USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny
a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci
oprávněné T. T., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Matoušem Jírou,
advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října č. 1001/3, proti povinným 1) P. T.,
narozenému dne XY, bytem XY, 2) Z. T., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené
Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4,
pro vymožení výživného, o návrhu 2) povinné na částečné zastavení exekuce,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 2168/2019, o dovolání
oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2022, č.
j. 14 Co 336/2022-516, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Napadeným usnesením Městský soud v Praze změnil (jen z důvodu chybného data
vymáhané splatnosti výživného) rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne
14. července 2022, č. j. 36 EXE 2168/2019-452, ve znění doplňujícího usnesení
téhož soudu ze dne 1. srpna 2022, č. j. 36 EXE 2168/2019-458, kterým částečně
zastavil exekuci pro výživné ve vztahu k druhé povinné. Uvedl, že rozhodnutí
soudu prvého stupně je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu s odkazem na
jeho rozhodnutí v této věci ze dne 15. února 2022, č. j. 20 Cdo 16/2022-399,
kterým jsou nižší stupně soudní soustavy vázány.
Proti tomuto rozhodnutí podala dovolání oprávněná s tím, aby dovolací soud
posoudil ve věci řešenou otázku jinak, než jak je doposud rozhodována s odkazem
na prvorepublikovou judikaturu ohledně účinků rozhodnutí o odporovatelnosti
právního jednání ve vztahu k vymáhání dlužného výživného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30.
září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť nemá
důvod se odchýlit od výkladu ustanovení § 42a odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, uvedeném ve shora citovaném
rozhodnutí a v něm rozvedenou a citovanou judikaturou.
Vzhledem k výše uvedenému proto dovolací soud dovolání povinné podle § 243c
odst. 1 o. s. ř jako nepřípustné odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje v souladu s § 243f
odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 4. 2023
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu