20 Cdo 1084/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v
exekuční věci oprávněné M. B. F. L., zastoupené advokátem, proti povinnému M.
K., o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci, pro 166.072,60 Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. Nc 2359/2002, o
dovolání věřitelky Mgr. E. L., správkyně konkursní podstaty úpadce A.B. B.,
a.s. v likvidaci, zastoupené advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v
Plzni ze dne 26. ledna 2006, č. j. 14 Co 751/2005-114, takto :
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2006, č. j. 14 Co
751/2005-114, a usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 7. října 2005, č. j.
Nc 2359/2002-102, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu
řízení.
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil rozvrhové
usnesení soudu prvního stupně. Neztotožnil se s námitkami neuspokojené
věřitelky, podle kterých měla soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §
336f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění
pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“), prokázat, že zástavní právo
váznoucí v její prospěch na vydražených nemovitostech zajišťuje právě ty
pohledávky, které do dražby dne 27.dubna 2004 přihlásila. Namítanou skutečnost
nemohou doložit věřitelkou předložené listiny a k uvedenému závěru nelze dojít
ani na základě obsahu předloženého exekutorského spisu. Pokud bylo po ukončení
dražebního jednání dodatečně prokázáno zajištění přihlášené pohledávky
zástavním právem, nemohl k takovémuto důkazu soud přihlížet.
Neúspěšná věřitelka v dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.),
jež spatřuje v „nesprávném posouzení dokladů, které byly věřitelem doloženy k
přihlášce do dražby dne 27.4.2004, a současně v nesprávném posouzení
skutečností, které bylo možné zjistit z obsahu spisu“. Skutečnost osvědčující
zajištění přihlášené pohledávky zástavním právem na postižené nemovitosti byla
doložena jednak vykonatelným rozhodnutím vůči předcházejícímu vlastníku
nemovitosti, a dále smlouvou o prodeji nemovitosti povinnému (výslovně
uvádějící zatížení nemovitostí zástavním právem) v její prospěch. Je proto toho
názoru, že tyto listiny dostatečně osvědčují zřízení zástavního práva na
nemovitosti, která byla předmětem dražby. Nadto se ve spisu soudního exekutora
nacházel výpis z katastru nemovitostí podporující uvedenou skutečnost.
Podle § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), platí, že tam, kde se ve zvláštních právních
předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se
tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu
prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu
rozhodnutí (exekuci); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec
2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za
předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1
písm. a/ až c/ o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 písm b/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž
soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí
proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí
zrušil. V předmětném sporu sice odvolací soud zrušil usnesením ze dne 9. května
2005, č. j. 14 Co 201/2005-77, předcházející rozvrhové usnesení soudu prvního
stupně (výrok II.-IV.), avšak soud prvního stupně dalším (druhým) usnesením
rozhodl –v porovnání se svým předcházejícím - obsahově shodně. Přípustnost
dovolání podle uvedeného ustanovení proto založena není.
Za této situace a při vyloučení přípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm a/
o.s.ř., je dovolání přípustné pouze za splnění podmínek uvedených v § 237 odst.
1 písm. c/ o.s.ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým
soud rozhodl ve věci samé a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po
právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v
rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími
soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v
rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán
zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje
tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným
důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda
rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek
obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolání je na místě v dané věci ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1
písm. c/, odst. 3 o.s.ř. považovat za přípustné, neboť dovolatelkou zpochybněný
závěr odvolacího soudu ohledně povinností věřitele prokázat existenci
pohledávky zajištěné zástavním právem dle § 336f odst. 2 o.s.ř. se dosud v
praxi soudů neustálil. Zde řešený případ tak má jistý potenciál k zobecnění.
Soudy obou stupňů – vedle obsahu přihlášky pohledávky dovolatelky a se
zohledněním dikce ustanovení § 336f odst. 1 o.s.ř. – vycházely v této věci z
předložených vykonatelných exekučních titulů, a to rozsudku Okresního soudu
Praha – západ ze dne 19. srpna 2003, č. j. 9 C 1698/2001-18, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2003, č. j. 29 Co
715/2003-51, osvědčujícím pohledávku dovolatelky vůči předcházejícímu vlastníku
dražené nemovitosti – panu V. K., dále z dovolatelkou předložené kupní smlouvy
ze dne 7. prosince 2003, uzavřené mezi předcházejícím vlastníkem dražené
nemovitosti V. K. a povinným, kterou je na povinného převáděno vlastnické právo
k dražené nemovitost a která obsahuje prohlášení prodávajícího, že na
nemovitostech vázne zástavní právo pro A.B.b. a.s., M. B., a také z výpisu z
katastru nemovitostí založeného v exekučním spise osvědčujícího zřízení
zástavního práva na dražené nemovitosti ve prospěch dovolatelky na základě
Dohody o omezení převodu nemovitosti R III 1424/1992; rozsah těchto podkladů, z
nichž soudy obou stupňů vycházely, nebyl dovolatelkou zpochybněn.
Odvolací soud tento důkazní stav vyhodnocuje tak, že dovolatelka neprokázala,
že zástavní právo zatěžující vydražené nemovitosti zajišťuje jí - zjevně jinak
dle jeho hodnocení řádně – přihlášenou pohledávku; zároveň vyjadřuje, že je
(již) proto přihláška pohledávky neúplná (pro nedostatek tvrzení) a že
prokazovanou skutečnost není možné zjistit ani z obsahu spisu.
Podle § 336f odst. 1 o.s.ř. věřitel, který má proti povinnému pohledávku
přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v § 274 o.s.ř.
(vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, může ji
do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Oprávněný a ten,
kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit,
jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným
v § 274 po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Dle odst. 2 v
přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož
uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se k přihlášce nepřihlíží; o
tomto následku musí být věřitel poučen v dražební vyhlášce. K přihlášce musí
být připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o
pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z
obsahu spisu. Podle odst. 3 opožděné přihlášky soud usnesením odmítne; proti
tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Z uvedené zákonné konstrukce plyne, že zákon rozlišuje mezi věřitelovou
povinností tvrdit existenci přihlašované pohledávky (v případě jejíhož řádného
nesplnění se pak k přihlášce vůbec nepřihlíží) a jeho povinností prokázat, že
jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem. V
případě posléze uvedených povinností nejde o nesplnění povinnosti řádně
identifikovat přihlášenou pohledávku, tedy o neúplnou nebo o nejasnou
přihlášku, u níž by se soud nepochybně nemusel starat o odstranění jejích vad
(na takové nedostatky zákon míří sankcí nezohledněním takových přihlášek),
nýbrž zde jde o specifickou povinnost věřitele doložit tvrzen, ovšem zjevně k
okamžiku přihlášky (viz znění zákona, dle nějž „k přihlášce musí být
připojeny listiny prokazující…“).
Odvolací soud ve svém závěru o neúplnosti přihlášky zjevně nerozlišuje mezi
následky nesplnění povinnosti tvrdit existenci pohledávky a následkem
nesplnění povinnosti prokázat její vymahatelnost nebo zajištění zástavní
právem, nicméně z jeho právních názorů zřetelně plyne, že již ty mu samy o sobě
postačovaly k tomu, aby uzavřel, že jestliže věřitel spolu s přihláškou zákonem
požadované listiny nepředložil, soud jeho přihlášku ani nepřehlíží a ani ji
neodmítne (nejde o důsledek její vady podle § 43 odst. 1, 2 o. s. ř. nebo § 39
exekučního řádu), nýbrž ji - z věcných důvodů – nepojme do rozvrhu; nebyla
totiž splněna podmínka, kterou zákon pro její rozvrhové zohlednění stanovil.
Podle § 254 odst. 3 o. s. ř. při výkonu rozhodnutí - a ve smyslu § 52 odst. 1
exekučního řádu při exekuci - soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším
osobám, kterých se výkon rozhodnutí nebo exekuce týká, poučení o jejich
procesních právech a povinnostech (srov. též § 1, § 6 a zejména § 5 o. s. ř.).
Takovou procesní povinností však nemůže být povinnost věřitele, již pro něho
zakládá citované ustanovení § 336f odst. 2 o.s.ř. Pakliže ji věřitel nesplnil,
není soud povinen mu poskytnout poučení, v čem tkví nedostatek dosavadního
postupu, věřiteli již nelze dát příležitost, aby tak (v určené lhůtě) učinil
dodatečně. Soud tedy věřitele k dodatečnému předložení listiny prokazující
vymahatelnost přihlášené pohledávky nebo její zajištění zástavním právem (anebo
jiné listiny, která se váže k takovým skutečnostem) v případě potřeby přijmout
závěr, který je svojí povahou zjištěním skutkovým - k čemuž slouží zásadně (v
tomto stadiu řízení o výkon rozhodnutí a exekuce) specifické procesní
prostředky, pro něž je příznačný zvláštní důraz na formu (srov. též kupř. §
256 odst. 2, § 262 odst. 2, § 335 odst. 1, § 343 odst. 3 o. s. ř.) - nevyzývá.
Posouzení přihlášky věřitele se však při rozlišení povinností tvrdit a prokázat
vymahatelnost pohledávky nebo její zajištění zástavním právem přesouvá z roviny
úplnosti obsahových náležitostí přihlášky, z níž vycházel odvolací soud, do
roviny hodnocení, zda věřitel řádně splnil svoji (procesní) povinnost, tj. zda
k přihlášce připojil zákonu odpovídající (formálně i obsahově úplnou) listinu o
skutečnostech, jež hrají při rozvrhu výtěžku vydražené nemovitosti roli.
Nebylo-li možné vyloučit, že s přihláškou předložila věřitelka v dané věci
listinu, jež v úplnosti zákonem vyžadované skutečnosti dokládala, plyne z
předchozího, že soud měl při přiměřeném použití zásad uvedených v § 132 o.s.ř.,
byť nešlo o dokazování a jeho hodnocení, rozhodovat o doložení relevantních
skutečností.
Dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo
443/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/2006,
pod poř. č. 49 dovodil, že důsledky přihlašovatelem nesplněné povinnosti
připojit listinu prokazující vymahatelnost, popř. zajištění pohledávky
zástavním právem, jsou zhojeny tehdy, pokud uvedené skutečnosti vyplývají přímo
ze spisu, jinými slovy, je-li před zahájením dražebního jednání příslušné
rozhodnutí nebo jiný exekuční titul, popřípadě výpis z katastru nemovitostí, z
něhož se podává, že pohledávka je zajištěna zástavním právem, přílohou
exekučního spisu; v takovém případě soud k přihlášce přihlíží, i když samotný
přihlašovatel listinu nedoložil.
Právní teorie i praktická pravidla posuzování jsou zajedno v tom, že soud může
v rámci dokazování, popř. prokazování sporných skutečností opřít své hodnocení
o úvahu tvořící ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou
soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které v celku
shodně a spolehlivě dokazují právně relevantní skutečnost. Uvedený postup
umožňuje soudům přistupovat k důkazním prostředkům způsobem, který vylučuje
toliko jejich mechanicko-formalistické hodnocení. Těmto pravidlům však
odvolací soud v dané věci nedostál, když ve shodě se soudem prvostupňovým
neužil pro posouzení vztahu obsahu spisu a listin věřitelkou s přihláškou
předložených logické zásady (totožnosti, sporu, vyloučeného třetího,
dostatečného důvodu aj.) a když připustil hypotetické možnosti existence
jiných (nijak nezjišťovaných a vůbec neidentifikovaných) pohledávek a jejich
zajištění zástavními právy mezi jinými než věřitelkou uváděnými subjekty.
Odvolací soud tak své rozhodnutí založil na nesprávném právním posouzení, neboť
hodnocení, zda dovolatelka splnila procesní povinnost prokázat tvrzenou
pohledávku, založil na závěru o neúplnosti přihlášky a nepřistoupil k
odůvodněnému posouzení procesního stavu, jež se mu z obsahu spisu nabízel.
S ohledem na výše uvedené proto napadené usnesení odvolacího soudu Nejvyšší
soud bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle § 243b odst. 2,
věty za středníkem, o.s.ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil
i je, a věc podle ustanovení § 243b odst. 3, věty druhé, o.s.ř. vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1 věta
první za středníkem, o.s.ř.). Soud v dalším řízení neopomene vycházet také z
právních závěrů uvedených ve Stanovisku k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o
soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, ve znění pozdějších předpisů ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn
200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod
poř. č. 31, zejména pak bodu XVIII. tohoto stanoviska.
Účinky odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí nařízeného
usnesením dovolacího soudu ze dne 7 června 2006, č. j. 20 Cdo 1084/2006-125
zanikají dnem právní moci tohoto usnesení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud
v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu