20 Cdo 1069/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku města České Budějovice, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Novohradská 738/40, IČ 251 66 115, zastoupeného JUDr. Janem Kačerem, advokátem se sídlem ve Zdíkově 185, proti povinnému O. S., zemřelému dne 28. 2. 2009, pro 205,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 Nc 6548/2007, o dovolání soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad Prachatice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. ledna 2010, č. j. 24 Co 39/2010 - 19, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. 11. 2009, č. j. 17 Nc 6548/2007 - 13, rozhodl, že exekuce nařízená usnesením téhož soudu ze dne 14. 2. 2007, č. j. 17 Nc 6548/2007 - 4, se zastavuje (výrok I.), a dále rozhodl, že soudní exekutor (výrok II.) ani oprávněný (výrok III.) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 11. 1. 2010, č. j. 24 Co 39/2010 - 19, usnesení soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II., o nákladech exekuce, potvrdil a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť má za to, že v případě úmrtí povinného měl soud úhradu nákladů exekuce uložit oprávněnému. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „exekučnímu soudu“ k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud ČR proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. dubna 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu