Důvodem pro vyloučení úřední osoby podle $ 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není pouhá skutečnost, že tato osoba, jako pracovník městského či krajského úřadu, rozhoduje ve věci přestupku, z něhož je obviněn zastupitel příslušného měs- ta či kraje.
Důvodem pro vyloučení úřední osoby podle $ 14 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, není pouhá skutečnost, že tato osoba, jako pracovník městského či krajského úřadu, rozhoduje ve věci přestupku, z něhož je obviněn zastupitel příslušného měs- ta či kraje.
Pokud stěžovatel namítá, že jeho jednání nemělo znaky přestupku, neboť změna do- pravní situace spočívající v rekonstrukci uli- ce Růžová učinila stávající úpravu značení křižovatky bezpředmětnou, nemůže se s ním Nejvyšší správní soud ztotožnit. Jak již uvedl žalovaný i krajský soud, ve věci není sporu O tom, že stěžovatel ponechal vc dnech 25. 3. až 27. 3. 2006 zaparkován svůj osobní auto- mobil na místě označeném vodorovnou do- pravní značkou č. V 12c „Zákaz zastavení“ na křižovatce ulic Bezručova a Růžová v Jindři- chově Hradci. Tímto svým jednáním tak po- rušil $ 4 písm. b) a c) zákona o silničním pro- vozu („Pří účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se pra- vidly provozu na pozemních komunikacích upravenými tímto zákonem...“, jakož i „do- pravními značkami, dopravními zařízení- mi a zařízeními pro provozní informace“.) a $ 27 odst. 1 písm. d) téhož zákona („Řídíč nesmí zastavit a stát na křižovatce a ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí kři- žovatky a 5 m za ní; tento zákaz neplatí v obci na křižovatce tvaru „T“ na protější straně vyúsťující pozemní komunikace“). Obecně lze stěžovateli přisvědčit v názo- ru, že stavební práce na vozovce mají vliv na dopravní situaci a nelze vyloučit, že v důsled- ku stavebních prací se stane některá doprav- ní značka neúčinnou. Tedy, ač je i nadále na vozovce umístěna a formálně by měla být re- spektována, fakticky ji respektovat nelze. Tak by tomu bylo např. u přikázaného směru jíz- 146 dy, v němž probíhají stavební práce jízdu po určené komunikaci zcela vylučují. Jiná situa- ce může nastat v případě, že dopravní značka může být sice fakticky dodržena, ovšem jejím nerespektováním nemůže s ohledem na sta- vební práce nastat situace, jíž má značka za- bránit. Tak by tomu bylo v případě dopravní značky ukládající povinnost zastavit vozidlo a dát přednost v jízdě tam, kde je v důsledku stavebních prací zcela vyloučen provoz ve směru přednostním. V takových a podob- ných případech, byť by byly nerespektová- ním dopravní značky naplněny formální zna- ky přestupku, nemohlo by být zřejmě shledáno naplnění znaků materiálních, pří- padně by se minimální společenská nebez- pečnost musela odrazit ve výši pokuty. V da- ném případě tomu tak ovšem nebylo. Jak vyplynulo z plánku a fotografií, které jsou součástí správního spisu a jejichž pravdi- vost stěžovatel rovněž nenapadal, neměla re- konstrukce a uzavření ulice Růžové žádný vliv na charakter místa, kde bylo vozidlo po- necháno, jako křižovatky, ani nijak neovlivni- la existenci vodorovného dopravního znače- ní. Stěžovatelem zmiňované staveniště, resp. jeho začátek, od něhož byla omezena jízda na vozovce na jeden jízdní pruh, se totiž nachází ve vzdálenosti několika desítek metrů od mís- ta zastavení jeho vozidla. Vzhledem k tomu byl stěžovatel povinen vodorovné značení respektovat, stejně jako zákaz stání na křižovat- ce. V dané věci je zcela nepodstatné, že inves- torem a stavebníkem rekonstrukce bylo město Hradec Králové, které rekonstrukcí znemožni- lo stěžovateli parkování na místě pro něho ob- vyklém a nezajistilo parkoviště náhradní. Podle $ 2 odst. 1 zákona o přestupcích je přestupkem zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za pře- stupek výslovně označeno v tomto nebo ji- ném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt po- stižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. Uvedené stěžovatelovo jednání je zákonem přímo za přestupek ozna- čeno, neboť podle $ 22 odst. 1 písm. £) záko- na 0 přestupcích, v rozhodném znění, se pře- stupku dopustí ten, „kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až e) to- hoto ustanovení, poruší zvláštní zákon“ (po- známka pod čarou pak přímo poukazuje na zákon o silničním provozu). K odpovědnosti za přestupek postačuje zavinění z nedbalosti ($ 3 zákona o přestupcích) a zájem společ- nosti na dodržování dopravního značení a pravidel provozu na pozemních komunika- cích upravených zákonem, který byl stěžova- telovým jednáním porušen, je zřejmý. Závěr žalovaného i krajského soudu o tom, že se stě- žovatel dopustil přestupku, tak byl v souladu se zákonem. Namítá-li stěžovatel, že se krajský soud ne- zabýval dostatečně jeho námitkou o podjatos- ti pracovníků správních orgánů, je třeba s ním souhlasit. V žalobě totiž stěžovatel na- mítal, že je zastupitelem jak městského, tak krajského zastupitelstva, a proto by o jeho vě- ci měl rozhodovat správní orgán mimo ob- vod Jihočeského kraje. Poukázal na to, že ze své pozice zastupitele rozhoduje o výši fi- nančních prostředků, které budou úřední- kům vypláceny. Rovněž poukázal na to, že se s jeho námitkou podjatosti ředitel žalované- ho nevypořádal v souladu se zákonem, neboť ji vyřídil toliko dopisem, a nikoli usnesením. Krajský soud se pak v napadeném rozsudku (str. 14) zabýval toliko postupem ředitele žalo- vaného, který shledal zákonným, neboť vedle dopisu vydal ředitel i usnesení, jímž namíta- nou podjatost neshledal a které bylo stěžovate- li řádně doručeno. Ten 'proti němu odvolání nepodal, a toto usnesení tak nabylo právní mo- ci. Samotnou skutečností, zda ve věci rozhodo- valy podjaté úřední osoby ve smyslu $ 14 správního řádu z roku 2004, se ale nezabýval. Je třeba konstatovat, že se tímto opome- nutím krajský soud dopustil vady řízení. Ve smyslu $ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. však může být jeho rozhodnutí zrušeno pouze tehdy, po- kud by taková vada mohla mít za následek ne- zákonné rozhodnutí o věci samé (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2006, čj. 2 Afs 154/2005-245, www. nssoud.cz). V daném případě má zdejší soud za to, že uvedená vada řízení krajského soudu na zákonnost jeho rozhodnutí vliv ne- měla, neboť výrok rozhodnutí by byl stejný (tj. žaloba by byla zamítnuta) i za situace, kdy- by k vadě řízení vůbec nedošlo (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2005, čj. 6 Ads 57/2004-59, www.nssoud.cz). Stěžovatelem namítaná podjatost úředních osob totiž v dané věci shledána nebyla. Podle $ 14 odst. 1 správního řádu z roku 2004 je „každá osoba bezprostředně se podí- lející na výkonu pravomoci správního orgá- nu (dále jen úřední osoba“), o níž lze dů- vodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepod- jatosti, vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek ří- zení ovlivnit“. Stěžovatel spatřuje podjatost úředních osob, které rozhodovaly v obou stupních správního řízení, v tom, že stěžova- tel působí jako zastupitel městského i kraj- ského zastupitelstva. Jeho námitky podjatos- ti, které během správního řízení podal, však byly zamítnuty s tím, že stěžovatel nemá vůči rozhodujícím úředním osobám žádný přímý pracovněprávní vztah ani nadřízené postave- ní. Zastupitelstvo nemůže zasahovat do pře- nesené působnosti vykonávané úřadem a ani účast stěžovatele jako zastupitele na schvalo- vání rozpočtu nebyla shledána důvodem pro vyloučení úředních osob. Nejvyšší správní soud s posouzením uči- něným během správního řízení zcela souhla- sí. Stěžovatel - jako zastupitel - není vůči úředním osobám v poměru nadřízenosti ani podřízenosti, neboť zastupitelstvo, tím méně jeho jednotliví členové, nemohou zasahovat do výkonu přenesené působnosti vykonáva- né v rámci rozhodování o přestupcích. Po- kud jde o účast stěžovatele jako jednoho ze členů zastupitelstva (v případě zastupitelstva města jako jednoho z 29 členů a v případě za- stupitelstva kraje jako jednoho z 55 členů) na schvalování rozpočtu města, potažmo kraje, tak ani tato skutečnost nemůže být důvodem pro vyslovení podjatosti úředních osob. Před- ně jsou platy úředních osob určeny zvláštním zákonem (zákon č. 143/1992 Sb., o platu a od- měně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech), a lze tak hovořit pouze o tzv. pohyblivé složce 147 1466 platu, jako je osobní příplatek či odměna, kte- ré mohou být závislé na rozpočtu územního samosprávného celku. Dále se stěžovatel neú- častní přímo na určování výše pohyblivé slož- ky platu pro úřední osoby, nýbrž schválením rozpočtu pouze nepřímo stanovuje možný rámec pro to, aby příslušná osoba [v případě města tajemník, podle $ 110 odst. 4 písm. c) a d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a v pří- padě kraje ředitel krajského úřadu, podle $ 69 odst. 2 písm. c) a d) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích] o výši těchto složek mohla rozhod- nout. Je třeba také poukázat na to, že i kdyby byl schválen rozpočet v částce vysoké, nezna- mená to automaticky, že by úřední osoby ob- držely vyšší pohyblivou složku platu. Navíc sa- motná účast stěžovatele na tomto schvalovacím procesu je poměrně malá (1/29 a 1/55), a nelze tak předpokládat, že by sám o sobě mohl výši rozpočtu výrazněji ovlivnit. Tím méně si lze představit, že by tak činil pouze ve snaze ovlivnit výši platu úředních osob. Lze tak uza- vřít, že rozhodující úřední osoby v daném případě nemají ke stěžovateli poměr, pro nějž by bylo možno pochybovat o jejich ne- podjatosti. Uvedený závěr nepřímo potvrzuje i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2004, čj. 2 As 21/2004-67, zveřej- něno ve Sb. NSS pod č. 503/2005, kde soud poukázal na to, že rozhodujeli obecní úřad v přenesené působnosti o právu či povinnos- ti obce, nelze bez dalšího usoudit na vylouče- ní jeho pracovníků pro pochybnosti o jejich nepodjatosti. (...) 1466 v. Správní řízení: rozsah dokazování k $ 32 odst. 1 písm. g) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysí- lání a o změně dalších zákonů (v textu též „zákon o vysílání“) k $ 36 správního řádu (č. 71/1967 Sb)? Výklad pojmu mravnosti nemůže být předmětem znaleckého posudku, ale je to naopak správní orgán a posléze soud, který mu přiřazuje konkrétní význam a obsah.
JUDr. Tomeš V. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o spáchání přestupku, o kasač-
o podjatosti ve věci stěžovatelova klienta R. B., založeným ve spise), že stěžovatel, jako advokát zastupující obviněné z přestupku, shodnou námitku podjatosti uplatnil již dříve a navíc opakovaně, přestože o ní bylo vždy rozhodnuto negativně.
Přestože nebylo řízení před krajským soudem bezvadné, nebylo zatíženo takovým pochybením, které by mohlo ovlivnit zákonnost rozhodnutí, jež z něho vzešlo; proto nebyla shledána důvodnou ani námitka podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Vzhledem ke všemu uvedenému shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle § 110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 (§ 120) s. ř. s., když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovanému náklady řízení nevznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu