Nejvyšší soud Usnesení občanské

20 Cdo 1292/2003

ze dne 2004-10-27
ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1292.2003.1

20 Cdo 1292/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z

předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a

JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobce P. G., zastoupeného advokátem, proti

žalovaným 1) A. Š., a.s., a 2) M. Š., zastoupeným advokátem, o určení

„neplatnosti“ notářského zápisu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.

zn. 18 C 236/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v

Praze ze dne 17.10.2002, č.j. 14 Co 311/2002-146, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odvolací soud potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl

žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že označený notářský zápis „je

neplatný“. Dospěl k závěru, že notářský zápis je toliko „formou právního

úkonu“, a „určení něčeho, co není právním úkonem, ale jen jeho formou“ se

domáhat nelze. I kdyby se žalobce domáhal určení neplatnosti úkonu, v notářském

zápisu obsaženého, nebyla by žaloba úspěšná, neboť chybí naléhavý právní zájem

na takovém určení (§ 80 písm. c/ o.s.ř.).

Žalobce (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí

odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jak uvedl, je

„sice možno připustit“ že žalobní petit „mohl směřovat“ na určení neplatnosti

uznání dluhu, či dohody o splácení dluhu, nicméně podle jeho názoru je přesto

možné žalovat na určení neplatnosti zápisu, je-li zde nedostatek předepsané

formy, nebo v případě, že jej podepsal „nesvobodně“.

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí

odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani

potvrzujícím poté, co předchozí (jiný) rozsudek soudu prvního stupně byl

odvolacím soudem zrušen (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k

založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/

o.s.ř.

Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by

dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní

stránce zásadního významu.

Dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních,

pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán

(§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené

rozhodnutí je zásadně významné. Bezcenné jsou naopak výhrady proti skutkovým

zjištěním, byť by byly jinak podřaditelné dovolacímu důvodu podle § 241a odst.

2 písm. a/ nebo § 241a odst. 3 o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní

stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v

rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími

soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v

rozporu s hmotným právem.

Dovolatel názor, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu

nezdůvodnil; ze samotného hodnocení námitek, obsažených v dovolání, je však

zjevné, že o dovoláním otevřené právní otázky, jejichž posouzení by mohlo být

relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném

účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí

zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá) v dané

věci nejde.

Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud uplatnil právní názory

nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Naopak, neobstojí

názory, jež vyjádřil dovolatel v dovolání; je vskutku nepochybné, jak

konstatoval odvolací soud, že kategorii „neplatnosti“ k notářskému zápisu

(pojmově) vztáhnout nelze. Ve zbytku, co do podmínky naléhavého právního zájmu

na určení neplatnosti úkonu, do notářského zápisu vtěleného, je namístě – opět

ve shodě s odvolacím soudem – odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

10.10.2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný pod č. 15/2001 v časopise

Soudní judikatura.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu

po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení § 237

odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.

Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve,

Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm.

c/ o.s.ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5,

§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; žalovaným, jimž by příslušela jejich

náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

V Brně dne 27. října 2004

JUDr. Vladimír Kůrka, v. r.

předseda senátu