2 Azs 54/2005- 63 - text
č. j. 2 Azs 54/2005 - 63
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: I: B., zastoupeného JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem Havlíčkova 11, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, PP 21/OAM, Praha 7, ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 11. 2004, č. j. 60 Az 79/2004 - 32,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále označován jako „stěžovatel“) nadepsaný rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2004, č. j. OAM-1220/VL-11-08-2004, E. č. V049150. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel ve své kasační stížnosti označil její důvody jako spadající pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že nezákonnost spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Zároveň požádal o odkladný účinek kasační stížnosti. Nic dalšího v žalobě ani v žádosti o odkladný účinek kasační stížnosti neuvedl, zejména neuvedl žádné konkrétní skutkové okolnosti či právní výtky, z nichž by ve vztahu k osobě stěžovatele a jeho situaci bylo lze dovodit tvrzení důvodu kasační stížnosti podle § 106 odst. 1 písm. a) s.
ř. s. Krajský soud proto vyzval stěžovatele k doplnění kasační stížnosti ve výše uvedeném smyslu ve lhůtě jednoho měsíce usnesením ze dne 13. 5. 2005, č. j. 60 Az 79/2004 - 58, které bylo jeho zástupci doručeno dne 27. 5. 2005. Zároveň soud stěžovatele poučil, že nebude-li uvedená vada kasační stížnosti odstraněna, bude řízení o kasační stížnosti podle § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítnuto. Stěžovatel ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nijak nereagoval.
Podle § 106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno; ustanovení § 37 s. ř. s. platí obdobně. Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu; nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek; o tom musí být podatel ve výzvě poučen. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li s. ř. s. jinak, soud usnesením odmítne návrh mimo jiné, nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Kasační stížnost stěžovatele neobsahovala z náležitostí uvedených v § 106 odst. 1 s. ř. s. údaj o tom, z jakých důvodů stěžovatel rozhodnutí krajského soudu napadá, neboť neobsahovala žádný poukaz na konkrétní skutkové okolnosti ani žádné právní výtky, jež by ve vztahu k osobě stěžovatele a jeho situaci bylo lze považovat za tvrzení důvodů kasační stížnosti podle § 106 odst. 1 písm. a) s. ř. s., na který stěžovatel ve svém podání poukazoval. Bez uvedení takovýchto konkrétních skutkových okolností či právních výtek je kasační stížnost neprojednatelná, neboť není vymezen rozsah, v němž by měl Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu přezkoumávat; v řízení o kasační stížnosti proto nelze bez odstranění této vady pokračovat.
Jelikož stěžovatel na řádně doručenou výzvu k odstranění vad kasační stížnosti nijak nereagoval, třebaže byl soudem řádně poučen o následcích jejího neodstranění [v této souvislosti je nerozhodné, že vzhledem k převažující judikatuře Nejvyššího správního soudu by bylo v daných souvislostech v poučení o odmítnutí podání vhodnější odkázat na ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a nikoli na § 37 odst. 5 s. ř. s. - viz k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40, uveřejněné pod číslem 6/2003 Sb. NSS, srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27.
5. 2003, č. j. 3 Ads 21/2003 - 40, uveřejněné pod číslem 195/2004 Sb. NSS], takže odstranitelná vada podání nebyla odstraněna, nezbylo než podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120, § 106 odst. 1 a § 37 odst. 5 s. ř. s. kasační stížnost stěžovatele odmítnout, neboť nebyla splněna podmínka řízení v podobě existence projednatelné kasační stížnosti.
Vzhledem k neprodlenému rozhodnutí o odmítnutí kasační stížnosti poté, co byl stěžovatel vyzván k jejímu doplnění, již Nejvyšší správní soud nerozhodoval o žádosti stěžovatele o přiznání jejího odkladného účinku. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 věty první in fine ve spojení s § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u přípustné opravné prostředky. V Brně dne 1. září 2005
JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu