m2: Institut nepřijatelnosti ve smyslu $ 104a s. ř. s. nelze vykládat tak, že není důvodu považovat za přijatelnou kasační stížnost opřenou 0 - per se důvodné - námitky pro- ti procesnímu pochybení krajského soudu, jestliže podle obsahu spisu lze s vysokou mírou pravděpodobnosti mít za to, že i kdyby k tomuto procesnímu pochybení ne- došlo, rozhodnutí ve stěžovatelově věci by nebylo pro něho příznivější.
m2: Institut nepřijatelnosti ve smyslu $ 104a s. ř. s. nelze vykládat tak, že není důvodu považovat za přijatelnou kasační stížnost opřenou 0 - per se důvodné - námitky pro- ti procesnímu pochybení krajského soudu, jestliže podle obsahu spisu lze s vysokou mírou pravděpodobnosti mít za to, že i kdyby k tomuto procesnímu pochybení ne- došlo, rozhodnutí ve stěžovatelově věci by nebylo pro něho příznivější.
C...) Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu $ 104a s. ř. s. zabýval otázkou přijatelnosti ka- sační stížnosti. Podle $ 104a s. ř, s. jestliže kasační stíž- nost ve věcech mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zá- jmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. Institut přijatelnosti kasační stížnosti je snahou o rovnováhu mezi dvěma zájmy: zájmem na spravedlnosti v kaž- dém jednotlivém případě a zájmem na efekti- vitě působení právního systému. — -44 1219 Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnos- ti kasační stížnosti, představuje typický neur- čitý právní pojem. K podrobnějšímu vymeze- ní institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyšší- ho správního soudu ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle tohoto usnesení případ přijatel- nosti kasační stížnosti bude dán také tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí kraj- ského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Z obsahu správního spisu plyne, že stěžo- vatel poukazoval na kácení lesů na Ukrajině, následně mu bylo vyhrožováno, byl fyzicky napaden neznámými lidmi, od kterých se do- zvěděl, že lesy jsou káceny na příkaz činovní- ků vlády. Stěžovatel v průběhu řízení vyjádřil obavu o svůj život, a to v souvislosti s výhrůž- kami a fyzickým násilím, které na něm bylo spácháno. V projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je přijatelná, neboť rozhodnutí krajského sou- du stěžovatel napadá pro zásadní procesní pochybení, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. V daném přípa- dě má (při respektování podstaty a smyslu práva na soudní a jinou ochranu) přednost zájem na spravedlnosti v každém jednotlivém případě před zájmem na rychlosti a hospo- dárnosti fungování právního systému. K to- muto závěru soud dospívá s ohledem na sku- tečnost, že v souzené věci stěžovateli nebyla poskytnuta soudní ochrana individuálním projednáním jeho věci na úrovni krajského soudu; přitom základním posláním soudů ve správním soudnictví je poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob ($ 2 s. ř. s.). Dopad do hmotněprávního postavení stě- žovatele ve smyslu shora zmíněného usnese- ní Nejvyššího správního soudu je v případě procesních pochybení krajského soudu, kte- rá se sama o sobě přímo netýkají hmotně- právního postavení stěžovatele, nýbrž „pou- ze“ porušují jeho procesní práva v rámci říze- ní týkajícího se jeho práv hmotných, dán. V důsledku vadných procesních postupů soudu je totiž stěžovateli - oproti stavu záko- nem vyžadovanému odepřeno či omezeno je- ho právo na věcné projednání jeho žaloby, a tedy a priori omezena či vyloučena mož- nost domoci se soudní cestou ochrany svých hmotných práv. Hmotněprávní postavení stě- žovatele je tak dotčeno jakoby „potenciálně“ a „podmíněně“, tím, že k posouzení jeho hmot- něprávní pozice v důsledku procesního pochy- bení soudu vůbec nedojde, resp. dojde v menší než zákonem předepsané míře, takže pro pří- pad, že by skutečně do jeho práv bylo správ- ním orgánem nepřípustně zasaženo, zhatila by se cesta, jak takovouto nezákonnost správního orgánu prostřednictvím soudu napravit, Prima facie se vzhledem k obsahu soud- ního a správního spisu v případě stěžovatele jeví, že jeho hmotněprávní pozice nebyla s největší pravděpodobností v konečném dů- sledku rozhodnutím správního orgánu dotče- na. Vše totiž nasvědčuje tomu, že stěžovateli zřejmě není důvodu azyl v České republice poskytnout již jen proto, že (podle svého vlastního vyjádření v protokolu ze dne 19. 7. 2004) poté, co měl být fyzicky napaden v sou- vislosti s tím, že bránil těžbě dřeva v oblasti, kde žil, před příchodem do ČR pobýval něja- kou dobu u svého bratra v Estonsku, tedy v bezpečné třetí zemi ve smyslu $ 2 odst. 2 zá- kona o azylu, v níž mu principiálně nic ne- bránilo požádat o azyl (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2003, čj. 2 Azs 5/2003-46, publikovaný pod č. 18/2003 Sb. NSS, a rozsudek téhož soudu ze dne 23. 10. 2003, čj. 5 Azs 17/2003-45; oba publikovány též na www.nssoud.cz). To je však z hlediska posouzení dopadu do hmotně- právního postavení stěžovatele nerozhodné. Pokud by totiž institut nepřijatelnosti ve smyslu $ 104a s. ř. s. byl vykládán tak, že není důvodu považovat za přijatelnou kasační stíž- nost opřenou o - per se důvodné - námitky proti procesnímu pochybení krajského sou- du, jestliže podle obsahu spisu lze s vysokou mírou pravděpodobnosti mít za to, že i kdyby k tomuto procesnímu pochybení nedošlo, 571 1220 rozhodnutí ve stěžovatelově věci by nebylo pro něho příznivější, popřelo by to preven- tivní, usměrňující a sjednocující funkci insti- tutu kasační stížnosti ve vztahu ke krajským soudům a zprostředkovaně i správním orgá- nům. V konečném důsledku by to oslabilo systém ochrany subjektivních veřejných práv zajišťovaný správním soudnictvím, neboť zá- věry o hmotněprávní pozici stěžovatele by Nejvyšší správní soud činil způsobem, jenž odporuje požadavkům na řádné zjištění skut- kového stavu a jenž stěžovateli odpírá přístup k soudu a možnost vyjádřit se ke všem aspek- tům jeho věci, které považuje za významné; v podstatě by hmotněprávní pozici stěžovate- le soud posuzoval mimoprocesními metoda- mi. Takový výklad $ 104a s. ř. s. by proto ne- bylo lze považovat za konformní s čl, 90 věta první Ústavy ve spojení s čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Je- jich smyslem a účelem je totiž vytvořit a zajis- tit fungování systému efektivní (tedy dosta- tečně účinné a spravedlivé) ochrany těchto práv. Tím bude takový systém, který všechny orgány veřejné moci, jež o subjektivních ve- řejných právech rozhodují, důsledně a bezvý- jimečně nutí k zákonnému postupu (zde, ve věci stěžovatele, zrušením nezákonného roz- hodnutí krajského soudu kasační instancí) bez- prostředně a v každém jednotlivém případě, a nikoli selektivně (jen v případech, v nichž se to na základě předběžného posouzení, učině- ného kasační instancí zpravidla toliko podle obsahu spisu, jeví účelné s ohledem na pravdě- podobný výsledek soudního řízení v meritu vě- ci). Právě v zájmu na patřičné ochraně proces- ních práv účastníků řízení jako nástroje k ochraně jejich práv hmotných je nutno v ta- kovýchto případech vidět „přesah vlastních zá- jmů stěžovatele“ ve smyslu $ 104a s. ř. s. 1220 Daňové řízení: prodloužení lhůty v důsledku fikce k $ 14 odst. 1 a 4 zákona ČNR č. 37/1992 Sb., o správě daní a poplatků (v textu též „daňový řád“) Stanovíli správce daně termín projednání zprávy o daňové kontrole, určuje tak lhůtu, na kterou se vztahují požadavky stanovené v $ 14 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a již lze také rozhodnutím správce daně měnit. Požádá-li daňový subjekt před uplynutím této Ihůty o její prodloužení, je na správci daně, aby o takové žádosti rozhodl; nerozhodne-li o ní před uplynutím žáda- né lhůty, nastupuje fikce povolení prodloužení předvídaná v $ 14 odst. 4 větě první ci- tovaného zákona, aniž by bylo podstatné, o jaké důvody daňový subjekt žádost opírá.
Ivan H. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.