I. Rozhodnutí stavebního úřadu o omezení vlastnického práva a o určení výše a způsobu náhrady jsou samostatné výroky, přičemž správnímu soudu přísluší pře- zkoumávat pouze výrok, který spadá do práva veřejného. Zabývalli se správní soud věcně i otázkou poskytnuté náhrady, pochybil. V takovém případě Nejvyšší správní soud po zrušení rozsudku krajského soudu vrátí věc krajskému soudu pouze v části týkající se veřejného práva, v části soukromoprávní žalobu odmítne. II. Nahradilli odvolací orgán výrokem odvolacího rozhodnutí v plném rozsahu rozhodnutí vydané v prvém stupni, a učinil-li jak jeho výrok, tak i jeho odůvodnění součástí výroku odvolacího rozhodnutí, přičemž jej formuloval tak, jako by byl vy- dán orgánem prvého stupně, je třeba takové rozhodnutí považovat za nepřezkou- matelné pro nesrozumitelnost.
I. Rozhodnutí stavebního úřadu o omezení vlastnického práva a o určení výše a způsobu náhrady jsou samostatné výroky, přičemž správnímu soudu přísluší pře- zkoumávat pouze výrok, který spadá do práva veřejného. Zabývalli se správní soud věcně i otázkou poskytnuté náhrady, pochybil. V takovém případě Nejvyšší správní soud po zrušení rozsudku krajského soudu vrátí věc krajskému soudu pouze v části týkající se veřejného práva, v části soukromoprávní žalobu odmítne. II. Nahradilli odvolací orgán výrokem odvolacího rozhodnutí v plném rozsahu rozhodnutí vydané v prvém stupni, a učinil-li jak jeho výrok, tak i jeho odůvodnění součástí výroku odvolacího rozhodnutí, přičemž jej formuloval tak, jako by byl vy- dán orgánem prvého stupně, je třeba takové rozhodnutí považovat za nepřezkou- matelné pro nesrozumitelnost.
xx“ Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabý- val otázkou, zda rozhodnutí žalovaného pod- léhá soudnímu přezkumu, v jakém řízení a v jakém rozsahu, když v souvislosti s účin- ností soudního řádu správního a novely ob- čanského soudního řádu, nově vymezující část pátou občanského soudního řádu (od 1. 1. 2003), nebyl jednotný názor na to, zda rozhodnutí o vyvlastnění podléhá přezkumu soudu ve správním soudnictví, nebo zda jde o rozhodnutí ve věci soukromoprávní, pře- zkoumatelné podle části páté občanského soudního řádu. Ke sjednocení došlo usnese- ním zvláštního senátu zřízeného podle záko- na č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 5. 5. 2005, čj. Konf 81/2004-12 (zveřejněno © pod č. 676/2005 Sb. NSS), podle něhož je přísluš- ným k rozhodnutí o žalobě směřující proti rozhodnutí správního orgánu o zřízení věc- ného břemene nebo o vyvlastnění soud ve 243 1494 správním soudnictví. V daném případě však byla předmětem správního rozhodnutí a k ža- lobě i předmětem soudního přezkumu také náhrada za vyvlastnění. Již Vrchní soud v Pra- ze rozsudkem ze dne 30. 11. 1993, čj. 6 A 147/92-22, vyslovil: „Výrok rozhodnutí o vy- vlastnění a výrok o stanovení náhrady za vyvlastňované nemovitosti jsou výroky sa- mostatnými, oddělitelnými a spravujícími se různou právní úpravou, byť i výrok o ná- hradě na výrok o vyvlastnění navazuje“ Ze shodného pojetí vycházel i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v usnese- ní ze dne 12. 10. 2004, čj. 4 As 47/2003-50 (zveřejněno pod č. 448/2005 Sb. NSS), vyslo- vil: „Je nezbytné rozlišovat, zda správní or- gán rozhoduje ve sporu o vlastnické právo, nebo zda rozhoduje o zřízení věcného bře- mene čí o vyvlastnění. Rozhodnutí správní- ho orgánu o zřízení věcného břemene nebo o vyvlastnění není rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věcí, vydaným v mezích zákonné pravomoci správního or- gánu ve smyslu f 68 písm. b) s. ř. s.; jeho pře- zkum tak náleží do pravomoci správních soudů, a nikoliv soudů obecných. Rozhod- nutím ve věci soukromého práva je však roz- hodnutí o určení způsobu a výše náhrady.“ Toto rozhodnutí rozšířeného senátu před- cházelo rozhodnutí konfliktního senátu, kte- rý však na ně plně odkázal. To znamená, že přezkumu soudu ve správním soudnictví podléhá rozhodnutí (výrok) o vyvlastnění či o zřízení věcného břemene, nikoliv však roz- hodnutí (výrok) o určení náhrad, jehož změny lze dosáhnout jen v řízení podle $ 244 a násl. o. s. ř. Jakkoliv se tento postup jeví poněkud komplikovaným, odpovídá dělbě soudní pra- vomoci vycházející z dualismu práva a jistou kompenzaci pak lze shledat v tom, že soud v řízení podle hlavy páté občanského soudní- ho řádu není limitován v rozhodovací pravo- moci tak jako soud správní, ale je povolán k tomu, aby v případě odlišného názoru od správního orgánu rozhodl o věci sám a roz- hodnutí správního orgánu tak přímo nahra- dil ($ 250j odst. 1, 2 o. s. ř.). Již z tohoto hle- diska tedy rozsudek krajského soudu, podrobující přezkumu i rozhodnutí o náhra- dě za vyvlastnění, neobstojí. K této vadě Nej- 244 vyšší správní soud přihlížel bez ohledu na to, zda byla kasační stížností namítána, neboť soud v této části rozhodoval při nedostatku podmínek řízení [$ 103 odst. 1 písm. c), $ 109 odst. 3 s. ř. s.]. Z námitek směřujících proti zamítavému žalobnímu výroku je rozhodná námitka smě- řující proti postupu soudu, který akceptoval nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného. Je-li totiž rozhodnutí správního orgánu ne- přezkoumatelné, soud je zruší, aniž by se mu- sel zabývat správností právního posouzení věci [$ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.] - ktomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního sou- du ze dne 28. 11. 2003, čj. 7 A 38/2001-37 (zveřejněn pod č. 127/2004 Sb. NSS). Tuto nepřezkoumatelnost stěžovatel spat- řuje v nesrozumitelnosti odvolacího rozhod- nutí, jehož výrokem došlo k plnému nahrazení jak výroku, tak i odůvodnění prvostupňové- ho rozhodnutí. Kromě nesrozumitelnosti v tom spatřuje i odnětí odvolací instance. V zásadě tvoří celé správní řízení jeden celek, a to až do právní moci konečného roz- hodnutí. Znamená to, že odvolací orgán má možnost napravit jak vady řízení před správ- ním orgánem prvního stupně, tak i vadnost prvostupňového rozhodnutí. K tomu jej opravňovalo ustanovení $ 59 správního řádu z roku 1967, přičemž podle odst. 1 tohoto ustanovení se jednalo o přezkum v celém roz- sahu, tedy bez omezení odvolacími námitka- mi. Svěřilli zákon v odst. 2 cit. ustanovení odvolacímu orgánu možnost změny prvo- stupňového rozhodnutí, omezil tím do určité míry i zásadu dvojinstančnosti správního ří- zení. Při změně rozhodnutí pak platilo prvo- stupňové rozhodnutí společně s odvolacím, a to v mezích provedených změn. Proto také odborná literatura doporučovala vážit situa- ci, kdy by změna rozhodnutí na základě důka- zů opatřených v odvolacím řízení vedla k plnému nahrazení prvostupňového roz- hodnutí (k tomu např. srovnej Vopálka, Ši- můnková, Šolín: Správní řád. Komentář. C. H. Beck, 1999, str. 161 - 163), s tím, že změna rozhodnutí přichází v úvahu zejména tam, kde jiný náhled odvolacího orgánu je třeba pro- mítnout do výroku napadeného rozhodnutí (tamtéž, str. 164). Znamená to, že za situace, kdy prvostupňové rozhodnutí v odvolacím ří- zení neobstojí, je třeba vážit, zda je na místě jeho zrušení a vrácení věci správnímu orgá- nu, který je vydal, nebo zda lze nápravu zjed- nat provedením změny. Změna pak, jak uve- deno, spočívá ve změně výroku rozhodnutí, neboť ten je tou částí správního aktu, která je závazná a vykonatelná. Rozhodnutí odvolací- ho orgánu pak jako každé správní rozhodnutí musí obsahovat předepsané náležitosti ($ 47 správního řádu). Náležitostí výroku správní- ho rozhodnutí podle $ 47 odst. 2 správního řádu je rozhodnutí ve věci s uvedením usta- novení právního předpisu, podle něhož bylo rozhodnuto, popř. též rozhodnutí o povin- nosti nahradit náklady řízení. Ukládáli se účastníkovi řízení povinnost k plnění, stano- ví pro ni správní orgán lhůtu. Jedná-li se o vý- rok odvolacího orgánu, pak jednak musí vymezit, jakým způsobem je o odvolání roz- bodováno (tedy věcně i odkazem na přísluš- né ustanovení správního řádu), jednak při změně prvostupňového rozhodnutí musí po věcné i právní stránce specifikovat provádě- nou změnu. Nic dalšího do výroku nepatří, a to ani v případě, že odvolací orgán uvážil ji- nak o důvodech rozhodnutí. Náležitostí odů- vodnění správního rozhodnutí podle $ 47 odst. 3 správního řádu je uvedení skutečnos- tí, které byly podkladem rozhodnutí, uvedení úvah, jakými byl správní orgán veden při hod- nocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. V odvolacím rozhodnutí, jímž bylo změněno prvostupňo- vé rozhodnutí, pak je třeba především zdů- vodnit nezbytnost této změny, dále pak tato změna výroku musí být odůvodněna vylože- ním důkazního a právního stavu a je třeba se i vypořádat s rozporem mezi důvody rozhod- nutí prvostupňového a odvolacího. Rozhodu- je-li tedy odvolací orgán o odvolání tak, že rozhodnutí prvostupňové změní, pak zdů- vodnění nového výroku (či jeho části) pojme do odůvodnění odvolacího rozhodnutí. Změ- na rozhodnutí ve smyslu $ 59 odst. 2 správní- ho řádu znamená změnu jeho výroku, jejíž důvody jsou obsaženy v odůvodnění odvola- cího rozhodnutí. I zde lze připomenout judi- katuru. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 12. 2001, čj. 7 A 84/99-38, vyslovil: „Výrokem rozhodnutí o odvolání nelze mě- nit odůvodnění rozhodnutí správního orgá- nu I. stupně; pokud se tak stane, může mít tato vada výroku za následek zmatečnost rozhodnutí a v tomto rozsahu založit i jeho nepřezkoumatelnost.“ V případě žalobou napadeného rozhod- nutí žalovaného se součástí výroku, tedy zá- vazné části rozhodnutí, stalo i odůvodnění to- hoto rozhodnutí, tedy změněného výroku prvostupňového rozhodnutí. Žalovaný tak prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu svým výrokem vyměnil za rozhodnutí jiné, formálně je však označující jako rozhodnutí obecního úřadu. Nejednalo se jen o otázku výše náhrady, jak tvrdí v odůvodnění odvola- cího rozhodnutí. Důvody změny byly jednak pojaty v nahrazených důvodech rozhodnutí obecního úřadu, jednak v odůvodnění odvo- lacího rozhodnutí, které však bylo jen urči- tým doplněním odůvodnění obsaženého ve výroku „B“. V podstatě však je třeba odůvod- nění rozhodnutí žalovaného posuzovat spo- lečně s odůvodněním prvostupňového roz- hodnutí, které je součástí výroku, neboť samostatně by odůvodnění odvolacího roz- hodnutí všem zákonným požadavkům nedo- stálo. Samotný důvod změny lze shledat pou- ze v závěrečné formulaci odůvodnění odvolacího rozhodnutí, kde je ovšem konsta- tován soulad prvostupňového rozhodnutí se zákonem, jehož změna byla vyvolána jen no- vými znaleckými posudky. Není však pravda, že by jen výše náhrady škody byla odvolacím rozhodnutím změněna; nahrazeno bylo roz- hodnutí celé, přičemž změny se týkají všech součástí původního výroku. V daném případě Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného, které svým výrokem plně nahrazuje rozhod- nutí správního orgánu prvního stupně, činí jeho součástí jak výrok obecního úřadu, tak i jeho odůvodnění, načež tento postup ná- sledně nedostatečně odůvodňuje odůvodně- ním „odvolacím“, zakládá jeho nepřezkouma- telnost spočívající v jeho nesrozumitelnosti. Takové rozhodnutí mělo být v části podléhají- cí přezkumu správního soudu krajským sou- dem zrušeno. Tím byla naplněna kasační ná- mitka podle $ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 245 1495 1495 24 2 Správní řízení: disciplinární řízení vedené Českou lékařskou komorou k $ 180 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád 2“ Disciplinární řízení vedené Českou lékařskou komorou je správním řízením ve smyslu $ 180 odst. 1 správního řádu z roku 2004.
Akciová společnost G. proti 1) Krajskému úřadu Ústeckého kraje, 2) Obecnímu úřadu
nění a způsobu její úhrady, byla žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 2 s. ř. s. (§ 110 odst. 1 věta za středníkem) a v rámci poučení pak soud žalobce poučuje o následcích tohoto odmítnutí a možnosti domáhat se novou žalobou u obecného soudu rozhodnutí v uvedeném novém řízení podle části páté o. s. ř.
Nedůvodnou byla shledána kasační stížnost v části směřující proti výroku o odmítnutí žaloby, proto v této části byla kasační stížnost zamítnuta (§ 110 odst. 1 věta třetí s. ř. s.).
V dalším řízení krajský soud rozhodne o nákladech řízení této kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í: 1) Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
2) Žalobce může do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o odmítnutí žaloby podat v této věci žalobu podle části páté o. s. ř. k příslušnému okresnímu soudu, v tom případě účinky procesních úkonů v původním řízení zůstávají zachovány .
V Brně dne 26. října 2006
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu