20 Cdo 1199/2024-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné KEFIM, s. r. o., se sídlem v Brně - Králově Poli, Jana Babáka 2733/11, identifikační číslo osoby 09363611, zastoupené Mgr. Jakubem Kerestešim, advokátem se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, proti povinnému A. L., zastoupenému Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, pro 2 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 26 EXE 13034/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. ledna 2024, č. j. 95 Co 166/2023-65, takto:
Dovolání se odmítá.
1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“, „krajský soud“ nebo „insolvenční soud“) usnesením ze dne 23. 1. 2024, č. j. 95 Co 166/2023-65, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Chomutově (dále „soud prvního stupně“) ze dne 13. 9. 2023, č. j. 26 EXE 13034/2022-43, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Konstatoval, že oprávněná se exekučním návrhem ze dne 18. 11. 2022, k němuž připojila smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 25.
8. 2020 uzavřenou mezi insolvenčním správcem úpadce COLOR CENTRUM M+L s. r. o. (dále „úpadce COLOR“) JUDr. Filipem Pundou (dále „insolvenční správce COLOR“) jako postupitelem a oprávněnou jako postupníkem, domáhá provedení exekuce podle vykonatelného rozsudku krajského soudu ze dne 5. 12. 2018, č. j. 45 ICm 1544/2018-143 (dále „exekuční titul“), za účelem vynucení povinnosti povinného zaplatit oprávněné jistinu 2 000 000 Kč, náhradu nákladů (nalézacího) řízení ve výši 6 275,12 Kč a náhradu nákladů exekučního řízení, resp. exekuce.
2/ Namítal-li povinný v návrhu na zastavení exekuce, že se na vymáhanou pohledávku vztahuje osvobození povinného (úpadce) v insolvenčním řízení ve znění usnesení insolvenčního soudu ze dne 14. 4. 2022, č. j. KSUL 71 INS 26109/2016-B-52, odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uvedenou námitku neakceptoval. Úpadek povinného byl zjištěn a oddlužení povoleno usnesením insolvenčního soudu ze dne 10. 1. 2017, č. j. KSUL 71 INS 26109/2016-A-8, později insolvenční správce COLOR přihlásil za povinným dne 22.
6. 2018 pohledávku ve výši 3 644 000 Kč, avšak tato přihláška byla soudy pravomocně odmítnuta jakožto opožděná. Insolvenční správce COLOR podal dne 28. 5. 2018 proti povinnému odpůrčí žalobu podle § 239 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „IZ“), a krajský soud této žalobě vyhověl vydáním exekučního titulu, v jehož odůvodnění uzavřel, že se povinný na úkor věřitelů bezdůvodně obohatil v rozsahu vymáhané částky 2 000 000 Kč, kterou z bankovního účtu úpadce COLOR v září 2016 vybral se zaúčtováním „vrácení půjčky společníkovi“, ačkoli úpadce COLOR povinnému nic nedlužil.
3/ Po právní stránce odvolací soud citoval § 239 odst. 1, odst. 4 větu první a § 414 odst. 1 IZ a uzavřel, že úspěchem insolvenčního správce COLOR s odpůrčí žalobou došlo „k anulování právních následků odporovaného právního jednání dlužníka a k navrácení právního stavu do doby před tímto jednáním“, tj. před výběrem 2 000 000 Kč z bankovního účtu úpadce COLOR. Plnění z neúčinného právního jednání povinného náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě, které má konstitutivní povahu.
Protože přihlášky pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení povinného bylo nezbytné uplatnit do 9. 2. 2017, oprávněná exekvovanou pohledávku přihlásit nemohla (její pohledávka vznikla nabytím právní moci exekučního titulu ke dni 8. 1. 2019 a stala se vykonatelnou dnem 23. 1. 2019) a osvobození podle § 414 IZ se na tuto pohledávku nevztahuje.
Věcnou správnost exekučního titulu exekuční soud nemůže přezkoumat. 4/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vymezil s odkazem na ustanovení § 237 zákona č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“) tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dvou právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to: A/ zda „je pro vznik povinnosti zaplatit důležitý vznik pohledávky nebo až její judikování soudem“, a
B/ zda pohledávka úpadce COLOR mohla být přihlášena do insolvenčního řízení povinného. 5/ Dovolatel k předestřeným otázkám připomněl smysl odpůrčí žaloby (nastolit relativní neúčinnost právního jednání, jež zkracuje uspokojení pohledávky věřitele) a upřesnil, že rozsudkem o odpůrčí žalobě sice byl založen exekuční titul, nikoli však „pohledávka“ povinného, neboť ta již v podobě práva věřitele na vrácení finančních prostředků existovala. Z účetnictví úpadce COLOR bylo totiž zjištěno, že insolvenční správce COLOR ke dni 1.
1. 2017 tuto pohledávku eviduje, proto ji bylo objektivně možné do insolvenčního řízení povinného přihlásit. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je zřejmý závěr, že nepřihlásí-li oprávněný svoji pohledávku do probíhajícího insolvenčního řízení, vztahuje se na ni osvobození od placení pohledávek a stane se z ní naturální obligace, která má ve vykonávacím řízení stejný režim jako pohledávka promlčená, tj. nelze ji úspěšně vymáhat (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 2755/2018, uveřejněné pod číslem 119/2019 Sb. rozh.
obč.). Odvolací soud se s otázkami vzniku vymáhané pohledávky nevypořádal, ačkoli ohledně vzniku exekvované pohledávky bylo již opakovaně rozhodnuto (krajským soudem dne 16. 8. 2018 pod č. j. KSUL 71 INS 26109/2016-P-12-3 a Vrchním soudem v Praze dne 5. 4. 2019 pod č. j. 2 VSPH 1208/2018-P-12-8) tak, že pohledávka úpadce COLOR již ke dni 1. 1. 2017 existovala a mohla být v řádné lhůtě do insolvenčního řízení ve věci povinného přihlášena. Tímto postupem odvolací soud nerespektoval nález Ústavního soudu ze dne 27.
srpna 2004, sp. zn. I. ÚS 647/02. 6/ K dovolání se oprávněná vyjádřila tak, že opravný prostředek považuje především za nepřípustný, neboť ohlášená právní otázka byla judikaturou dovolacího soudu vyřešena se závěrem, že neúčinnost ve smyslu § 235 až § 241 IZ nastává až konstitutivním rozhodnutím soudu, a od této rozhodovací praxe se odvolací soud neodchýlil. Krajský soud ani Vrchní soud v Praze nerozhodovaly meritorně o vzniku vymáhané pohledávky, ale pouze o tom, zda došlo k jejímu řádnému přihlášení do insolvenčního řízení; odůvodnění rozhodnutí žádnou závaznost neukládá.
Lhůtu pro přihlášení pohledávky do oddlužení lze prolomit toliko ve výjimečných případech, mezi něž se pohledávka z neúčinnosti právního jednání neřadí. Judikatura klade „důraz na ochranu právnické osoby vůči jednateli, jehož zájmy, ač být neměly, byly v rozporu se zájmy zastupované společnosti“.
Závěr, že pohledávku „z titulu neúčinného právního jednání“ nelze po skončení oddlužení vymáhat, by odporoval oprávněným zájmům věřitelů, požadavku na poctivost záměru dlužníka a účelu insolvenčního řízení. 7/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o.
s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 8/ V posuzované věci je podstatné, že exekuční titul byl krajským soudem vydán k odpůrčí žalobě insolvenčního správce COLOR, kterou bylo zahájeno podkladové řízení dne 28.
5. 2018. Řízení bylo vedeno na základě speciální možnosti insolvenčního správce odporovat právním úkonům (právním jednáním) proti osobám majícím povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů (právních jednání) do majetkové podstaty (srov. § 239 odst. 1 IZ), přiznává-li zákon k odpůrčí žalobě legitimovanému insolvenčnímu správci právo v případě peněžitého plnění požadovat (krom určení neúčinnosti odporovaného právního úkonu či právního jednání dlužníka) přisouzení rovněž tohoto peněžitého plnění nebo peněžité náhrady plnění (viz § 239 odst. 4 IZ).
Krajský soud v odůvodnění exekučního titulu mj. citoval k definici a podmínkám pojmu „zvýhodňující právní úkon“ ustanovení § 241 odst. 1 až 4 IZ a k předpokladům odpůrčí žaloby § 242 odst. 1 a 2 IZ ve spojení se závěrem, že povinný jakožto jediný jednatel a společník úpadce COLOR vybral dne 23. 9. 2016 z účtu úpadce COLOR částku 2 000 000 Kč a tímto jednáním se na úkor věřitelů bezdůvodně obohatil při naplnění podmínky § 242 IZ spočívající v úmyslném zkrácení uspokojení věřitele. 9/ Judikatura Nejvyššího soudu dlouhodobě zastává názor, že právo podat odpůrčí žalobu podle § 239 a násl. IZ má za trvání insolvenčního řízení výlučně insolvenční správce, tj. je „jediným aktivně věcně legitimovaným subjektem k odpůrčí žalobě“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
února 2013, sen. zn. 29 ICdo 3/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 2016, sp. zn. 21 Cdo 5656/2015). Domohl-li se insolvenční správce vedle neúčinnosti odporovaného právního úkonu (právního jednání) rovněž výroku o plnění (jako v posuzované exekuční věci), byla mu soudem z titulu neúčinného právního úkonu (právního jednání), nikoli tedy z titulu bezdůvodného obohacení, přiznána nově založená pohledávka, která před právní mocí exekučního titulu (zde před 8.
lednem 2019) neexistovala, a tudíž nemohla být insolvenčním správcem (nebo oprávněnou coby právní nástupkyní z titulu postoupené pohledávky) přihlášena do insolvenčního řízení povinného, jež bylo pod sp. zn. KSUL 71 INS 26109/2016 podle údajů z insolvenčního rejstříku zahájeno dne 16. 11. 2016, usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení vydáno dne 10. 1. 2017 a lhůta pro přihlášky pohledávek stanovena do 9. 2. 2017. V dané souvislosti je judikatura dovolacího soudu ustálena v závěru, že rozhodnutí o odpůrčí žalobě má konstitutivní (právotvorné) účinky (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.
července 2023, sp. zn. 29 Cdo 1772/2023, uveřejněného pod číslem 46/2024 Sb. rozh. obč., srov. rovněž samotné ustanovení § 235 odst. 2 IZ, ať již ve znění účinném před 1. 1. 2014 nebo se zřetelem k mírné modifikaci poté, podle něhož se neúčinnost dlužníkových právních úkonů zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o odpůrčí žalobě insolvenčního správce). 10/ Z těchto rozhodovací praxí dovolacího soudu je primárně zřejmé, že dovolatel zvoleným předpokladem právních otázek judikaturou dovolacího soudu dosud neřešených nemohl přípustnost dovolání prosadit.
Zároveň nelze přehlédnout, že samotná formulace otázky ad A), tj. zda „je pro vznik povinnosti zaplatit důležitý vznik pohledávky nebo až její judikování soudem“, je značně generalizovaná a nereflektuje specifika odpůrčí žaloby podané během insolvenčního řízení insolvenčním správcem. Otázka ad B) je v tomto ohledu sice konkrétnější, avšak odpověď na ní vychází z přijaté rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, od níž se odvolací soud s ohledem na zjištěný skutkový stav posuzované věci neodchýlil. 11/ Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání povinného ve shodě s § 243c odst. 1 o.
s. ř. odmítl.
12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 8. 2024
JUDr. Aleš Zezula v. r. předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Jana Ševčíková