2 As 81/2025- 44 - text
2 As 81/2025 - 45
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Lenky Bursíkové a Tomáše Kocourka v právní věci navrhovatelky: DENIZLI s.r.o., se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zast. Mgr. Denisou Mokřížovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5, proti odpůrci: statutární město Havířov, se sídlem Svornosti 86/2, Havířov, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Změna č. 6 územního plánu Havířov – v části stanovující regulativy pro využití pozemku parc. č. 479 v k. ú. Havířov Město, o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2025, č. j. 76 A 4/2024 214,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Navrhovatelce se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Navrhovatelka se u Krajského soudu v Ostravě domáhala zrušení části v záhlaví označeného opatření obecné povahy. Namítala, že napadená změna územního plánu podstatným způsobem mění způsob využití jejího pozemku parc. č. 479 v k. ú. Havířov Město a stanovuje pro pozemek regulativy, které umožňují využití jeho plochy jako veřejné prostranství včetně ploch pro relaxaci obyvatel. Tyto regulativy zásadním způsobem, nepřiměřeně a nezákonně omezují její vlastnické právo k pozemku. Podle navrhovatelky jde ze strany odpůrce o zneužití práva se znaky vyvlastnění. Navrhovatelka je omezena v realizaci podnikatelského záměru – provozování placeného parkoviště a vybudování obchodních prostor. Změna územního plánu je v rozporu se zásadami subsidiarity a minimalizace zásahů do práv vlastníků. Je svévolná, diskriminační, nekoncepční, nelogická a v rozporu s principem kontinuity územního plánování; nemá ústavně legitimní a o zákonné cíle opřené důvody, což plyne zejména z absence důvodů přijatého řešení. Změna územního plánu porušuje § 18 a § 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
[2] Krajský soud návrh zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Konstatoval, že napadenou změnou nedošlo oproti předchozí regulaci k žádné změně podmínek pro využití ploch smíšených obytných – městské centrum (SMC), resp. změnilo se pouze využití přípustné tak, že „ve čtvrté odrážce se za text: „byty majitelů a“ vkládá text: „služební byty““. Mezi přípustné využití ploch SMC bylo jejich využití jako „veřejných prostranství včetně ploch pro relaxaci obyvatel“ zařazeno již před změnou č. 6 územního plánu, a to již v samotném územním plánu Havířov, a žádnou z následujících změn č. 1 až 6 nebylo dotčeno. Proto je podle krajského soudu zcela zjevné, že změna č. 6 podstatně nezměnila způsob využití navrhovatelčina pozemku, nestanovila možnost přípustného využití plochy SMC jakožto veřejného prostranství včetně ploch pro relaxaci obyvatel (to bylo učiněno již mnohem dříve samotným územním plánem). Nelze proto dospět k závěru, že by Změnou č. 6 byla navrhovatelka z důvodu, který tvrdí, zkrácena na svých právech. II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrce
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala navrhovatelka (stěžovatelka) kasační stížnost, která naprosto doslovně kopíruje text návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, který podala u krajského soudu. Jedinou odlišností je, že stěžovatelka nahradila označení „navrhovatel“ použité v návrhu slovem „žalobkyně“ a doplnila část III. nazvanou „předmět řízení před krajským soudem“, v níž rekapituluje, proti čemu její návrh mířil a jak rozhodl krajský soud. Část IV. pak přejmenovala z „výchozí stav“ na „přehled vývoje věci a skutkového stavu“.
[4] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stěžovatelka v kasační stížnosti zopakovala návrhovou argumentaci. Odkazuje proto na své vyjádření k návrhu.
[5] V replice stěžovatelka trvá na tom, že opatření obecné povahy zasáhlo nepřiměřeně do jejích veřejných subjektivních práv. Přijaté řešení je nesystémové, nekoncepční, nelogické a nedotváří trvale udržitelný rozvoj území. Nerespektuje zákonem stanovené podmínky. III. Posouzení kasační stížnosti
[6] Kasační stížnost je nepřípustná, neboť co do svého obsahu nenaplňuje podmínky pro její věcné projednání.
[7] Podle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není li dále stanoveno jinak.
[8] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. K jejímu věcnému projednání je tedy zapotřebí, aby stěžovatel cíleně reagoval právě na rozhodnutí krajského soudu (napadené kasační stížností) a kvalifikovaným způsobem krajským soudem vyslovené závěry. Kasační stížnost, která je pouhým doslovným opakováním žalobních námitek (návrhových bodů), není způsobilá věcného soudního přezkumu. Je
li kasační stížnost co do svého obsahu pouhou reprodukcí žaloby (návrhu), je v takovém případě nutným důsledkem (odpovídajícím zákonné úpravě institutu kasační stížnosti, jejímu účelu i dosavadní rozhodovací praxi NSS) odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost dle § 104 odst. 4 s. ř. s
[9] NSS již v usnesení ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019
63, č. 4051/2020 Sb. NSS, uvedl, že „kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Vyzývat stěžovatele k odstranění této vady (§ 109 odst. 1 s. ř. s.) není v takové situaci namístě. (...) V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. (…) Smyslem bylo umožnit v kasačním řízení, pokud možno, kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější“.
[10] Obdobně NSS postupoval např. v usneseních ze dne 18. 1. 2023, č. j. 6 Afs 267/2022 36, ze dne 23. 11. 2022, č. j. 3 Afs 207/2020 74, ze dne 30. 6. 2022, č. j. 2 Afs 115/2020 42, ze dne 2. 5. 2022, č. j. 6 As 74/2022 16, ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 Afs 273/2019 51, nebo ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 242/2020 15 a č. j. 7 Ads 243/2020
14.
[11] Soudní přezkum v řízení o kasační stížnosti je možný pouze v rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel vytvořil prostor svou formulací kasačních námitek. Kasační námitky ovšem nelze nahrazovat zopakováním námitek z podaného odvolání či žaloby (návrhu), neboť tato podání směřovala proti jiným rozhodnutím, než které je nyní předmětem přezkumu ze strany NSS. Kasační stížnost tak není přípustná, převezme li stěžovatel (resp. jeho zástupce) slovo od slova argumentaci obsaženou v žalobě proti rozhodnutí žalovaného (či v návrhu na zrušení opatření obecné povahy) a učiní li v kasační stížnosti pouze „kosmetické úpravy“ tak, aby z žaloby formálně učinil kasační stížnost (např. změnou označení žalobce na stěžovatel).
[12] K uvedenému došlo i v nyní posuzovaném případě. Stěžovatelka v kasační stížnosti brojí proti napadenému rozsudku krajského soudu pouze zdánlivě, neboť v kasační stížnosti vůbec nereflektuje rozhodovací důvody, pro které krajský soud návrh zamítl, a nevede s nimi kvalifikovanou polemiku. Veškerá její argumentace míří jen a pouze proti opatření obecné povahy a postupu odpůrce při jeho pořizování.
[13] Podání nazvané kasační stížnost na svých celkem osmnácti stranách ani náznakem nereaguje na rozsudek krajského soudu. V samotném textu tohoto podání nelze nalézt jedinou větu, která by se jakkoli vztahovala k rozsudku krajského soudu. Shoda textu kasační stížnosti s textem návrhu je v této věci extrémní. Úpravy, které stěžovatelčina zástupkyně učinila oproti návrhu, jsou zde skutečně jen kosmetické (viz bod [3] shora), postrádající jakoukoli byť sebemenší snahu o reakci na napadený rozsudek. Za kasační námitku nelze považovat ani obecný stěžovatelčin odkaz na § 103 odst. 1 písm. a), b), a d) s. ř. s. doprovázený citacemi těchto ustanovení, neboť nejde o konkrétní (ve vztahu ke stěžovatelce a k projednávané věci individualizovaná) tvrzení (usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 72).
[14] Kasační přezkum je možný pouze v tom rozsahu, v jakém k tomu stěžovatel svou formulací kasačních námitek vytvoří prostor. Řízení o kasační stížnosti přitom nemá a nemůže být „jakýmsi druhým pokusem ještě jednou a z pohledu stěžovatele lépe uvážit o tomtéž“ (rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 1 Afs 44/2019 41).
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Z výše uvedených důvodů tak NSS dospěl k závěru, že kasační stížnost se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s., a proto kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 104 odst. 4 a § 120 s. ř. s.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první a § 120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.
[17] Podle § 10 odst. 3 in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že byl
li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. NSS proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku. V souladu s § 10a odst. 1 téhož zákona k tomu stanovil lhůtu 30 dnů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. února 2026
Eva Šonková
předsedkyně senátu