20 Cdo 1237/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové,
Ph.D. v exekuční věci oprávněné SMart Credit s. r. o., se sídlem v Brně,
Zdráhalova 29, identifikační číslo osoby 26884828, proti povinné H. V.,
zastoupené Mgr. Pavlínou Marešovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové,
Velké náměstí 135/19, s adresou pro doručování Praha 2, Římská 14, pro částku
1,162.401,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn.
9 Nc 87/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze 16.
11. 2011, č. j. 20 Co 403/2011-479, takto:
Dovolání se zamítá.
V pořadí první návrh povinné na zastavení exekuce z 24. 6. 2008 (č.l. 75),
odůvodněný s poukazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tvrzením,
že exekuce je nepřípustná, jelikož vymáhaná pohledávka nejpozději 30. a 31. 10.
2007 zanikla, že tedy již před vydáním exekučního titulu, platebního rozkazu
Krajského soudu v Praze z 22. 11. 2007, pravomocného 14. 12. téhož roku, jímž
byla přisouzena oprávněné, již neexistovala, byl usnesením z 22. 7. 2008, č. j.
9 Nc 87/2008-99, ve znění potvrzujícího usnesení krajského soudu z 19. 12.
2008, č. j. 20 Co 514/2008-187, pravomocně ke dni 20. 1. 2009 zamítnut s
odůvodněním, že tvrzený zánik vymáhané pohledávky, a tedy její neexistence již
před vydáním exekučního titulu, nemůže být způsobilým důvodem k zastavení
exekuce, jelikož jde o otázku věcné správnosti vykonávaného titulu, jímž je
exekuční soud vázán, a který v exekučním řízení přezkoumávat nelze.
Dne 9. 10. 2008, tedy ještě před skončením odvolacího řízení o jejím předchozím
návrhu, podala povinná druhý návrh na zastavení exekuce (č.l. 147), doplněný
podáním z 30. 4. 2009 (č.l. 223), tentokrát odůvodněný poukazem na „ustanovení
§ 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř.“ V něm tvrdí, že měla se společností SYVA
group, s. r. o., nyní, od 9.7.2009 „v likvidaci“ (právním předchůdcem nynější
oprávněné, jenž jí smlouvami z 24. 4. a 13. 5. 2007 /č.l. 20 až 26/, tedy ještě
před zahájením nalézacího řízení /5. 11. 2007/, nyní vymáhanou pohledávku
postoupil) uzavřenu kupní smlouvu z 30. 10. 2006 (č.l. 376), na základě níž jí
tato společnost jako prodávající měla dodat zboží v celkové ceně 1,162.401,50
Kč, tedy v ceně rovnající se výši nyní vymáhané pohledávky. Protože se tak, a
to ani dodatečně po jejích urgencích, nestalo, o čemž svědčí dobropisy (č.l. 52
až 61) vystavené pro ni prodávající společností 30. a 31. 10. 2007, z nichž
plyne, že z důvodu nedodání zboží povinná jako kupující nemusí zaplatit ceny
vyfakturované za nedodané zboží, podáním ze 6. 10. 2008 (tedy – poznamenává
Nejvyšší soud – po vydání exekučního titulu ve prospěch postupníka a po
pravomocném nařízení exekuce i poté, co – byť zatím nepravomocně – byl její
první návrh na zastavení exekuce, odůvodněný nepřípustností podle § 268 odst. 1
písm. h) o. s. ř., zamítnut, a více než rok po počátku prodlení prodávajícího s
dodávkou zboží), adresovaným prodávajícímu, tedy postupiteli, od kupní smlouvy
odstoupila (č.l. 149 až 150). Z odstoupení od smlouvy pak povinná dovozuje
zánik vymáhané pohledávky, nyní – narozdíl od prvního návrhu (v němž tvrdila
její zánik nejpozději k datům vystavení dobropisů, tedy k 30. a 31. 10. 2007) –
ke dni doručení odstoupení od smlouvy, tj. ke dni 8. 10. 2008, tedy po vydání
exekučního titulu, má tudíž za splněný požadavek předepsaný ustanovením § 268
odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Za další důvod k zastavení exekuce, a to podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
(byť jiný než uvedený v předchozím návrhu) považuje skutečnost, že oprávněná se
v jiném nalézacím řízení, sp. zn. 30 Sm 46/2008, domáhá zaplacení téže
pohledávky po prodávajícím, společnosti SYVA group, s. r. o. a jejím jednateli.
Usnesením z 25. 7. 2011, č. j. 9 Nc 87/2008-437, okresní soud (poté, co jeho
předchozí zamítavé rozhodnutí z 2. 10. 2009 /č.l. 284/ bylo usnesením krajského
soudu z 29. 3. 2010 /č.l. 325/ zrušeno) návrhu na zastavení exekuce vyhověl s
odůvodněním, že odstoupením od smlouvy, jež „hodnotí jako platný a účinný
právní úkon ve smyslu § 345 obch. zák., kupní smlouva po právní moci exekučního
titulu zanikla, čímž zanikly i pohledávky povinnou uznané a následně přisouzené
exekučním titulem; na tom nemůže nic změnit ani postoupení pohledávky na
zaplacení kupní ceny, jelikož odstoupením povinné od kupní smlouvy po právní
moci exekučního titulu a zánikem této smlouvy došlo i k zániku práva oprávněné
na zaplacení pohledávky přisouzené jí exekučním titulem, a to úplně stejně,
jako kdyby k postoupení pohledávky vůbec nedošlo.“
Napadeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že
návrh na zastavení exekuce zamítl. Po zjištěních učiněných z vyšetřovacího
spisu (povinná podala na jednatele společnosti SYVA group, s. r. o. trestní
oznámení pro trestný čin podvodu, případně zpronevěry) a z odůvodnění odporu
(pro opožděnost odmítnutého) podaného povinnou proti podkladovému platebnímu
rozkazu, v němž – tvrzením o nedodání zboží a o vystavení dobropisů – namítala
neexistenci (před zahájením nalézacího řízení postoupené a později oprávněné
jako postupníkovi přisouzené) nyní vymáhané pohledávky, i z obsahu prvního
návrhu na zastavení exekuce vzal odvolací soud – oproti soudu prvního stupně,
podle nějž vymáhaná pohledávka zanikla až odstoupením od smlouvy, tj. 8. 10.
2008 – za prokázané, že tato pohledávka zanikla již před vystavením dobropisů z
30. a 31. 10. 2007, tedy před vydáním exekučního titulu, jelikož povinná
objednávky zboží, k zaplacení jehož ceny prodávající společnost dne 19. 4. a
2. 5. 2007 vystavila faktury (č.l. 30-39) pro prodlení prodávajícího s dodáním
zboží zrušila.
Jak podle odvolacího soudu plyne z obsahu vyšetřovacího spisu, povinná do
protokolu dne 21. 8. 2008 výslovně uvedla, že se společností SYVA group, s. r.
o. byla dohodnuta fakturace před dodáním zboží, a to prostřednictvím
faktoringové společnosti (v tomto řízení oprávněné), na což povinná přistoupila
z důvodu prodloužení splatnosti faktur na tři měsíce po jejich vystavení. Bylo
dohodnuto, že „nebude-li zboží dodáno do 45 dnů od vystavení faktury, bude na
ně vystaven dobropis, na základě něhož povinná nebude mít povinnost fakturu
uhradit.“ Když se blížila splatnost předmětných faktur a zboží stále nebylo
dodáno, povinná při telefonickém a osobním jednání jednateli společnosti SYVA
group, s. r. o. I. V. sdělila, že „zboží již neodebere,“ protože by je již
nestihla prodat a tím získat finanční prostředky. Jednatel, „ač tím nebyl
nadšen,“ nakonec dne 30. 10. 2007 dobropisy vystavil, čímž povinná „považovala
svůj dluh za vyřízený a vycházela z toho, že faktury nebude muset zaplatit.“
Jednatel uvedené společnosti v rámci podávaného vysvětlení do protokolu
vyšetřovacího spisu 7. 5. 2008 potvrdil způsob provádění fakturace ještě před
dodáním zboží prostřednictvím faktoringové společnosti (oprávněné). Uvedl, že v
tomto konkrétním případě bylo vystaveno pět faktur na celkovou částku
1.162.401,50 Kč, že zboží bylo poté připraveno ve skladu, že však povinná jeho
dodání oddalovala s odůvodněním, že někteří její odběratelé jí zatím
nezaplatili a že „nakonec odřekla úplně.“ Na toto zboží pak byly vystaveny
dobropisy, které byly zaslány na vědomí i oprávněné jako postupníkovi. Podle §
159a odst. 1 trestního řádu byla trestní věc proti I. V. odložena s tím, že
nejde o podezření z trestného činu a že není namístě věc vyřídit jinak;
stížnost povinné proti usnesení vyšetřovatele z 19. 12. 2008 byla pak usnesením
obvodního státního zastupitelství z 20. 2. 2009 jako nedůvodná zamítnuta.
S ohledem zejména na tato zjištění učiněná z vyšetřovacího spisu odvolací soud
uzavřel, že zrušení objednávek zboží před vystavením dobropisů tvrdila samotná
povinná a že tato skutečnost plyne i z její korespondence s jednatelem
společnosti SYVA group, s. r. o., (viz dopis ze 17.10.2007 na č.l. 42, jímž
povinná asi tři týdny před zahájením nalézacího rozkazního řízení žádá
jednatele prodávajícího, aby – protože „zakázka nebyla v dohodnuté době
realizována – vystavil dobropisy na uvedené faktury“), z výpovědi jednatele
prodávající společnosti ve vyšetřovacím spise, z odůvodnění odporu podaného
proti exekučnímu titulu i z obsahu předchozího návrhu na zastavení exekuce z
24. 6. 2008 (č.l. 75), v závěru jehož bodu III. (č.l. 77) povinná výslovně
dovodila, že „neexistuje-li pohledávka oprávněné, ač přiznaná vykonatelným
platebním rozkazem, z důvodu jejího zániku (což nastalo nejpozději dne 30. a
31. 10. 2007, je exekuce podle ní ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h)
o. s. ř. nepřípustná. Vzhledem k těmto zjištěním odvolací soud uzavřel, že „ke
zrušení kupních smluv (zrušení dodávek zboží ze strany povinné, které dodavatel
akceptoval) došlo prokazatelně před vystavením dobropisů, tj. před 31. 10.
2007, jelikož ty byly vystaveny až poté, co bylo mezi účastníky kupní smlouvy
postaveno najisto, že zboží dodáno nebude. Za této situace je podání ze dne 6.
10. 2008, doručené prodávajícímu 8. 10. téhož roku, jímž povinná písemně
odstoupila od smlouvy, neúčinné, neboť již zaniklou smlouvu nelze znovu zrušit
a uvedené odstoupení tak nemohlo mít za následek zánik vymáhané pohledávky.“
Vymáhaná pohledávka tedy zanikla před vydáním exekučního titulu, i v řízení o
druhém návrhu na zastavení exekuce se tedy uplatní ustálená judikatura, že k
takovému zániku vymáhaného práva přihlédnout nelze, neboť by vlastně šlo o
nepřípustný přezkum věcné správnosti exekučního titulu.
V dovolání povinná namítá nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř., a odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze
skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v
provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), a že navíc – dovodil-li zánik
pohledávky oprávněné před vydáním exekučního titulu na základě „jakési ústní
dohody“ mezi společností SYVA group, s. r. o. a povinnou – usoudil tak nad
rámec tvrzení (na jiném místě dovolání uvádí „proti tvrzením“) účastníků
řízení. Povinná totiž žádnou takovouto dohodu o zrušení závazku neuzavřela, a
pokud jde o vystavení dobropisů, jež podle ní nemůže způsobit zánik závazku, to
rozhodně nepovažovala za konečné vyřešení situace ze strany společnosti SYVA
group, s. r. o. Naopak trvala na dodání zboží, a teprve později, poté, co
podáním ze 6. 10. 2008, od kupní smlouvy odstoupila, nemá tedy oporu v
provedeném dokazování závěr odvolacího soudu, že kupní smlouva byla zrušena
dohodou. Jestliže odvolací soud odůvodnění této své teze opírá o větu povinné
uvedenou do protokolu vyšetřovacího spisu, že „dluh vystavením dobropisů
považovala za vyřízený“, je podle názoru povinné nutno důsledně rozlišovat, zda
závazek k úhradě kupní ceny, tedy postupovaná pohledávka, vystavením dobropisů
skutečně zanikla. Navíc s ohledem na písemnou formu kupní smlouvy by měla být
podle jejího názoru písemná i dohoda o zániku závazku. Odvolací soud naproti
tomu, aniž jakkoli zkoumal, kdy a za jakých podmínek mělo dojít k uzavření
ústní dohody, pouze takové uzavření smlouvy předpokládá a vlastně jen vyslovuje
domněnku, že pokud společnost SYVA group, s. r. o. zboží nedodala a povinná
považovala dluh za vyřízený, došlo tím k uzavření dohody o zániku závazku.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od
1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009
Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež
by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s.
ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z
úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány
nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán
uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3,
věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu jednak skutkový závěr
odvolacího soudu, že vymáhaná pohledávka zanikla před vydáním exekučního
titulu, a z něj vyvozený závěr právní o neexistenci důvodu k zastavení exekuce
podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., a jednak posouzení případné
(ne)důvodnosti dovolací námitky, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), včetně výtky, že odvolací soud –
dovodil-li zánik pohledávky oprávněné před vydáním exekučního titulu na základě
„jakési ústní dohody“ mezi společností SYVA group, s. r. o. a povinnou –
usoudil tak nad rámec tvrzení účastníků řízení.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle
právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – a o takový případ jde v
souzené věci – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo
právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy
vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolatelka předně – ač ohlašuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. –
ve skutečnosti jej neuplatňuje. Soudní praxe i literatura (viz Drápal, L.,
Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., § 201-376. Komentář. 1. vydání.
Praha: C.H.Beck, 2009, 1920 s.) jsou zajedno v závěru, že skutkové zjištění
nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem
neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř., protože
- soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo
přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo,
- soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy
prokázány nebo vyšly za řízení najevo,
- v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů
účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti
(důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, případě věrohodnosti logický rozpor,
- nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být
zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 - § 135 o. s. ř.
Povinná však žádnou z uvedených námitek (ani žádnou jinou podřaditelnou pod
ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř.) nevznáší, nýbrž – v bodu VI. dovolání
výslovně – namítá, že závěr odvolacího soudu o zrušení kupní smlouvy dohodou,
jejíž uzavření a tedy i existenci ona sama popírá, „nemá oporu v provedeném
dokazování“. Nenapadá-li ovšem prostřednictvím některé z výše uvedených v úvahu
přicházejících námitek jednotlivá dílčí skutková zjištění, ale až souhrnný
závěr dovozený po zhodnocení důkazů, jimiž soud vzal jednotlivá dílčí skutková
zjištění za prokázaná, pak napadá samotné hodnocení důkazů (jejichž výčet uvádí
krajský soud v posledním odstavci šesté a prvním odstavci sedmé strany
rozhodnutí), jež však žádným z (ustanovením § 241a odst. 2, 3 o. s. ř.)
vymezených dovolacích důvodů napadnout nelze (viz shora uvedený komentář
tamtéž).
Pokud jde o dovolací námitku nutnosti písemné formy dohody o zrušení písemně
uzavřené kupní smlouvy, je argumentace odvolacího soudu ustanovením § 272 odst.
2 obch. zák. a judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 890/2006 (viz první
odstavec sedmé strany napadeného rozhodnutí) zcela přiléhavá, dovolací soud
tedy na ni odkazuje.
Nedůvodná je rovněž dovolací námitka, že „rozhodnutí odvolacího soudu jde proti
tvrzením účastníků“. Byla to totiž právě samotná povinná, která v bodě II svého
podání z 30. 4. 2009 (č.l. 223), jímž svůj návrh na zastavení exekuce – nyní
podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. – doplnila, výslovně uvedla, že „...poté,
co jí bylo oznámeno postoupení pohledávky následně přiznané exekučním titulem,
oprávněné oznámila, že jí řádně a včas nebylo dodáno zboží prodávající
společností SYVA group, s. r. o., a že tedy kupní cena za zboží hrazena být
nemá. Společnost SYVA group, s. r. o. uznala neoprávněnost vystavení faktur,
tedy neexistenci nároku na úhradu kupní ceny, a vydala dobropisy na celou
částku uvedenou v exekučním titulu, čímž došlo k potvrzení neexistence vymáhané
pohledávky, pohledávka původního věřitele postoupená oprávněné se tedy stala
nevymahatelnou, byť byla pravomocně přiznána exekučním titulem.“
Jestliže tedy spis obsahoval takovéto tvrzení (navíc odpovídající opakovaným
tvrzením povinné z předchozího řízení o zastavení exekuce /tehdy podle § 268
odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), jež je s jejím nynějším tvrzením (o zániku vymáhané
pohledávky až v důsledku odstoupení od smlouvy, tedy po vydání titulu) v
předmětném řízení o zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. v
rozporu, mohl soud – řečeno dikcí ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. – provádět
důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, vyplývající z obsahu spisu,
nutné k odstranění rozporu mezi oběma tvrzeními povinné, jež se svým obsahem,
pokud jde o dobu zániku vymáhané pohledávky, navzájem vylučují).
Vědomost povinné, že námitku neexistence vymáhané pohledávky mohla relevantně
uplatnit jen podáním proti platebnímu rozkazu, nynějšímu exekučnímu titulu,
plyne ostatně i z mnoha jejích dalších podání, např. z doplnění návrhu na
zastavení exekuce z 30. 4. 2009 (v němž uvádí, že nyní vymáhaná pohledávka
„byla přiznána pouze proto, že pro nemoc podala odpor proti exekučnímu titulu
opožděně“ /č.l. 225/), z odvolání proti usnesení z 2. 9. 2009, jímž okresní
soud její návrh na zastavení exekuce zamítl (v němž opět připomíná, že „pro
zdravotní indispozici podala odpor proti exekučnímu titulu opožděně /č.l. 297/)
i např. z podání „neprocesních“, např. jejího dopisu adresovaného ministrovi
spravedlnosti (č.l. 243), v němž výslovně uvádí, že po vydání platebního
rozkazu a jeho doručení „následovala její neodpustitelná chyba, kdy si cestou
na poštu, kde mínila podat odpor, způsobila úraz, takže tento opravný
prostředek pak podala pozdě“.
Že později postoupenou pohledávku společnosti SYVA – group s. r. o. považovala
za zaniklou nejpozději k datu 31. 10. 2007 sama povinná, plyne i z jejího
trestního oznámení pro podezření z trestného činu podvodu, k němuž podle ní
došlo „v rámci obchodní činnosti realizované mezi ní a společností SYVA – group
s. r. o., případně za účasti oprávněné.“ Povinná totiž oznámení odůvodňuje tím,
že od společnosti SYVA – group s. r. o. dosud žádné zboží neobdržela, že
oprávněná této společnosti zřejmě zaplatila úplatu za převod (postoupení)
pohledávek a že SYVA – group s. r. o. si tuto úplatu ponechala, objednané zboží
nedodala, v důsledku čehož vystavila dobropisy, a že bez ohledu na tuto
skutečnost dnes oprávněná svou cessí nabytou pohledávku vymáhá po ní, tedy
povinné; v tomto oznámení povinná výslovně dovozuje, že „předmětem postupu
nemůže být pohledávka mezitím zaniklá“. Na jiném místě oznámení povinná
výslovně uvádí, že „vystavením dobropisů zanikly pohledávky z titulu výše
uvedených faktur, které se staly předmětem postoupení mezi společností SYVA –
group s. r. o. a oprávněnou.“
Odvolací soud, jenž po provedení jednotlivých shora uvedených důkazů vzal za
prokázaná dílčí skutková zjištění, z nichž dovodil konečný souhrnný skutkový
závěr, že vymáhaná pohledávka zanikla – dohodou o zrušení kupní smlouvy – před
vydáním exekučního titulu, a z toho pak vyvodil správný závěr právní, že kupní
smlouva nemohla zaniknout až v důsledku odstoupení od smlouvy, tedy po vydání
exekučního titulu, a že tudíž důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1
písm. g) o. s. ř. dán není.
Protože je tedy napadené rozhodnutí správné, není dán ani dovolací důvod podle
§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; Nejvyšší soud tudíž bez jednání (§ 243a odst.
1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty
před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení
hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu