ky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje yu I. Pouze Nejvyšší správní soud je ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie povinen položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, pokud vzniknou vý- kladové nejasnosti ohledně některého ustanovení práva EU. Pro krajské soudy je ve © S účinností od 1. 7. 2008 zrušeno nařízením Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná orga- nizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů). 899 správním soudnictví položení předběžné otázky procesní možností, nikoli povin- ností, a pokud tak neučiní, neporuší tím právo na zákonného soudce. II. V oblasti, která je obecně regulována primárním právem EU a směrnicí a ně- které její otázky jsou konkrétně regulovány nařízením, je při výkladu vnitrostátních předpisů řešících otázku nařízením neřešenou (zde: používání spojení „čerstvé más- lo“) třeba posoudit, zda tyto vnitrostátní předpisy jsou (1.) v obsahovém souladu; (2.) zda jsou v souladu s relevantními směrnicemi; (3) zda takto vyložené vnitro- státní předpisy nepřekračují meze vytýčené uvedenou výlukou z nařízení; a koneč- ně (4.) zda výsledná aplikace těchto předpisů nepředstavuje porušení primárního práva EU. III. Ze zákazu opatření s rovnocenným účinkem jako množstevní omezení ve smyslu čl. 34 Smlouvy o fungování Evropské unie a z harmonizace náležitostí másla, jak je provedena obecně ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES a konkrétněji v nařízení Rady (ES) č. 2991/94, plyne sice právo výrobce, dovozce či prodejce používat v ČR označení másla souladné s předpisy jiného členského státu EU jako země původu a nesouladné s českými předpisy; neplyne z něj však právo přidat k takovému původnímu označení výrobku pro účely českého trhu ještě nové ozna- čení v češtině, které podle českého práva nesmí být u daného výrobku použito. Ne- ní tudíž porušením práva EU zákaz prodeje másla z jiného členského státu, které má datum spotřeby déle než dvacet dnů od data výroby, a přesto je na něm v rozporu s $ 3 odst. 31 vyhlášky č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, použito spojení „Čerstvé máslo“.
ky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje yu I. Pouze Nejvyšší správní soud je ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie povinen položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, pokud vzniknou vý- kladové nejasnosti ohledně některého ustanovení práva EU. Pro krajské soudy je ve © S účinností od 1. 7. 2008 zrušeno nařízením Rady (ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná orga- nizace zemědělských trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci trhů). 899 správním soudnictví položení předběžné otázky procesní možností, nikoli povin- ností, a pokud tak neučiní, neporuší tím právo na zákonného soudce. II. V oblasti, která je obecně regulována primárním právem EU a směrnicí a ně- které její otázky jsou konkrétně regulovány nařízením, je při výkladu vnitrostátních předpisů řešících otázku nařízením neřešenou (zde: používání spojení „čerstvé más- lo“) třeba posoudit, zda tyto vnitrostátní předpisy jsou (1.) v obsahovém souladu; (2.) zda jsou v souladu s relevantními směrnicemi; (3) zda takto vyložené vnitro- státní předpisy nepřekračují meze vytýčené uvedenou výlukou z nařízení; a koneč- ně (4.) zda výsledná aplikace těchto předpisů nepředstavuje porušení primárního práva EU. III. Ze zákazu opatření s rovnocenným účinkem jako množstevní omezení ve smyslu čl. 34 Smlouvy o fungování Evropské unie a z harmonizace náležitostí másla, jak je provedena obecně ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES a konkrétněji v nařízení Rady (ES) č. 2991/94, plyne sice právo výrobce, dovozce či prodejce používat v ČR označení másla souladné s předpisy jiného členského státu EU jako země původu a nesouladné s českými předpisy; neplyne z něj však právo přidat k takovému původnímu označení výrobku pro účely českého trhu ještě nové ozna- čení v češtině, které podle českého práva nesmí být u daného výrobku použito. Ne- ní tudíž porušením práva EU zákaz prodeje másla z jiného členského státu, které má datum spotřeby déle než dvacet dnů od data výroby, a přesto je na něm v rozporu s $ 3 odst. 31 vyhlášky č. 77/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro mléko a mléčné výrobky, mražené krémy a jedlé tuky a oleje, použito spojení „Čerstvé máslo“.
C.) [24] V rámci posouzení tvrzené ne- přezkoumatelnosti rozsudku městského sou- du tak zbývá posoudit toliko tvrzení, že měst- ský soud měl předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru, a neučinilli tak, porušil 902 právo stěžovatele na zákonného soudce. Je pravdou, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1009/08, konsta- toval, že „[plřestože položení předběžné otázky je věcí komunitárního práva, za ur- čitých okolností její nepoložení v rozporu s tímto právem může přivodit i porušení ústavně garantovaného práva na zákonné- ho soudce“. Ústavní soud ovšem tuto povin- nost, a v případě jejího porušení i shledání porušení práva na zákonného soudce, vztáhl toliko na „jednání soudu poslední instance aplikujícího normy komunitárního práva“. To je ostatně plně v souladu s čl. 267 SFEU, podle nějž jakýkoli soud členského státu předběžnou otázku k Soudnímu dvoru polo- žit může, ale pouze soud, „jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky po- dle vnitrostátního práva“, ji položit musí. Ta- kovým soudem poslední instance je ve vě- cech správního soudnictví Nejvyšší správní soud, takže městskému soudu nepoložení předběžné otázky nelze vytýkat, jelikož je pro něj procesní možností a nikoliv povinností. [25] Ostatně ani zdejší soud k položení předběžné otázky nevidí v daném případě žádný rozumný a přesvědčivý důvod. Před- běžnou otázku totiž lze podle čl. 267 SFEU položit pouze v případě nejasností týkajících se „a) výkladu Smluv, b) platnosti a výkladu aktů přijatých orgány, institucemi nebo ji- nými subjekty Unie“. V tomto směru byla ta- to povinnost vyložena i v judikatuře Soudní- ho dvora, zejména v rozsudku CILFIT (rozsudek ze dne 6. 10. 1982 ve věci Srl CILFIT a Lanificio di Gavardo SpA proti Mi- nisterstvu zdravotnictví, 283/81, Recucil, s. 3415, bod 21), kde Soudní dvůr vyslovil názor, že předkládací povinnost vnitrostátní- ho soudu odpadá v případě tzv. acte clair, tj. když výklad ustanovení evropského práva je tak zřejmý, že neponechává prostor pro žádnou rozumnou pochybnost o způsobu vyřešení položené otázky: „[...] soud, jehož rozhodnu- tí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je povinen, vy- vstane-li před ním otázka týkající se výkladu práva Společenství, splnit svou povinnost předložit věc Soudnímu dvoru, ledaže by shledal, že otázka, která vyvstala, není rele- vantní nebo že dotčené ustanovení práva Společenství bylo již předmětem výkladu Soudního dvora anebo že jediné správné použití práva Společenství je tak zřejmé, že nezůstává prostor pro jakoukoliv rozumnou pochybnost; existence takové možnosti musí být posouzena v závislosti na zvláštních ry- sech práva Společenství, zvláštních obtížích vznikajících při jeho výkladu a nebezpečí rozdílné judikatury v rámci Společenství“. [26] V nyní posuzovaném případě ovšem stěžovatel vůbec neuvádí, u kterého konkrét- ního ustanovení Smluv nebo aktu přijatého orgány, institucemi nebo jinými subjekty EU vyvstává výkladový problém. Spokojuje se s tvrzením, že je tato problematika složitá a že Ministerstvo zemědělství má v této záležitosti odlišný názor než žalovaná. To je sice pravda, nicméně zmíněná složitost v daném případě neplyne, jak bude vyloženo níže, z výkladové nejasnosti ohledně významu některého kon- krétního ustanovení práva EU, nýbrž z kom- plikované systematické provázanosti mezi předpisy EU a vnitrostátním českým právem. Jinak řečeno, tato komplikovanost není dána nejasností právních aktů EU, nýbrž tím, že jen v oblasti hmotného práva zde mají správ- ní a soudní orgány aplikovat souběžně dvě nařízení EU, jednu směrnici EU, SFEU, český podzákonný předpis, český zákon a stěžova- tel argumentuje i Ústavou. Je zjevné, že tako- váto kombinace primárního a sekundárního práva EU s podzákonným, zákonným a nadzá- konným právem ČR představuje určitou in- terpretační výzvu a vyžaduje jasnou výklado- vou metodologii. To však ještě neznamená, že by české rozhodovací orgány, v čele se soudy, měly tento úkol přenechat Soudnímu dvoru, který je navíc povolán toliko k výkladu práva EU, nikoli k výkladu vnitrostátního práva. Je tedy na domácích soudech, aby tento výkladový ré- bus vyřešily samy, leda by vyvstala výkladová nejasnost týkající se některého ustanovení práva EU, jejíž vyřešení není zřejmé, dosud ne- byla Soudním dvorem řešena a je potřebná k vyřešení daného případu. Jak bude však vy- loženo níže, v projednávaném případě taková nejasnost týkající se práva EU nevyvstala. SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 10/2010 [27] Stěžejní stěžovatelova kasační námit- ka pak směřuje proti tomu, jak městský soud posoudil právní otázku, zda vyhláška č. 77/2003 Sb. je závazná i pro zahraniční vý- robce a zda zákaz oběhu zboží nesplňujícího požadavky této vyhlášky a pocházejícího z ji- ného členského státu, byl souladný s právem EU. Stěžovatel odpovídá na obě části této právní otázky záporně; žalovaná a městský soud nao- pak kladně. Při hledání správné odpovědi na tuto otázku je v prvé řadě nezbytné pochopi- telným a přehledným způsobem aplikovat na nyní rozebíraný případ české právo a právo EU, včetně jejich případných rozporů. [28] Vzhledem k principu přednosti ev- ropského práva je třeba nejprve zjistit, jaké přímo aplikovatelné právní předpisy práva EU se na daný případ vztahují. Tato přednost ev- ropského práva přitom plyne jak ze samotné- ho práva EU (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. 7. 1964 ve věci Flaminio Costa proti E.N.E.L., 6/64, Recueil, s. 585), tak z čl. 10a Ústavy [nikoliv však z čl. 10, jak uvádí stěžo- vatel, neboť právu EU nesvědčí aplikační přednost z titulu ratifikace mezinárodní smlouvy podle čl. 10, ale z titulu přenosu pra- vomocí z ČR na EU podle čl. 10a Ústavy; k to- mu viz nález Ústavního soudu „Cukerné kvó- ty III“ (sp. zn. Pl. ÚS 50/04, ze dne 8. 3. 2006, č. 154/2006 Sb.): „Ustanovení čl. 10a Ústavy tak vlastně působí obousměrně: tedy tvoří normativní základ pro přenos pravomocí a současně je tím ustanovením Ústavy, které otevírá vnitrostátní právní řád pro působení komunitárního práva včetně pravidel týka- jících se jeho účinků uvnitř právního řádu České republiky“ |. Těmito přímo aplikovatel- nými předpisy unijního práva jsou v nyní po- suzovaném případě dvě nařízení. [29] Prvním je nařízení Evropského par- lamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravi- nového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkají- cí se bezpečnosti potravin, na něž poukázala již žalovaná ve svém opatření a podle jehož čl 16 platí: „Aniž jsou dotčena specifičtější ustanovení potravinového práva, nesmí označování, propagace a obchodní úprava 903 2124 potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob je- jich úpravy a místo vystavení, jakož i infor- mace poskytované o nich jakýmkoli médiem uvádět spotřebitele v omyl“ Tento zákaz kla- mavosti označování zboží je principem, o nějž bylo uložení opatření opřeno a jehož optikou bude posuzováno. Klíčem k nyní posuzované- mu případu je však hledání oněch „specifičtěj- ších ustanovení potravinového práva“. [30] Ta jsou ve vztahu k máslu obsažena především v komplexním nařízení č. 2991/94. To bylo sice s účinností od 1. 7.2008 zrušeno nařízením Rady (ES) č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná or- ganizace zemědělských trhů a zvláštní usta- novení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné organizaci tr- hů), ale v době rozhodování žalované bylo stále ještě účinné. Citované nařízení stanovi- lo normy pro roztíratelné tuky včetně másla, ovšem z hlediska označování másla upravova- lo pouze uvádění přívlastku „rostlinný“ v čl. 3 odst. 4, dále přívlastku „tradiční“ v čl. 4 a úda- je o tučnosti v čl. 5. Pro posouzení nyní pro- jednávaného případu je tak klíčový prostor, který pro vnitrostátního normotvůrce pone- chalo toto nařízení v čl. 6 odst. 1: „S výhradou ustanovení tohoto nařízení mohou členské státy přijmout nebo zachovat vnitrostátní předpisy stanovující různé jakostní úrovně. Takové předpisy musí umožňovat zařazová- ní do takových jakostních tříd na základě kritérií týkajících se zejména použitých su- rovin, organoleptických vlastností výrobků a jejích fyzikální a mikrobiologické stability. Členské státy, které využijí tuto možnost, za- bezpečí, aby na výrobcích ostatních člen- ských států, které splňují kritéria stanovená takovými předpisy, mohla být za nediskri- minačních podmínek používána označení odpovídající kritériím uvedeným v těchto předpisech.“ Je tak zřejmé, že zde existuje prostor pro vnitrostátní úpravu. [31] Dalším krokem je tedy aplikovat V prostoru ponechaném české normotvorbě tímto nařízením české právo. To znamená po- soudit, zda vnitrostátní předpisy, na jejichž základě byla rozhodnutí žalované přijata, jsou 904 C) ve vnitřním souladu, tedy zda podzákonné české přepisy neodporují českým zákonům, popřípadě aplikace těchto podzákonných předpisů na daný případ není vyloučena z důvodů daných zákonem; (2) zda jsou tyto vnitrostátní předpisy v souladu se směrnice- mi, u nichž je sice přímá aplikovatelnost vý- jimkou, nikoli pravidlem, jimž ale také obec- ně svědčí přednost před českým právem a v jejichž světle je třeba české právo vyklá- dat; (3) zda takto vyložené vnitrostátní před- pisy nepřekračují meze vytýčené výše uvede- nou výlukou z nařízení; a konečně (4) zda výsledná aplikace těchto předpisů nepředsta- vuje porušení primárního práva EU. [32] Tyto podmínky samozřejmě nepřed- stavují jakýsi algoritmus postupných kroků, neboť se navzájem úzce prolínají. Tento pří- stup k výkladu českého práva v oblasti, jež by- la zčásti upravena právem EU, zčásti však po- nechána vnitrostátnímu normotvůrci, je přitom plně souladný s tím, jak vyložil vztah práva EU a českého práva Ústavní soud v dří- ve citovaném nálezu Cukerné kvóty III: „Jak uvedeno shora, tam kde je předmětem ko- munitárního práva společná organizace tr- hu, v daném případě trhu se zemědělskými komoditami, požívají Společenství plnou pravomoc. To však neznamená absolutní povinnost Společenství regulovat každou otázku související s danou oblastí regulace. Naopak Společenství jsou povinována, a to v důsledku aplikace principu subsidiarity, k jisté zdrženlivosti a ponechávají určitou část kompetencí v rukou členských států, ne- bo poté, co Společenství přebrala plnou kom- petenci nad danou oblastí, ji delegují zpět, zejména za účelem naplňování konkrétních cílů obecné „policy-making“ nebo za účelem administrace obecné právní regulace komu- nitárního práva. Proto obecně platí, že tam, kde komunitární legislativa ponechala urči- té věcí v kompetenci členských států (tj. tam, kde neexistuje výslovná úprava v komuni- tárním právu) nebo tyto věci zpětně výslov- ně delegovala na členské státy, je věcí člen- ských států, aby přijaly a aplikovaly vlastní legislativu. Přesto nelze tvrdit, že v těchto ob- lastech komunitární právo nikterak nepůso- bí. Naopak i v těchto případech, kdy členské státy vlastními právními nástroji implemen- tují část komunitární politiky, je diskrece ze strany členských států limitována překlenu- jícími obecnými principy komunitárního práva [I [33] Základním hmotněprávním vnitro- státním předpisem, o nějž bylo rozhodnutí žalované opřeno, byla opakovaně zmiňovaná vyhláška č. 77/2003 Sb. Její $ 1 odst. 2 písm. m) definoval čerstvé máslo jako „máslo do 20 dnů od data výroby“. V $ 3 odst. 31 týkajícím se označování obalů bylo stanoveno, že „Ijlako „čerstvé“ [ze označit tekuté mléko ne- bo tekutou smetanu, které byly tepelně ošet- řeny pasterací nebo vysokou pasterací, más- lo do 20 dnů od data výroby a nezrající sýr, který nebyl po prokysání tepelně ošetřen“. [34] Stěžovatel přitom nerozporuje, že zboží, které ve svých provozovnách prodával, těmto ustanovením podzákonného předpisu nevyhovovalo, když jím prodávané belgické máslo „les 3 Sapíns - ČERSTVÉ MÁSLO“ a „ČERSTVÉ MÁSLO Belle de HERVE“ mělo dobu použitelnosti výrazně vyšší než dvacet dní, a přesto neslo označení „čerstvé máslo“. Stěžovatel ovšem namítá, že je z povinnosti dané tímto podzákonným přepisem osvobo- zen z důvodů plynoucích přímo ze zákona o potravinách; že by taková povinnost a její vymáhání pomocí opatření, která jsou nyní předmětem soudního přezkumu, porušovala směrnici 2000/13/ES; že stanovení takové po- vinnosti nejen pro české výrobce, ale i pro vý- robce z jiných členských států, by překračo- valo meze výluky stanovené v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 2991/94; a konečně že by porušo- valo základní svobodu volného pohybu zboží podle SFEU. [35] K prvému z důvodů údajné neapli- kovatelnosti vyhlášky na stěžovatele a jím prodávané belgické máslo je třeba uvést, že vyhláška č. 77/2003 Sb. byla vydána mimo ji- né k provedení zákona o potravinách. Její ustanovení, relevantní pro nyní posuzovaný případ, byla vydána na základě $ 18 odst. 1 písm. a) zákona o potravinách, podle něhož „Ministerstvo stanoví vyhláškou [...) způsob označování potravin a tabákových výrob- ků, včetně potravin nového typu, v návaz- nosti na jejich členění podle druhu, skupiny nebo podskupiny, a složení potraviny a způ- sob označení šarže.“ Stěžovatel ovšem nena- mítá, že by vyhláška překročila hranice zákon- ného zmocnění, takže první krok nastíněné úvahy nevede ke shledání nezákonnosti, nýbrž že na jeho případ neměla být apliková- na, protože se u něj uplatnila obecnější pravi- dla obsažená v $ 1la tohoto zákona a v jeho $ 6 odst. 8. [36] Zmíněný $ 11a zákona o potravinách stanoví: „(1) Potravina vyrobená nebo uve- dená do oběhu v členské zemi Evropských společenství, nebo mající původ v některém ze států, které jsou smluvní stranou Evrop- ského hospodářského prostoru, nesmí být odmítnuta k uvedení do oběhu v České re- publice za předpokladu, že tato potravina odpovídá a) předpisům, které jsou pro výrobu této potraviny anebo její uvedení na trh v někie- rém z těchto států závazné, nebo : b) výrobním postupům a pravidlům správné výrobní praxe používaným v někte- rém z těchto států, pro které existuje dosta- tečně podrobná dokumentace, na jejímž zá- kladě je v případě potřeby možné provést dodatečná šetření. (2) Ustanovení odstavce 1 se neuplatní v případě, že právní předpisy České republiky směřují k omezení volného pohybu potravin z důvodu ochrany oprávněných národních zájmů. Omezující ochranná opatření přijí- maná příslušnými kontrolními orgány mu- sí být v souladu s právními předpisy Evrop- ských společenství a musí v nezbytném přiměřeném rozsahu přihlížet i k národním zájmům země původu.“ [37] Stěžovatel se dovolává toho, že na něj měl být aplikován výhradně odstavec 1 toho- to ustanovení. Naopak žalovaná tvrdí, že její opatření byla přijata na základě odstavce 2. Skutečnost, že předmětné belgické máslo od- povídalo belgickým předpisům, a tedy splňo- valo podmínky odstavce 1, není mezi strana- mi sporná. Žalovaná nenamítá nic proti tvrzení stěžovatele, že v Belgii lze jako „čer- 905 2124 stvé máslo“ vyrábět i prodávat i máslo, jehož doba spotřeby je delší, ba i výrazně delší, než dvacet dnů. [38] Spornou je tak mezi účastníky řízení aplikovatelnost odstavce 2 citovaného usta- novení. Stěžovateli je třeba přisvědčit potud, že toto ustanovení je široké, když operuje s neupřesněnou kategorií „oprávněných ná- rodních zájmů“, zatímco unijní právo umož- ňuje omezit volný pohyb zboží pouze z důvo- dů vymezených přímo ve SFEU, konkrétně V jejím čl. 36, a z důvodu takzvaných katego- rických požadavků, jak byly vymezeny v roz- sudku Soudního dvora ve věci Cassís de Di- Jon [rozsudek ze dne 20. 2. 1979 ve věci Rewe-Zentral AG proti Bundesmonopolver- waltung fiir Branntwein („Cassis de Dijon“), 120/78, Recueil, s. 649]. Tutéž výtku směřuje k $ 6 odst. 8 zákona o potravinách, podle ně- hož „[plořraviny ze zemí Evropských spole- čenství označené názvem, který je v zemi pů- vodu běžně používaný po delší dobu a u něhož spotřebitel nemá pochybnost z to- hoto důvodu, považuje se za vyhovující, i když tento název neodpovídá zcela poža- davkům na označení názvu předmětné po- traviny“. zde brojí proti neurčitosti spojení název „běžně používaný po delší dobu“ a spatřuje v tomto ustanovení chybnou trans- pozici čl. 5 směrnice 2000/13/ES. [39] Na obě tyto výtky je třeba odpově- dět, že tyto právní pojmy skutečně nejsou po- drobněji upraveny v českém vnitrostátním právu, to právě ale ponechává prostor k to- mu, aby byly vyloženy souladně s právem EU, jak vyžaduje druhý až čtvrtý krok tohoto posouzení. [40] Dále je třeba vyložit výše citovaná vnitrostátní ustanovení ve světle směrnice, již měla provést. K povinnosti takzvaného ne- přímého účinku směrnic se zdejší soud vy- jádřil naposledy v rozsudku ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 5 Afs 68/2009, č. 2036/2010 Sb. NSS: „IL Umožňujíli interpretační techniky vylo- žit určíté ustanovení vnitrostátního předpi- su několika způsoby, má správní orgán, ja- koží soud povinnost použít ten výklad, který Je nejbližší smyslu a cíli odpovídajícího ko- munitárního ustanovení. II. Povinnost vy- 906 kládat národní právo v souladu se směrnicí Je podmíněna a priori tím, že existuje vnitro- státní předpis, který je nejednoznačný, umožňuje několik výkladů, přitom alespoň Jeden z možných výkladů práva je v souladu se směrnicí. Nepřímý účinek komunitárního práva nemůže být contra legem, může však jítí v neprospěch plátce daně.“ Není proto po- třeba, aby se z textu ustanovení českého vnit- rostátního práva již přímo, pouhým jazyko- vým výkladem, nabízel výhradně ten výklad, který je souladný s právem EU; dostačuje, aby na půdorysu tohoto textu vnitrostátního před- pisu byl tento výklad souladný s právem EU možný a aby jej správní orgány a soudy ve svém rozhodování použily. [41] Takto nazíráno lze druhý krok nastí- něné úvahy formulovat do otázky, zda žalova- ná a městský soud vyložily $ 6 odst. 8 a 6 1la odst. 2 zákona o potravinách, respektive vy- hlášku č. 77/2003 Sb. způsobem souladným se směrnicí 2000/13/ES. [42] Podle čl. 5 odst. 1 písm. b) citované směrnice platí, že „[ploužití prodejního ná- zvu, pod kterým je výrobek legálně vyráběn a uváděn na trh v členském státě výroby, je v členském státě prodeje rovněž povoleno. Neumožňuje-li však použití jiných ustanove- ní této směrnice, zejména ustanovení člán- ku 3, aby spotřebitelé v členském státě prodeje zjistili skutečnou povahu potraviny a odlišili ji od potravin, s nimiž by mohla být zaměněna, k prodejnímu názvu se připojí další popisné informace, které musí být uvedeny v blízkosti prodejního názvu.“ "Toto ustanovení má dopa- dat na názvy, které nejsou na unijní úrovni har- monizovány. To je i případ označení „čerstvé máslo“, které není nařízením č. 2991/94 upra- veno, jak bylo uvedeno výše. [43] Podle názoru zdejšího soudu se ovšem stěžovatel nemůže $ 6 odst. 8 zákona o potravinách účinně dovolat a nepřímý úči- nek čl. 5 odst. 1 směrnice 2000/13/ES na tom nic nemění. Toto české zákonné ustanovení totiž hovoří o názvu, „který je v zemi původu běžně používaný bo delší dobu“, zatímco směrnice hovoří o prodejním názvu, „pod kterým je výrobek legálně vyráběn a uváděn na trh v členském státě výroby“. Stěžovatel může mít pravdu v tom, že tato ustanovení nejsou shodná a že česká transponující úpra- va je vůči směrnici užší. Úkolem Nejvyššího správního soudu ovšem v tomto případě ne- ní kárat zákonodárce za případně chybně provedenou transpozici pohledem hypote- tických případů, ale posoudit, zda tato trans- pozice měla dopad na nyní posuzovaný pří- pad. Zde je zjevné, že neměla. Stěžovatel totiž nebyl postihován za to, že prodával na čes- kém trhu belgické výrobky pod jejich origi- nálními názvy, tedy „Belle de Herve“ a „les 3 Sapins“, pod nimiž byly dodávány na trhy ji- ných členských států, nýbrž byl postihován za to, že k těmto prodejním názvům připojil označení „čerstvé máslo“. Toto označení není ani názvem, „který je v zemi původu běžně používaný po delší dobu“ ve smyslu zákona o potravinách, ani prodejním názvem, „pod kterým je výrobek legálně vyráběn a uváděn na trh v členském státě výroby“ ve smyslu ci- tované směrnice, prostě proto, že na belgic- kém trhu by spojení „čerstvé máslo“ působilo snad exoticky, ale vzhledem k převažující ne- znalosti češtiny v Belgii by patrně nemělo pro belgické konzumenty valnou sdělnost. Stěžovatel ostatně ani netvrdí, že by tato část názvu jím prodávaného výrobku byla v zemi původu používána, a i z fotografií založených ve spise je patrné, že tato česká část názvu by- la k jím prodávanému výrobku připojena až dodatečně, patrně pro účely českého trhu. Dané vnitrostátní ustanovení vykládané po- hledem směrnice 2000/13/ES by tak bylo re- levantní leda tehdy, pokud by byl stěžovatel postihován za to, že používá na původním obalu jako součást prodejního názvu třeba původní německé označení „frische bultter“. Pokud by tomu tak bylo, vznikla by právní otázka, zda označení „frische butter“ je pro českého spotřebitele natolik srozumitelné, že je třeba k němu doplnit „další popísnou in- formaci“ vysvětlující, že nejde o čerstvé más- lo ve smyslu české legislativní definice. V nyní projednávaném případě však sporný mo- ment nespočíval v původním označení, ale v českém doplněném označení, a $ 6 odst. 8 zákona o potravinách ve světle čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/13/ES proto na posu- zovaná opatření nedopadá. [44] Podobně je třeba vyložit citovaný $ 1la odst. 2 zákona o potravinách pohledem čl. 18 této směrnice. Zde se sice zdejší soud neztotožňuje s názorem městského soudu, že se tato ustanovení vůbec neuplatní. Jak totiž bylo vyloženo výše, relevantní není to, že by- ly nařízením č. 2991/94 harmonizovány ně- které aspekty označování másla, nýbrž to, že otázka nyní rozhodná, tedy používání spojení „čerstvé máslo“, tímto nařízením harmonizo- vána nebyla. Jakkoli však zdejší soud na rozdíl od městského soudu $ lla odst. 2 zákona o potravinách aplikuje a jakkoli jej v souladu s názorem stěžovatele aplikuje ve světle čl. 18 citované směrnice, nemění to nic na závěru o zákonnosti opatření žalované. Podle čl. 18 směrnice 2000/13/ES platí: „7. Členské státy nesmějí zakazovat obchod s potravinami, které jsou v souladu s pravidly stanovenými v této směrnici, zaváděním neharmonizova- ných vnitrostátních předpisů upravujících označování a obchodní úpravu některých po- travin nebo potravin obecně. 2. Odstavec I se nepoužije pro neharmonizované vnitrostátní předpisy, které jsou oprávněné z důvodu - ochrany veřejného zdraví, - předcházení podvodům, pokud by ovšem takové předpisy nemohly znesnadnit používání definic a pravidel stanovených touto směrnicí, - ochrany práv průmyslového a obchod- ního vlastnictví, uvádění provenience, ozna- čení místa původu a předcházení nekalé xy soutěží. [45] Opatření žalované jistě bylo v koneč- ném důsledku zákazem obchodu s potravina- mi ve smyslu $ 1la odst. 1 zákona o potravi- nách, respektive čl. 18 odst. 1 směrnice 2000/13/ES. Zároveň však bylo opodstatněno druhými odstavci obou ustanovení. Spojení „oprávněné národní zájmy“ obsažené v $ lia odst. 2 zákona o potravinách je totiž třeba vy- kládat v souladu s čl. 18 odst. 2 uvedené směr- nice (na nezbytnost „souladu s právními předpisy Evropských společenství“ ostatně upozorňuje sám $ 11a odst. 2 zákona o potra- vinách) a označit za ně zájmy vyjmenované v tomto ustanovení směrnice. Z nich na nyní 907 2124 posuzovaný zákaz dopadá zejména předchá- zení nekalé soutěži, konkrétně klamání spo- třebitele, jak je vymezeno ve výše citovaném čl. 16 nařízení č. 178/2002. Nekalou soutěží, konkrétně klamáním spotřebitele, by totiž nesporně bylo, kdyby výrobci z jiných člen- ských států mohli na své výrobky s jakkoli dlouhou dobou trvanlivosti směle připsat české spojení „čerstvé máslo“ a využít na Čes- kém trhu výhody lákavosti tohoto spojení, která je českým výrobcům nečerstvého másla zapovězena, protože čeští výrobci by mohli za Čerstvé máslo označit pouze máslo s datem spotřeby do dvaceti dnů. [46] Je proto třeba zdůraznit, že smyslem evropského práva je chránit zboží dovážené z jiných členských států před diskriminační- mi domácími předpisy a dalšími překážkami volného pohybu zboží, není jím však pozitiv- ní diskriminace dováženého zboží formou povolení klamavého označování zboží. Apli- kace $ lla odst. 2 zákona o potravinách ze strany žalované tak byla plně v rámci připuš- těném čl. 18 odst. 2 směrnice 2000/13/ES. Na tom nic nemění ani stanovisko Ministerstva zemědělství, jež stěžovatel přiložil k žalobě. Toto - pro soud nijak závazné - stanovisko ostatně své tvrzení, že ustanovení vyhlášky č. 77/2003 Sb. jsou platná pouze pro české výrobce, nechává bez dalšího odůvodnění, a naopak ve svém závěrečném odstavci pone- chává prostor pro posouzení každého přípa- du „v závislosti na konkrétních podmínkách a ve vazbě na celkové grafické ztvárnění obalu, způsobu označování skutečné délky použitelnosti dané potraviny [..| a dalších kritériích“. [47] Je tak možno učinit dílčí závěr, že $ 6 odst. 8 zákona o potravinách se na stěžovate- le nevztahuje, a to ani ve světle čl. 5 odst. 1 písm. b) směrnice 2000/13/ES. Omezení ulo- žené žalovanou je souladné s $ 1la odst. 2 to- hoto zákona vykládaného souladně s čl. 18 odst. 2 této směrnice a s čl. 16 nařízení č. 178/2002. [48] Dále je třeba posoudit otázku, zda vý- še citovaná ustanovení vyhlášky č. 77/2003 Sb. vymezující podmínky, za nichž je máslo mož- s no označit jako „čerstvé“, společně se záko- 908 nem o potravinách vyloženým výše ve světle unijního práva, spadají do výluky, kterou nařízení č. 2991/94 ponechalo v dispozici členských států. Stěžovatel nepřináší žádnou relevantní argumentaci zpochybňující, že spojení „čerstvé máslo“ může být jakostní úrovní ve smyslu čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení. Takovým argumentem není ostatně ani tvrze- ní, že běžný český spotřebitel neví, jakou tr- vanlivost má mít „čerstvé máslo“. Nařízení ovšem mluví toliko o jakostních úrovních, ni- koli o jakostních úrovních známých běžnému spotřebiteli. Takovým argumentem by nicmé- ně byla zpochybnitelná prakticky jakákoliv ja- kostní úroveň, neboť jistě jen výrazná menši- na spotřebitelů kupř. ví, jaké podmínky musí splňovat pivo s jakostním označením „ležák“ [S 11 písm. j) vyhlášky č. 335/1997 Sb., kterou se provádí $ 18 písm. a), d), h), i), j) a k) záko- na č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabáko- vých výrobcích a o změně a doplnění někte- rých souvisejících zákonů, pro nealkoholické nápoje a koncentráty k přípravě nealkoholic- kých nápojů, ovocná vína, ostatní vína a me- dovinu, pivo, konzumní líh, lihoviny a ostatní alkoholické nápoje, kvasný ocet a droždí], či „Jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů“ ($ 19 odst. 7 zákona č. 321/2004 Sb., o vino- hradnictví a vinařství). [49] Zcela nemístné je pak tvrzení, že městský soud chtěl svým rozsudkem vyloučit z kategorie běžných spotřebitelů cizince. Ta- kový argument by mohl být případný, pokud by se spor vedl např. o označení „frische but- ter“, které právě spotřebitel z některých ji- ných členských států zná a je na ně zvyklý. V případě označení „čerstvé máslo“, o něž je nyní veden spor, je však rozdíl mezi cizincem a českým občanem pouze v tom, že u cizince je menší pravděpodobnost, že bude umět česky, takže zatímco českému spotřebiteli bude k využití informace, která se mu nabízí v použití nebo nepoužití spojení „čerstvé máslo“, stačit znalost českého práva, někteří cizinci budou k jejímu využití potřebovat i překonat případnou jazykovou bariéru. To však jistě neznamená, že je soudy vylučují z kategorie běžných spotřebitelů. Soudy pou- ze v tomto případě odmítají učinit neplat- SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 10/2010 2124 ným opatření „šité na míru“ spíše spotřebite- li znalému významu tohoto českého spojení jen proto, že někteří jiní spotřebitelé, byť by jich byla i většina, toto spojení neznají a neu- mějí je využít ke své spotřebitelské informo- vanosti, ať už pro neznalost českého práva Či pro neznalost českého jazyka. [50] Závěrem je třeba posoudit námitku nejobecnější, totiž zda výše provedený výklad českých zákonných a podzákonných ustano- vení, čtených ve světle směrnic a v rámci po- nechaném vnitrostátnímu zákonodárci naří- zeními, nepředstavuje omezení volného pohybu zboží jako jedné ze čtyř základních svobod, na nichž bylo Evropské společenství předcházející nynější EU založeno. Nejvyšší- mu správnímu soudu samozřejmě nepřísluší, aby se zabýval otázkou, zda výše rozebrané předpisy EU jsou dostatečné k realizaci této svobody [viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 10. 2004 ve věci Komise proti Řecku C Ouzo“), C-475/01, Sb. rozh., s. I8923]. Pří- sluší mu ale, aby posoudil, zda aplikace čes- kých předpisů, byť i souladných s právem EU, tuto svobodu neporušila. [51] Stěžovatel se k tomu na rozsáhlých příkladech z judikatury Soudního dvora snaží dokázat, že opatření, jemuž byl vystaven, je ve smyslu této judikatury opatřením s rovno- cenným účinkem jako množstevní omezení. Ta jsou nyní zakázána v čl. 34 SFEU: „Množ- stevní omezení dovozu, jakož i veškerá opat- ření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy zakázána“ Zdejší soud sou- hlasí potud, že již od rozsudku Soudního dvo- ra ve věci Dassonville (rozsudek ze dne 11. 7. 1974 ve věci Procureur du Roi proti Benoit a Gustave Dassonville, 8/74, Recueil, s. 837, bod 5) platí, že „[vleškerou obchodní právní úpravu členských států, která by mohla ať přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo poten- ciálně narušit obchod uvnitř Společenství, je třeba považovat za opatření s účinkem rov- nocenným množstevním omezením“. Do rámce čl. 34 SFEU přitom spadají i požadavky na informace uváděné na obalech (viz rozsu- dek ze dne 6. 7. 1995 ve věci Verein gegen Un- wesen in Handel und Gewerbe Kóln e.V. pro- ti Mars GmbH., C-470/93, Recueil, s. [-1923). SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 10/2010 [52] Nejvyšší správní soud se ovšem ne- domnívá, že by opatření posuzované v tomto případě mohlo pro stěžovatele představovat překážku volného pohybu zboží a „přímo, nebo nepřímo, skutečně, nebo potenciálně narušit obchod uvnitř Společenství“. Stěžova- tel zmiňuje celou řadu rozsudků Soudního dvora, v nichž takovou překážku představo- valo, že zboží, které bylo legálně vyráběno a prodáváno v jednom členském státě, ne- mohlo být do druhého členského státu dodá- váno buď vůbec [rozsudek ze dne 12. 3. 1987 ve věci Komise Evropských společenství proti Spolkové republice Německo („zákon o čísto- tě piva“), 178/84, Recueil, s. 1227], nebo jen poté, co byl upraven jeho tvar (rozsudek ze dne 10. 11. 1982 ve věci Walter Rau Lebens- mittehwerke proti De Smeďdt PVBA, 261/81, Recueil, s. 3961), či obal doplněn o určité in- formace (rozsudek ze dne 18. 2. 1987 ve věci Státní zastupitelství proti Arthuru Mathoto- vi, 98/86, Recueil, s. 809). Jinak řečeno, ve všech těchto případech spočívala překážka volného pohybu zboží v tom, že vyvezení to- hoto zboží do. jiného členského státu bylo zejícím z právního řádu země dovozu. [53] Tak tomu ale v nyní-posuzovaném pří- padě zjevně není. Zboží prodávané stěžovate- lem totiž nebylo podrobeno zákazu prodeje proto, že v té podobě, v jaké bylo prodáváno v jiných členských zemích, by nesplňovalo výše rozebrané předpisy, nýbrž proto, že pro účely prodeje na českém trhu bylo doplněno o nápis „čerstvé máslo“, pro jehož používání nesplňovalo podmínky. Výrobce, dovozce či prodejce tohoto másla (a je lhostejné, kdo z nich tyto náklady skutečně nesl, neboť logi- kou tržního hospodářství jsou odraženy v ce- ně a v prodaném množství, ve výsledku tedy v zisku, o nějž se oni všichni dělí) se rozhodl doplnit pro účely uvedení na český trh před- mětné belgické máslo o několik českých ná- pisů a informací, včetně spojení „čerstvé más- lo“. Nic mu nebránilo v tom, aby v rámci této změny svého produktu namísto nápisu, který je českým právem zakázán pro produkty, kte- ré nesplňují jeho podmínky, použil jakýkoli jiný nápis, typicky aby místo spojení „čerstvé 909 2125 máslo“ použil jen slovo „máslo“ či je spojil s jakýmkoli jiným přívlastkem nezakázaným pro produkt daných kvalit českým právem. [54] Nelze tak tvrdit, že by opatření ulo- žené žalovanou uvalilo na stěžovatele náklad, který nemusejí nést čeští výrobci. Nanejvýš by bylo možno tvrdit, že by tento náklad spočíval v tom, že když už se rozhodl použít český nápis, potřeboval k tomu nejen jazykovou radu ohled- ně znění spojení „čerstvé máslo“, ale i právní ra- du ohledně legálnosti tohoto spojení. Takový zanedbatelný náklad by však byl plně odůvod- něn ve světle rozsudku Soudního dvora ve věci Cassis de Dijon kategorickým požadavkem ochrany spotřebitele před klamavým označe- ním výrobku, jak bylo rozebráno výše. [55] Stejně tak nelze tvrdit, že by toto opatření představovalo překážku pro přístup tohoto zboží na český trh. Právě naopak, po- kud by bylo umožněno, aby některé máslo, které nesplňuje zákonné podmínky vymeze- né pro „čerstvé máslo“, mohlo toto jakostní označení používat jen proto, že bylo vyrobe- no v jiném členském státě, dostalo by se tako- vému zboží neoprávněné výhody plynoucí z klamání spotřebitele, jak bylo rozebráno výše. Vzhledem k tomu, že tedy vůbec nešlo 0 opat- ření s rovnocenným účinkem jako množstev- ní omezení, nebylo by potřeba se ani zabývat jeho odůvodněním a proporcionalitou; a pou- ze obiter dictum lze proto uvítat otevřenost ža- lované k alternativním řešením menší intenzi- ty než úplné stažení z prodeje (dokud bylo stěžovatelem prodávané zboží pouze klamavě označeno, a nikoli i zdravotně závadné), jako bylo její schválení přelepení slova „čerstvé“. [56] Lze tak uzavřít, že uvedené rozhod- nutí žalované, tak jak bylo přezkoumáno měst- ským soudem, obstojí i pohledem zákazu opatření s rovnocenným účinkem jako množ- stevní omezení, jak je zakotveno v čl. 34 SFEU a vyloženo judikaturou Soudního dvora. 2125 Spotřební daně: nárok na vrácení spotřební daně k $ 56 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákonů č. 237/2004 Sb. a č. 217/2005 Sb. Nárok na vrácení spotřební daně za topné oleje spotřebované za jedno zdaňova- cí období ve smyslu $ 56 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, je mož- né uplatnit pouze samostatným daňovým přiznáním, které se výlučně týká dotyč- ného zdaňovacího období, a nikoliv souhrnným daňovým přiznáním za více zdaňovacích období. :
Akciová společnost Tesco Stores ČR proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci o námitkách proti protokolu o kontrole, o kasační stížnosti žalobce.