20 Cdo 1054/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka
Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční
věci oprávněného A. D., zastoupeného Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou se sídlem
v Praze 1, Karlovo náměstí č. 24, proti povinnému D. K., pro 110 000 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 15 Nc 4266/2009,
o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. října
2016, č. j. 19 Co 458/2016-55, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 20. října 2016, č. j. 19 Co 458/2016-55, kterým odvolací
soud usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 6. 2016, č. j. 15 Nc
4266/2009-24, potvrdil v části, v níž byla exekuce zcela zastavena s tím, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a v části, v níž byla
povinnému uložena povinnost zaplatit exekutorce JUDr. Monice Elfmarkové na
náhradě nákladů exekuce ve výši 24 200 Kč, usnesení soudu prvního stupně změnil
tak, že povinný má exekutorce zaplatit pouze částku 7 875 Kč (s tím, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení), podle ustanovení §
243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje
obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.,
když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel v dovolání ze dne 6. 1. 2017 předpoklad přípustnosti dovolání vůbec
nevymezil, pouze uvedl, že exekuce skutečně měla být zastavena, ale nikoliv pro
nemajetnost povinného, ale proto, že pro tutéž pohledávku již probíhá soudní
výkon rozhodnutí „pod spisovou značkou 14 E 960/2008, tedy muselo dojít k
pověření dvojího exekutora“.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. ve znění účinném
od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného
nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku
hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva
odvolacím soudem odchyluje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září
2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod číslem 4/2014).
Dovolatel výše uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostál.
Dodává se, že právní názor odvolacího soudu o tom, že dříve zahájené řízení o
soudní výkon rozhodnutí nevytváří ve vztahu k později zahájené exekuci překážku
věci zahájené a že tato překážka je dána jen do té míry, že soudní exekutor
nemůže vést exekuci týmž způsobem, jakým již probíhá soudní výkon rozhodnutí
(zde srážkami ze mzdy), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího
soudu, jež byla vyjádřena například v usneseních ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 20
Cdo 1683/2012, nebo ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002. Uvádí-li
dovolatel nově, že exekuce mohla být vedena na majetek manželky povinného a že
exekutor měl tuto možnost prověřit, jde o v dovolacím řízení nepřípustné
uvedení nové skutečnosti (ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř.).
V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 4. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu