20 Cdo 1207/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné obce Štěnovice, se sídlem ve Štěnovicích, Čižická 133, identifikační číslo osoby 00257303, zastoupené JUDr. Josefem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, proti povinné A. K. K., pro 120 254 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u soudního exekutora JUDr. Josefa Lavičky, Exekutorský úřad Cheb, pod sp. zn. 176 EX 00393/23, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2024, č. j. 10 Co 44/2024-15, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 9. 1. 2024, č. j. 176 EX 00393/23-012, jímž soudní exekutor zastavil exekuci zahájenou k vymožení povinnosti povinné vyplývající z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 8. 2022, č. j. 16 T 90/2022-209 (ač podle pokynu Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 13. 12. 2023, č. j. 304 EXE 671/2023-16, bylo namístě zastavit exekuční řízení) s tím, že náhradu nákladů exekuce nepožaduje. Odvolací soud současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
2. Odvolací soud uzavřel, že v daném případě podle § 140e a § 140a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „IZ“, exekuce zahájená exekučním návrhem podaným dne 27. 11. 2023 nemůže probíhat, protože usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2021, č. j. KSPL 20 INS 5237/2021-B-5, schválil insolvenční soud oddlužení povinné plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, přičemž usnesením ze dne 14. 12. 2023 bylo oddlužení zrušeno a na majetek povinné byl prohlášen nepatrný konkurs. Odvolací soud připomněl, že povinná se dopustila trestného činu a soud ji trestním příkazem ze dne 12. 8. 2022, č. j. 16 T 90/2022-209, uznal vinou z trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a m.j. jí uložil podle § 228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit obci XY škodu ve výši 125 254 Kč. Trestní příkaz nabyl právní moci 30. 8. 2022 a stal se vykonatelným. Odvolací soud současně poukázal na to, že insolvenční zákon připouští vydat za trvání účinků rozhodnutí o úpadku rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody způsobené trestným činem v trestním řízení (srov. § 140b IZ) i možnost uplatnění takové pohledávky podáním přihlášky u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení ve smyslu § 173 odst. 1 IZ (podle tohoto ustanovení věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka a přihláška pohledávky byla podána v době, kdy zajištění podle trestního řádu trvá).
3. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, zda je možno za probíhajícího insolvenčního řízení zahájit a vést exekuci pro pohledávku vzniklou až po uplynutí lhůty pro přihlášky pohledávek. Namítá, že vymáhaná povinnost vznikla až po povolení oddlužení v zahájeném insolvenčním řízení. Je přesvědčena, že se proto jedná o pohledávku, na niž se účinky zahájeného insolvenčního řízení nevztahují, a že je tudíž možné exekuci zahájit i provádět. Připomíná, že pohledávka vznikla úmyslným trestným činem spáchaným vůči oprávněné v době po povolení a schválení oddlužení. Nadto přihláška pohledávky do insolvenčního řízení byla usnesením insolvenčního soudu odmítnuta pod číslem P11-2 a oprávněná se tak nemůže plnění domoci „ani exekučně ani insolvenčně“. Závěrem navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudního exekutora i odvolacího soudu a vrátil věc k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
5. Dovolatel spojuje přípustnost dovolání s otázkou, zda je možno poté, co insolvenční soud rozhodl o úpadku povinné a schválil její oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, zahájit a provádět exekuci pro pohledávku z titulu náhrady škody způsobené úmyslným trestným činem, která vznikla až po uplynutí lhůty k podání přihlášek u insolvenčního soudu.
6. Dovolání není přípustné.
7. Soudy v projednávané věci vyšly z toho, že: - Dne 19. 3. 2021 bylo zahájeno u Krajského soudu v Plzni insolvenční řízení na základě insolvenčního návrhu dlužníka (povinné) spojeného s návrhem na povolení oddlužení. - Insolvenční soud vydal dne 14. 4. 2021 pod č. j. KSPL 20 INS 5237/2021-A-8 usnesení, kterým zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením. Současně vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili u soudu ve lhůtě do 14. 6. 2021. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 14. 4. 2021. - Insolvenční soud vydal dne 30. 9. 2021 pod č. j. KSPL 20 INS 5237/2021-B-5 usnesení, kterým mimo jiné schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 4. 10. 2021. - Insolvenční soud vydal dne 21. 6. 2023 pod č. j. KSPL 20 INS 5237/2021-P-11-2 usnesení, jímž odmítl jako opožděnou přihlášku pohledávky věřitele č. 13 (obce XY) ve výši 120 254 Kč. Usnesení nabylo právní moci 15. 7. 2023. - Dne 27. 11. 2023 oprávněná podala exekuční návrh, jímž se domáhala vymožení povinnosti k náhradě škody uložené povinné trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 8. 2022, č. j. 16 T 90/2022-209, pravomocným dne 30. 8. 2022. Podle exekučního titulu škoda vznikla v období prosinec 2021 až duben 2022 blíže popsaným způsobem. - Insolvenční soud vydal dne 14. 12. 2023 pod č. j. KSPL 20 INS 5237/2021-B-50 usnesení, kterým schválené oddlužení zrušil a prohlásil na majetek dlužníka konkurs, projednávaný jako nepatrný. Usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku 14. 12. 2023. - Dne 9. 1. 2024 vydal soudní exekutor usnesení pod č. j. 176 EX 00393/23-012, jímž exekuci zastavil. Rozhodnutí bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2024, č. j. 10 Co 44/2024-15, potvrzeno.
8. Podle § 43a odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“, jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je exekutor vázán.
9. Podle § 109 odst. 1 písm. c/ IZ se spojují se zahájením insolvenčního řízení tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.
10. Podle § 140e odst. 1 IZ v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5.
11. Podle § 267 odst. 1 IZ se s prohlášením konkursu spojují tyto účinky: není-li dále stanoveno jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh se i nadále podává proti povinnému; proti insolvenčnímu správci jej nelze podat, ani má-li být povinným dlužník. Ustanovení § 140e tím není dotčeno.
12. Podle § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.
13. Podle § 398 odst. 6 IZ dlužník není povinen vydat majetek ke zpeněžení podle odstavce 3, vyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dlužník také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Není-li dále stanoveno jinak, pro účely zpeněžení podle odstavce 3 do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. Ustanovení § 409 odst. 4 není dotčeno.
14. Podle § 409 IZ od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení, dlužník. S takto nabytými příjmy je dlužník povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (odst.1). Jestliže insolvenční soud uložil dlužníku povinnost vydat majetek ke zpeněžení, použije se pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty § 408 odst. 1 obdobně. Poté, co insolvenční správce zpeněží majetek, který podléhá oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, předloží insolvenčnímu soudu zprávu o stavu insolvenčního řízení, pro niž se použije přiměřeně ustanovení o konečné zprávě v konkursu, a poté se postupuje obdobně podle ustanovení o rozvrhu v konkursu (odst. 2). Dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, s výjimkou toho majetku, který byl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění nebo který insolvenční soud uložil vydat ke zpeněžení. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení (odst. 3). Majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá- li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (odst. 4).
15. Podle § 411 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení nemá nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo zahájení exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, vliv na povinnost dlužníka naložit s příjmy určenými k plnění splátkového kalendáře způsobem určeným v rozhodnutí o schválení oddlužení.
16. Podle § 412 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen
a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat,
b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře; za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání, d) vždy k 15.
březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání; insolvenční soud může v usnesení o schválení oddlužení stanovit i to, že přehled příjmů bude dlužník předkládat, e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení, f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody, g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit,
h) vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.
17. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 11. 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2015, uveřejněném pod číslem 83/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že ačkoli byl s účinností od 1. 1. 2014 novelou insolvenčního zákona provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. zaveden v § 140e IZ zákaz nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci za trvání účinků rozhodnutí o úpadku, uplatní se při oddlužení plněním splátkového kalendáře odchylka vymezená v § 409 odst. 2 (nyní viz § 409 odst. 3 IZ). V takto ustaveném právním rámci lze uvést, že jakmile nastanou účinky rozhodnutí o úpadku, způsobuje zákaz obsažený v § 140e odst. 1 IZ neodstranitelný nedostatek podmínky exekučního řízení a je-li exekuce přes tento zákaz zahájena (podle § 35 odst. 2 e. ř. doručením exekučního návrhu exekutorovi), musí být podle § 104 odst. 1 o. s. ř., § 43a odst. 6 e. ř. zastavena (insolvenční soud může do takové exekuce zasahovat způsobem podle § 140e odst. 2, § 109 odst. 6 IZ). Výjimkou je v případě řešení úpadku oddlužením pohledávka vzniklá po schválení oddlužení, jestliže taková pohledávka nemá být uspokojena při oddlužení (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4860/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 20 Cdo 2775/2018, uveřejněné pod číslem 5/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
18. Uvedené se uplatní i od 1. 6. 2019 (s účinností novely insolvečního zákona provedené zákonem č. 31/2019 Sb.), kdy oddlužení plněním splátkového kalendáře musí být vždy spojeno i se zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 1 IZ).
19. V projednávané věci je podstatné, že exekuční řízení bylo zahájeno v průběhu insolvenčního řízení, konkrétně v době po schválení oddlužení povinné plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. V takovém případě bylo na exekučním soudu, aby zjistil, zda se zde (ne)uplatní výjimka uvedená v § 409 odst. 3 IZ, kdy lze exekuci nařídit nebo zahájit a provést. Tato úvaha v dovoláním napadeném rozhodnutí zcela chybí, a to proto, že dříve, než bylo rozhodnuto o exekučním návrhu oprávněné, insolvenční soud zrušil schválené oddlužení a na majetek povinné prohlásil konkurs. Za této situace nezbylo než exekuční řízení s ohledem na § 267 odst. 1 a § 140e IZ zastavit (§ 43a odst. 6 e. ř.). Závěr odvolacího soudu je tudíž v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud již tak neměl možnost napravit pochybení spočívající v tom, že soudní exekutor navzdory pokynu exekučního soudu zastavit exekuční řízení rozhodl tak, že zastavil exekuci (srov. pokyn Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 13. 12. 2023, č. j. 304 EXE 671/2023-16, a výrok usnesení soudního exekutora ze dne 9. 1. 2024, č. j. 176 EX 00393/23-012).
20. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
21. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§ 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Oprávněná nebyla úspěšná a povinné žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu