost, nemůže být podkladem pro správní rozhodnutí, pokud dotčený orgán jeho platnost neprodloužil. Stěžovatel nebyl povinen prokazovat, že v daném území došlo ke změně poměrů. Žalovaný si měl před vydáním svého rozhodnutí vyžádat aktualizaci závazného stanoviska u příslušného vodoprávního úřadu, který je oprávněn posoudit možnost změny poměrů v území. Tuto úvahu nemohl učinit žalovaný ani krajský soud (rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, body 43 a 44).

[37] K faktu, že Krajský úřad Olomouckého kraje stanoviskem ze dne 11. 1. 2022, č. j. KUOK 126579/2021, potvrdil závazné stanovisko na ochranu povrchových vod ze dne 15. 10. 2020, NSS uvádí, že přezkum závazného stanoviska se odehrál v době jeho platnosti. Nadřízený správní orgán posuzoval zákonnost závazného stanoviska ke dni svého rozhodnutí. Jeho přezkum neprodloužil platnost závazného stanoviska na blíže neurčenou dobu. Nelze tak dovozovat, že v době vydání rozhodnutí o odvolání bylo závazné stanovisko na ochranu povrchových vod ještě platné. K vymezení časového úseku, v němž je třeba případnou změnu poměrů zkoumat, lze odkázat na rozsudek NSS č. j. 6 As 125/2024

76, bod 50.

[38] Dále je nutné posoudit, zda vada spočívající v tom, že správní orgán vydal rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem v době, kdy platnost závazného stanoviska již skončila uplynutím doby, na kterou ji dotčený orgán omezil, měla vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. NSS v rozsudku č. j. 6 As 125/2024

76 vysvětlil, že pokud se v řízení před krajským soudem prokáže, že nedošlo ke změně rozhodných poměrů a závěry a podmínky závazného stanoviska jsou ve vztahu k dotčenému území a posuzovanému záměru stále relevantní, může skončení platnosti závazného stanoviska před vydáním pravomocného rozhodnutí tímto stanoviskem podmíněného představovat pouze formální nedostatek. Za takové situace by totiž zrušení žalobou napadeného rozhodnutí pouze proto, aby příslušný dotčený orgán vydal nové závazné stanovisko totožného obsahu, představovalo bezúčelný formalismus.

[39] Posouzení, zda měla taková vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, je úkolem soudu a nemůže být podmíněno dalším požadavkem na žalobcovo tvrzení či dokonce důkazní břemeno (rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, bod 48). Je na krajském soudu, aby na základě podkladů obsažených ve správním spisu, případně důkazů předložených a provedených v řízení před soudem rozhodl, zda zjištěná procesní vada mohla mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, či nikoli (rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, bod 49).

III. C Absence aktuální rozptylové studie a studie o posouzení vlivu imisí na veřejné zdraví ve vztahu k přezkumu závazného stanoviska EIA

[40] Stěžovatel také namítá, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s rozsáhlou argumentací zpochybňující aktuálnost závěrů NSS učiněných v rozsudku ze dne 12. 12. 2022, č. j. 10 As 236/2022

76. Ani v nyní projednávané věci se kasační soud neztotožnil se závěry krajského soudu.

[31] NSS v bodě 36 rozsudku č. j. 6 As 125/2024

76 shrnul judikaturní závěry k otázce, jaké námitky náleží ekologickým spolkům k ochraně jakých zájmů. Ani v této věci není sporné, že stěžovatel je ekologickým spolkem, jehož předmětem činnosti je ochrana životního prostředí. Sporné je, zda jeho námitky mají spojitost s ochranou životního prostředí. Podle kasačního soudu je tato spojitost zjevná (shodně rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, bod 37).

[32] NSS přisvědčil stěžovateli, že krajský soud dezinterpretoval jeho žalobní argumentaci, pokud dospěl k závěru, že stěžovatel požadoval vydání nového závazného stanoviska pouze proto, aby je mohl opět podrobit přezkumu. Z žaloby je zřejmé, že stěžovatel primárně nesouhlasil s narušením zájmu na ochraně životního prostředí, které mělo spočívat v tom, že žalovaný vydal rozhodnutí o odvolání bez platného závazného stanoviska na ochranu povrchových vod.

[33] Povrchové vody bez pochyb představují složku životního prostředí [§ 2 zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o EIA)]. Závazná stanoviska orgánů ochrany životního prostředí jako dotčených orgánů jsou přitom základní procesní nástroj pro zohlednění zájmů ochrany jednotlivých složek životního prostředí, resp. životního prostředí komplexně. Souvislost stěžovatelovy argumentace s ochranou životního prostředí je tak na první pohled zřejmá. Podle NSS nelze ani stěžovatelovu námitku považovat pouze za preventivní. Stěžovatel tvrdil, že rozhodnutí o odvolání bylo vydáno bez platného závazného stanoviska. Tato námitka nemá preventivní charakter, neboť stěžovatel poukazuje na konkrétní důvody nezákonnosti rozhodnutí o odvolání, které již nastaly tím, že vypršela platnost závazného stanoviska (rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, bod 39).

[34] Krajský soud dále připustil, že je nutné trvat na tom, aby rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem vycházelo z platného stanoviska. Stěžovatel však netvrdil, že by od skončení platnosti závazného stanoviska došlo k významným změnám, které by vyžadovaly nové posouzení. Takové skutečnosti podle krajského soudu nevyplývaly ze spisu ani mu nebyly známy z úřední činnosti. Námitka stěžovatele by tak nebyla důvodná, i pokud by ji mohl v řízení uplatnit. Ani s touto argumentací krajského soudu se NSS, stejně jako ve věci sp. zn. 6 As 125/2024, neztotožnil.

[35] Závazné stanovisko podmiňující vydání správního rozhodnutí musí být v době rozhodování správního orgánu platné (§ 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). S ohledem na to, že pro účely soudního přezkumu tvoří rozhodnutí obou stupňů správních orgánů v téže věci jeden celek (rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/2000

39, č. 5/2003 Sb. NSS), je nutné, aby závazné stanovisko bylo platné také v době rozhodování o odvolání. V projednávané věci není sporné, že žalovaný rozhodl o odvolání přibližně pět měsíců po konci platnosti závazného stanoviska na ochranu vod a že tato skutečnost představuje vadu. Sporným je vliv této vady na zákonnost rozhodnutí o odvolání.

[36] Podle podmínky č. 2 závazného stanoviska byla jeho platnost omezena na dobu dvou let kvůli možným změnám v území. Po uplynutí doby dvou let tak již nelze zaručit, že stanovené podmínky realizace záměru budou dostatečné. V nynější věci dotčený orgán omezil platnost závazného stanoviska na dobu určitou právě s ohledem na možnou změnu poměrů. Po uplynutí doby platnosti tohoto závazného stanoviska tak není podstatné, zda ke změně poměrů skutečně došlo. Závazné stanovisko, jemuž vypršela platnost, nemůže být podkladem pro správní rozhodnutí, pokud dotčený orgán jeho platnost neprodloužil. Stěžovatel nebyl povinen prokazovat, že v daném území došlo ke změně poměrů. Žalovaný si měl před vydáním svého rozhodnutí vyžádat aktualizaci závazného stanoviska u příslušného vodoprávního úřadu, který je oprávněn posoudit možnost změny poměrů v území. Tuto úvahu nemohl učinit žalovaný ani krajský soud (rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, body 43 a 44).

[37] K faktu, že Krajský úřad Olomouckého kraje stanoviskem ze dne 11. 1. 2022, č. j. KUOK 126579/2021, potvrdil závazné stanovisko na ochranu povrchových vod ze dne 15. 10. 2020, NSS uvádí, že přezkum závazného stanoviska se odehrál v době jeho platnosti. Nadřízený správní orgán posuzoval zákonnost závazného stanoviska ke dni svého rozhodnutí. Jeho přezkum neprodloužil platnost závazného stanoviska na blíže neurčenou dobu. Nelze tak dovozovat, že v době vydání rozhodnutí o odvolání bylo závazné stanovisko na ochranu povrchových vod ještě platné. K vymezení časového úseku, v němž je třeba případnou změnu poměrů zkoumat, lze odkázat na rozsudek NSS č. j. 6 As 125/2024

76, bod 50.

[38] Dále je nutné posoudit, zda vada spočívající v tom, že správní orgán vydal rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem v době, kdy platnost závazného stanoviska již skončila uplynutím doby, na kterou ji dotčený orgán omezil, měla vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí. NSS v rozsudku č. j. 6 As 125/2024

76 vysvětlil, že pokud se v řízení před krajským soudem prokáže, že nedošlo ke změně rozhodných poměrů a závěry a podmínky závazného stanoviska jsou ve vztahu k dotčenému území a posuzovanému záměru stále relevantní, může skončení platnosti závazného stanoviska před vydáním pravomocného rozhodnutí tímto stanoviskem podmíněného představovat pouze formální nedostatek. Za takové situace by totiž zrušení žalobou napadeného rozhodnutí pouze proto, aby příslušný dotčený orgán vydal nové závazné stanovisko totožného obsahu, představovalo bezúčelný formalismus.

[39] Posouzení, zda měla taková vada vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, je úkolem soudu a nemůže být podmíněno dalším požadavkem na žalobcovo tvrzení či dokonce důkazní břemeno (rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, bod 48). Je na krajském soudu, aby na základě podkladů obsažených ve správním spisu, případně důkazů předložených a provedených v řízení před soudem rozhodl, zda zjištěná procesní vada mohla mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, či nikoli (rozsudek č. j. 6 As 125/2024

76, bod 49).

III. C Absence aktuální rozptylové studie a studie o posouzení vlivu imisí na veřejné zdraví ve vztahu k přezkumu závazného stanoviska EIA

[40] Stěžovatel také namítá, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s rozsáhlou argumentací zpochybňující aktuálnost závěrů NSS učiněných v rozsudku ze dne 12. 12. 2022, č. j. 10 As 236/2022

82. Krajský soud na tento rozsudek pouze bez dalšího odkázal. NSS se i touto námitkou zabýval v bodech 56 až 60 rozsudku č. j. 6 As 125/2024

76. Kasační soud ze závěrů vychází i v nynější věci a v podrobnostech na ně odkazuje.

[41] Lze shrnout, že jelikož nosný důvod příslušné části napadeného rozsudku nevychází ze závěrů rozsudku NSS č. j. 10 As 236/2022

82, je rozsudek krajského soudu přezkoumatelný. Podle krajského soudu nemají stěžovatelovy námitky místo v řízení o vydání stavebního povolení, protože otázka aktuálnosti rozptylové studie byla již řešena při přezkumu rozhodnutí, jímž došlo ke změně územního rozhodnutí pro těleso dálnice (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 7. 2022, č. j. 38 A 4/2021

216, nebo rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2022, č. j. 10 As 236/2022

82). Krajský soud nepřejímal již jednou učiněný závěr NSS a jeho optikou opětovně nehodnotil aktuálnost rozptylové studie. Podle krajského soudu naopak otázka aktuálnosti rozptylové studie byla již jednou zcela vyřešena v územním řízení. Nyní již není prostor pro to, aby se soudy touto otázkou znovu zabývaly ve smyslu § 114 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Krajský soud tedy z rozsudku NSS č. j. 10 As 236/2022

82 nevycházel, a proto se nemusel vypořádat s polemikou směřující proti jeho závěrům.

[42] NSS ve shodě se stěžovatelem považuje za nutné zohlednit, že stavební objekty, jichž se nyní napadené rozhodnutí týká, jsou prioritními stavbami podléhajícími režimu § 23a zákona o EIA. Obě odborné studie byly zpracovány jako odborné podklady pro prioritní závazné stanovisko EIA, které je podkladem pro všechna navazující řízení, nikoli jen pro územní řízení. Bez aktivní účasti dotčené veřejnosti lze vydat „pouze“ právě závazné stanovisko k vlivům prioritních dopravních záměrů na životní prostředí, které je podkladem pro navazující řízení a postupy, v jejichž rámci má dotčená veřejnost uplatňovat svá práva a bránit se i proti obsahu samotného závazného stanoviska (nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 44/18). NSS tedy koriguje závěr krajského soudu, že námitky směřující proti podkladům prioritního závazného stanoviska nemají své místo ve stavebním řízení. To však na druhou stranu neznamená, že lze ve stavebním řízení bez dalšího namítat jakékoli nedostatky podkladových studií (jak činí stěžovatel). Vždy je nutné v konkrétním případě posoudit, zda mají námitky proti podkladům prioritního závazného stanoviska vztah k předmětu navazujícího řízení.

[43] V projednávaném případě je navazujícím řízením stavební řízení o povolení dvaceti stavebních objektů. Aby mohl stěžovatel svou argumentaci k absenci aktuálních studií uplatnit také v tomto stavebním řízení, je nezbytné, aby vysvětlil její vztah k předmětu tohoto řízení. To však stěžovatel neučinil. V jeho rozsáhlé argumentaci vztahující se k nedostatkům podkladových studií se v kasační stížnosti v podstatě neobjevuje byť jen zmínka o povolovaných stavebních objektech. Vztah k povolovaným objektům se nelze nalézt ani v žalobě, stěžovatel pouze uvedl, že dvacet stavebních objektů je nedílnou součástí dálnice D0136 (str. 37, 40, 41 a 44 žaloby). Ze žaloby i z kasační stížnosti je zřejmé, že argumentace stěžovatele směřuje takřka výlučně proti umístění tělesa dálnice. V replice stěžovatel reagoval na závěry rozsudku NSS č. j. 6 As 125/2024

76 a uvedl, že mezi povolovanými stavebními objekty jsou i dvě přeložky silnice II. třídy s vazbou na automobilovou dopravu se škodlivými vlivy na ovzduší. Stěžovatel ale ani v replice nevysvětlil žádné konkrétní vlastnosti povolovaných objektů, které nebyly z hlediska aktuálnosti podkladů stanoviska EIA posouzeny již v územním řízení. Jak rozptylová studie, tak i studie posouzení vlivů na veřejné zdraví, se totiž primárně pojí s umístěním tělesa dálnice, nikoli s nyní povolovanými stavbami. Dostatečností podkladových studií v souvislosti s umístěním tělesa dálnice se již zabývaly správní orgány i správní soudy v odpovídajících řízeních, námitky stěžovatele v tomto řízení již nemají své místo. NSS však připomíná, že tento závěr platí proto, že stěžovatel neuvedl žádná relevantní tvrzení ve vztahu k povolovaným stavebním objektům.

IV. Závěr a náklady řízení

[44] NSS ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud bude v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.) a bude se zabývat tím, zda správní orgány dostatečně zohlednily požadavky na zmírnění vlivu dálnice na krajinný ráz, resp. zda dostatečně odůvodnily odmítnutí stěžovatelových požadavků. Krajský soud také zohlední, že námitky týkající se závazného stanoviska na ochranu povrchových vod se týkají ochrany životního prostředí, a proto spadají do námitkové sféry stěžovatele. Návazně krajský soud posoudí vliv absence platnosti závazného stanoviska na ochranu povrchových vod na zákonnost rozhodnutí o odvolání a vztah podmínek závazných stanovisek k předmětu stavebního řízení. Z toho vyjde při hodnocení přezkoumatelnosti a zákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí.

[45] V souladu s § 110 odst. 3 věty první s. ř. s. rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2024

Karel Šimka

předseda senátu

Právní věta

Plný text rozhodnutí