2 As 226/2025- 22 - text
2 As 226/2025 - 23
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Karla Šimky a Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: TP Insolvence, v.o.s., se sídlem Černokostelecká 281/7, Praha 10, jako insolvenční správkyně dlužnice Liberty Ostrava a.s., se sídlem Vratimovská 689/117, Ostrava, zast. Mgr. Bc. Janem Maškem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 5. 6. 2025, č. j. MZP/2025/290/459, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2025, č. j. 11 A 101/2025
23,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalobkyně je insolvenční správkyní společnosti Liberty Ostrava a.s. (dále „dlužnice“). Žalovaný shledal dlužnici vinnou ze dvou přestupků na úseku obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a uložil jí pokutu a povinnost nahradit paušální částkou náklady řízení. Ministr životního prostředí následně zamítl rozklad dlužnice.
[2] Proti rozhodnutí ministra životního prostředí podala žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužnice žalobu k Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobkyni poučil o svém předběžném právním názoru, podle něhož žalobkyně není aktivně procesně legitimována podat žalobu v nynější věci, a o důvodech tohoto svého závěru. Také jí poskytl možnost se k předběžnému názoru soudu vyjádřit, čehož žalobkyně nevyužila.
[3] Městský soud následně žalobu odmítl usnesením označeným v záhlaví podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), neboť ji podala osoba k tomu zjevně neoprávněná. Městský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), Nejvyššího soudu i krajských soudů, a uvedl, že v nynější věci byla oprávněna podat žalobu sama dlužnice, nikoli její insolvenční správkyně. Zároveň podotkl, že dlužnice žalobu proti totožnému rozhodnutí ministra životního prostředí již podala (řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 100/2025). Při splnění procesních podmínek bude tato žaloba projednána a insolvenční správkyně bude mít v tomto řízení možnost uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení.
II. Kasační stížnost
[4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uvedla, že se závěrem městského soudu nesouhlasí, a odkázala na § 266 odst. 1 písm. i) a § 266 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). V nynější věci nejde o řízení, jehož je dlužnice jediným účastníkem ve smyslu uvedeného ustanovení, z čehož stěžovatelka a contrario dovozuje, že je jako její insolvenční správkyně oprávněna žalobu podat.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná.
[7] NSS předně uvádí, že stěžovatelčina kasační argumentace je na samé hranici projednatelnosti. S podrobně vyloženým právním názorem městského soudu podpořeným četnými odkazy na judikaturu stěžovatelka polemizuje v zásadě třemi větami. Kasační stížnost je však projednatelná, neboť obsahuje alespoň jednu námitku, byť stručně formulovanou.
[8] Kasační soud se ztotožňuje s posouzením věci ze strany městského soudu a nepovažuje za nezbytné je zde podrobně rekapitulovat. Pouze ve stručnosti shrnuje, že městský soud přiléhavě odkázal zejména na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 4 As 149/2017
121, č. 3767/2018 Sb. NSS. Z něj mj. vyplývá, že skutečnost, že je vedeno insolvenční řízení s účastníkem řízení ve věcech správního soudnictví jako dlužníkem, nemá vliv na soudní řízení ve správním soudnictví (bod 71), a že pokud rozhodnutí o úpadku nemá mít žádný vliv na soudní řízení ve správním soudnictví, nemůže mít ani vliv na procesní postavení dlužníka v rámci tohoto soudního řízení. Dlužník tedy je (či se může stát) i nadále účastníkem řízení ve správním soudnictví a má plné oprávnění v něm činit veškeré procesní úkony (bod 70; obdobně také městským soudem citovaný rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 Afs 179/2017
32, č. 3803/2018 Sb. NSS).
[9] Výjimku z tohoto principu dovodila judikatura pouze ve vztahu k situacím, kdy se žalobou napadené rozhodnutí týká nakládání s majetkovou podstatou, zejména povinností dlužníka podle předpisů o daních, popřípadě veřejném zdravotním pojištění nebo sociálním zabezpečení, neboť v těchto situacích insolvenční správce de facto vstupuje do postavení dlužníka, a proto mu nelze upřít možnost podat proti těmto rozhodnutím žalobu (rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2018, č. j. 3 Afs 173/2017
37, č. 3823/2019 Sb. NSS, bod 9).
[10] Jak přiléhavě upozornil městský soud v bodě 9 svého usnesení, v rozsudku č. j. 4 As 149/2017
121 se rozšířený senát zabýval právě přezkumem rozhodnutí, jímž byla uložena sankce za správní delikt (srov. bod 64 odkazovaného rozsudku), a proto lze závěry rozšířeného senátu aplikovat i na nynější věc, kdy byla dlužnici uložena pokuta za přestupek. Výjimka z principu zachování oprávnění dlužníka činit procesní úkony ve správním soudnictví uvedená v předchozím bodě se zde tedy neprosadí.
[11] Pokuta za přestupek je totiž mimosmluvní sankcí postihující majetek dlužníka ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona a v insolvenčním řízení se neuspokojuje (srov. městským soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 ICdo 17/2017). Projednávaná věc se proto v tomto rozsahu majetkové podstaty nedotýká, jak správně uvedl městský soud (bod 9 jeho usnesení).
[12] Pokud jde o paušální náhradu nákladů řízení, která byla dlužnici také uložena, byť v marginální výši oproti pokutě (2 500 Kč vs. pokuta 4 917 549 263,96 Kč), u této pohledávky sice judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že se nejedná o mimosmluvní sankci ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona a lze ji v insolvenčním řízení uspokojit, ovšem pouze tehdy, pokud vznikla před rozhodnutím o úpadku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sen. zn. 29 NSCR 116/2015, bod 33). V nynější věci však tato pohledávka nevznikla před rozhodnutím o úpadku.
[13] Je totiž nepochybné, že dlužnice byla v úpadku zjištěném rozhodnutím insolvenčního soudu již předtím, než jí byla povinnost nahradit paušální částkou náklady řízení pravomocně uložena (srov. č. l. 7 a 12 spisu krajského soudu). Tato skutečnost vyplývá také z veřejně dostupných údajů obsažených v insolvenčním rejstříku. Ani v případě této části výroku rozhodnutí žalovaného potvrzeného rozkladovým rozhodnutím ministra tedy není dán dopad rozhodnutí do majetkové podstaty, který by odůvodňoval aktivní procesní legitimaci insolvenční správkyně k podání žaloby proti takovému rozhodnutí.
[14] Stěžovatelka v kasační stížnosti s odkazem na § 266 odst. 1 písm. i) a § 266 odst. 2 insolvenčního zákona namítá, že jestliže není v řízení před městským soudem jediným účastníkem, neboť v něm figuruje i žalovaný, musí a contrario jít o řízení, v němž není účastníkem dlužnice, ale stěžovatelka.
[15] Tento argument, který je formulován poněkud nejasně a stěžovatelka jej blíže nerozvádí, však pomíjí existenci § 266 odst. 4 insolvenčního zákona, podle něhož úpravou v předchozích odstavcích nejsou dotčeny § 140a až § 140e téhož zákona, tedy mj. i § 140d insolvenčního zákona, který je právě tím ustanovením, z něhož rozšířený senát v rozsudku č. j. 4 As 149/2017
121 analogicky dovodil, že soudní řízení správní se v průběhu insolvenčního řízení nepřerušuje a je v něm zásadně nadále oprávněn jednat dlužník (srov. bod 70 uvedeného rozsudku). Tato stěžovatelčina námitka tedy není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] NSS proto ze shora uvedených důvodů zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[17] Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2025
Sylva Šiškeová
předsedkyně senátu