České republiky (v textu též „zákon o služebním poměru“)“ » Ustanovení bylo změněno zákonem č. 21/2006 Sb. s účinností od 1. 3. 2006; zákon jako celek byl pak zrušen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (původně s účinností k 1 1. 2007, nyní odloženo k 1. 1. 2009). 1014 I. V řízení o žalobě proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech služební- ho poměru podle zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Poli- cie České republiky, je žalovaným správním orgánem služební funkcionář, který ve věci rozhodl v posledním stupni. IL. Výrok rozhodnutí služebního funkcionáře 0 propuštění policisty ze služební- ho poměru podle $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním po- měru příslušníků Policie České republiky, nemusí obsahovat údaj o tom, zda byl po- licista propuštěn pro porušení služební přísahy, nebo služební povinnosti, ani skutkové okolnosti, které jsou důvodem k tomuto propuštění. Zcela postačí, pokud jsou tyto údaje uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
České republiky (v textu též „zákon o služebním poměru“)“ » Ustanovení bylo změněno zákonem č. 21/2006 Sb. s účinností od 1. 3. 2006; zákon jako celek byl pak zrušen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (původně s účinností k 1 1. 2007, nyní odloženo k 1. 1. 2009). 1014 I. V řízení o žalobě proti rozhodnutí služebního funkcionáře ve věcech služební- ho poměru podle zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Poli- cie České republiky, je žalovaným správním orgánem služební funkcionář, který ve věci rozhodl v posledním stupni. IL. Výrok rozhodnutí služebního funkcionáře 0 propuštění policisty ze služební- ho poměru podle $ 106 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním po- měru příslušníků Policie České republiky, nemusí obsahovat údaj o tom, zda byl po- licista propuštěn pro porušení služební přísahy, nebo služební povinnosti, ani skutkové okolnosti, které jsou důvodem k tomuto propuštění. Zcela postačí, pokud jsou tyto údaje uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Prejudikatura: srov. č. 534/2005 Sb. NSS. Věc: Ing. Josef Š. proti náměstkovi policejního prezidenta pro trestní řízení o propuštění ze služebního poměru, o kasační stížnosti žalobce. Dne 23. 12. 2004 zamítl žalovaný odvolá- ní žalobce proti rozhodnutí ředitele Policie ČR, útvaru odhalování korupce a finanční kri- minality služby kriminální policie a vyšetřo- vání ve věcech služebního poměru, ze dne 9. 6. 2004, kterým byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky pro porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem. Žalobce brojil proti zamítnutí svého od- volání žalobou, kterou městský soud taktéž zamítl, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je vydáno v souladu se zákonem a žádnou ze žalobcem vznesených žalobních námitek neshledal důvodnou. Proti zamítavému rozhodnutí městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stíž- nost, v níž uplatnil důvody uvedené v $ 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Konkrétně pak především namítl, že řízení před měst- ským soudem bylo zmatečné, neboť soud po- važoval za účastníka řízení „Policejní prezidi- um České republiky zastoupené náměstkem policejního prezidenta pro trestní řízení“. V žalobě však byl jako žalovaný označen slu- žební funkcionář, tj. náměstek policejního prezidenta. Stěžovatel se dále domníval, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda ve výroku správního rozhodnutí musí být uvedeno, o kterou z alternativ $ 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru se jedná, tj. zda dochází k propuštění pro po- 22 rušení služební přísahy, nebo služební povin- nosti, a rovněž zda zde musí být uvedeno, v jakém jednání je toto porušení shledáno. Stěžovatel měl za to, že v zájmu právní jistoty musí být již ve výroku jasně uvedeno, o kte- rou z alternativ se jedná. Tomu podle stěžova- tele nasvědčuje i výklad $ 108 odst. 1 zákona o služebním poměru, který požaduje, aby v rozhodnutí o propuštění byl uveden důvod propuštění se skutečnostmi jej zakládajícími, jinak je „neplatné“. Ve výroku tedy musí být rovněž uveden i skutkový podklad propuště- ní tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. K to- mu stěžovatel poukazoval na-$ 124 odst. 243 zákona o služebním poměru. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí prv- ní instance obsahuje ve výroku důvod pro- puštění podle $ 106 odst. 1 písm. d) za použi- tí $ 108 odst. 3 zákona o služebním poměru, neboť stěžovatel porušil služební přísahu úmyslně zvlášť závažným způsobem, to je dá- le popsáno v odůvodnění. Takový postup je podle žalovaného v souladu s $ 108 $ 124 zí- kona o služebním poměru. Dále se domníval, že soud označil žalovaného správně, naopak stěžovatel pochybil, když v žalobě uvedl, že žalovaným je náměstek policejního preziden- ta, aniž upřesnil, kterého ze čtyř náměstků má na mysli. Stěžovatel k uvedenému vyjádření žalova- ného zaslal soudu svoje stanovisko, kde mj. přiznal, že se dopustil jisté nedůslednosti, když neoznačil přesně, kterého náměstka měl na místě žalovaného na mysli; nadále se však domníval, že je nesprávné označení ža- lovaného jako „Policejní prezidium České re- publíky zastoupené náměstkem policejního prezidenta“. Služební funkcionář totiž rozho- duje ve své vlastní pravomoci, a nikoliv na zá- kladě zmocnění. Pokud by pak služební funk- cionář jednal v rámci své pravomoci za policejní prezidium, nešlo by o jednání na zá- kladě zastoupení, nýbrž přímo o jednání to- hoto orgánu. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Zodůvodnění: Stěžovatel předně považuje řízení před městským soudem za zmatečné, protože městský soud ve svém rozsudku nesprávně označil žalovaný správní orgán. Podle stěžo- vatele je žalovaným služební funkcionář, tj. náměstek policejního prezidenta ve věcech trestních, zatímco městský soud označil jako žalovaného „Policejní prezidium ČR zastou- pené náměstkem policejního prezidenta pro trestní řízení“. Předně je třeba poukázat na to, že v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu zení osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale kogentně ji ur- čuje zákon (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu č. 534/2005 Sb. NSS). Konkrétně se jedná o $ 69 s. ř. s., podle něhož je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. V daném případě šlo o věc služebního poměru, o níž v posledním stupni rozhodl náměstek policejního prezidenta JUDr. Ing. Jaroslav Macháně. Řízení ve věcech služebního poměru je upraveno v hlavě devá- té zákona o služebním poměru. Podle $ 122 zákona o služebním poměru jsou účastníky řízení ve věcech služebního poměru policie a policista nebo pozůstalý po policistovi. V definičním ustanovení $ 2 odst. 1 zákona o služebním poměru je pak uvedeno, že pod pojmem „policie“ užívaným v následných ustanoveních je nutno chápat Policii České republiky. Odst. 2 tohoto ustanovení pak sta- noví, že jménem policie jedná a rozhoduje ve věcech služebního poměru podle tohoto zákona ministr vnitra České republiky (dále jen „ministr“) a v rozsahu jím stanoveném další funkcionáři (dále jen „služební funkci- onář“). Základní odpovědnost a rozhodovací pravomoc ve věcech služebního poměru je tak svěřena ministru vnitra, tedy konkrétní fyzické osobě stojící v čele Ministerstva vnit- ra. Ministr tuto pravomoc může dále delego- vat, vždy však zase jen na konkrétní fyzické osoby - proto také zákon hovoří v tomto pří- padě o (služebních) funkcionářích, nikoliv o služebních orgánech. Ministr vnitra, pří- padně jím pověření další služební funkcioná- ři jsou ve věcech služebního poměru správní- mi orgány - nerozhodují samozřejmě jako fyzické osoby samy o sobě, nýbrž jako fyzické osoby vykonávající ve struktuře vojensky organizovaného sboru, podřízeného minis- terstvu vnitra ($ 3 odst. 1 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky) zá- konem, resp. na základě zákona (rozhodnu- tím ministra vnitra), jim svěřené rozhodovací pravomoci ve věcech služebního poměru. V daném případě byl služebním funkcioná- řem, který rozhodl v posledním stupni, právě náměstek policejního prezidenta pro trestní řízení, a ten také je ve smyslu legislativní zkratky zavedené v $ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalovaným správním orgánem. Ke shodnému závěru, tedy že žalovaným správním orgánem je právě služební funkcionář, a nikoliv Poli- cejní prezidium, případně Policie ČR, dospěl Nejvyšší správní soud již ve svých rozhodnu- tích ze dne 20. 10. 2004, čj. 1 As 10/2003-58, a ze dne 4. 11. 2004, čj. 3 Ans 2/2004-60 (obě - dostupná na www.nssoud.cz). Je tedy třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že žalovaným je v dané věci náměstek poli- cejního prezidenta pro trestní řízení a že městský soud v napadeném rozsudku žalova- ného nepřesně označil jako „Policejní prezit- dium ČR zastoupené náměstkem policejní- ho prezidenta pro trestní řízení“. Na druhou stranu však nelze se stěžovatelem souhlasit, že by uvedené formulační pochybení měst- ského soudu mohlo způsobovat zmatečnost řízení, případně jinou vadu řízení před sou- 23 1014 dem, pro kterou by měl zdejší soud rozsudek městského soudu zrušit. Jak totiž vyplynulo ze soudního spisu, městský soud během říze- ní řádně jednal s náměstkem policejního pre- zidenta pro trestní řízení jako účastníkem to- hoto řízení, a ten v něm také aktivně vystupoval a činí tak i v řízení o kasační stíž- nosti (vyjádření k žalobě ze dne 11. 2. 2005 i vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 12. 7. 2005 je podepsáno žalovaným náměstkem). Lze tedy uzavřít s tím, že městský soud v označení žalovaného v napadeném rozsud- ku pochybil, nicméně se nejedná o pochybe- ní natolik zásadní, aby mohlo být důvodem pro zrušení tohoto rozsudku. Tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v $ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. tak neobstojí. C...) Stěžovatel dále namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda ve výroku správního rozhodnutí musí být uvedeny skutkové okolnosti a také to, o kte- rou zalternativ $ 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru se jedná, tj. zda dochází k propuštění pro porušení služební přísahy, nebo služební povinnosti. Při posouzení této námitky vycházel Nejvyšší správní soud ze znění příslušných ustanovení zákona o slu- žebním poměru. Zejména se jednalo o $ 124 tohoto zákona, podle jehož odst. 1 musí být rozhodnutí služebního funkcionáře v soula- du s právními předpisy, vycházet ze skuteč- ného stavu věci a obsahovat výrok, odůvod- nění a poučení o odvolání. Písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat též datum vydání a musí být podepsáno s uve- dením hodnosti, jména, příjmení a funkce služebního funkcionáře a doručeno účastní- kovi řízení. Odst. 2 tohoto ustanovení pak stanoví náležitosti výroku rozhodnutí; podle tohoto odstavce výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení. Pokud se 24 v rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, sta- noví pro ní služební funkcionář Ihůtu. Nále- žitosti odůvodnění jsou pak zakotveny v odst. 3, který stanoví, že v odůvodnění roz- hodnutí služební funkcionář uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, ja- kými úvahami byl veden při hodnocení dů- „kazů a při použití právních předpisů, na zá- kladě nichž rozhodoval. Ustanovení $ 108 odst. 1 zákona o služebním poměru pak sta- noví, že rozhodnutí o propuštění musí být vyhotoveno písemně a musí v něm být uve- den důvod propuštění se skutečnostmi jej za- kládajícími, jinak je neplatné. V daném případě je ve výroku rozhodnu- tí o propuštění stěžovatele ze služebního po- měru obsaženo jak rozhodnutí ve věci (pro- puštění stěžovatele ze služebního poměru příslušníka Policie ČR), tak ustanovení práv- ního předpisu, podle kterého bylo rozhodnu- to [$ 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru]l. V odůvodnění je pak přesně po- psán důvod propuštění i skutečnosti jej za- kládající (řízení služebního vozidla dne 13. 5. 2004 v 19.50 hod. po předchozím požití alkoholických nápojů, při němž stěžovatel ohrožoval ostatní vozidla; toto jednání bylo posouzeno jako zvlášť závažné porušení slu- žební přísahy). Rozhodnutí o propuštění stě- žovatele tedy splňuje veškeré zákonem poža- dované náležitosti a nelze je považovat za nezákonné. Stěžovatelova domněnka o nut- nosti specifikovat ve výroku též skutečnosti, které byly podkladem pro rozhodnutí, a také přesné vymezení toho, zda byl propuštěn pro porušení služební přísahy, nebo služební po- vinnosti, nemá oporu v zákoně. Pokud pak zákon ve výroku rozhodnutí určité skuteč- nosti přímo nevyžaduje, je zásadně možné a postačující uvést je toliko v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Ani důvod kasační stíž- nosti uvedený v $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. S. neobstojí. : 1015 Řízení před soudem: posouzení včasnosti žaloby při nerespektování poučení soudu k $ 46 odst. 2 a $ 72 odst. 1 soudního řádu správního k $ 82 občanského soudního řádu Nerespektovalli žalobce poučení správního soudu, obsažené v usnesení 0 od- mítnutí věci podle $ 46 odst. 2 s. ř. s., o tom, že má podat žalobu u obecného soudu v civilním řízení soudním, a žalobu podal opět u soudu správního, nelze lhůtu pro podání žaloby posuzovat podle 6 46 odst. 2 s. ř. s. a $ 82 odst. 3 o. s. ř., podle něhož platí, že řízení o žalobě je zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba. V ta- kovém případě se lhůta pro podání žaloby počítá ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu.
Ing. Josef Š. proti náměstkovi policejního prezidenta pro trestní řízení o propuštění ze služebního poměru, o kasační stížnosti žalobce.
n v něm také aktivně vystupoval a činí tak i v řízení o kasační stížnosti (vyjádření k žalobě ze dne 11. 2. 2005 i vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 12. 7. 2005 je podepsáno žalovaným náměstkem). Lze tedy uzavřít s tím, že městský soud v označení žalovaného v napadeném rozsudku pochybil, nicméně se nejedná o pochybení natolik zásadní, aby mohlo být důvodem pro zrušení tohoto rozsudku. Tvrzený důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. tak neobstojí.
Stěžovatel dále namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu, neboť toto rozhodnutí dostatečným způsobem nereaguje na stěžovatelova žalobní tvrzení. Ani s tímto důvodem nelze souhlasit. Městský soud je povinen přezkoumat napadené výroky rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), stěžovatel má zato, že se soud nezabýval jeho námitkami jak při řešení právních otázek, týkajících se formy rozhodnutí, tak i skutkových otázek. Je sice pravdou, že odůvodnění rozhodnutí městského soudu není příliš obsáhlé, avšak není možné je z tohoto důvodu považovat za nepřezkoumatelné. Naopak z něho lze vyčíst, že se soud, sice stručně, avšak dostatečně, zabýval všemi stěžovatelovými námitkami. K údajným vadám rozhodnutí žalovaného uvedl, že je nutno toto rozhodnutí vnímat jako celek, a z jeho odůvodnění je pak zřejmé, v čem spatřuje správní orgán porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem. Městský soud tedy považoval rozhodnutí žalovaného za souladné se zákonem a přidržel se názoru, že není třeba, aby v jeho výroku bylo skutkově vymezeno stěžovatelovo jednání, nýbrž postačí, pokud tak je učiněno v odůvodnění rozhodnutí. Je sice pravdou, že tuto skutečnost nevyjádřil městský soud zcela pregnantně, avšak z obsahu odůvodnění je zřejmá. Rovněž se městský soud vypořádal s námitkou, že stěžovatel vozidlo neřídil, když poukázal na zjevnou účelovost tohoto tvrzení.
em. Městský soud tedy považoval rozhodnutí žalovaného za souladné se zákonem a přidržel se názoru, že není třeba, aby v jeho výroku bylo skutkově vymezeno stěžovatelovo jednání, nýbrž postačí, pokud tak je učiněno v odůvodnění rozhodnutí. Je sice pravdou, že tuto skutečnost nevyjádřil městský soud zcela pregnantně, avšak z obsahu odůvodnění je zřejmá. Rovněž se městský soud vypořádal s námitkou, že stěžovatel vozidlo neřídil, když poukázal na zjevnou účelovost tohoto tvrzení.
Pokud jde o stěžovatelovo nepochopení věty: „Forma rozhodnutí nezpůsobuje jeho nezákonnost.“, kterou městský soud uzavřel přezkum formálních náležitostí správního rozhodnutí, tak je stěžovateli třeba přisvědčit, že je-li na ni nazíráno samostatně, může působit určité nejasnosti. V daném případě však byla tato věta součástí odstavce, v němž se městský soud zabýval tím, zda ve výroku správního rozhodnutí musí být uvedeno, o kterou z alternativ § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru se jedná, tj. zda dochází k propouštění pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti. V rámci svého přezkumu dospěl městský soud k závěru, že tomu tak není a že rozhodnutí je nutno vnímat jako celek, přičemž z jeho odůvodnění je zcela zřejmé, v čem je porušení služební přísahy spatřováno. Městský soud pak uzavřel s tím, že forma (rozuměj: v žalobě zpochybněné formální náležitosti rozhodnutí, které neobsahovalo ve výroku vymezení toho, zda dochází k propouštění pro porušení služební přísahy či služební povinnosti) nezpůsobuje jeho nezákonnost (tj. rozhodnutí je v souladu se zákonem). Nejvyšší správní soud si je vědom, že odůvodnění rozsudku městského soudu mohlo být v některých ohledech propracovanější, avšak není zatíženo takovými vadami, které by mohly způsobit jeho nepřezkoumatelnost, případně nezákonnost. Naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tak nebylo shledáno.
Pokud jde o tvrzené vady řízení před správním orgánem, tak ani ty Nejvyšší správní soud neshledal. Při posouzení důvodnosti této námitky vycházel ze správního spisu, jehož obsahem je rozhodnutí ředitele PČR útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV ve věcech služebního poměru ze dne 9. 6. 2004, kterým byl stěžovatel podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky a podle § 108 odst. 3 tohoto zákona byl služební poměr ukončen dnem doručení tohoto rozhodnutí. V odůvodnění bylo pak uvedeno, že dne 13. 5. 2004 v 19.50 hod. řídil stěžovatel, po předchozím požití alkoholických nápojů, služební vozidlo Škoda Felicia a při jízdě směrem od obce M. na K. po silnici č. I/12 v obci D. s vozidlem začal kličkovat a ohrožovat ostatní vozidla, následně pak přejel do protisměru, kde ve vzdálenosti 1 m nad srázem vozidlo zastavil a usnul. Vozidlo tvořilo překážku v silničním provozu, neboť zasahovalo do silnice. Stěžovatel byl ve vozidle s nastartovaným motorem nalezen místními občany. Požití alkoholických nápojů před jízdou bylo prokázáno dvěma opakovanými odběry krve v nemocnici K., přičemž bylo zjištěno, že při odběru vykonaném dne 14. 5. 2004 ve 2.35 hod měl stěžovatel 1,37 - 1,44 promile alkoholu v krvi a při odběru ve 3.35 hod téhož dne 1,11 – 1,44 promile. Služební funkcionář toto stěžovatelovo jednání posoudil jako zvlášť závažné porušení služební přísahy. Uvedené skutečnosti prokazuje fotodokumentace, protokol o události ze dne 13. 5. 2004 sepsaný prap. F. nstržm. H. (ti tvořili hlídku PČR, která byla ke spícímu stěžovateli přivolána místními občany), úřední záznam mjr. Č. a mjr. P. ze dne 14. 5. 2004 (pracovníci oddělení kontroly a stížností Policejního prezidia ČR), úřední záznam o podání vysvětlení H.H. a J. N. (kteří se k vozidlu se stěžovatelem dostali jako první), lékařskými záznamy o výsledku odběru krve sepsanými MUDr. K.. Z protokolu o podání vysvětlení stěžovatele vyplynulo stěžovatelovo doznání k tomu, že v rozhodný den vypil jen „jednoho malého panáka slivovice“ (a to v 16.00 hod) a dále uvedl, že se mu při řízení udělalo nevolno a sjel na okraj silnice.
Jak vyplynulo ze správního spisu, skutečnost, že vozidlo v rozhodnou dobu řídil opravdu stěžovatel potvrdila výpověď H. H., která vozidlo přímo viděla při jízdě, dále výpověď J. N., který - spolu s uvedenou svědkyní - stěžovatele ve vozidle nalezl. Rovněž tuto skutečnost stěžovatel výslovně potvrdil v protokolu o podání vysvětlení ze dne 14. 5. 2004, když sdělil, že „před 20.00 hod. odjel a jel zpět na K.. Jel směrem na D., udělalo se mu nevolno a sjel na levou stranu vozovky, kde zastavil“. Zpochybňovat ji začal až v podaném odvolání, navíc poněkud nejasně a neurčitě, neboť uvedl, že „podle jeho pozdějšího zjištění vyšlo najevo, že služební dopravní prostředek byl řízen jinou osobou“. Nejvyšší správní soud má za to, že žalovaný dostatečným způsobem zjistil stav věci, neboť z uvedených skutečností je zcela zřejmé, že žalovaný vozidlo v rozhodnou dobu řídil a z lékařských zpráv o odběru krve je nepochybné, že při tom byl pod vlivem alkoholu. Nelze tak stěžovateli přisvědčit, že by žalovaný jeho výpověď neměl podepřenou dalšími důkazy. Naopak je třeba souhlasit se žalovaným a městským soudem, že toto stěžovatelovo tvrzení je účelové a nekonkrétní, navíc poněkud nejasně působí jeho námitka, „že teprve po podání vysvětlení se dozvěděl, že se událost odehrála jinak“. Stěžovatel nejen, že neuvádí od koho se tuto skutečnost dozvěděl ani jak se „událost“ měla odehrát, navíc se jedná o skutečnost, kterou by měl nejlépe vědět sám stěžovatel. Rovněž skutečnost, že bylo přestupkové řízení se stěžovatelem zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích [pozn. soudu: stěžovatel v žalobě nesprávně označil písmeno, podle něhož bylo toto řízení zastaveno, neboť přestupkové řízení nebylo zastaveno proto, že přestupek nebyl spáchán obviněným - písm. b), nýbrž proto, že odpovědnost za přestupek zanikla - písm. f) citovaného ustanovení], nemá na shora uvedené žádný vliv; soud nemá pochyb o tom, že se předmětná událost odehrála tak, jak je uvedeno výše, a pouhá skutečnost, že řízení o přestupku nemohlo být dokončeno a bylo zastaveno, protože uplynula zákonem stanovená lhůta k jeho projednání to nemůže nijak zvrátit. Je totiž třeba odlišovat řízení o přestupku od řízení o skončení služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tak neobstojí.
Stěžovatel dále namítá, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku, zda ve výroku správního rozhodnutí musí být uvedeyn skutkové okolnosti a také to, o kterou z alternativ § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru se jedná, tj. zda dochází k propouštění pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti. Při posouzení této námitky vycházel Nejvyšší správní soud ze znění příslušných ustanovení zákona o služebním poměru. Zejména se jednalo o § 124 tohoto zákona, podle jehož odst. 1 musí být rozhodnutí služebního funkcionáře v souladu s právními předpisy, vycházet ze skutečného stavu věci a obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o odvolání. Písemné vyhotovení rozhodnutí musí obsahovat též datum vydání a musí být podepsáno s uvedením hodnosti, jména, příjmení a funkce služebního funkcionáře a doručeno účastníkovi řízení. Odst. 2 tohoto ustanovení pak stanoví náležitosti výroku rozhodnutí; podle tohoto odstavce výrok obsahuje rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, a rozhodnutí o nákladech řízení. Pokud se v rozhodnutí ukládá povinnost k plnění, stanoví pro ni služební funkcionář lhůtu. Náležitosti odůvodnění jsou pak zakotveny v odst. 3, který stanoví, že v odůvodnění rozhodnutí služební funkcionář uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Ustanovení § 108 odst. 1 zákona o služebním poměru pak stanoví, že rozhodnutí o propuštění musí být vyhotoveno písemně a musí v něm být uveden důvod propuštění se skutečnostmi jej zakládajícími, jinak je neplatné.
V daném případě je ve výroku rozhodnutí o propuštění stěžovatele ze služebního poměru obsaženo jak rozhodnutí ve věci (propuštění stěžovatele ze služebního poměru příslušníka Policie ČR), tak ustanovení právního předpisu, podle kterého bylo rozhodnuto [§ 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru]. V odůvodnění je pak přesně popsán důvod propuštění i skutečnosti jej zakládající (řízení služebního vozidla dne 13. 5. 2004 v 19.50 hod. po předchozím požití alkoholických nápojů, při němž stěžovatel ohrožoval ostatní vozidla; toto jednání bylo posouzeno jako zvlášť závažné porušení služební přísahy). Rozhodnutí o propuštění stěžovatele tedy splňuje veškeré zákonem požadované náležitosti a nelze je považovat za nezákonné. Stěžovatelova domněnka o nutnosti specifikovat ve výroku též skutečnosti, které byly podkladem pro rozhodnutí, a také přesné vymezení toho, zda byl propuštěn pro porušení služební přísahy nebo služební povinnosti, nemá oporu v zákoně. Pokud pak zákon ve výroku rozhodnutí určité skutečnosti přímo nevyžaduje, je zásadně možné a postačující uvést je toliko v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Ani důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. neobstojí.
Žádný z uplatněných důvodů kasační stížnosti tak nebyl zjištěn a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává (§ 60 odst. 1, § 120 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu