Provádí-li orgán ochrany veřejného zdraví měření hluku z provozovny služeb bez přítomnosti provozovatele této služby, případně jeho zaměstnance či zástupce, a bez toho, aby provozovatel byl o měření vyrozuměn, postupuje v rozporu se záko- » Nyní též ve znění zákonů č. 320/2002 Sb., č 274/2003 Sb. a č 392/2005 Sb. 1067 nem [$ 88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně ně- kterých souvisejících zákonů, $ 12 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o stát- ní kontrole]. S ohledem na zvláštní charakter měření hluku z provozoven služeb však není třeba, aby byl provozovatel služby o měření vyrozuměn dopředu a měře- ní byl přítomen po celou jeho dobu. Naopak v zájmu zajištění řádného a pravdivého změření hluku je žádoucí, aby orgán ochrany veřejného zdraví v okamžiku, kdy již nebude možné účel měření zmařit, provozovatele, případně jeho zaměstnance či zá- stupce, který se v provozovně zdržuje, o probíhajícím měření vyrozuměl a přizval ho k účasti na něm.
Provádí-li orgán ochrany veřejného zdraví měření hluku z provozovny služeb bez přítomnosti provozovatele této služby, případně jeho zaměstnance či zástupce, a bez toho, aby provozovatel byl o měření vyrozuměn, postupuje v rozporu se záko- » Nyní též ve znění zákonů č. 320/2002 Sb., č 274/2003 Sb. a č 392/2005 Sb. 1067 nem [$ 88 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně ně- kterých souvisejících zákonů, $ 12 odst. 2 písm. a) zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o stát- ní kontrole]. S ohledem na zvláštní charakter měření hluku z provozoven služeb však není třeba, aby byl provozovatel služby o měření vyrozuměn dopředu a měře- ní byl přítomen po celou jeho dobu. Naopak v zájmu zajištění řádného a pravdivého změření hluku je žádoucí, aby orgán ochrany veřejného zdraví v okamžiku, kdy již nebude možné účel měření zmařit, provozovatele, případně jeho zaměstnance či zá- stupce, který se v provozovně zdržuje, o probíhajícím měření vyrozuměl a přizval ho k účasti na něm.
Stěžovatelka zejména brojí proti výsled- kům a způsobu měření; má za to, že pokud nebyla měření přítomna, není možné je po- važovat za zákonné. Při posouzení této stěžej- ní námitky vycházel Nejvyšší správní soud především zc znění příslušných ustanovení zákona č. 258/2000 Sb., ve znění účinném v době rozhodování žalovaného. V daném případě byla stěžovatelce ulože- na pokuta za porušení $ 32 uvedeného záko- na. Podle tohoto ustanovení nesmí hluk z provozoven služeb a hluk z veřejné produk- ce hudby (například koncert, taneční zábava, artistická produkce s hudbou) překročit hy- gienické limity upravené prováděcím práv- ním předpisem. Splnění této povinnosti zajis- tí osoba provozující službu a pořadatel nebo provozovatel veřejné produkce hudby. Usta- novení $ 34 odst. 1 uvedeného zákona pak stanoví, že prováděcí právní předpis upraví hygienické limity hluku a vibrací pro denní a noční dobu, způsob jejich měření a hodno- cení. Odstavec 2 tohoto ustanovení určuje, že noční dobou se pro účely kontroly dodržení povinností v ochraně před hlukem a vibrace- mi rozumí doba mezi 22.00 a 6.00 hodinou. Prováděcím předpisem v daném případě by- lo nařízení vlády č. 502/2000 Sb., které v $ 12 odst. 2 stanovilo nejvyšší přípustnou ekviva- lentní hladinu akustického tlaku ve venkovním prostoru pro noční dobu jako LAeg = 40 dB. Ustanovení $ 21 nařízení vlády pak stanovilo, že při měření a hodnocení hluku a vibrací se postupuje podle normových metod, kterými se rozumí metody obsažené v české technic- ké normě, jejichž dodržením se výsledek co do záchytnosti, přesnosti a reprodukovatel- nosti výsledků považuje za prokázaný. Při použití jiné než normové metody musí být do- loženo, že co do záchytnosti, přesnosti a re- produkovatelnosti jsou výsledky srovnatelné s výsledky normové metody. Při měření hluku a vibrací se uvádějí nejistoty měření, které musí být uplatněny při hodnocení naměře- ných hodnot. Uvedené nařízení vlády a tech- nická norma tak upravují toliko technickou stránku měření, a ke zjištění toho, kdo musí být měření přítomen, jich tedy použít nelze. Oprávnění a povinnosti orgánů ochrany veřejného zdraví i kontrolovaných osob jsou pak určeny přímo v zákoně č. 258/2000 Sb., konkrétně v hlavě V dílu prvním tohoto záko- na. V rozhodné době ustanovení $ 87 nazva- né „Oprávnění zaměstnanců zařízení ochra- ny veřejného zdraví“ stanovilo ve svém odst. I písm. c), že zaměstnanci okresních a měst- ských hygienických stanic jsou oprávněni při přípravě podkladů pro rozhodnutí a jiná opatření příslušných orgánů ochrany veřej- ného zdraví podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů provádět měření u osob podléhajících výkonu státního zdravotního dozoru podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů. Podle odst. 2 o tomto úkonu pořizují zaměstnanci hygienických stanic protokol, popřípadě i fotografickou dokumentaci. Uvedené ustanovení tedy opravňuje zaměstnance hygienických stanic provádět měření (a tedy i měření hluku) a ukládá jim o tomto měření pořizovat proto- kol. Nehovoří však o náležitostech protokolu ani o tom, zda měření musí být přítomna i osoba, která je provozovatelem provozovny služeb, jejíž hluk je měřen. Na tuto otázku však dává odpověď $ 88 odst. 2 předmětného zákona, který opravňuje orgány ochrany ve- řejného zdraví a zaměstnance těchto orgánů k plnění úkolů podle tohoto zákona po před- ložení služebního průkazu nebo pověření a za přítomnosti fyzické osoby, která je pod- nikatelem, spolupracujícího rodinného pří- slušníka nebo zaměstnance fyzické osoby, která je podnikatelem, nebo zaměstnance, popřípadě člena statutárního orgánu práv- nické osoby. Z uvedeného jednoznačně ply- ne obecný požadavek přítomnosti podnika- tele, případně jeho oprávněného zástupce u provádění úkolů podle zákona č. 258/2000 Sb. Měření hluku z provozovny služeb pak bez- pochyby je jedním z úkolů podle tohoto zá- kona [$ 32 a $ 87 odst. 1 písm. c) zákona], a je tedy možné vykonávat ho zásadně za přítom- nosti podnikatele, případně jeho oprávněné- ho zástupce. Zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kon- trole, na jehož použití pro určení oprávnění a povinností orgánů ochrany veřejného zdra- ví a jejich zaměstnanců odkazuje $ 88 odst. 4 zákona č. 258/2000 Sb., sice výslovně nesta- noví, že kontrolovaná osoba musí být vždy fy- zicky přítomna provádění kontroly, nicméně určuje kontrolním pracovníkům povinnost oznámit této osobě zahájení kontroly a před- ložit pověření k provedení kontroly ($ 12 odst. 2 zákona o státní kontrole). Vzhledem k citovaným právním předpi- sům tedy nelze přisvědčit městskému soudu, že by orgán ochrany veřejného zdraví mohl provádět měření hluku z provozovny zcela bez vědomí a přítomnosti podnikatele, který předmětnou provozovnu provozuje. Přítom- nost podnikatele při tomto úkonu vyžaduje přímo zákon č. 258/2000 Sb., navíc zákon o státní kontrole požaduje, aby kontrolované osobě bylo oznámeno zahájení kontroly. Na druhou stranu je třeba zohlednit zvláštní cha- rakter měření hluku z provozoven služeb a není možné vyložit zákonná ustanovení striktně tak, že by podnikatel musel být příto- men po celou dobu měření, jak požaduje stě- 185 1067 žovatelka v kasační stížnosti. V daném přípa- dě se totiž střetávají dva protichůdné zájmy. Jednak je to zájem na řádném provedení kon- troly (tj. na řádném a pravdivém změření hlu- ku z provozovny restaurace) a jednak zájem na hodnověrnosti tohoto měření, který je za- jišťován přítomností kontrolovaného (zde provozovatele restaurace). Jak již totiž uvedl Nejvyšší správní soud ve svých rozsudcích ze dne 8. 1.2004, čj. 6 A 99/2002-52 (zveřejněno pod č. 335/2004 Sb. NSS), a ze dne 4. 8. 2005, čj. 2 As 43/2004-51 (zveřejněno pod č. 719/2005 Sb. NSS): „skutečná kontrola má význam a smysl pouze tehdy, pokud se mini- malizuje riziko manipulace s objektem Ron- troly. Trvání na osobní účasti kontrolované osoby ve všech případech by proto mohlo vést k tomu, že by prováděná kontrola nespl- nila svoji zamýšlenou funkci“. Přestože se uvedená rozhodnutí vztahovala ke státní kon- trole, není žádného důvodu, proč je nepoužít i v daném případě, navíc když zákon č. 258/2000 Sb. na podpůrné použití zákona o státní kontrole přímo odkazuje. Nejvyšší správní soud tedy plně souhlasí se žalovaným, že v řadě případů by přítom- nost provozovatele restaurace, případně služ- by, jejíž hluk je měřen, či jeho zástupce, po celou dobu měření mohla zcela účel tohoto měření zmařit. A to bez ohledu na to, jestli by byl na měření přizván dopředu písemně s uvedením data a místa měření, anebo až ne- prodleně předtím, než by správní orgán s mě- řením začal. Nelze si totiž představit, že by provozovatel restaurace, případně jeho zá- stupce, nezajistil v provozovně klid v době, kdy by věděl, že probíhá měření nadměrného hluku, jehož výsledek pro něho může být spojen s vysokou pokutou (podle $ 92 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. může být za nesplně- ní nebo porušení povinností stanovených tímto zákonem uložena fyzické osobě při její podnikatelské činnosti nebo právnické oso- bě pokuta do výše 2 000 000 Kč). Takové mě- ření by pak nemělo žádnou vypovídací hod- notu. Nicméně je třeba, aby tato osoba (tj. provozovatel služby, jejíž hluk je měřen) měla k provedenému měření důvěru a mohla se k jeho průběhu a výsledkům řádně vyjádřit, 186 což lze zajistit toliko její vědomostí o tom, že měření probíhá, a také o tom, jakým způso- bem je prováděno. Je totiž zřejmé, že je-li mě- řeno pouze zaměstnanci orgánu ochrany ve- řejného zdraví bez přítomnosti provozovatele restaurace (a dokonce i bez jeho vědomosti o tom, že nějaké měření probíhá) a protokol o tomto měření je podepsán pouze těmito za- městnanci, nemusí být tento protokol - a v důsledku toho celé měření - vnímáno jako dostatečně objektivní a přesvědčivé. Uvedený střet popsaných zájmů je řešitel- ný např. tak, že orgán ochrany veřejného zdraví začne měření provádět bez přítomnos- ti provozovatele restaurace a v jeho průběhu, avšak až v okamžiku, kdy již nebude možné účel měření zmařit (tj. poté, co došlo k namě- ření potřebných údajů), o probíhajícím mě- ření vyrozumí provozovatele restaurace, pří- padně jeho zaměstnance či zástupce, který se v provozovně zdržuje. V rámci toho mu před- loží služební průkaz nebo pověření, oznámí mu, že probíhá měření a seznámí ho s mís- tem, odkud je měřeno, jakož i způsobem, ja- kým je měření prováděno; v měření pak bude pokračovat za přítomnosti provozovatele, případně jeho zástupce. Jen tak Ize docílit na- plnění obou výše uvedených a zákonem po- žadovaných zájmů. Tímto způsobem se totiž zajistí jak naměření hodnot hluku bez jakého- koliv zásahu provozovatele služby, tak vědo- most tohoto provozovatele o prováděném měření a jeho přítomnost na něm. V daném případě však probíhalo měření hluku z provozovny stěžovatelky dne 29. 8. 2002 zcela bez přítomnosti a vědomí stěžova- telky, jejich zaměstnanců či jejího zástupce, a takové měření nelze s ohledem na výše uve- dené považovat za' souladné se zákonem. Vzhledem k tomu, že jediným relevantním podkladem pro uložení pokuty byl protokol o uvedeném měření hluku provedeném v roz- poru se zákonem, nelze jinak než za nezákon- né považovat i rozhodnutí žalovaného. Pokud pak městský soud k žalobní námitce stěžova- telky toto rozhodnutí nezrušil, postupoval v rozporu se zákonem. Nejvyšší správní soud tedy shledal důvod kasační stížnosti uvedený v $ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. naplněným. 1068 Řízení před soudem: odkladný účinek kasační stížnosti k $ 73 odst. 2 a $ 107 soudního řádu správního k $ 21 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákonů č. 210/1990 Sb. a č. 548/1991 Sb. Posudek zdravotnického zařízení o způsobilosti k práci ($ 21 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu), vydaný v rámci výkonu péče o zdraví, jenž na základě posouze- ní zdravotního stavu vysloví, že zaměstnanec pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci, neznamená svými účinky nenahraditelnou újmu, kterou vyža- duje $ 73 odst. 2 s. ř. s. (ve spojení s $ 107 s. ř. s.) jako jednu z podmínek pro možnost soudu přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Danuše H. proti Ministerstvu zdravotnictví, Hlavnímu hygienikovi ČR o uložení pokuty,