2 Azs 289/2023- 28 - text
2 Azs 289/2023 - 29 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2022, č. j. OAM 209/LE
VL17
VL14
2022, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2023, č. j. 20 Az 19/2022 33,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil u Krajského soudu v Ostravě, který žalobu zamítl.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Uvedl, že je Kurd turecké státní příslušnosti a sympatizant prokurdské politické strany. V Turecku žije v útisku tamního státního zřízení a nemůže se svobodně vyjadřovat. V minulosti byl účastníkem prokurdských demonstrací a obává se perzekuce.
[3] Žádný z podkladů rozhodnutí žalovaného neřeší, zda se občané Turecka kurdského původu mohou veřejně vyjadřovat či zastávat veřejně politické názory. Žalovaný nezjistil dostatečně stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Neshromáždil totiž zprávy, na jejichž základě by bylo možné určit, zda žalobci za účast na prokurdských demonstracích hrozí perzekuce. Soud tuto námitku nevypořádal a jakoukoli možnou persekuci hodnotí pouze z pohledu člena politické strany HDP.
[4] Jestliže žalovaný neshledal důvody pro udělení azylu, měl žádost stěžovatele posoudit z hlediska možnosti udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný z tohoto pohledu žádost stěžovatele neposoudil a tuto otázku pominul i soud.
[5] Žalovaný se ztotožnil s krajským soudem a odkázal na jeho rozsudek, své rozhodnutí a správní spis. Uvedl, že u stěžovatele nejsou dány ani důvody podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. Žalovaný upozornil na to, že toto ustanovení bylo od 1. 7. 2023 zrušeno.
[6] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] NSS připomíná, že pokud žadatel o udělení mezinárodní ochrany není vystaven pronásledování či diskriminaci z azylově relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, pak nesplňuje podmínky udělení mezinárodní ochrany, i když pochází ze země s nedemokratickým a autoritativním režimem (rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 79).
[9] K situaci osob kurdské národnosti v Turecku se NSS vyjadřoval v mnoha rozhodnutích týkajících se mezinárodní ochrany. V rozsudku ze dne 11. 9. 2012, č. j. 4 Azs 34/2011
154, mj. uvedl, že „bezpečnostní situace, chování bezpečnostních složek a postavení Kurdů v Turecku není optimální, nicméně vláda proti kurdské menšině oficiálně nevystupuje, přičemž kvůli bojům s PKK je špatná situace pouze na jihovýchodě země, odkud stěžovatel pochází. Nejvyšší správní soud tak má za to, že situace stěžovatele v zemi původu proto není natolik vážná, aby mu bylo možné udělit mezinárodní ochranu ve formě azylu a s ohledem na skutečnost, že může využít vnitřní ochrany, není v jeho případě dán ani důvod pro udělení doplňkové ochrany.“
[10] NSS nepomíjí, že po vydání tohoto rozsudku došlo mimo jiné v Turecku v roce 2016 k nezdařenému pokusu o státní převrat. Přesto judikatura NSS setrvává na závěru, že nelze bez dalšího uzavřít, že by kurdští příslušníci v Turecku byli na celém území státu tak běžně a závažně pronásledováni, že by tato skutečnost zakládala důvod pro udělení mezinárodní ochrany (usnesení NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 8 Azs 352/2018 46, bod 20). V nedávném usnesení ze dne 4. 5. 2023, č. j. 4 Azs 299/2022
37, bod 17, NSS konstatoval, že „toliko samotná kurdská národnost u osoby státní příslušnosti Turecké republiky není bez dalšího důvodem pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Obavy z pronásledování jsou namístě zejména u politicky činných osob nebo osob zapojených do neúspěšného státního převratu.“
[11] V projednávané věci žalovaný zjistil informace o situaci v zemi původu stěžovatele v adekvátní míře (k tomu rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16). Zároveň žalovaný i krajský soud dostatečně vypořádali stěžovatelova tvrzení a námitky.
[12] Krajský soud (zejm. v bodě 8 rozsudku) vysvětlil, že stěžovatel nebyl v Turecku aktivně politicky činný, byl pouze sympatizantem strany HDP. Stěžovatel uvedl, že problémy se státními orgány neměl. Krajský soud na stěžovatelovu věc vztáhl přiléhavou judikaturu NSS (bod 9 rozsudku) a posoudil také možnost vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu (bod 10 rozsudku).
[13] Také rozhodnutí žalovaného je adekvátně odůvodněno a vypořádává stěžovatelova tvrzení, včetně údajného rozporu stěžovatelova vycestování s mezinárodními závazky České republiky, jehož pominutí namítá stěžovatel v kasační stížnosti (s. 8 rozhodnutí).
[14] K námitce hrozby pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu v případě návratu do vlasti, resp. námitce skutečného nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu, odkazuje NSS nad rámec výše uvedeného např. na přiléhavé závěry svého rozsudku ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006
82. Rovněž tuto otázku vypořádal krajský soud uspokojivě.
[15] NSS ke stěžovatelovým tvrzením o účasti na demonstracích uvádí, že ojedinělá účast na demonstraci bez dalšího vyústění není podle judikatury důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (rozsudky NSS ze dne 20. 4. 2004, č. j. 3 Azs 64/2004 58, č. 642/2005 Sb. NSS, ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Azs 442/2004 61, či usnesení NSS ze dne 3. 3. 2022, č. j. 9 Azs 228/2021 26, bod 7).
[16] NSS uzavírá, že z napadeného rozsudku je patrné, že krajský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. Řádně vypořádal všechny žalobní body a nedopustil se zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení.
[17] NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s).
[18] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51 až 53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. října 2023
JUDr. Miluše Došková předsedkyně senátu