2 As 127/2015- 24 - text
2 As 127/2015 - 26 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: ROBSTAV stavby k. s., se sídlem Italská 1580/26, Praha 2, zastoupené Mgr. Filipem Toulem, advokátem, se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2015, č. j. 11/520/15, 91101/ENV/14, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č. j. 10 A 62/2015 – 10,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .
[1] Usnesením ze dne 20. 2. 2015, č. j. 11/520/15, 91101/ENV/14 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný nevyhověl podnětu žalobkyně k postupu dle § 80 zákona č. 150/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a neshledal důvody pro zahájení přezkumného řízení ve věci vedené Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „správní orgán prvního stupně“) pod sp. zn. ČIŽP/43/OOH/SR01/1409180.001/ZLM, v níž správní orgán prvního stupně kontroloval nakládání žalobkyně s odpady a uložil jí příkazem ze dne 9. 6. 2014, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/1409180.001/14/ZLM (dále jen „příkaz“), pokutu ve výši 50 000 Kč za správní delikt dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů, kterého se žalobkyně dopustila tím, že nesplnila povinnost vytvořit podmínky pro výkon kontroly, umožnit kontrolujícímu výkon jeho oprávnění a poskytovat k tomu potřebnou součinnost.
[2] V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně namítala, že v řízení před správním orgánem prvního stupně byla zastoupena advokátem, avšak příkaz nebyl doručen jemu, nýbrž jí samé. Měla za to, že příkaz nebyl řádně doručen, když při zastoupení účastníka má účinky doručení příkazu až jeho doručení zástupci, a tudíž příkaz dosud nenabyl právní moci. Odpor podaný proti příkazu správní orgán prvního stupně neakceptoval, neodmítl jej ani se s ním jinak nevypořádal. To vše pak představuje důvody, pro které podala žalovanému podnět, aby se postupem prvostupňového orgánu zabýval.
[3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 29. 4. 2015, č. j. 10 A 62/2015 – 10 (dále jen „napadené usnesení“), žalobu odmítl pro nepřípustnost. Konstatoval, že se žalobkyně domáhá zrušení usnesení žalovaného, kterým nebylo vyhověno jejímu podnětu k zahájení přezkumného řízení. Uvedl, že správní orgány obvykle vydávají akt, kterým nevyhovují podnětu k přezkumnému řízení, ve formě sdělení, nikoliv usnesení. Forma nicméně není rozhodující pro určení povahy takového správního aktu; podstatná je skutečnost, zda se napadeným rozhodnutím zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti. Městský soud v posuzované věci aplikoval judikaturu Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu a § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť jím nebyly založeny, změněny, zrušeny nebo závazně určeny subjektivní veřejná práva nebo povinnosti žalobkyně. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž zrekapitulovala dosavadní průběh řízení před správním orgánem prvního stupně a před žalovaným. Zopakovala, že byla zastoupena advokátem, a proto očekávala, že příkaz bude doručen jemu. Správní orgán prvního stupně jej však doručil přímo stěžovatelce a navíc neakceptoval odpor, který proti němu prostřednictvím zástupce podala. Tvrdila, že příkaz nenabyl právní moci a byl zrušen podáním odporu, třebaže jsou žalovaný i správní orgán prvního stupně opačného názoru. Dále uvedla, že neměla jinou možnost než podat podnět k postupu dle § 80 správního řádu (ochrana proti nečinnosti), a proto v situaci, kdy žalovaný jejímu podnětu nevyhověl, není napadené usnesení vyloučeno z přezkumu dle § 65 s. ř. s.
[5] Žalovaný se plně ztotožnil s napadeným usnesením krajského soudu a kasační stížnost nepovažoval za důvodnou. Dále podotkl, že napadeným rozhodnutím rozhodl o podnětu stěžovatelky k přijetí opatření proti nečinnosti dle § 80 odst. 6 správního řádu, přičemž do odůvodnění zahrnul rovněž sdělení o posouzení podnětu k zahájení přezkumného řízení dle § 94 odst. 1 správního řádu. III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem