k třetí části občanského soudního řádu I. Sdělení požadavku na úhradu za poskytnutí informace a o výši této úhrady ($ T7 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím), ani roz- 2x2. hodnutí o stížnosti žadatele, který nesouhlasí s výší úhrady jemu sdělené (6 16a odst. 7 téhož zákona), nejsou rozhodnutími ve smyslu $ 65 s. ř. s., ani rozhodnutími správ- ního orgánu ve věci soukromoprávní [$ 68 písm. b) s. ř. s.]. II. Rozhodnutím podle $ 65 s. ř. s. je však rozhodnutí, jímž povinný subjekt žá- dost o poskytnutí informace pro nezaplacení úhrady odložil ($ 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím). III. Uhradil-li žadatel i přes zamítnutí své stížnosti do výše úhrady požadovanou částku, aby informaci získal, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení ža- lobou podle třetí části občanského soudního řádu proti státu nebo jinému povinné- mu subjektu.
k třetí části občanského soudního řádu I. Sdělení požadavku na úhradu za poskytnutí informace a o výši této úhrady ($ T7 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím), ani roz- 2x2. hodnutí o stížnosti žadatele, který nesouhlasí s výší úhrady jemu sdělené (6 16a odst. 7 téhož zákona), nejsou rozhodnutími ve smyslu $ 65 s. ř. s., ani rozhodnutími správ- ního orgánu ve věci soukromoprávní [$ 68 písm. b) s. ř. s.]. II. Rozhodnutím podle $ 65 s. ř. s. je však rozhodnutí, jímž povinný subjekt žá- dost o poskytnutí informace pro nezaplacení úhrady odložil ($ 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím). III. Uhradil-li žadatel i přes zamítnutí své stížnosti do výše úhrady požadovanou částku, aby informaci získal, může se domáhat vydání bezdůvodného obohacení ža- lobou podle třetí části občanského soudního řádu proti státu nebo jinému povinné- mu subjektu.
Rozhodnutí zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb. [19] Pro rozhodnutí rozšířeného senátu má význam nedávné rozhodnutí zvláštního se- nátu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát zkoumal podobnou otázku v usnesení ze dne 15. 9. 2010, čj. Konf 115/2009-34). Následuje souhrn právních ná- hledů zvláštního senátu. [20] Zvláštní senát vyložil, že otázky týka- jící se výše úhrady nákladů za poskytnutí in- formace je nutné posuzovat vůči právu na in- formace samostatně; jde o jiný nárok a jiné právo. Sdělení povinné osoby o výši úhrady ($ 17 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím) nemůže být rozhodnutím po- dle $ 65 s. ř. s., protože se jím nezakládá, neru- ší, nemění ani autoritativně nedeklaruje prá- vo nebo povinnost. Jde o informaci, 0 „sdělení úřadu straně“, které není exekvovatelné. Je na žadateli, aby zvážil, zda je pro něj „hodno- ta“ informace taková, aby úhradu zaplatil. Sdě- lením výše úhrady (ani negativním vyřízením případné stížnosti) mu právo na informaci odňato ani odepřeno není; uhradí-li požado- vanou částku, informaci obdrží. [21] Nastává tedy několik možných situa- cí: žadatel buď úhradu zaplatí (platba je sou- časně zákonnou podmínkou poskytnutí in- formace) a informaci obdrží, nebo úhradu nezaplatí; v takovém případě povinná osoba jeho žádost odloží ($ 17 odst. 5 zákona o svo- bodném přístupu k informacím). [22] Teprve rozhodnutí o odložení žádos- ti (a tedy vlastní odepření informaci poskyt- nouť) podle tohoto speciálního ustanovení uvedeného zákona je pod soudní ochranou [podobně jako při odložení žádosti podle $ 43 odst. 1 písm. b) správního řádu; k tomu viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, čj. 3 Ads 128/2009-71, č. 2050/2010 Sb. NSS]. Pokud je tedy žádost odložena pro nezaplacení, může žadatel pro- ti takovému rozhodnutí brojit žalobou ve správním soudnictví, neboť tímto rozhodnu- tím bylo teprve do jeho práva zasaženo. Pro- 16 tože by důvodem odložení bylo nezaplacení, přezkoumá ovšem správní soud věcně také tuto otázku, a v tomto rámci se bude mimo ji- né zabývat výší úhrady. [23] Zvláštní senát tedy vyložil, že samot- ná informace o tom, kolik činí požadovaná výše úhrady, 4 ani rozhodnutí o stížnosti pro- ti výši částky, nejsou rozhodnutími, která by správní soud přezkoumával. Není-li ale infor- mace poskytnuta a žádost o poskytnutí je odložena, byť jen pro nezaplacení úhrady, přezkoumá zákonnost takového odložení správní soud obvyklou cestou. [24] V případě řešeném zvláštním sená- tem nastala druhá situace. Žadatel (žalobce) úhradu za poskytnutí informací zaplatil (byla požadována záloha v poloviční výši) a násled- ně podal proti výši úplaty stížnost podle $ 164 zákona o svobodném přístupu k infor- macím. Nadřízený orgán o stížnosti rozhodl tak, že výši úhrady potvrdil. Zvláštní senát uzavřel, že pokud žadatel informaci obdržel a k odložení žádosti nedošlo, může se domá- hat vydání tvrzeného bezdůvodného oboha- cení běžnou civilní žalobou (pořadem práva podle třetí části občanského soudního řádu), a to vůči státu, resp. státnímu orgánu (nebo ji- nému, zejména samosprávnému orgánu), který takovou úplatu přijal. Soud v občanském soud- ním řízení pak přezkoumá, zda byla úhrada vy- číslena v souladu s $ 17 odst. 1 zákona o svo- bodném přístupu k informacím a k němu vydanými prováděcími předpisy, tedy zda ne- přesahuje náklady spojené s pořízením kopií atd. a zda ceny uvedené v sazebníku zásadním způsobem nepřesahují ceny nezbytné. [25] Je vhodné poznamenat, že v posuzo- vané věci tvrzený kompetenční spor nevznikl, protože žalobce se u správního soudu domá- hal zrušení rozhodnutí nadřízeného orgánu o stížnosti proti výši úhrady, a když jeho žalo- ba byla odmítnuta (Městský soud v Praze měl spor o výši úhrady správně za soukromopráv- ní), obrátil se na civilní soud s petitem, jímž žaloval na určení, že výše úhrady se snižuje na částku 500 Kč (z původních 9 928 Kč); ci- vilní soud pak inicioval řízení u zvláštního se- nátu s tím, že podanou žalobu považoval za žalobu podle páté části občanského soudní- ho řádu (měl tedy za to, že je tu rozhodnutí správního orgánu ve věci soukromého prá- va), k jejímuž projednání ale příslušný sám není. Zvláštní senát vyložil, že o kompetenční spor tu jít nemůže, protože žalobce se u správního soudu domáhal stručně řečeno zrušení rozhodnutí, zatímco u civilního sou- du se domáhal určení práva (nadto tu byl ne- odstraněný nesoulad mezi petitem civilní ža- loby a tvrzeními v ní obsaženými). Není-li tu totožnosti věci, nejde o kompetenční kon- flikt. Nicméně v dalším výkladu předestřel zvláštní senát svůj právní náhled na věc, jak v předchozím bodě uvedeno. Posouzení předložené otázky [26] Rozšířený senát se proto věcí zabýval s přihlédnutím k závěrům vysloveným zvlášt- ním senátem. Je také vhodné znovu připome- nout, že rozhodnutí šestého senátu, proti kte- rému předkládající druhý senát brojí, se týkalo zákona o svobodném přístupu k infor- macím před jeho novelou provedenou záko- nem č. 61/2006 Sb. Rozšířený senát se nezto- tožnil s tvrzením předkládajícího druhého senátu, že „f 17 informačního zákona týka- jící se úhrady za poskytnutí informací zůstal prakticky beze změn a i přes nově zavede- nou možnost přezkumu vykazuje v principu tytéž rysy“. Není tomu tak: novelou došlo k zásadní změně $ 17 citovaného zákona, kte- rý nyní ve svém odstavci 5 stanoví, že pokud žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše po- žadované úhrady úhradu nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží. Před novelou odložení věci upraveno nebylo. Dále byl, jak správně upozornil druhý senát, novelou zákon rozší- řen o možnost stížnosti podle $ 16a uvedené- ho zákona. Šestý senát proto v napadeném rozhodnutí posuzoval situaci, ke které za dnešní právní úpravy nemůže již dojít. [27] V současné době, jak již bylo uvede- no výše v souvislosti s rozhodnutím zvláštní- ho senátu, mohou nastat dvě situace. V první povinný subjekt oznámí žadateli výši úhrady podle $ 17 odst. 3 citovaného zákona. Pokud žadatel úhradu do 60 dnů nezaplatí, povinný subjekt věc v souladu s $ 17 odst. 5 téhož zá- kona odloží. Žadatel může následně proti od- ložení žádosti brojit ve správním soudnictví; správní soud pak podrobí svému přezkumu i zákonnost, resp. právnost požadované úhra- dy. Pokud však dojde k druhé situaci a žadatel úhradu zaplatí, informaci obdrží. Je na žadate- li, zda poté či současně s tím podá stížnost po- dle $ 16a uvedeného zákona k nadřízenému orgánu, který ve vyřízení stížnosti úplatu mů- že změnit. Není-li žadatel s tímto vyřízením spokojen, má volnost žalovat u soudu běžnou žalobou podle části třetí občanského soudní- ho řádu na vydání bezdůvodného obohacení. [28] Argumentuje-li druhý senát tím, že vztah mezi žadatelem a povinnou osobou je vztahem veřejného práva, je tato úvaha správ- ná potud, že se týká vlastního práva na infor- mace jakožto subjektivního práva, které sku- tečně má veřejnoprávní charakter. Povinná osoba vystupuje jako nositel veřejné moci a „může jednostranně ukládat povinností druhému účastníku © právního vztahu, mnohdy nejen bez jeho vůle, ale i proti jeho vůli“, právě jen tam, kde jde o vlastní poskyt- nutí informací. Sdělení výše požadované úhrady nákladů ale není uložením povinnos- ti, tím méně vykonatelným. Povinný subjekt tu sděluje, že opatření informací si vyžádá ur- čité náklady, že povinný subjekt může po prá- vu žádat jejich úhradu, a předkládá žadateli možnost tyto náklady akceptovat a uhradit, nebo neuhradit. Tímto sdělením - a ani vyří- zením stížnosti proti tomuto sdělení - není právo na informace upřeno, právě naopak - jsou vymezeny podmínky, za nichž bude in- formace poskytnuta. Akceptuje-li žadatel sdě- lenou částku (což je v praxi naprostá většina případů, neboť jde až na výjimky obvykle o nízké částky za pořízení xerografických ko- pií dokumentů), informace se mu dostane, a jeho právo je tedy saturováno. Dohoda o „ceně“ informace (nákladech s jejím poskyt- nutím spojených) je dohodou z oboru práva soukromého, žadatel není nijak nucen částku akceptovat a úhrada sama ani její výše nejsou exekvovatelné. Teprve rozhodnutí o odlože- ní žádosti při neuhrazení sdělené částky je vrchnostenským aktem, jímž je žadateli jeho veřejné subjektivní právo na informaci upře- no, a je pak na správním soudu, aby na zákla- dě žaloby rozhodl, zda se tak stalo po právu. 17 2165 [29] Úhrada svou funkcí - úhrady nákladů - plní částečně podobný úkol jako běžné správní poplatky. Po právní stránce ale správ- ním poplatkem není, a již proto nelze logicky dovozovat, že - není-li správní poplatek sou- kromoprávním plněním - takovým plněním nemůže být ani úhrada nákladů. [30] Neobstojí ani argument dovozující nutnost poskytnout ochranu cestou správní žaloby proti rozhodnutí o stížnosti do výše zaplacené úhrady proto, že žadatel nemá ji- nou možnost obrany než cestou $ 164 odst. 7 zákona o svobodném přístupu k informacím. Není tomu tak, obranou je tu - jak na to pou- kázal a zdůvodnil již zvláštní senát - soukro- moprávní žaloba na vydání bezdůvodného obohacení. 2165 Svobodný přístup k informacím: poskytování informací držitelem povolení podle atomového zákona k 69 odst. 1 a $ 17 odst. 1 písm. k) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zá- kona č. 13/2002 Sb. k $ 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákonů č. 101/2000 Sb., č. 39/2001 Sb. a č. 61/2006 Sb. Držitel povolení podle $ 9 odst. 1 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání ja- derné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), který je zároveň povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, po- skytuje v režimu zákona č. 106/1999 Sb. i informace o zajištění jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, jejichž poskytnutí mu ukládá $ 17 odst. 1 písm. k) atomového zákona.
Občanské sdružení Ekologický právní servis proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o úhradu za poskytnutí informace, o kasační stížnosti žalovaného.