2 As 255/2015- 36 - text
2 As 255/2015 - 40
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce O. F., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, Škroupova 18, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2014, č. j. DSH/6693/14, ve znění opravného rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 9. 2014, č. j. DSH/12276/14, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2015, č. j. 57 A 59/2014 – 35,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
1. je jednoznačně spojen s podepisující osobou,
2. umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě,
3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou,
3. byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou,
4. je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat [viz ustanovení § 2 písm. b) zákona o elektronickém podpisu].
Zaručený elektronický podpis je informace v elektronické podobě, jejímž obsahem jsou digitální data, která podepisující osoba vytváří pomocí svého soukromého klíče a zajišťuje jimi integritu a nepopiratelnost původu podepsaných dat. Jde o bezpečnější formu elektronického podpisu, která svazuje podepsaný dokument s vlastníkem specifického šifrovacího klíče. Takový elektronický podpis umožňuje ověření, že odesílatel je skutečně tím, za koho se vydává, a že datová zpráva nebyla modifikována od doby svého podepsání. Zaručený elektronický podpis je tak v současné době jedním z hlavních nástrojů identifikace a autentizace osob v prostředí internetu, přičemž identifikaci lze zjednodušeně vymezit jako zjištění identity subjektu, zatímco autentizaci jako ověření, že subjekt je tím, za koho se prostřednictvím této identity vydává (srov. Smejkal, V. a kol.: Právo informačních a telekomunikačních systémů. 2. aktualizované a rozšířené vydání. C. H. Beck: Praha, 2004, s. 79). To je také důvodem, proč jednotlivé procesní právní předpisy postupně umožnily činit podání v elektronické formě (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 9 As 90/2008 – 70, dostupný na www.nssoud.cz).
Z výše uvedeného je zřejmé, že pro to, aby elektronická komunikace účastníka řízení se správním orgánem měla předpokládané procesní účinky, je nutno používat elektronický podpis splňující požadavky ve smyslu zákona o elektronickém podpisu, případně dané elektronické podání doplnit způsobem předpokládaným ve správním řádu (ustanovení § 37 odstavec 4). Takové podání je pak postaveno naroveň klasickému podání v písemné podobě či ústnímu podání do protokolu. Pokud stěžovatel či jím zmocněný zástupce učinil podání, které by bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, ale postrádalo by některou z předepsaných obsahových náležitostí, bylo povinností správního orgánu v souladu s ustanovením § 37 odstavec 3 správního řádu stěžovatele vyzvat k jejich doplnění.
Stěžovatel namítal, že se měl odvolací správní orgán povinnost dříve, než odvolání zamítl jako nepřípustné, snažit učinit veškeré nezbytné úkony za účelem objasnění, zda podatel odvolání byl zástupcem účastníka řízení (žalobce). Stěžovatel popřel, že by mu byla doručena výzva k doložení originálu plné moci ze dne 28. 11. 2013, kterou mu mělo být oznámeno, že má
li zájem být v řízení o pořádkovém deliktu zastoupen, má předložit správnímu orgánu plnou moc. Stěžovatel povinnost vyplývající z této výzvy splnil tím, že jeho zmocněnec předložil správnímu orgánu kopii plné moci a tedy se nejednalo o výzvu, kterou by správní orgán dal účastníku řízení najevo, že doručenou plnou moc považuje za vadnou a vyzývá k odstranění jejích vad a k doplnění originálu podpisu na plné moci.
Uvedená argumentace není důvodná, neboť nemá oporu v soustředěném spisovém materiálu.
V nyní posuzované věci podala odvolání právnická osoba Fleet control, s. r. o., která odvolání ve věci stěžovatele doručila prostřednictvím datové schránky správnímu orgánu prvého stupně. V příloze tohoto elektronického podání byla doručena v podobě elektronického dokumentu plná moc ze dne 30. 9. 2013, kterou měl stěžovatel zmocnit ke svému zastupování společnost Fleet control s. r. o. Plná moc obsahovala nesprávný údaj o rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty a nebyla podepsána zaručeným elektronickým podpisem zmocnitele. Zároveň se nejednalo o výstup autorizované konverze podle ustanovení § 22 zákona o elektronickém podpisu.
Nejvyšší správní soud proto zkoumal, zda správní orgány a krajský soud náležitě posoudily otázku nedostatku předložené plné moci a zda byla v řízení zachována práva účastníků řízení na spravedlivý proces tím, že správní orgány vedly účastníky řízení k odstranění případných vad plné moci. Bylo-li totiž podání učiněno přímo zmocněncem na základě plné moci prostřednictvím jeho datové schránky, pak musí být plná moc podepsána zmocnitelem. Je-li plná moc v podobě elektronického dokumentu připojena k podání, doručovanému prostřednictvím datové schránky zmocněnce, musí být buď podepsána zaručeným elektronickým podpisem zmocnitele, nebo musí jít o výstup autorizované konverze, tedy z podání musí po otevření přílohy (plné moci) vyplývat buď elektronický podpis zmocnitele, nebo ověřovací doložka autorizované konverze dokumentů. Nejsou-li splněny uvedené podmínky, je na místě postupovat podle ustanovení § 37 odstavec 3 správního řádu, podle něhož správní orgán vyzve podatele k odstranění vad podání ve stanovené přiměřené lhůtě.
Této povinnosti správní orgán dostál, když stěžovatele výzvou ze dne 28. 11. 2013, č. j. MMP/247741/13, vyzval k doručení plné moci k tomuto řízení v pětidenní lhůtě. Výzva byla doručena stěžovateli do vlastních rukou dne 29. 11. 2013. Stěžovatel na předmětnou výzvu nijak nereagoval.
Žalovaný správní orgán v rámci odvolacího řízení vyzval usnesením ze dne 14. 5. 2014, č. j. DSH/4404/14, také podatele odvolání (společnost Fleet control, s. r. o.) k doplnění plné moci a k tomu stanovil usnesením lhůtu. Stejně jako stěžovatel, i odvolatel na doplnění plné moci rezignoval, přestože mu výzva k doplnění originálu plné moci byla doručena do datové schránky dne 14. 5. 2014.
Podle ustanovení § 92 odstavec 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.
Rozhodnutí správního orgánu vydané v režimu ustanovení § 92 odstavce 1 správního řádu je rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., které není vyloučeno ze soudního přezkumu. Rozhodnutím ve smyslu citovaného ustanovení je úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti určitého subjektu. Procesně legitimován k žalobě je ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu (rozhodnutím). Žalobce, který v žalobě tvrdí, že byl zkrácen na svých právech rozhodnutím žalovaného, jenž podle jeho přesvědčení neprávem zamítl odvolání jako nepřípustné proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu, je tudíž nepochybně legitimován k podání žaloby, v níž se takovému závěru brání. Takové rozhodnutí, vydané podle ustanovení § 92 správního řádu, je rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 odstavec 1 s. ř. s., neboť na správní řízení je nutno nahlížet jako na uzavřený celek, v daném případě zakončený rozhodnutím o zamítnutí odvolání (po předchozím posouzení, zda neodůvodňuje obnovu řízení anebo změnu, nebo zrušení rozhodnutí v mimoodvolacím řízení). Pro posouzení věci je totiž určující, zda takové rozhodnutí je způsobilé zasáhnout do právní sféry fyzické nebo právnické osoby, přičemž k takovému zásahu může nepochybně dojít i rozhodnutím procesní povahy, nicméně spojeným s hmotněprávními aspekty (srovnej též rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 59/2004 - 66, dostupný na www.nsssoud.cz). Pokud žalovaný zamítl odvolání proti meritornímu rozhodnutí správního orgánu prvého stupně pro nepřípustnost, má takové rozhodnutí pro žalobce i hmotněprávní dosah, neboť je mu jím znemožněno otevřít otázku zákonnosti meritorního rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Pokud žalobce v žalobě žádá soud, aby otázku přípustnosti odvolání věcně posoudil, pak mu takové právo nelze odepřít; žalobní legitimace je zde založena pouhým tvrzením o zkrácení na právech. Soud pak přezkoumává pouze otázku, zda byly splněny podmínky pro zamítnutí opravného prostředku pro nepřípustnost.
V posuzované věci dospěl Nejvyšší správní soud – shodně jako žalovaný i krajský soud
k závěru, že podané odvolání proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty stěžovateli bylo učiněno právnickou osobou Fleet control, s. r. o., která nebyla vzhledem k nedostatku akceptovatelné plné moci oprávněna učinit. Správní orgány tak vycházely ze skutkového stavu, který má oporu ve spisovém materiálu, a námitka stěžovatele o jeho nedostatečném zjištění není důvodná. Pokud jde o právní závěry vyplývající z takto zjištěného skutkového stavu, lze uzavřít, že se jedná o odvolání učiněné neoprávněnou osobou a tedy o odvolání nepřípustné. Argumentoval-li stěžovatel závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014 – 26, dostupného na www.nssoud.cz), podle nichž kopie plné moci k prokázání zmocnění postačuje, není tato argumentace z důvodů zcela odlišných skutkových okolností přiléhavá. Také v rozsudku ze dne 5. 11. 2015, č. j. 2 As 110/2015 - 42, dostupného na www.nssoud.cz, vyplývá, že dostačuje-li předložení plné moci v kopii, je na její roveň postaven i scan plné moci zaslaný e-mailem. V nyní posuzované věci však není splněna podmínka, podle níž musí být z plné moci i z navazujících podání zmocněnce patrné, že byl s věcí obeznámen, v plné moci uvedl také osobní údaje stěžovatele (datum narození, bydliště), správnou spisovou značku i číslo jednací předvolání i údaje o místě a čase konání ústního jednání, proto nelze vycházet z předpokladu, že v projednávané věci nevznikla správnímu orgánu konkrétní pochybnost o existenci zmocnění, jak se mylně stěžovatel domnívá.
Pokud stěžovatel popřel, že by mu byla doručena výzva k doložení originálu plné moci ze dne 28. 11. 2013, kterou mu mělo být oznámeno, že má-li zájem být v řízení o pořádkovém deliktu zastoupen, má předložit správnímu orgánu plnou moc, toto tvrzení, které nebylo stěžovatelem jakkoli osvědčeno či prokázáno, uplatnil stěžovatel až v rámci podané kasační stížnosti. Jedná se o námitku, která není přípustná, neboť podle ustanovení § 104 odstavec 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.) nejsou přípustné důvody kasační stížnosti, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Možnost uplatnění této námitky je nepochybná, neboť z rozhodnutí žalovaného byla skutečnost zaslání výzvy stěžovateli zřejmá.
Na základě výše uvedených závěrů nemohl Nejvyšší správní soud přisvědčit ani druhému bodu kasační stížnosti, ve kterém stěžovatel namítal, že postupem žalovaného správního orgánu bylo porušeno právo obviněného na obhajobu podle článku 37 odstavec 2 Listiny základních práv a svobod, když zmocněnec v řízení, které spadá do správního trestání, je obhájcem obviněného ve smyslu citovaného ustanovení Listiny. Dospěl-li soud k závěru o důvodné neakceptovatelnosti plné moci, předložené v řízení společností Fleet control, s. r. o., a zároveň nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodnily závěr o krácení stěžovatele na jeho procesních právech při odstraňování vad plné moci, nelze hovořit o zásahu do ústavního práva stěžovatele na právní pomoc v řízení před správním orgánem o pořádkovém deliktu.
V. Závěr a náklady řízení
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů neshledal důvodnou žádnou z námitek stěžovatele, týkající se tvrzených vad řízení před správním orgánem a nezákonnosti rozsudku krajského soudu.
Nejvyšší správní soud dále neshledal napadený rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným či nezákonným ani neshledal vadu řízení, proto kasační stížnost zamítl (ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití ustanovení § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2016
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu