2 As 85/2010- 48 - text
2 As 85/2010 - 49
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci navrhovatele: MEFRIT, spol. s r. o., se sídlem Českolipská 798, Mělník, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Spálená 10, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2010, č. j. 6 Ca 88/2009 – 28,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1.] Žalobce („stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení výrokové části II. shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba brojící proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva životního prostředí ze dne 18. 2. 2009, č. j. 500/2240/503 28/08. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 10. 11. 2008, č. j. ČIŽP/41/IPP/SR01/0814426.003/08/PMM, o pokutě ve výši 100 000 Kč uložené stěžovateli podle ustanovení § 37 odst. 4 písm. b) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů, za to, že v kontrolovaném období provozoval zařízení na výrobu smaltéřských, keramických a speciálních frit, smaltů, glazur, elektrostatických prášků a keramických pojiv bez platného integrovaného povolení.
[2.] Městský soud tuto žalobu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“), protože zjistil, že nejsou splněny podmínky řízení. Základní podmínkou řízení je totiž existence napadeného rozhodnutí orgánu veřejné správy, což však v daném případě nebylo splněno, jelikož citované rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 2. 2009 bylo zrušeno rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 31. 8. 2009, č. j. 3669/M/09, 65394/ENV/09, vydaným v rámci přezkumného řízení upraveného v ustanovení § 94 a násl. správního řádu (č. 500/2004 Sb.). Ve výrokové části II. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[3.] Stěžovatel napadl výhradně tuto II. výrokovou část usnesení městského soudu kasační stížností. S odmítnutím žaloby se ztotožnil, jelikož již skutečně neexistuje správní rozhodnutí, proti kterému brojil. Ohledně nákladů řízení nicméně uvedl, že měl plný úspěch ve věci, neboť k jeho námitkám bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno jiným způsobem než rozhodnutím soudu, když stěžovatel z „důvodu bezpečnosti volil oba způsoby procesní obrany.“ Podanou žalobu však považuje i nadále za důvodnou, a to i proto, že pokuta uložená dalším rozhodnutím byla podstatně nižší než původní a navíc bylo odlišně posouzeno rovněž jeho zavinění.
[4.] Podle ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. platí, že „kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.“ Jak plyne ze shora uvedeného, brojí stěžovatel kasační stížností toliko proti výrokové části II. napadeného usnesení městského soudu, tzn. jen proti výroku u nákladech řízení. Proto Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 46 odst. 1 písm. d), § 120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl jako nepřípustný návrh, jelikož citované ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. je natolik jednoznačné, že neumožňuje jiný výklad a soud takto směřující kasační stížnost odmítnout musí.
[5.] Nad tento rámec Nejvyšší správní soud konstatuje, že ústavní konformitu citovaného ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. shledal rovněž Ústavní soud (usnesení sp. zn. II. ÚS 1/2004, in: http//nalus.usoud.cz). V tomto rozhodnutí mimo jiné uvedl, že „kasační stížnost je toliko mimořádným opravným prostředkem, a proto jsou jak důvody kasační stížnosti, tak i její rozsah, vázány na nejzávažnější případy nezákonností. Mezi tyto případy nepatří okruh uvedený právě v ustanovení § 104 odst. 2 s. ř. s. ...
Vyloučení výroku o nákladech řízení z možnosti podat proti němu mimořádný opravný prostředek (v tomto případě kasační stížnost) není v českém právním řádu ojedinělé. Rovněž dovolání upravené občanským soudním řádem nelze podávat proti výroku o nákladech řízení, který má povahu usnesení. Zákon totiž dovolání připouští ve výslovně uvedených případech (§ 237 až 239) a jen z výslovně uvedených důvodů (§ 241a odst. 2 a 3). Náklady řízení nelze samostatným dovoláním napadnout. Ve vyloučení podat samostatnou kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení nespatřuje Ústavní soud namítané porušení čl.
36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. ... Úprava nepřípustnosti kasační stížnosti v § 104 s. ř. s. je zcela jednoznačná a vylučuje dvojí interpretaci. Podle § 104 odst. 2 není kasační stížnost přípustná proti výroku o nákladech řízení. Z obsahu uvedeného ustanovení mohl stěžovatel dospět k závěru, že se nejedná o další opravný prostředek, a že tedy jeho kasační stížnost bude Nejvyšším správním soudem odmítnuta bez meritorního projednání. Vzhledem k tomu měl stěžovatel ústavní stížnost podat přímo proti rozsudku Městského soudu v Praze.“ [6.] Podle ustanovení § 60 odst. 3, § 120 s.
ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. října 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu