2 As 92/2023

2 As 92/2023- 39 - text

2 As 92/2023 – 42 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: M. B., zast. JUDr. Jiřím Rouskem, advokátem, se sídlem Dubská 4, Teplice, proti žalovaným: 1) Magistrát města Teplice, se sídlem náměstí Svobody 2, Teplice, 2) obec Kladruby, se sídlem Kladruby 29, okres Teplice, zast. JUDr. Kristýnou Spurnou, advokátkou, se sídlem Míru 9, Duchcov, proti nezákonnému zásahu žalovaných 1) a 2), o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2023, č. j. 141 A 10/2023-19,

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

[1] Žalobce je obyvatelem obce Kladruby v okrese Teplice, v níž vlastní bytový dům. V této obci, v podstatě přes ulici naproti domu žalobce (adresa K. X), se nachází servis nákladních vozů společnosti Truck Pedan s. r. o. a automyčka. Žalobce zastává názor, že kvůli komerčnímu provozu servisu a automyčky jezdí do obce nadměrné množství kamionů, v důsledku čehož je narušováno jeho vlastnické právo k nemovitým věcem (bytovému domu). Tato vozidla totiž způsobují otřesy, které narušují stabilitu jeho stavby, a zamoření obce prachem a výfukovými plyny, které mají negativní vliv na jeho zdraví a veřejné zdraví v obci obecně. Vjezd těchto vozidel do obce je omezen dopravní značkou „zákaz vjezdu nákladních vozidel nad 3,5 t“ s dodatkovou tabulkou „mimo dopravní obsluhy“. S touto místní úpravou provozu na pozemních komunikacích je žalobce spokojen a různými prostředky se domáhá toho, aby bylo vymáháno její dodržování, resp. byli pokutováni řidiči, popř. provozovatelé vozidel, které toto dopravní značení porušují. Využil i jiné právní prostředky k tomu, aby zamezil užívání myčky aut jinými subjekty než podnikateli, kteří mají v areálu svoji provozovnu.

[2] Žalovaný 1) vydal dne 21. 8. 2020 opatření obecné povahy, kterým stanovil místní úpravu provozu na pozemních komunikacích na úseku silnice č. III/25328 v katastrálním území Kladruby u Teplic, jehož účelem bylo zamezit průjezdu nákladních vozidel nad 3,5 t obcí a povolit vjezd vozidlům obchodních firem sídlících v obci. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 40 A 8/2020-204, opatření obecné povahy zrušil dnem právní moci tohoto rozsudku. Uvedl, že již stávající dopravní značení umožňovalo dosáhnout cíle sledovaného přezkoumávaným opatřením obecné povahy. Chtěl-li žalovaný 1) toto dopravní značení změnit, bylo jeho povinností vysvětlit, co jej k tomu vedlo a proč považuje novou místní úpravu provozu za racionální. Krajský soud dovodil, že skutečný cíl sledovaný opatřením obecné povahy se liší od cíle v něm deklarovaného, neboť k jeho dosažení postačovalo již existující dopravní značení. Cílem vydaného opatření obecné povahy bylo podle krajského soudu umožnit vjezd nákladních automobilů patřících zákazníkům podnikatelů sídlících v obci. Žalovaný 1) však v tomto směru vůbec nezvážil přiměřenost změny dopravního značení.

[3] Dne 6. 4. 2021 obdržel žalovaný 1) podnět ke stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci – na úseku silnice č. III/25328 v katastrálním území Kladruby u Teplic a na pozemku p. č. 570/2 v katastrálním území Nová Ves u Teplic. Žalovaný 1) vydal dne 7. 10. 2022 usnesení, jímž řízení o návrhu opatření obecné povahy, který byl zpracován dne 11. 5. 2022, zastavil. Dospěl k závěru, že návrh opatření obecné povahy nebyl dostatečně projednán s dotčenými orgány ještě před zveřejněním návrhu na úřední desce, což je nedostatek, který nelze zpětně napravit. Navíc v důsledku vypořádání námitek a připomínek se odůvodnění opatření obecné povahy změnilo natolik, že by bylo vhodné zopakovat fázi zveřejnění návrhu a jeho odůvodnění, aby se s ním mohla veřejnost seznámit. Žalovaný 1) je nadto v časovém tlaku, neboť mu bylo nadřízeným orgánem uloženo, aby ve věci rozhodl do 10. 10. 2022, takže nemá prostor odstraňovat tyto vady.

[4] Dne 21. 2. 2023 zveřejnil žalovaný 1) návrh opatření obecné povahy – stanovení místní úpravy provozu na úseku silnice č. III/25328 v katastrálním území Kladruby u Teplic a na pozemku p. č. 570/2 v katastrálním území Nová Ves u Teplic, jehož účelem je zamezit průjezdu nákladních vozidel nad 3,5 t obcí a povolit vjezd vozidel sídlících obchodních firem, což „umožní zajištění využívání poskytovaných služeb dotčených obchodních firem“. Tento návrh byl zpracován opět k podnětu žalovaného 2) ze dne 6. 4. 2021. Jeho podstatou je nahradit v území, kde se nachází podnikatelský areál i stavba žalobce, v dopravním značení dodatkovou tabulku „mimo dopravní obsluhy“ dodatkovou tabulkou „tranzit“.

[5] Žalobce podal dne 10. 3. 2023 ke krajskému soudu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného 1) i 2) ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Nezákonný zásah žalovaného 1) spočívá zejména v tom, že opět vede řízení o návrhu opatření obecné povahy, ačkoliv obsah návrhu je v rozporu se závazným právním názorem krajského soudu vyjádřeným v rozsudku č. j. 40 A 8/2020-204 a ačkoliv samotnému vedení řízení brání překážka litispendence (po zrušení prvního výše uvedeného opatření obecné povahy krajským soudem nebylo v dané věci znovu rozhodnuto, řízení tedy stále trvá) i překážka věci rozhodnuté [usnesením žalovaného 1) ze dne 7. 10. 2022 již bylo o věcně shodném návrhu opatření obecné povahy rozhodnuto]. Nezákonný zásah žalovaného 2) spočívá v tom, že podává podněty k vydání opatření obecné povahy, jejichž obsah je v rozporu se závazným právním názorem krajského soudu, a trvá na jejich projednání. Oba žalovaní se dále provinili tím, že návrh opatření obecné povahy nedoručili adresně žalobci, ačkoliv vědí, že je návrhem opatření obecné povahy dotčen na právech, nýbrž návrh byl zveřejněn pouze na úřední desce a na webových stránkách.

[6] Žalobce formuloval následující petit rozsudku: a) zahájení a vedení řízení žalovaným 1) o návrhu opatření obecné povahy pod sp. zn. MgMT/023989/2023 OD/Hum/DZ-T na základě návrhu žalovaného 2) ze dne 31. 3. 2021 pojmenovaného „Podnět obce Kladruby ke stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích“, který byl žalovanému 1) doručen dne 6. 4. 2021, je nezákonným zásahem a žalovanému 1) se zakazuje v řízení pokračovat, b) nedoručení veřejné vyhlášky – oznámení o návrhu opatření obecné povahy ze strany žalovaného 1) ve věci vedené pod sp. zn. MgMT/023989/2023 OD/Hum/DZ-T bylo nezákonným zásahem, c) nedoručení veřejné vyhlášky – oznámení o návrhu opatření obecné povahy ze strany žalovaného 2) ve věci vedené žalovaným 1) pod sp. zn. MgMT/023989/2023 OD/Hum/DZ-T bylo nezákonným zásahem, d) jednání žalovaného 2) vůči žalovanému 1) v podobě zaslání podnětu ke stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, který byl žalovanému 1) doručen dne 6. 4 2021, bylo nezákonným zásahem, e) jednání žalovaného 2) vůči žalovanému 1), které se projevuje tím, že žalovaný 2) trvá na projednání svého podnětu ke stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích a vydání opatření obecné povahy spočívajícího ve změně dopravního značení (doplňková tabulka „mimo dopravní obsluhy“ nahrazena „tranzit“), je nezákonným zásahem a žalovanému 2) se zakazuje v tomto jednání pokračovat.

[7] Krajský soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. jako nepřípustnou odmítl. Vyšel z judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se vztahu mezi zásahovou žalobou a žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, kterou lze přenést i na návrh na zrušení opatření obecné povahy. Uvedl, že zásahová žaloba je žalobou subsidiární, která nemá sloužit k prostému negování probíhajícího správního řízení (to platí i pro deklaratorní zásahovou žalobu). Zásahová žaloba tedy přichází v úvahu pouze tehdy, pokud se žalobce nemůže bránit pomocí žaloby proti rozhodnutí, resp. návrhem na zrušení opatření obecné povahy. Klíčové tedy není, jaký žalobní typ zvolí žalobce v rámci své procesní taktiky, ale faktická povaha napadeného úkonu. Dále krajský soud poukázal na rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2018, č. j. 10 As 220/2016-204, podle nějž samotné zahájení správního řízení není nezákonným zásahem, neboť nemá donucující povahu. Podle krajského soudu tak ani zahájení a vedení řízení o návrhu opatření obecné povahy žalovaným 1) a případné dílčí nezákonnosti, které se v tomto řízení dějí (např. žalobcem namítané nesprávné doručení návrhu), nelze považovat za zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Proto se krajský soud nezabýval věcnými výhradami žalobce proti zahájení řízení (překážka litispendence, překážka věci rozhodnuté), neboť tomu brání nepřípustnost žaloby. Stejně tak nemůže být za zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. považován pouhý podnět žalovaného 2) ke stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, resp. setrvání na tomto podnětu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaných Kasační stížnost

[8] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále také „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Je toho názoru, že jeho žaloba byla ve vztahu k žalovanému 1) pro existenci překážky litispendence a překážky věci rozhodnuté v řízení o návrhu opatření obecné povahy přípustná, aniž by musel vyčkávat na ukončení tohoto řízení. Jelikož bylo řízení o návrhu opatření obecné povahy zahájeno na žádost žalovaného 2), je žaloba přípustná i ve vztahu k němu. Jednání žalovaného 2) nemá za následek materiální rozhodnutí, je však nezákonné a v rozporu se zákonem o obcích. Přezkumnou pravomoc správních soudů v této věci dovozuje z § 2 a § 4 s. ř. s.

[9] Dále stěžovatel převážně opakuje námitky vznesené v žalobě. Za nezákonný zásah považuje vedení řízení o návrhu opatření obecné povahy žalovaným 1), přičemž nezákonnost zásahu je způsobena existencí překážky litispendence a překážky věci rozhodnuté, které jsou založeny předchozí rozhodovací činností žalovaného 1) ve věci místní úpravy provozu na pozemních komunikacích (viz výše). K tvrzené litispendenci a překážce věci rozhodnuté stěžovatel odkazuje na četnou judikaturu NSS a odbornou literaturu, z níž vyplývá, že překážka litispendence je negativní podmínkou řízení i v řízení správním. Dle názoru stěžovatele tak nemohlo být zahájeno další řízení o návrhu opatření obecné povahy. Stěžovatel zdůrazňuje, že nebrojí proti způsobu vedení řízení, nýbrž výlučně proti tomu, že je řízení vůbec vedeno. Toto jednání žalovaného 1) se dotýká subjektivních práv stěžovatele, který opakovaně musí aktivně jednat, vyhledávat informace o nových návrzích opatření obecné povahy a velmi aktivně chránit svá práva, ačkoliv v prvotním řízení nebylo doposud rozhodnuto (po zrušení opatření obecné povahy soudem). Krajský soud při hodnocení přípustnosti žaloby opomenul specifika řízení – úspěšný návrh na zrušení prvního opatření obecné povahy, překážky řízení a také nedoručení návrhu opatření obecné povahy stěžovateli. Jedná se přitom o dopravní značení, které by vedlo k devastaci stěžovatelovy stavby a ke zhoršení kvality života nejen stěžovatele. Jeho účast v řízení o návrhu opatření obecné povahy je tedy absolutně nezbytná k ochraně jeho zájmů. Stěžovatel i další obyvatelé obce Kladruby žijí kvůli žalovaným v nejistotě, jsou nuceni neustále sledovat úřední desku v obci a investovat do právních služeb. Žalovaní kryjí podnikatelské subjekty, které by měly z úpravy dopravního značení faktický prospěch, žalovaný 1) nadto účelově nerozhoduje o návrhu z roku 2020, který mu předložila společnost MRD GmbH (společnost, ve které figuruje stěžovatel).

[10] Jednání žalovaného 2) se dle stěžovatele příčí úkolům, které mu ukládá zákon o obcích, neboť toto jednání překračuje limity stanovené rozsudkem krajského soudu č. j. 40 A 8/2020 204, což stěžovatel považuje za překročení mezí oprávnění svěřených Ústavou obcím jakožto veřejnoprávním korporacím. Žalovaný 2) by měl hájit zájmy svých občanů. Dále stěžovatel popisuje dle jeho názoru neúplná, neověřitelná a samoúčelná tvrzení, která mají být obsažena v návrhu žalovaného 2) na vydání opatření obecné povahy. Návrh žalovaného 2) je v přímém rozporu s veřejným zájmem a zájmem obyvatel obce. Stěžovateli přijde zcela neuvěřitelné, aby takové jednání nemohlo být posouzeno jako nezákonný zásah a nemohlo být soudem zakázáno. Vyjádření žalovaného 1)

[11] Žalovaný 1) se k obsahu kasační stížnosti vyjádřil nesouhlasně. Usnesení krajského soudu označil za zcela správné a zákonné. Soudem citovaná judikatura sice řeší vztah mezi zásahovou žalobou a žalobou proti rozhodnutí, závěry v ní obsažené jsou aplikovatelné ještě lépe ve vztahu k návrhu na zrušení opatření obecné povahy. V řízení o návrhu opatření obecné povahy totiž nevystupují účastníci, kterým by z něho vyplývaly nějaké povinnosti. Samotnou procedurou vedoucí k vydání opatření obecné povahy tak nemůže být nikdo dotčen. Dále žalovaný uvedl, že argumentace obsažená v kasační stížnosti si protiřečí s argumentací žalobní. Procedura vydání nového opatření obecné povahy nemůže být stižena vadou překážky litispendence a překážky věci rozhodnuté, neboť právní úprava nepředpokládá, že by se po zrušení v pořadí prvního opatření obecné povahy soudem mělo pokračovat v řízení o jeho vydání, a druhé řízení o návrhu opatření obecné povahy bylo zastaveno (návrh tedy nebyl meritorně posuzován). Překážku věci rozhodnuté mohou založit pouze meritorní rozhodnutí, nikoli procesní usnesení. Stěžovatel nemá možnost vyjádřit se k proceduře vydání opatření obecné povahy v rámci správního soudnictví, neboť k tomu neslouží správní soudnictví, ale instituty v rámci procedury samotné. Je navíc nežádoucí, aby měl stěžovatel možnost „předsoudit si“ některé otázky v rámci správního soudnictví, a následně pak soudní závěry použil jako námitky v řízení o návrhu opatření obecné povahy. V této věc žalovaný argumentuje rovněž principem dělby moci. Argumentace stěžovatele je dle názoru žalovaného takticky vedena k vytvoření překážky rei oppressae (věci přehlcené), tedy stavu, kdy je podstata věci zahlcena mimoběžnými argumenty. Vyjádření žalovaného 2)

[12] Žalovaný 2) se k obsahu kasační stížnosti vyjádřil tak, že s jejím obsahem nesouhlasí a ztotožňuje se s odůvodněním usnesení krajského soudu. Úkony žalovaných nepovažuje za nezákonné zásahy ve smyslu § 82 s. ř. s. Výsledkem řízení vedeného žalovaným 1) může být buďto vydání opatření obecné povahy, proti němuž je možné se bránit postupem podle § 101a a násl. s. ř. s., nebo jeho nevydání, což je stěžovatelovým cílem. V každém případě je tedy nemístné podávat zásahovou žalobu. Dále se žalovaný ohradil proti „invektivám“ obsaženým v kasační stížnosti a navrhl, aby Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost a přiznal žalovanému 2) náhradu nákladů řízení vynaložených na zastoupení advokátkou. III. Posouzení kasační stížnosti

[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

[14] Kasační stížnost není důvodná.

[15] Pro účely přezkumu zákonnosti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby je podstatné určit, v čem spatřoval krajský soud důvod odmítnutí žaloby. Podstatná část odůvodnění napadeného usnesení se týká teze primátu návrhu na zrušení opatření obecné povahy a subsidiarity zásahové žaloby vůči němu. Krajský soud uvedl, že vady řízení o návrhu opatření obecné povahy, na které stěžovatel v žalobě poukázal, bude možné přezkoumat po vydání opatření obecné povahy v řízení dle § 101a a násl. s. ř. s.

Připomněl, že zásahová žaloba nemá sloužit k předstižné kontrole zákonnosti jednotlivých úkonů v řízení, které mají vyústit ve vydání opatření obecné povahy. K samotným úkonům obou žalovaných, v nichž stěžovatel spatřoval nezákonný zásah, krajský soud uvedl, že nezasahují do práv stěžovatele, tedy nejedná se o zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Právní kvalifikace důvodu odmítnutí žaloby označená jako nepřípustnost žaloby dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s. tak plně nepostihuje všechny úvahy krajského soudu vedoucí k odmítnutí žaloby.

[16] Nejvyšší správní soud se zabýval předně tím, zda jednání, v němž stěžovatel spatřuje nezákonný zásah, vůbec pojmově může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s.

[17] V rozsudku ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, vymezil Nejvyšší správní soud podmínky, které musí být splněny, aby bylo možné zásahové žalobě vyhovět. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6.

podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (6. podmínka se vztahuje pouze na zápůrčí zásahovou žalobu). Jakkoliv se jedná o podmínky pro vyhovění zásahově žalobě, vyplývají z této definice rovněž základní podmínky, jejichž nedostatek (ať již v rovině tvrzení, nebo nedostatek daný povahou věci) brání věcnému projednání zásahové žaloby.

[18] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, potvrdil již dříve (v rozsudku ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015

160) jím formulovaný závěr: „Je-li zjevné a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, původci či jiným okolnostem ‚zásahem‘ ve smyslu legislativní zkratky v § 82 s. ř. s., i kdyby byla všechna tvrzení žalobce pravdivá, musí být taková žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu. Soud zde bude přihlížet též k závěrům ustálené judikatury, jež dále vysvětluje, které úkony veřejné správy nezákonným zásahem nejsou a nemohou být.“

[19] Zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. může být pouze jednání, které je schopno zasáhnout přímo a bezprostředně do právní sféry žalobce. Pokud okolnosti, v nichž žalobce spatřuje nezákonný zásah, nemají potenciál přímo zasáhnout do jeho právní sféry, pak i kdyby byla tvrzení žalobcem uváděná pravdivá, nemohlo by být žalobě vyhověno. Vyplývá-li z judikatury, že určité jednání správního orgánu typově nesplňuje tyto podmínky, tedy již pojmově nemůže být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., je na místě žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

[20] Z dlouhodobé judikatury vyplývá, že zahájení a vedení řízení správním orgánem samo o sobě přímo nezasahuje do práv účastníka řízení, proto se již pojmově nemůže jednat o zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Pojmu zásah je imanentní donucující povaha daného jednání. Pokud jednání nemá donucující povahu, pak v případě, že je v rozporu se zákonem, může představovat pouze vadu postupu správního orgánu, která může mít případně vliv na zákonnost výsledného správního aktu (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 4. 2009, č. j. 8 Aps 6/2007-256, ze dne 31. 1. 2011, č. j. 2 Aps 4/2010-63, ze dne 29. 3. 2018, č. j. 5 As 119/2017-60, ze dne 8. 11. 2018, č. j. 10 As 220/2016-204, a ze dne 12. 2. 2020, č. j. 10 Afs 393/2019-54).

[21] Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod, který by bránil vztáhnutí této judikatury i na zahájení řízení o návrhu opatření obecné povahy a vedení tohoto řízení. Samotné zahájení a vedení řízení o návrhu opatření obecné povahy nemá žádné právní účinky, nijak nemodifikuje ani nesuspenduje stávající právní vztahy, které mají být projednávaným návrhem opatření obecné povahy upraveny. Po dobu řízení o návrhu opatření obecné povahy se tedy nijak do právní sféry osob nezasahuje, již pojmově tak s tímto jednáním není spojena možnost přímého zkrácení na právech (právní sféře).

Vedení řízení o návrhu opatření obecné povahy nemá ve vztahu ke stěžovateli donucující povahu, stěžovatel není povinen v něm strpět žádné úkony či jiné zásahy, které by závažným způsobem zasahovaly do jeho práv nebo by po něm vyžadovaly plnění povinností. Ze skutečnosti, že stěžovatel je za účelem ochrany svých práv povinen sledovat úřední desku a uplatnit námitky proti návrhu opatření obecné povahy, a třeba si i zajistit právní pomoc a zaplatit náklady s tím související, nelze dovozovat donucující povahu vedeného řízení.

Tyto úkony jsou nezbytné pro naplnění zásady vigilantibus iura a jsou spojeny s řadou řízení vedených správními orgány, nikoliv specificky se situací, v níž stěžovatel podal zásahovou žalobu.

[22] Lze do určité míry pochopit frustraci stěžovatele z toho, že se žalovaní snaží prosadit opatření obecné povahy takového obsahu, které jej může citelně zkrátit na právech. K zásahu do práv stěžovatele ovšem může dojít až vydáním opatření obecné povahy, nikoliv dříve. Ani skutečnost, že řízení o návrhu opatření obecné povahy je podle názoru stěžovatele vedeno v rozporu se zákonem (správním řádem), neboť nerespektuje existující překážky řízení, nemění nic na výše uvedených závěrech. I v tomto ohledu lze souhlasit s výše citovanou judikaturou, podle níž může porušení procesních pravidel v průběhu řízení zatížit toto řízení vadami, které mohou mít vliv na zákonnost výsledného správního aktu. Vady řízení pak mohou být důvodem pro zrušení opatření obecné povahy. Není však přípustné zabývat se jimi v řízení o zásahové žalobě ještě před tím, než vůbec byl vydán správní akt či učiněn jiný úkon, jenž by přímo zkrátil stěžovatele na jeho hmotných právech.

[23] Krajský soud tedy dospěl ke správnému závěru, že jednání žalovaného 1), v němž stěžovatel spatřoval nezákonný zásah (tedy zahájení a vedení řízení o návrhu opatření obecné povahy), již pojmově nemůže být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., neboť není způsobilé přímo zkrátit stěžovatele na jeho právech. Ani v kasační stížnosti stěžovatel nepředestřel takovou argumentaci, v jejímž světle by byla správnost závěru krajského soudu vážně zpochybněna. Povinnost neustále sledovat úřední desku žalovaných, následně uplatňovat procesní obranu v řízení o návrhu opatření obecné povahy a vynakládat výdaje na právní zastoupení přesvědčivě nevyvrací závěry dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu k dané otázce.

[24] Správný je též závěr krajského soudu týkající se jednání žalovaného 2), které rovněž nelze již pojmově považovat za zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Učinění podnětu k vydání opatření obecné povahy a trvání na něm nemá ve vztahu ke stěžovateli žádnou donucující povahu ani potenciál zkrátit jej přímo na jeho právech. Není-li zásahem samotné zahájení a vedení řízení o návrhu opatření obecné povahy, tím spíše jím nemůže být učinění podnětu k zahájení řízení.

[25] Nejvyšší správní soud tedy shledal usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby zákonným, byť důvod pro odmítnutí žaloby, o nějž opřel své usnesení i krajský soud, je třeba právně kvalifikovat podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Situaci, kdy stěžovatelem vymezené nezákonné zásahy již pojmově nemohou být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s., je třeba z hlediska procesního posoudit jako nedostatek podmínky řízení spočívající v myslitelném tvrzení nezákonného zásahu, jenž je z povahy věci neodstranitelný. Důsledkem neodstranitelného nedostatku podmínky řízení je odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zcela postačí v tomto ohledu korigovat odůvodnění usnesení krajského soudu. IV. Závěr a náklady řízení

[26] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. zamítl.

[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. tak, že procesně neúspěšný stěžovatel nemá na jejich náhradu právo. Procesně úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jim nevznikly náklady převyšující náklady běžné úřední činnosti. Náklady žalovaného 2) na zastoupení advokátem nejsou účelně vynaložené (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07), neboť jakkoliv je žalovaný 2) malou obcí a jeho obecní úřad patrně nezaměstnává žádnou právně kvalifikovanou osobu, musí být žalovaný 2) sám schopen i v soudním řízení hájit své postupy. Stěžovatel žalobou napadl postup žalovaného 2) spočívající v tom, že dal podnět žalovanému 1) k vydání opatření obecné povahy a i v průběhu času na tomto podnětu trval. Žalovaný 2) musí být schopen v soudním řízení své vlastní jednání sám vysvětlit a obhájit, pokud to je potřebné. Z obsahu soudních spisů nevyplývá, že by podání žaloby či kasační stížnosti stěžovatelem proti žalovanému 2) bylo šikanózní či svévolné.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. července 2023

Mgr. Eva Šonková předsedkyně senátu